Kdyby měli mistr Yoda a zlá macecha z Popelky dítě, byla by to ona. Má nemesis, má trýznitelka... má spolubydlící. Už od první chvíle jsem měla tušit, že tato osoba bude znamenat jen a jen trable. Po dalším dni plném aktivit s názvem vytvořte-si-kamarády-hňupové-nebo-tady-umřete-sami, jsem se kolem jedenácté hodiny večer chystala ke spánku. Ve vedlejším pokoji stále nikdo nebydlel a já jsem si říkala, že mým spolubydlícím bude s nejvyšší pravděpodobností nějaký Nor, který přijede až na výuku. Zrovna jsem ve své posteli hledala pyžámko a dopíjela čajíček, když v tom... OHROMNÁ RÁNA. Jako by se někdo pokoušel vylomit dveře. Vzpomněla jsem si, že jsem nezamknula, a tak jsem stála jako zaražená ve svém pokoji, zírala do předsíně a říkala si, že jestli ten rytíř na druhé straně přijde na to, jak otevřít odemčené dveře, jsem v háji. Na druhé straně mohl být kdokoli. Nehledají teď v Norsku nějakého zločince? Protože jestli ano, dost možná se právě dobýval ke mně do domečku. Přišla jsem si jako jedno z prasátek z pohádky, ale bohužel ne to nejchytřejší.

Další rána. Potřebuju něco na obranu, řekla jsem si. V rukou jsem držela jen den používané ponožky, ale ty mi musely v tu chvíli stačit. A další. Ozvalo se zavrzání. Zvuk otevírajících se dveří. Kroky. Vykoukla jsem z pokoje, ponožky stále ještě třímající za zády jako ty nejnebezpečnější nunčaky, a byla jsem připravena k útoku. Vtom jsem spatřila onoho nezvaného hosta. Byla jím další studentka. Dozvěděla jsem se, že je ze Španělska, jmenuje se Margaret, a podle všeho má problém s odemknutými dveřmi. A pozor, nebyla „jen mou spolubydlící", ale také mou spolužačkou. „Jaká to náhoda!" zajásala jsem, protože jsem si myslela, že spolu budeme hledat učebny, pomáhat si s učením a řešit všemožné jiné problémy. To jsem ještě netušila, co bude následovat.

Jedním z prvních signálů, že bude zle, mohl být toaletní papír, který byl dán prostě... špatně. Nedivila bych se, kdyby si nejprve lila do misky mléko a teprve pak sypala cereálie. Dalším problémem byl, no, chlap. Nejenže mě Margaret donutila být součástí videohovoru s jejím přítelem ve Španělsku (velice těžce se poslouchá, jak mu to jde ve škole, když myslíte jen na to, jak máte na sobě pyžamo), ale zároveň si do našeho bytečku tahá nějakého Jamese, o kterém vím jen dvě věci: byli jsme spolu v Buddy skupině a je z Německa... počkat, nebo z Nizozemska? Fajn, tak o něm vím jenom jednu věc. Je mi toho chudáka líto, Margaret ho totiž dost využívá. A navíc se jeho „vtipům" směje jako potrefená koza. Poví, že má hlad a Margaret se popadá za břicho. Co by asi nastalo, kdyby řekl, že má žízeň?

Možná tenhle Erasmový flirt potřebuje, protože, jak jsem se dozvěděla od jejích amigos, španělský sociální život zde v Norsku trpí. Podle všeho fakt, že kluby zavírají ve tři hodiny ráno, je nad jejich chápání. Ve tři hodiny ráno se přeci do klubu teprve vyráží! Španělé jsou totiž národem upírů, aktivní jsou jedině v noci a spát jdou s vycházejícím slunkem. Taky umí dost pít krev, ale to je povídání na někdy jindy. A když jsme u toho pití, nákup alkoholu je pro ně celodenní úkol. Český student zajde do Alberta, sebere rum s kolou, pivo, slivovici, zkrátka pár flašek čehokoli a může jít za přáteli. Španělský student však na stejný nákup potřebuje bůhvíproč celý den. Bohužel se mi nepodařilo zjistit, co během té doby provádí. Možná mají nákup pití spojený s turistickou prohlídkou města... Třeba se jedná o rodinnou záležitost. Matky, seberte své děti, vyrážíme do Lidlu pro pivo!

Další zajímavou věcí je jejich siesta. Za normálních okolností vím přesně, co Margaret dělá. Přijde jí zpráva na mobil? Vím to. Sleduje zrovna film? I o tom vím. Telefonuje s někým doma? To nejde neslyšet! Jako bych měla za stěnou celé obyvatelstvo Madridu, které se překřikuje v tom, kdo měl, co dobrého k snídani. Ale když je po obědě... Jako bych bydlela s duchem. Vůbec nic. Bohužel to samé se dá říci o práci (ne)odvedené na nádobí.

RADA Č. 5: Nikdy se nestěhujte ke Španělovi, pokud nechcete každý den snídat oběd a trávit večery jásavým křičením na lidi ve stejné místnosti. Ještě jsem stále nepochopila, proč jsou lidé ze Španělska takoví křiklouni... Možná jim dávají něco do vody? To by vysvětlovalo mnohé.