No jo, a já jsem vám ještě neřekla, jak vůbec takový nápad dostat, že? No, tak s tím vám ovšem neporadím. Každý má své věci, které ho inspirují, a to, co funguje jednomu, nemusí fungovat druhému. Já popíši jen to, díky čemu sama vymýšlím, nebo o čem jsem slyšela.

Moc ráda cestuji. Na předchozí větu to vůbec nenavazuje, ale je to tak. Poslední asi čtyři roky se mi stává, že kamkoli jedu, skoro pokaždé něco vymyslím. Tudíž, v překladu mi při cestování vůbec nejde o ta místa, ale o povídky. Mé příběhy se často odvíjejí od toho, že nejprve vymyslím prostředí, kde se to bude odehrávat. Nicméně ono to rozhodně není pro každého, protože prostě musí být k vymyšlení něčeho vhodné podmínky. Někdy třeba stačí, aby bylo jiné počasí a vy byste nepřišli na to, na co jste přišli. Třeba já jsem jeden nápad dostala na výletní lodi (Medailon bez tváře, kdyby to někoho zajímalo), ale kdyby zrovna nepršelo a kdybych se na to místo nedostala hodně, hodně starým vlakem, kdybych si v tom vlaku nevzpomněla na jednu písničku, kdyby na palubě vedle mě nestáli lidé, kteří tam stáli...nepřišla bych na to. Vidíte, kolik faktorů muselo zasáhnout? Každopádně, ano, vymýšlím povídky díky cestování.

Zmínila jsem hudbu. Já se o to nesnažím, inspirovat se jí, zápletky přicházejí samy. Dokážu to přepracovat tak, aby to nešlo poznat, ale faktem je, že cokoli, co ode mě případně čtete (kromě takových nesmyslů jako je PSD, ale to je pochopitelné), alespoň zčásti vychází z písničky, i když to s ní mnohdy nemá moc společného.

Další důležitou součástí mých příběhů jsou sny. Mně osobně se bohužel jak naschvál nezdají příběhově moc použitelné sny, takže v mých povídkách jsou ze snů jen krajiny, ale je i hodně lidí, kterým se ve snu přímo zdál příběh. Myslím si ale, že ze snů se dá hodně vytěžit, protože v nich propouštíte uzdu své fantazie.

Ano, je zde spousta dalších možností – obrazy, filmy, seriály, vlastně v podstatě veškeré umění, vaše vlastní zážitky...jak říkám, nelze poradit, kde brát inspiraci. Mohu říct jen to, že ani věci jako: „Bude se to odehrávat u moře" nejsou zbytečné.

Nakousli jsme prostředí, takže se trochu podíváme na něj. Kdybych vypsala ta, do kterých bych příběh nezasazovala, podkopla bych si tím nohy, protože jsem většinu z nich alespoň jednou použila, ale přesto bych jedno zmínila – škola. Jestli někdo dokáže vymyslet originální příběh odehrávající se ve škole, klobouk dolů, protože já si nemyslím, že to jde. Všechno, všechno již bylo použito. Pokud nemáte opravdu dobrý nápad, škole bych se vyhnula obloukem, protože vám mohu se zkušenosti říct, že většina příběhů ztroskotá na tom, že tam autor dá nějakou školu. Ano, já vím, Harry Potter se také odehrává ve škole a byl originální, ale nyní je to již klišé.

Ano, jsou i příběhy, které se mi líbí a je tam škola. Pravda je ovšem taková, že ta mi připadá jako rušivý prvek a zbytek musí být obzvláště úžasný, abych byla schopná to číst. A navíc, komu by se chtělo číst o škole? Kolik z nás má školu rádo?

Jinak, napsala bych, čím originální, tím lepší, ale zase to není pravda. Tím, že zasadíte svůj příběh do kráteru činné sopky (můj počin, vinna ve všech bodech obžaloby), opravdu neuděláte povídku lepší, jen nesmyslnější. Rozhodněte se, o čem víte tolik, abyste o tom mohli psát, a co je opravdu reálné. Ano, kdybyste si vymysleli do toho kráteru sopky kupu technologií, které by postavy držely naživu, snad by to i šlo, ale otázka je, proč by tam někdo bydlel. Čím neobvyklejší prostředí, tím více takovýchto věcí musíte domyslet. Navíc, dobrý autor umí napsat brilantní příběh i ze zcela obyčejného prostředí.

Snad ani nemusím dodávat, že pokud nepíšete o fiktivním světě, vyberte si místo, o kterém prostě budete něco vědět. Neříkám, že se to musí odehrávat ve vašem městě, ale když vaše Američanky vyhrají mistrovství Evropy v plavání (viz PSD), je něco sakra špatně. Mně třeba hrozně láká zasadit nějaký příběh do jedné ze severských zemí (asi do Finska nebo do Norska), protože by mě bavilo o tom hledat všechny možné i nemožné informace, ale bojím se, že bych napsala nějaký nesmysl. Tak či tak, jestli to někdy udělám, dám tomu průzkumu čas a myslím, že to by měl každý, který to místo nezná stoprocentně dobře. To asi není nic nového, jen to tak zmiňuji.

Co našemu příběhu chybí? Postavy, přesně tak. Upřímně, moc se mi nechce se do toho pouštět, je to pro mě takové složité téma, ale zkusím o něm tedy něco napsat. Začneme tím nejznámějším – Mary Sue. Obecně je to postava, která je prostě příliš dokonalá, ale dá se prezentovat mnoha způsoby. Vypíši všechny, které mě napadnou, protože tento problém je tak rozšířený, že vznikly i jeho mutace.

Mary Sue Dokonalá: Typická Mařka. Vyznačuje se tím, že všechno umí, všechno zná, všem pomáhá, všichni ji milují... No řekněte, nechtěli byste takoví být? Je to přece i důvod, proč se tyto postavy tvoří! Já vám prozradím tajemství – já ne. Víte proč? Protože život by byl nudný. A teď se zastavme. Když by byl život nudný pro samotnou Sue, jak záživný je pak váš příběh s touto postavou pro čtenáře?

Dobře, spousta lidí se snaží takovou postavu netvořit. Jenomže to řeší tak, že své Mary dá nějakou chybu – až moc hodná, červená se, když se stydí, nemůže porazit záporáka, a nebo, má nejoblíbenější, přílišná naivita (No co? Když je postava moc Mary, udělejme ji naivní a ona bude působit promyšleně, ne? Ne.). Každá z těch chyb vytvoří realistickou postavu, až když jí začne opravdu komplikovat život. Třeba to uvedu jako příklad na jednom svém hrdinovi, Chrisovi z Hausbótové války.

Musím se přiznat, že on má blízko ke Garymu Tsue (mužský protějšek Mary), protože jeho jedinou chybou je v podstatě to, že je moc naivní a moc dělá to, co chtějí druzí, ne on. Jenomže právě díky tomuto nejprve přijde o všechno, co měl, skoro kvůli tomu zemře a ještě pár věcí, ale to bychom tady byli do zítřka. Přišla jsem díky němu na to, že když chyby vaší postavu začnou opravdu ovlivňovat, má to k Mary nebo ke Garymu blízko, ale není tak otravná jako skutečná Mary (budu pro usnadnění používat jen ženskou verzi). A vůbec, já mám za to, že pokud už nějaké postavě dáte určitou vlastnost, neměla by být jen tak do počtu, měla by ji opravdu udávat cestu. Tak to chodí i v životě, ne snad?

Existují však i další druhy, které, dalo by se říct, tu chybu ovlivňující život mají, jenomže je to ještě horší, než kdyby ji neměly. Vysvětlím, proč jsou to stejně Mary, hned na další kategorii:

Mary Sue Chudinka: Tato postava je také skrz naskrz dokonalá, ale stejně ji nikdo nemá rád a nic se jí nedaří. Často bývá i šikanována. Podstatný rozdíl od promyšlené postavy je v tom, že tato postava je tak dokonalá, že proti ní nemůže nikdo nic mít, že ji zcela očividně šikanují jen tak, nebo pro nějaký úžasně hluboký důvod, jako že má ráda toho a toho zpěváka. Ona totiž vůbec není slabá, je to přece Mary, jen má kolem sebe samé lidi, kteří jsou hnusní, zlí záporáci (k těm se za chvíli dostaneme)!

Ano, i proti tomuto její tvořitelé bojují. Jenomže většinou tak, že z ní vytvoří Mary Sue Dokonalou, což je samozřejmě špatně. S Chudinkou se podle mě nebojuje lehce, ale lze z ní vytvořit postava, kterou ostatní nemají rádi, ale sakra, pro nějaký opravdu racionální důvod! Když si zase vezmu Hausbótovou válku, tak Sallynelu nemají lidé rádi z docela jednoduchého důvodu, který lze popsat jednou větou –ona se jim odmítá přizpůsobit. Jak snadné, a docela to funguje, když se to dobře napíše. Je tady však ještě další typ, i když méně běžný:

Mary Sue Děvka: Je to prostě postava, která má jen jediný problém – je příliš krásná. To by samozřejmě nebyla špatná postava, kdyby to nebyla v podstatě jediná její vlastnost. Takže to dopadá tak, že spí snad se všemi hrdiny (hrdinkami) a jediné, co se v příběhu řeší, je její obrovský harém. Typickým příkladem takové postavy je Ebony z My Immortal.

Jak bojovat s touto Mary? Jednoduše. Vaše postava může být krásná, může toho využívat, může to milovat, ale je špatně jen a jen na tom založit příběh. Vaše Mary pak působí jako stroj na sex a to jste asi nechtěli, ne? A určitě má i jiné chyby než přílišnou krásu.

Mohla bych vypsat i další typy, ale všechny se dají zahrnout pod ty tři, takže bych mohla končit, ale chci zmínit ještě takový, dalo by se říct, bonusový typ, ale hodně rozšířený:

Mary Sue Nikdo: Tato postava v zásadě nemá žádnou vlastnost. Žádnou. Něco takového musí být v podstatě hodně těžké napsat, protože žádná věta ve vašem příběhu nesmí odkrýt ani jedinou povahovou vlastnost, všechno musí být dokonale neutrální. Důvod, proč to řadím mezi Mary Sue? No, tím, že postava nemá vlastnosti, nemá ani ty špatné. A to je už hodně zvláštní, když je tato postava hlavní. V dobrých dílech má i náhodný kolemjdoucí více vlastností než tato Mary.

Autoři těchto postav by jí měli věnovat alespoň pár sekund na vymyšlení (k tomu se dostanu později).

No, a protože to má kilometr, na příště si necháme záporáky, pojmenovávání a věci, kterým byste se měli vyhnout. Smím se upřímně zeptat, jestli mám v té příručce pokračovat?