Naštěstí do naší Buddy skupinky přibyl další Čech, takže už jsem nebyla sama. Mohla za to štěstěna, která Žofce napověděla vycestovat ve stejnou chvíli jako já. Ach, ČEŠTINO, jak ty jsi mi chyběla! Bohužel mi nadšení nevydrželo dlouho, protože Adam, náš něco jako vedoucí, nerad viděl rodilé mluvčí pospolu a postupně začal celý svůj čas věnovat tomu, aby rozháněl lidi bavící se jinak než anglicky. Nejen, že se nás rozhodl zapojit snad do úplně všech akcí, které existovaly, ale dokonce si vymýšlel i akce po akcích. Možná díky tomu byla naše skupina nejpočetnější ze všech. Spousta lidí nebyla přítomna na rozřazování a když na to přišlo, vybrali si jako svou domácí skupinu právě i tu naši. Z nějakého důvodu Erasmáky tento mladý Ekvádorec něčím uchvátil, to jsme však netušili, že nás na konci Buddy Weeku ohledně Adama čekalo překvapivé odhalení. Nyní se však věnujme norské kuchyni. Jednou z naplánovaných akcí byla i takzvaná Norweigan Food Challenge.

Byli jsme informováni, že nás tato výzva v žádném případě nezasytí a máme tedy počítat i s vlastní večeří. Ani tato zpráva nám však nedokázala ubrat na nadšení. Kolikrát se vám poštěstí zakusit nefalšovanou norskou kuchyni? Já, jakožto velice líná kuchařka, která několik dní fungovala jen na těstovinovém palivu, jsem si řekla, že by se drobná změna jídelníčku mohla šiknout. A stejně tak uvažoval i zbytek skupiny. Jenže, co jsme se nedozvěděli? Výzva se skládala ze čtyř kol, což znamenalo, že pouze čtyřem lidem se naskytne příležitost ochutnat poslepu jejich národní jídla, které pak popíší zbytku skupiny. Adam moc dobře nevěděl, jak z dvaceti zájemců vybrat pouze čtyři. I když už jich možná nebylo tak úplně dvacet, hlavně poté, co jsme se dozvěděli, že nás oslepí trikem a budou do nás cpát buď naprosto senzační, nebo ohromně nechutné věci. Rozhodla jsem se stáhnout do ústraní. A vše jen zpovzdálí sledovat.

Adam nakonec přišel s řešením. Protože se k nám Žofka připojila jako poslední, bude mít příležitost vyzkoušet si jednu akci hned z první ruky. Zbylé tři měl Adam v plánu vybrat náhodně. Oslepená Žofie odešla do místnosti a zatímco ona bojovala poslepu s příborem, my jsme měli za úkol uhádnout číslo, na které Adam myslel, v intervalu od jedné do třiceti. Nikomu se to moc nedařilo, zvlášť když Adam v půlce řekl, ať hádáme písmeno a můj typ byla čtyřka... Nakonec vítězné číslo dvacet tři ukořistil Němec, který vystřídal Žofku. Její nápověda v podobě „první bylo maso, jako taková paštika, druhý byl krekr a třetí sladká limonáda bez bublinek" nám moc nepomohla. Nebyla to její chyba, ale co jsme z toho sakra mohli vymyslet?

Adam začal vybírat předposledního člověka a já se modlila, ať to nejsem já. Že bych znova řekla číslo místo písmena? Poprvé to byla jen hloupá náhoda, teď by mě to třeba mohlo zachránit. Pomalu se přiblížil, položil mi ruku na rameno a zeptal se mě na tip. Já se ujistila, že opravdu hádáme čísla, a tak jsem řekla první, co mě napadlo, osmnáct. Pak jsem uviděla jeho nadšený výraz a věděla jsem, že se nejhorší stalo skutečností. Do háje. Tohle mi určitě udělal naschvál. Jistě nemyslel na osmnáctku, nikdo přeci na osmnáctku nemyslí!

A tak jsem skončila s trikem přes hlavu. Za ohromného jásotu a povzbuzování jsem s ostatními trestanci udělala vláček a došli jsme spolu do místnosti, kde nám řekli, ať se posadíme. To jako vážně? Nevidím si ani na špičku nosu a mám hledat židli? Není tohle jen trik, aby zjistili, kdo stále vidí? Podvodník si sedne, poctivci si zlomí nohu. Nakonec se mi zázrakem povedlo posadit se a všichni jsme dostali do rukou ubrousek, který prý potřebovat nebudeme, a po chvíli nám do dlaní přistála i vidlička. Jenže nám ji dali tak šikovně, že jsem netušila, na kterém konci se ta moje pochoutka skrývá. Opatrně jsem se dotkla pravého konce... Nic. Přesunula jsem prsty více nalevo a... Uh. Kus oslizlé ryby z plechovky mi skončil přímo na dlani. Díky bohu za ubrousky. Nemusím snad ani říkat, jak jsme byli všichni ztrápení z toho hrozného puchu. Naštěstí bylo však aroma tím nejhorším, chuť se dala jakž takž snést.

Pomalu jsem propadala panice. To jsem celá já, mám štěstí na to nejhorší kolo. Žofie měla limonádu, Němec zase norské Kitkatky a já mám zkaženou rybu, paráda. Zvrat však následoval hned u další pochutiny, která se, jak jsem se později dozvěděla, nazývala Lefse. Toto jídlo se skládalo ze dvou tortill a sladko slaného máslového krému uvnitř. Překvapivě lahůdka. Posledním jídlem byla populární pochoutka, kterou když ochutnáte, už nikdy nebudete chtít přestat. Tento zázrak se jmenuje Smash! A jsou to malé slané křupavé vaflové kornoutky obalené v čokoládě. Ihned jsem to poznala, ten den jsem si totiž koupila hned dvě balení.

RADA Č. 6: Nikdy nemanipulujte s vidličkou, když máte triko na hlavě. Můžete se vážně zranit, nebo skončit s rybou v ruce... nevím co je horší. Pokud dojde na tipování čísel, vyhněte se osmnáctce. Tedy pouze v případě, že jste zrovna nedostali chuť pustit se do pořádného dobrodružství.