Varování: následující kapitola neslouží k propagaci určité mobilní aplikace a tento text se ani nesnaží podnítit či jiným způsobem glorifikovat nezadané. I když všichni víme, odkud vítr fouká.

Vše to začalo jednoho ošklivého sychravého fujky dopoledne, které se v Norsku nedá nazvat jinak než klasickým podzimem. Tehdy jsme měli za úkol naplánovat jeden projekt. V mé skupině byla jedna Němka a dva Španělé a hádejte, kdo v tom mrazu a frišnu na setkání nepřišel včas? Pro k ukrácení dlouhé chvíle mi Němka předložila téma vztahů a pověděla mi o své romanci, lásce na první... kliknutí. To se tak zkombinuje Němka, Nor a zázrak moderní techniky známý jako Tinder a máte lásku jako trám. S nadšením v očích mi povídala, jak jsou na té aplikaci samí sympaťáci, básnila o konverzacích, které se svými nápadníky měla a mě to donutilo přemýšlet. Opravdu se v Norsku v této aplikaci objevují jen princové toužící po pravé lásce? Co jsem slyšela, tak v Čechách ji měl na chytrém telefonu každý jouda mající mozek a tužby králíka. Abych tomu všemu přišla na kloub, rozhodla jsem se, že se do těchto nebezpečných vod vydám. Přijala jsem to jako výzvu, sociologický průzkum, zkrácení si dlouhé chvíle, nazývejme to, jak chceme. A teď si řekneme, jak to vypadalo.

Jako první jsem si založila profil, který o mně říká prakticky ty nejdůležitější, nejesenciálnější věci. Oblíbený seriál? Splněno. Pizza je život? Samozřejmě. Můj věk? Nebylo by fér ho nedat. A fotka? Nechtělo se mi někam věšet svou pravou tvář, zvlášť pokud by se mi osvědčilo, že jsou na této aplikaci vážně jen samí joudové. A tak jsem si jako obrázek navolila chlupaťounkého mývala s pizzou, který ke mně patří stejně tak, jako sýr na špagety. Už mi zbývalo jen určit si specifika obětí (aby to bylo zajímavější, zvolila jsem muže mezi 21–28 lety) a bylo hotovo. Mohla jsem vyrazit.

Netrvalo dlouho a přišla jsem na jednu zajímavou věc. Obecně můžeme profily na seznamkách rozdělit do několika vážně ošklivých skupin, které se mohou i nemusí navzájem prolínat (tudíž jeden člověk může i nemusí patřit hned do několika z nich). Je jedno, jestli se připojíte v Norsku, v Čechách nebo ze Zambie, na tyto lidi narazíte vždycky.

První skupinou jsou takzvaní svalovci. Máte vysportovanou figuru? Bicáky, s kterýma byste si mohly otevřít láhev od piva? Tak proč to neukázat celému světu a nezvolit si jako hlavní fotku právě své namakané tělo. Protože hej, tohle je ta nejzajímavější část mé osobnosti. Sice jsem za celý svůj život  dokázal přečíst jen menu v restauraci (a to ještě ne do konce), ale jsem alfa samec. Odhalený hrudník a nasvícený six-pack. Víc ke štěstí nepotřebujete, a pokud ano, jste zřejmě moc nároční.

Druhou skupinou jsou citoví vyděrači. Projíždíte fotky a bum! Štěně. Bum! Kotě. Bum! Ještě víc štěňat, a ještě víc koťat, protože roztomilým chlupatým čumáčkům zkrátka nemůžete říct ne! Většina mužů si zřejmě myslí, že přesně tohle chceme jako ženy vidět. A v něčem mají pravdu, osobně se při pohledu na huňaté zviřátko neubráním říct „ňů". Ale nic by se nemělo přehánět. A pokud mermomocí chcete ukázat, že máte domácího mazlíčka, dejte si pozor, jak na té fotce vypadáte. Jeden chlapík si takto vybíral to nejlepší selfie, a i když mu to na něm slušelo, pes vypadal, jako by byl v posledním tažení. To není úplně správné využití psích oček.

Třetí skupinou jsou lidé, kteří jsou na fotkách ve dvojicích. Párovači. Je jedno, jestli je to váš sourozenec, nejlepší kamarád, nebo prostě jen ex. Pokud na fotce není jasné, kdo je majitel profilu, jste oficiálně padouch! Kam se na vás hrabou záporáci z Bondovek, žádná otočná židle nebo dramatické hlazení kočky se na Jak-moc-jsi-zloun škále nevyrovná skupinovým fotkám, na kterých není jasné, kdo je kdo.

Čtvrtou skupinou jsou aktivisti. Sportovci přes den... i v noci. Vstávají a usínají v jóga pozicích, za hodinu uběhnou desítku kilometrů, účastní se každého charitativního průvodu a „pohyb" je jejich druhé jméno. Krom sportování jsou i jídelní influenceři a připojují fotky svých yummy salátů a vypečených steaků. Sní kvanta zdravého jídla, ale nikdy neztloustnou. Když nad tím tak přemýšlím, tahle skupina vlastně není zase tak moc špatná. Jde jen o to, že svou „dokonalost" nemusíte dávat hned každému na odiv. Buďte skromní, nechlubte se, že jste snědli zásoby pro africký stát a nepřibrali jste ani deko. Nezmiňujte, že za jeden den uděláte miliardu kroků. Žijete zdravě, gratuluji, ale dál bych za tím udělala tlustou čáru a nechala si to až jako téma první schůzky (kde se taktéž vybalí „jsem vegan" bomba, která nesmí u této skupiny chybět).

A tou úplně poslední skupinou jsou divnolidi. Ti mě snad děsí nejvíce a jak jsem vypozorovala, procento divnolidí je v ČR znatelně vyšší než v Norsku. Zatím jsem nepřišla na to proč. Je to právě toto uskupení, které drží nad vodou prodejce bělidla. Nebozí lidé, kteří byli svědky řádění těchto divňoušů, si totiž lijí litry bělidla do očí, aby zapomněli na obrazy hrůz spojené s nahými zadky a úchylnými texty. Ugh. Tito lidé by na internetu neměli hledat spřízněnou duši, ale doktora.

K závěru bych chtěla podat krátký výtah o úspěších mývalího profilu. Zjistila jsem totiž velice zajímavou věc a to, že Norové nejsou vůbec tak úzkoprsí, jak jsem si myslela a mývalí profil naprosto milovali. Stačila jedna hodina a ozvalo se mi více jak sto lidí. Is this the real life? Is this just fantasy? Přišla chvíle, kdy jsem si musela aplikaci umlčet, protože mi její upozornění zabrala horní lištu pokaždé, když jsem zapnula wifi. Takto famózní jsem byla. Po návratu v ČR mé mývalí impérium rychle skončilo. Zřejmě jsme jako národ viděli tolik, že nás nějaká mývalovitost nevyvede z míry. Lid v České republice má zřejmě tuhý kořínek a nic ho nerozhodí.

RADA Č. 23: Dámy, pokud váháte, jakou fotku vložit na sociální sítě, abyste nalákaly muže svých snů, tak to vzdejte. On se na tu fotku ani nepodívá! Z třiceti kousků skoro dvě třetiny netušily, že dalo like mývalovi. Když zvládnou přehlédnout chlupaté zviřátko, jistě přehlídnou i váš sexy dekolt. O make-upu radši ani nemluvit.