Rande naslepo

Tereza se spokojeně kochala svým pohledem v zrcadle, až do chvíle, než očima sklouzla ke svému hrudníku.

„Tak proto jsem nedostala ten kšeft!" vykřikla nahlas. „Potřebuju nový kozy."

Jenomže ten můj moula mi je nekoupí, pomyslela si. Přišel čas na změnu.

Tereza byla normální holka. Ještě nedávno. Studovala druhým rokem pedagogickou fakultu, snila o tom, že bude učitelkou a chodila se spolužákem.

Všechno se změnilo ve chvíli, kdy se s kamarádkou rozhodly jít na casting a Terezu vybrali do reklamy na kuřecí párky.

Nebyla to kdoví jaká práce, ale Tereze to stouplo do hlavy. Začala chodit od jednoho castingu ke druhému, všude rozesílala své fotky, kašlala na školu a začala prakticky žít pouze na sociálních sítích, které ještě nedávno považovala spíše za nutné zlo.

Jenomže prorazit v modelingu a stát se celebritou nebylo tak snadné jak, si přestavovala.

„Promiň, ale jak se mám tvářit nadšeně, když mám na sobě tuhle kousavou uniformu," mračila se na fotografa.

„Já bych taky raději fotil kalendář Pirelli, a ne náborový leták na nějakou pitomou hranolkárnu. Takže si odmontuj ten kyselej ksicht a hoď zadkem, ať můžeme jít všichni domů," zpražil ji fotograf.

„To bude v pohodě," usmál se Radek, který měl tu reklamní kampaň na starost. „Chvilku to vydržíš a pak si zajdeme na skleničku a probereme tvou kariéru. Možná bych pro tebe něco měl."

***

Tereza přecházela nervózně po místnosti a zuřila.

„Víš, co mi nabídnul? Akty. Dovedu si představit jaké," téměř křičela na spolubydlící Báru.

„Vůbec mě to nepřekvapuje, Radek se mi nikdy nelíbil," odfrkla si Bára.

„Jenom jsi mi záviděla, že si na tom castingu všimnul mě a ne tebe," zamračila se Tereza. „Ale má prachy, možná bych to měla ještě zkusit."

„Spíš by ses měla jít omluvit Ondrovi a jestli už je vážně konec, tak si najdi normálního kluka," odpověděla Bára a sáhla po knížce. Musela se připravit na zkoušku.

„Ondra už mě nudil," mávla rukou Tereza, ale vzápětí se její obličej rozzářil. „Andrea si našla toho svýho pracháče na obyčejný seznamce, Možná bych to měla zkusit."

Bára vzdychla a odložila knihu. Když se Tereza pro něco nadchla, nedala pokoj, dokud to neuskutečnila.

„Tak pojď, vybereme nějakou hezkou fotku."

***

Tereza měla pocit, že se jí ten rok vůbec nic nedaří. Místo milionáře, který by jí koupil mercedes a vzal na Havaj, se jí ozývali samí zoufalci.

„Tenhle vypadá docela slibně," otočila Bára displej k Tereze. „26 let, svobodný bezdětný, doktor psychologie, záliby: reiki, knihy, zvířata a obzvláště psi, hudba. A podívej na tu fotku."

„Hmm, vypadá, dobře, ale já už mám těch schůzek s úchylama plný zuby."

„Jestli ho nechceš, já mu napíšu," zamyslela se Bára.

„Ani nápad. Nic takového jsem přece neřekla. Chci mu dát šanci," zatvářila se, jako by neznámému muži prokazovala kdovíjakou laskavost. „Ukaž dej mi ten noťas. A jak že se vůbec jmenuje?"

„Daniel," odpověděla Bára a podala kamarádce notebook.

Tereza rychle vyťukala stručnou zprávu a na odpověď od Daniela nemusela čekat dlouho.

„Představ si to," zamračila se po chvíli. „Nechce se se mnou ani vidět. Prý si budeme chvíli psát a necháme věcem volný průběh."

„To se mi zdá cekem rozumné."

„No jasně, psycholog. Vsadím se, že bude donekonečna rozebírat každou moji větu. Na to já nemám čas," ušklíbla se Tereza. „Ale vypadá fakt dobře. Hele, já jdu na večeři s Radkem a jestli nemáš co na práci, tak si s ním chvilku piš a připrav mi ho. Znáš mě lépe než kdokoliv jiný. Hlavně zdůrazní takový ty věci, vždyť víš, vejška, učitelka, modelka, že pomáhám v psím útulku a tak."

„Já pomáhám v psím útulku," ohradila se Bára.

„To od tebe není fér. Já tam taky chtěla pomáhat. Copak si nevzpomínáš, jak mi ta obluda poblila ty drahý lodičky?"

„Říkala jsem ti, ať si vezmeš tenisky," zasmála se při té vzpomínce Bára.

„Nojo, to je jedno. Půjčíš mi tu limetkovou bundu?"

Tereza se desetkrát převlékla a konečně odešla a Bára se natáhla pro notebook. Neměla chuť hrát si na Terezu, ale bylo to lepší, než se učit

Danieli, tvůj návrh se mi zdá rozumný. Jako studentka před zkouškou, mám spoustu času a ráda si budu ráda celou noc dopisovat o něčem, co by se po telefonu vyřídilo za pět minut.

Odpověď přišla za chvilku.

Ahoj Terezo, jestli nemáš čas, můžeme to nechat na jindy, nebo si zatelefonovat. Promoval jsem před rokem a dobře si pamatuji, jak jsem na tom byl s časem.

Bára už chtěla souhlasit, ale pak jí došlo, že má úplně jiný hlas než Tereza a Danielovi by to jednoho dne došlo.

Ne, to je v pořádku. Teď mám zrovna trochu volna. Spolubydlící šla na rande.

Máš nějakou brigádu? Já pracoval celé noci v call centru a doučoval jsem angličtinu.

Bára skoro napsala, že chodí na noční do pekárny a pomáhá cvičit vodicí psy, ale pak si vzpomněla, že je vlastně Tereza.

Já si občas přivydělávám modelingem. Právě teď jsou všude moje plakáty s reklamou na Mekáč.

Už jsi vzpomínám. Tak to je docela dobrá brigáda.

To ano, ale to běhání z castingu na casting ne.

To věřím, tak co kdybychom si popovídali o něčem, co tě zajímá a těší.

Sakra. Napsat něco o Tereze bylo snadné, ale vést a pořádnou konverzaci, to nešlo bez toho, aniž by do toho dala kousek sebe. A co až se sejdou a Daniel zmíní něco, o čem se bavili? To bylo více než jisté. Pochybovala, že by se Tereza vůbec namáhala přečíst si celou konverzaci. Musela jsem zmínit něco bezpečného.

Viděls moje fotky na Instagramu?

Přiznávám, že ne. Snažím se vyhýbat sociálním sítím. Jsem psycholog a všechna ta lež a přetvářka mě irituje.

Proto mám tak ráda zvířata, odpověděla Bára bezmyšlenkovitě.

Já taky. Mám labradorku, jmenuje se Aura.

Promiň, už musím jít, vymluvila se.

Nudím tě?

To ne, ale volá máma, a to je vždycky na tři hodiny.

Bára zaklapla notebook a měla vztek sama na sebe za to, že mu lhala a na Terezu, že jí do toho uvrtala.

***

„Rande s Radkem bylo prostě úžasný," rozplývala se Tereza následujícího rána.

„Zase ti nabízel nějaké akty?"

„Ne, co blázníš? Už jsem ti přece říkala, že to tak nemyslel. A navíc mě nenutil, prý za to byl jen velký balík peněz, a tak si myslel, že by se mi to mohlo hodit. Nabídnul mi to jako první, chápeš?"

„Moc ne."

„To nevadí. Myslím, že to znamená, že mi věří a příště mi určitě nabídne něco lukrativního."

„To ti přeju. Nechceš si přečíst tu konverzaci s Danielem? Zdá se, že má o tebe zájem."

„Jasně, že má o mě zájem. Hele napiš mu, že až se se mnou bude chtít sejít, tak se s ním sejdu."

„A co mu mám zatím psát?"

„Něco si vymysli, já si to pak přečtu."

O tom Bára sice pochybovala, ale přesto slíbila, že to udělá. Daniel vypadal jako sympaťák a kdyby se před časem tak ošklivě nespálila, určitě by dala někomu jako on šanci.

Během dne se Tereza dokonce i učila, odpoledne šla na další casting a Bára o chvíli později na lekci s vodícími psy.

***

Po několika týdnech dopisování se Tereza s Danielem konečně dohodli na schůzce.

„To je ta pizzerie vedle cvičáku," poznamenala Bára.

„Neděle odpoledne," protáhla Tereza obličej. „To ani není rande, to je rodinný výlet."

„Hlavně, že se konečně sejdete. Přečetla sis ty rozhovory?"

„Stačí trocha improvizace a na tu jsem přeborník," usmála se Tereza a znovu si přetřela rty rtěnkou. Sice se neobtěžovala zajímat se o to, jaký Daniel vlastně je, ale zato se na schůzku vyfintila pečlivěji než kdykoli jindy.

„Sluší ti to," pokývala hlavou Bára. „Tak pojď, máme stejnou cestu a neboj, já si to na cvičáku také užiju."

Tereza se posadila k rezervovanému stolu, ale Daniel tam ještě nebyl. Rozhlédla se kolem a spatřila několik přicházejících. Rodinu s dvěma dětmi, starší pár a mladou, pohlednou dívku se psem a elegantním mladým mužem. Teprve při bližším zkoumáním jí došly dvě věci, že zamířil k jejímu stolu a že je slepý.

„Ahoj, doufám, že nečekáš dlouho," pozdravil a omluvil se.

„No... docela jo, takže promiň, musím na záchod. Vrátím se asi tak za tři vteřiny," vykoktala Tereza, popadla kabelku a zmizela na záchodě. Sotva se za ní zabouchly dveře, vytáhla mobil a zavolala Báře. Naštěstí jí to zvedla.

„Okamžitě sem přijď, nebo mi aspoň zavolej zpátky, jako že se něco stalo. Musím odtud vypadnout."

„Co se stalo? Není to on? Měl na profilu jinou fotku?"

„O to nejde, ale tak nějak jsi mi zapomněla říct, že je slepej!!!"

„Nevěděla jsem to, nikdy jsme o tom nemluvili a v profilu..."

„To už je jedno, prostě přijď."

„Nejde to."

„Přijď!" zařvala do telefonu a vypla ho. Ve stejném okamžiku vyšla z kabinky dívka, která doprovázela Daniela, hodila po Tereze ledovým pohledem a odešla.

Tereza si jí však skoro nevšimla a vrátila se ke stolu.

„Už je to v pořádku. Objednáme si?"

„Mám sice hlad, ale jsem tak nervózní, že nevím, jestli něco sním," přiznal se Daniel.

„To já taky, neměla jsem tušení o tvé... kondici. Nikdy jsme o tom nemluvili."

„Ale já to nijak netajím. Mám to na profilu. Chceš odejít?" navrhnul, aniž by však vypadal naštvaně.

„Ne, najíme se," řekla Tereza a překvapila tím sama sebe. Neměla v úmyslu utéct, nezlobila by se ovšem, kdyby ji vysvobodila Bára.

„Promiň, asi jsem to přehlédla," Bránila se Bára zpátky na koleji, ačkoli neměla proč. Kdyby měla Tereza skutečný zájem, prohlédla by si ten profil důkladněji.

„A to ještě není to nejhorší. Dlouho jsi nešla a já mu slíbila druhý rande," mračila se Tereza.

„Takže se ti líbil?"

„Ne. Prostě to tak nějak nešlo odmítnout."

„A kdy se sejdete?"

„Nikdy. Napíšu mu a na něco se vymluvím."

„Počkej," zarazila ji Bára. „Nemůžeš mu jen tak napsat. Tohle bys mu měla říct osobně."

„Nemám chuť, ani čas. Byl to omyl, a ještě větší omyl by byl v tom pokračovat."

„Dobře, tak to nech na mě. Já mu to řeknu s citem."

„Když chceš," pokrčila Tereza rameny a než stihla Bára odpovědět už měla mobil u ucha a domlouvala si další rande s Radkem.

Tereza se rozplývala blahem. Konečně se jí začalo dařit. Radek jí dohodil reklamu na šampon, vzal do úžasné restaurace a pozval na víkend na chatu. A nebyla to jen obyčejná chata, ale luxusní srub s krbem, saunou, soláriem a výhledem na jezero.

Dokonce i Bára uznala, že se v něm spletla a byla ráda, že je Tereza konečně spokojená.

***

Daniel, podrbal Auru za uchem a klidně dál poslouchal sestřino kázání. Někdy to sice přeháněla, ale věděl, že to myslela dobře.

„To ti to jednou nestačilo? Tak krásná zase nebyla a nebudu ti znova opakovat co jsem si vyslechla na záchodě."

„Proč nechápeš, že byla v šoku. Na tom profilu to prostě přehlédla, ale pak jsme si to vysvětlili. A vůbec nejde o vzhled, mě je to stejně jedno," ušklíbl se. „Ale ty naše rozhovory... No, je pravda, ze v ty pizzerii, řekla sotva dvě věty, ale byla nervózní. Podruhé už to bude určitě lepší."

„Já jen nechci, abys byl zase zklamaný," odpověděla Alice, ale mračit se nepřestávala.

„Nebudu zklamaný. Nic si od toho totiž neslibuji."

„No dobře, já tě tam odvezu. Pojď Auro," zavrčela Alice a vzala klíče od auta.

Daniel seděl v restauraci a byl tak nervózní, až se mu potily dlaně. Nedělal si žádné naděje. Tak nějak tušil, že Tereza souhlasila s druhou schůzkou, protože neměla dost odvahy dát mu kopačky na té první. Přemýšlel, zda si aspoň dá tu práci a řekne něco originálního. Všechny výmluvy už slyšel. Ale to, jak si s Terezou psal o všem možném dlouho do noci, bylo prostě výjimečné. Proto doufal aspoň v přátelství.

„Ahoj, nečekáš dlouho?" ozvalo se, a někdo se posadil na protější židli.

„Tereza?" zeptal se.

„Ano."

„Neřekl bych."

„Jsem nastydlá," řekla Bára váhavě.

„Tak jo, já teď budu chvíli předstírat, že ti věřím, protože mě fakt zajímá, proč to děláš."

Bára chtěla odpovědět a říct mu pravdu, ale bála se, že se do toho vysvětlování ještě víc zamotá. Stávalo se jí to často.

„Jen aby bylo jasno, Tereza mě sem neposlala, přišla jsem sama."

Daniel se na chvíli zamyslel. „Předpokládám, ze jsem si celou dobu psal s tebou."

„Ano, ale jak jsi to poznal."

„Jsem k některým věcem prostě vnímavější. Vážně bych však rád věděl, proč jste to dělaly?"

„No, Terezu zaujala tvoje fotka, kterou jsem jí ukázala na té seznamce a..."

„Počkej, ty jsi jí ukázala tu fotku? Takže zaujala spíš tebe, ne?"

Vážně byl vnímavější. Baru ani nenapadlo takhle o tom přemýšlet.

„Asi ano. Prostě myslela jsem, že by Tereza vedle sebe potřebovala někoho rozumného."

„To jsem měl být já?" zasmál se Daniel.

„Tak promiň."

„Já se nezlobím. Ty naše rozhovory mě bavily."

„Mě taky," vzdychla Bára.

„Můžeš mi říct ještě něco? Jak to, že tě Aura poznala?"

„Protože jsem jí cvičila."

„Ahoj Báro, co tu děláš? Nevěděla jsem, že se znáš s mým bratrem," řekla Alice, posadila se k nim a natáhla se po jídelním lístku. „Ta blbka nepřišla co? Přišla jsem zkontrolovat, jestli nepotřebuješ odvézt domů, ale vidím, že se bavíš."

„Místo blbky přišla její nejlepší kamarádka, která to všechno spískala," ukázala Bára sama na sebe. „Právě jsem se snažila vysvětlit, jaké to bylo všechno nedorozumění."

„Nebudu vás rušit," řekla Alice a začala se zvedat.

„Že mi to hned nedošlo. Vy dvě se znáte ze cvičáku," rozzářil se Danielův obličej.

„Ano, ale netušila jsem, že Alice je tvoje sestra."

„Jsme malá země," pokrčila Alice rameny a zase se posadila.

Nakonec to nebyla úplná ztráta času. Bára se vrátila na kolej až dost pozdě, a dřív, než odemkla dveře, přišla jí zpráva od Daniela.

***

Tereza seděla v autě vedle Radka a mířili z Šumavy zpět na Prahu. Dívala se na ubíhající krajinu a měla co dělat, aby neskřípala zubama. Nechala se hloupě zneužít a byla to jen a jen její chyba. Opila se, a dovolila Radkovi, aby udělal nějaké fotky a těmi ji pak vydíral, aby jich udělala víc. Měl to všechno naplánované. Stačilo zvednout telefon a fotograf tam byl za deset minut. Nejspíš čekal v nedalekém hotelu.

„Přestaň se takhle tvářit. Dostaneš všechny ty prachy, co jsem ti slíbil, tak co ještě chceš?"

„Nic. Nechtěla jsem ani tohle."

„Tak jsi to neměla dělat, ale už se stalo, tak si nestěžuj."

„Renatě jsi dohodil lepší práci."

„Renata má o deset kilo míň, pěkný kozy a delší nohy. Holek jako ty jsou tisíce. Buď ráda, že jsem ti sehnal aspoň tohle," odpověděl Radek věcně.

Měl pravdu aspoň v něčem, Už se s tím nedalo nic dělat. Zavřela oči a pokusila se aspoň na chvilku usnout.

Probudila se až v nemocnici.

***

Když se na sebe podívala do zrcadla, menší prsa byly to poslední, co ji zajímalo.

„Málem jste přišla o oko," vysvětlovala lékařka. Tereza se lehce dotkla čerstvé jizvy. Měla čtrnáct stehů. Další desítky stehů byly všude po těle.

„Jsou to jen povrchová zranění. Brzy se zahojí a zbytek se dá dobrousit laserem. Ovšem ten náraz vám trochu hnul s páteří. Později vám doporučím nějaké rehabilitační cvičení. Váš přítel, takové štěstí neměl. Zřejmě zůstane na vozíku, ale uvidíme, co se dá dělat."

„Není to..." začala Tereza, ale pak jen mávnula rukou. Už to nebylo důležité. Poděkovala lékařce a řekla si o něco na spaní.

„Pošlu vám sem sestru," přikývla lékařka a šla k další pacientce.

***

Bára to pojala prakticky.

„Možná je čas vrátit se k původnímu plánu," řekla Tereze, když ji doprovodila zpět na kolej.

„Nikdy jsem žádný původní plán neměla," podivila se Tereza.

„Ale ano, měla. Kdysi dávno. Pamatuješ? Vystudovat, stát se učitelkou, cestovat... A také ti volal Ondra."

„Ondra? Myslíš, že mě bude chtít po tom všem zpátky?"

„Nevím," pokrčila Bára rameny. „Ale určitě mu máš co vysvětlovat."

„Udělám to," slíbila Tereza, ale moc se jí nechtělo. Něco jiného bylo občas potkávat Ondru ve škole, a něco jiného jít s ním na schůzku. Když se jí to hodilo, odkopla ho jako kus hadru, ale teď by to všechno brala zpátky.

Ondra ji vzal do oblíbené kavárny a Tereza mu byla vděčná, že se na nic nevyptával, ani jí nic nevyčítal. Nepřekvapilo ji to. Ondra byl vždycky pohodář. Ovšem po celou dobu ji rovněž nenaznačil, proč ji vlastně pozval.

„Příště můžeme jít třeba do kina," začala Tereza opatrně, když se k ničemu neměl.

„To nejspíš ne," zavrtěl hlavou. „Vyšlo mi to studijní vízum v Austrálii. Budu pryč celý rok."

„Aha," protáhla Tereza obličej a ani se nesnažila skrýt zklamání.

„Chtěl jsem se s tebou rozloučit."

„To je dobře. Přeju ti hodně štěstí," dostala ze sebe s námahou, ale doprovod domů odmítla.

Potřebovala být sama. Potřebovala si vyčistit hlavu a uspořádat myšlenky. Rozhodnout se, co dál. Pro začátek by třeba bylo dobré soustředit se na studium, napomenula sama sebe.

Dát si život dohromady bylo rozhodně těžší než si ho kazit. Za fotky samozřejmě nedostala zaplaceno ani korunu. Netrvalo dlouho a objevily se na internetu, téměř v tu samou dobu ji na nich někdo poznal a donesl to jejím rodičům. Ti jí vzkázali, ať se doma neukazuje, dokud nedostuduje, takže jí zbývaly dva roky na to, aby to všechno napravila.

Nejdřív musela zabrat ve škole, hrozilo jí propadnutí. Pak chodit na rehabilitace, cvičení a masáže. Tím pádem na nějaké vztahy ani neměla čas, a to bylo nejspíš dobře. Měla co dělat sama se sebou a tu změnu brala vážně.

Za Radkem v nemocnici byla jen jednou. Přišla by víckrát, ale nechtěl ji vidět a ona jeho vlastně také ne. Nemělo cenu něco předstírat. Do jejího života už nepatřil.

V sobotu odpoledne se vydala do krytého bazénu na pravidelnou hodinu plavání, jenomže když u skříňky otevřela tašku, zjistila, že zapomněla plavky.

Já jsem snad už úplně blbá, nadávala sama sobě. Vracet se jí však nechtělo, a tak se rozhodla, že se aspoň osprchuje a půjde do sauny. Na to plavky nepotřebovala. Stačila jí osuška. Cestou ze sauny si všimla cedulky, která upozorňovala na masáže. Tereza si řekla, že by se aspoň mohla objednat na příští sobotu. Místnost měla vchod z venku, ale naštěstí i z chodby mezi sprchami a saunou. To se Tereze hodilo. Zabalila se ještě důkladněji do osušky a vešla dovnitř.

„Hned jsem u vás," ozvalo se zpoza plenty.

„Přišla jsem se jen objednat na příští soboru."

„Terezo?"

Tereza málem omdlela, když uviděla Daniela.

„Přišla jsem se jen objednat," koktala. „Netušila jsem, že jsi tady. Nevzala jsem si sebou plavky."

„Jsem slepý, pamatuješ? Stejně nic nevidím." Daniel se smál, ale Tereza se cítila trapně. „Dej mi minutku, já už jsem tady hotov a domluvíme se."

Posadila se a počkala, až předchozí klientka odejde. Možná to byla její šance omluvit se.

„Tak pojď," vyzval ji Daniel. „Teď mám chvíli volno, jestli chceš, poskytnu ti ukázku zdarma."

„Ráda zaplatím."

„Slyšel jsem o tom úrazu. Máš nějaké bolesti?"

„Trochu. Hlavně krční páteř," přiznala popravdě a lehla si na masážní stůl.

„To mě nepřekvapuje. Podíváme se na to."

„Myslela jsem, že jsi psychiatr."

„Psycholog. Ale to víš, netrávím hodiny na sociálních sítích, nesedím u televize, a tak mám čas na vedlejšák, který mě ještě ke všemu dost baví," odpověděl Daniel, nalil si do dlaní masážní emulzi a přiložil je na Tereziinu šíji. Stačilo pár doteků na to, aby poznala, že Daniel skutečně ví, co dělá.

Pochybovala, že by našla někoho lepšího. Bolest ustupovala pod jeho rukama, jako kdyby ovládal nějaký druh magie. Jak dlouho asi může trvat ukázka zdarma? Doufala, že nikdy nepřestane. Zavřela oči a snažila se relaxovat, ale kdykoli se dotknul čerstvé jizvy, znovu si uvědomila, proč je má.

„Klid," řekl Daniel tiše. „Všichni máme nějaké jizvy."

Moc ji to neuklidnilo, ale věděla, že jednoho dne se s tím dokáže vyrovnat. Později.

„Víš co? Posaď se támhle do křesla, udělám ti reflexní masáž chodidel."

To nešlo odmítnout. Posadila se do křesla a sledovala Daniela, jak se sebejistě pohyboval po místnosti. Napustil horkou vodu do malého bazénku a pokynul jí, aby si na chvíli namočila nohy. Pak jí přinesl sklenici studené vody, čisté ručníky a posadil se vedle ní na židli.

Ani nedýchala, když se přitáhl blíž a položil si její nohu na klín, lehce ji osušil a začal s masáží.

„Máš hezká chodila," poznamenal po chvíli. „Žádné otlaky a pokřivené prsty, jaké mají modelky z lodiček."

„Nedělala jsem to dlouho," špitla Tereza. „Předpokládám, že už se k tobě donesly ty zvěsti o mých fotkách."

„Alice mi o nich řekla," připustil Daniel, „ale neviděl jsem je. Nevím, jestli máš pocit, že se mi musíš, za něco omlouvat, ale vážně to není nutné."

„No, byl to můj plán, když jsem tě tady viděla, ale nevěděla jsem, jak začít."

„Bára už mi všechno vysvětlila, takže není třeba o tom mluvit."

„Je mi to líto."

„Mě taky, ale teď na to nemysli. Užívej si masáž, za pár minut tu budu mít další zákaznici."

Tereza znova zavřela oči a soustředila se na jeho doteky. Chtěla se soustředit. Moc jí to však nešlo.

A nedokázala pustit Daniela z hlavy, ani na koleji.

„Myslím, že já jsem byla ta slepá," přiznala.

„To ti došlo až teď?" smála se Bára, ale nemyslela to ve zlém.

„Já mám hodně zkušenosti, fakt hodně, ale to, co jsem zažila s ním při masáži... uff... to jsem nezažila ani v sexu. No prostě nikdy," zasnila se Tereza. „Přesně věděl, kde se mě dotknout a jak. Vsadím se, že je v posteli naprosto nepřekonatelný. Nebudu mít klid, dokud to nezjistím."

Bára zuřila, ale nic neřekla. Aspoň ne to, co říct chtěla.

„Kdy tam jdeš?" vypravila ze sebe přiškrceně.

„Už v úterý," odpověděla Tereza nadšeně. „Slibuju, že přinejmenším zjistím, jak líbá."

„O tom nepochybuji," ucedila Bára a sáhla po knížce. Neměla na čtení náladu, ale nechtěla už dál poslouchat, jak se Tereza rozplývá nad Danielem.

Znaly se už nejmíň deset let a Bára ji měla opravdu ráda, teď ji však štvalo to, jak si byla sama sebou jistá. Jak si myslela, že má na všechno nárok, jen proto, že je hezká.

Jenže právě tohle je Danielovi úplně jedno, pomyslela si Bára a trochu se usmála. Musela to nechat na něm.

Tereza se nemohla dočkat, přesto se překonala a šla si nejdřív zaplavat. Pochybovala, že by po masáži ještě měla chuť na plavání. Schválně se objednala až jako úplně poslední a kdyby Daniel chtěl, mohli by tam spolu zůstat déle. Popravdě si nedokázala představit, že by nechtěl.

Položila se na masážní stůl a dychtivě čekala, co bude následovat. Zachvěla se, když na ni položil dlaně.

„Uvolni se," řekl potichu, protože si její zachvění vyložil jako stud.

„Promiň. Vím, že jsem trochu ztuhla. Uplavala jsem dvacet bazénů," odpověděla Tereza a znělo to, jako by právě přeplavala kanál La Manche.

„Páni, jsi dobrá."

„Nejdřív jsem všechno to cvičení brala jako nutné zlo, ale pak jsem zjistila, že pak nemám takové bolesti."

„Je to zlé?"

„Dá se to vydržet."

„Je mi to líto, že takhle trpíš, ale určitě se to zlepší. Já udělám všechno, co je v mých silách," usmál se.

„To už děláš." Tereza zavřela oči a soustředila se jen na jeho doteky. Bylo to krásnější než jakákoli předehra. Během pěti minut byla tak vzrušená, že už to nemohla vydržet.

Posadila se a položila mu ruce kolem ramen.

„Stalo se něco? Chceš už jít?" zeptal se udiveně.

„Naopak, chci tu zůstat," řekla Tereza svůdným hlasem a políbila ho. Daniel nejdřív ztuhnul, ale pak se jemně vykroutil.

„Neber si to osobně, ale o tohle nemám zájem."

Tohle nečekala. Popadla bezmyšlenkovitě plavky a ručník a bez rozloučení odešla.

***

Nejdřív se Báře ani nechtěla svěřit, co se stalo, ale Bára to z ní vytáhla. Okamžitě poznala, že kamarádka není ve své kůži.

„Už tam nejdu, ale vystřelila jsem odtamtud tak rychle, že jsem mu ani nezaplatila."

„A chceš po mě, abych mu to odnesla?" zvedla Bára obočí.

„No. Kdybys byla tak hodná? V pátek mám mít další masáž, ráda ti ji přenechám," prosila Tereza.

„Kdepak," zavrtěla Bára hlavou. „Nemůžeš pořád před vším utíkat. Chtěla sis dát život do pořádku, ber to jako jednu z lekcí."

Tereza se zakabonila, ale už se s Bárou nedohadovala, ani nehledala výmluvy.

A šlo to. V pátek se dokázala omluvit a nechat se namasírovat, aniž by zatím hledala něco víc. Nakonec, dobrých přátel není nikdy dost a ona měla pocit, že Daniel by mohl být jedním z nich. Jednou.

***

Bára se sklonila a poplácala psa po zádech.

„Hodná holka," pochválila zlatou labradorku. „Tak si to dáme ještě jednou."

„Slečno, jdu reklamovat svého psa. Vůbec neposlouchá, je nepozorná a dneska jsem se kvůli ní dvakrát praštil do hlavy," ozval se hrubý hlas za jejími zády, ale když se otočila, uviděla Danielův rozesmátý obličej.

„Chcete vrátit peníze, nebo ji chcete vyměnit třeba tady za Ritu?" řekla Bára vážně, ale koutky úst jí cukaly.

„Ani jedno. Přece jen už jsem si na ni zvykl, ale možná by pomohly nějaké extra hodiny výcviku."

„Dobře, tak ji tady nechte a já se vám na ní podívám," přitakala téměř znuděně.

„Myslel, jsem, že bych se výcviku zúčastnil osobně. Dejme tomu každý víkend odpoledne a třeba ještě jednou nebo dvakrát ve všední den."

„Vidím, že je naprosto nezvladatelná," podívala se na Auru, která způsobně seděla a čekala. „Myslím, že to bude chtít dlouhodobější trénink."

„Dobře. Můžeme probrat možnosti třeba u večeře?"

„To není hezké svádět to na chudáka Auru," smála se Bára.

„Máš pravdu, Aura je vzorná. To já mám strach," vzdychnul Daniel.

„Ze mě?"

„Asi ze sebe," pokrčil rameny.

„Pár měsíců si píšeme, víme o sobě skoro všechno, Aura se mnou spala v posteli jako štěně..."

„Se mnou spí teď," skočil jí Daniel do řeči.

Bára se na chvíli zamyslela. „Myslíš, že by měl Auřin výcvik zahrnovat i podrobné zkoumání jejích spacích návyků?"

„Velmi podrobné," Daniel ulehčeně vydechnul. „A nejspíš i dlouhodobé."

„Tak to by šlo," přikývla Bára a vzala Daniela za ruku.