Toto září se v Oslu konaly místní volby a tak se má nová univerzita rozhodla uspořádat debatu se zástupci jednotlivých stran. Samozřejmě v anglickém jazyce. No a já, jakožto pisálek mapující norskou situaci, jsem si nemohla něco takového nechat ujít. Chápu, co si myslíte: „Ta nás teď bude nudit sáhodlouhýma řečmi o tom, jak se v Norsku volí." Ha, ha, ha... ne. Já totiž ráda přecházím rovnou k tomu šťavnatému. 

Pokud jste muž, heterosexuál a běloch, pak máte stejnou šanci prosadit se v norské politice asi jako vegetarián na vítězství v pojídání hot dogů. Spousta žen, gayů a jedna vozíčkářka. Kde však tuto diverzitu ztrácejí je označení jednotlivých politických stran. Buďme vděční, že v Čechách máme strany modré, bílé, červené, zelené a černé. Tady v Norsku znají většinou jen červené a zelené, vše naštěstí zachránili modří konzervativci, ale není to málo, Antone Pavloviči? Pozitivní na této zkušenosti byl fakt, že ty hrůzy, co známé z českých debat, se v zahraničí moc neliší. Některé politické žblepty by se vážně daly zarámovat. Chlapík z červené strany mluvil o tom, jak je bydlení v Norsku drahé (ale nepovídej?), jenže mi celou dobu šíleným způsobem připomínal Lucifera ze Supernatural. A když na konci svého proslovu prohlásil, že bydlení by nemělo být právo, tak svou image padoucha doladil. V jednu chvíli jsem měla pocit, že z něj šlehaly plameny. Samozřejmě to tak nemyslel, to by mu volební preference pěkně klesly, a svůj výrok si opravil. V původním znění že sebe chtěl vysoukat, že bydlení by nemělo být privilegium ale právo, no, na to už ale bylo trochu pozdě, ne?

Nakonec se vážně nemusíme stydět za naši politiku, protože všude je to naprosto stejné. Jsme prostě v háji. A to celosvětově. V době voleb je každá původní vláda špatná, nové strany plánují radikální změny, bude se lít víc peněz do školství, budeme financovat policisty, snížíme daně a jízdné, zkrátka, budeme se mít dobře. Byl tam jeden vážně tlustý politik (jeho strana měla v logu jablko, ale nedovedu si představit, kolik jich musel sníst, aby vypadal takto) a ten byl jak kyvadlové hodiny. V jednu chvíli chtěl svobodu všeho a všech a v další by zase reguloval i počet nádechů a výdechů do minuty... A teď co? 

A tu nejzajímavější věc jsem si nechala nakonec. Po dobu dvou dnů, kdy se konají oficiální volby, se v celém Norsku neprodává alkohol. Přišla s tím křesťanská demokratická strana (jaké to překvapení?) a jedním z jejich hlavních důvodů pro prosazení tohoto zákona byl fakt, že Norové neumí vůbec pít. Sice se u nás říká, že někdo pije jako Dán, ale zřejmě je to jeho severský soused. U střízlivých voličů však tato zběsilá jízda nekončí. Jediný alkohol, který tu seženete v supermarketu a nemusíte pro něj do „speciálního" obchůdku, je pivo. A i to vám prodají jen do devíti večer. S blížící se zimou si Norové tento zákaz hřejí na prsou a plácají se přitom po zádech, jací nejsou machři. Děti se prý už nebojí příchozích Vánoc, protože jejich rodičové nebudou opilí... Tomu říkám mít laťku setsakramentsky nízko. Tak Šťastné a Veselé! 

RADA Č. 16: Politikaření je naprosto stejná písnička v každém státě. Ti, co tomu velí jsou zlí, my jsme ti hodní, co pro vás chtějí to nejlepší. Pokud si chcete zachovat zdravý rozum, vyhněte se všemu, co začíná na poli: politika, politik, poliklinika...všude na vás akorát číhá bolest.