Slíbila jsem záporáky, že? Tak jdeme na ně!

Strašně zlý záporák: Tento záporák je hrozně temný. Ke snídani pojídá štěňátka, když projde, šíří kolem sebe temnou auru, květiny pod jeho nohama umírají... A vy se ptáte, proč chce zabít hlavní hrdiny? Protože je přece hrozně zlý!

Ne, prosím. Každý, opravdu každý, i sebezkaženější člověk, má pro své jednání důvod. Já mám v životě takové „štěstí", že k sobě přitahuji psychopaty, takže vím, že ne všechny důvody se dají akceptovat, ale ve své podstatě jsou pochopitelné. Tak by to mělo být i s postavami. Váš záporák nemusí být sympatický ani oblíbitelný, pozor na to. Jde o to, aby si čtenáři řekli: „Aha, tak proto to dělá", pokývali hlavou a četli dále.

Zaporáček dobráček: Vinna, nezabíjejte mne! Je to takový ten záporák, který vůbec není zlý, který to všechno myslí dobře, nebo, a to je i můj případ (i když vlastně i to první. Na druhou stranu, který záporák to dobře nemyslí?), se změní, většinou kvůli své lásce. Proč to píši, když vím, že je to špatně?

Ano, je to klišé, ale myslím si, že to stále jde ještě napsat dobře, když to není vyloženě schéma záporák potká hrdinku - zamiluje se do ní - ona ho přemluví, aby nechal všeho zla, většinou v řádu dnů. Ano, mám za to, že když je to delší proces, je to možné, ale důležité podle mě je i to, aby se pak náhle nezačal chovat jako stoprocentní klaďas. To je podle mě kamenem úrazu i některých dobrých děl, kde se toto téma objevuje. Ano, může litovat, může se omlouvat, ale myslím, že když člověk dělá špatné věci, vždy v něm něco málo přetrvá, protože být zlý je hrozně snadné.

Je dokonce docela možné, že se k tomu vrátí, alespoň na čas. A co se týče lásky, opravdu věřím, že člověka může za nějaký čas změnit, ale pamatovala bych na to, že ne každý má na to, snažit se něco udělat se zkaženým člověkem. Jestli to totiž chce dokázat, musí se snažit, určitě nebude stačit jen zamilovanost - a myslím, že spousta lidí by to po čase vzdala. Navíc, myslím, že nikdy, nikdy to není jen ona, musí v tom být více důvodů, třeba že se záporákovi přestane zdát, co dělá, dozví se o nějaké lži, ve které žije, nebo tak něco. Sakra, jde si s tím tak vyhrát!

Jestli mohu, použiji za příklad svůj příběh Silnější než krev. Snad nevadí, že používám své příběhy, ale mám k nim nejblíže a navíc to sepisuji tak, aby to šlo pochopit i bez jejich přečtení. Ne, nemyslím si, že tam je to stoprocentně dobře podáno, šlo by to i lépe, ale opravdu jsem se snažila udělat všechno to, co jsem zmínila. Neila je očividně také docela blázen („ne každý má na to, snažit se něco udělat se zkaženým člověkem"), ale jinak by jí to asi s Asmentelem nefungovalo. Sice to byla ona, kdo ho přiměl k tomu, aby s tím „zlem" přestal, ale i když se znali sedm let, on ji přesto nakonec zabil. A kdyby se do toho nezamíchal Tiaril, pokračoval by ve svém starém životě („je dokonce možné, že se k tomu vrátí, alespoň na čas."). S Tiarilem to bylo ještě složitější, ten toho doopravdy nechal až kvůli jednomu podvodu (motiv „celý život žil ve lži") ze strany jeho Vůdce. No, a u obou tady bylo to, že oni si mysleli, že doopravdy nedělají nic špatného. Jak říkám, opravdu jsem se snažila použít vše, aby to bylo uvěřitelné. Kromě toho, za to, co dělali, mohli. Oni měli ve většině případů na výběr, akorát si to odmítali připustit.

Záporák nezáporák: Moc často jsem se s tím nesetkala, ale existují i postavy, které se zdají být záporné, ale na konci jsou v podstatě kladné. Ne proto, že by se změnily, ale proto, že vyjde najevo nějaká okolnost, která úplně prohodí role. Třeba si myslíte, že záporáci jdou po hrdinech, protože chtějí...dejme tomu, nějaký talisman, ale pak se ukáže, že ten patřil záporákům, kteří pomocí něho chtěli zachránit svět, ale hrdinové jim ho ukradli, ale ne proto, že by jim šlo o svět, ale protože chtějí slávu...začali jste mít raději původní záporáky? O to v příbězích založených na tomto jde.

Myslím, že je to dobrý nápad, ale musí to být hrozně těžké to napsat, aniž by čtenáři bylo od začátku jasné, že se role obrátí. Já jsem to asi ještě nezkoušela, ale plánuji to do budoucna.

Mimotechnická poznámka: Ne, tentokrát nic o propiskách a jejich chuti. Já jen, že můj milovaný Word mi zásadně opravuje záporáky na sporáky, takže až napíši něco jako „a pak je honili sporáci", nezbláznila jsem se já ani mé domácí spotřebiče, jen mám zapnutou automatickou korekturu. Je to větší zlo, než kdyby nefungovala. Doporučení? Pozor na automatickou korekturu, může napáchat hrozné zlo.

Nudný záporák: Snad se shodneme na tom, že nejnudnějším záporákem (sporákem) je ten z prvního typu, ale tady tento je hned po něm. Dělá zlé věci, nestane se dobráčkem ani nezáporákem, ale má pro to jakž takž uvěřitelný motiv...jenomže je hrozně nudný. Čím to je? No, někteří mají talent vytvořit něco jako Mary Sue Nikdo Záporáka. To znamená, že jedinou jeho výraznou vlastností je, že je zlý, a pokud vůbec má nějaké jiné vlastnosti, tak nedůležité pro děj. Což považuji také za chybu, protože i záporák by měl mít nejen motiv, ale i více povahových vlastností než „zlý". Dejte si na něm, prosím, také záležet.

A jak já osobně vůbec něco jako postavu vytvářím? No, upřímně, já osobně nijak. Teď se asi zarazíte, protože to vůbec nesouhlasí s tím, jak jsem stále psala, že musíte postavu promyslet. Ano, ale nemyslím si, že bez příběhu vytvoříte komplexní postavu.

Někdy si k postavě tvořím myšlenkovou mapu (napíši její jméno doprostřed a dokola čmárám vše, co o ní vím. Často tak vymyslím i další detaily), nebo můj oblíbený způsob „prostě to splácni do bloku textu s šipkami a zkratkami, ono se v tom nějak vyznáš", ale mám ten problém, že místo postavy začnu vymýšlet ten příběh, takže v této fázi má tak dvě tři vlastnosti nebo nějaký ten motiv. Zbytek vzniká právě s vymýšlením příběhu nebo v samotném procesu psaní, takže není pravda, že musíte mít hned komplexní postavu, jen si dejte pozor na to, aby třeba kolem desáté kapitoly příběhu neměla jen ty dvě tři vlastnosti, to už je něco špatně.

To je její povaha, motivy a tak dále. S tímto vším máte v podstatě celou postavu, ale spoustu lidí by snad i zajímalo, jak vaše postava vypadá. No, každý nemá to štěstí, aby mu to přišlo tak samo jako mě s Palmitou (pro ty, kteří to nečetli - vymyslela jsem ji podle výstavní figuríny) ze SNK, takže povím i to, jak osobně to dělám já jinak. Někdy i zhruba vím, jak má vypadat, ale i když to nevím, nakreslím si ji. Ne, neumím kreslit, ale o to právě jde. Kdybych to uměla, musela bych nejspíš mít přesnější představu, jak vypadá, ale takto načrtám to, co s mým umem dovedu, zapojím představivost a ono z toho něco vyjde. Mám pak sice ten problém, že někteří mí, zejména mužští hrdinové, jsou si trochu podobní, ale byli by pravděpodobně ještě více, kdybych je měla jen ve své hlavě. Takže ano, doporučuji kreslit, a čím méně to umíte, tím je to pravděpodobně lepší.

Možná bych měla napsat i to, jak přicházím na jména, ale mám pro to takový divný postup, který by asi moc lidem nefungoval. No, ale aby to bylo kompletní, dám ho sem.

Některá jména mám z různých generátorů (Aiden) nebo prostě existují (Chris).

Mimochodem, docela dobré je si překládat nějaká slova do neznámých jazyků na google překládači, vyjdou z toho docela hezké věci (Maganda).

Dále zkomoleniny těchto jmen (Agáta- Agatha - Aghatia).

Některá mě prostě jen tak napadnou (Neila).

Mám doma dva štosy papírků. Na jedněch jsou dobře znějící slabiky, na druhých jen písmena. Buďto ty nebo ty (nebo i oboje) papírky prostě někdy skládám k sobě a to, co nezní marně, zkomolím nebo nechám tak (Ni-nel - Ninel - Ni-a-nel - Nianel -Neanel).

Jsou i výjimky, které jsem vymyslela vážně prapodivnými způsoby, ale ty nemohu doporučovat, protože fungují, jen když zasáhne náhoda. (Kyselina palmitová - Palmita. No a? Nudím se v hodinách chemie.)

Co se týče názvů celých povídek, musím se přiznat k tomu, že většinou to řeším tak, že přeložím název nebo verš písničky, většinou té, podle které jsem to vymyslela. Proč? Protože já názvy vymýšlet neumím, a tamto je první, co mě napadne. Některé bych asi dokázala změnit, ale jiné nikdy, protože to k tomu příběhu tak dokonale sedí.

Z toho vyplývá, že s tím, jak vymyslet dobrý název, vám asi opravdu neporadím. Ale jednu věc bych na srdci přece jen měla. Ověřujte si, jestli takový název již neexistuje. Takže ne, názvy jako Nová škola vážně nejsou dobré. A také bych nevolila ty, které prozradí celou zápletku dopředu. Co si asi tak myslíte, že se bude dít v příběhu, který se třeba jmenuje Unesli mě?

Ono je někdy i dobré, když vám někdo váš vysněný název ukradne. Já jsem třeba začala spisovat něco, co jsem původně chtěla pojmenovat Polární noc. Mám dvě kapitoly, ale zveřejním to, jen jestli si budu jistá, že jsem schopná to dopsat, ale to je vedlejší. No, ale Polární noc je nazván mimochodem úžasný příběh od Nessuna0, takže jsem musela ukrást nebo vymyslet něco jiného, a přišla jsem na Noc ve tvých očích, což se mi líbí i více a k tomu příběhu se to více hodí.

Příště budou zápletky, kterým je podle mě dobré se vyhnout.