Tak teď se vsadím, že skoro nikdo neví, co si pod tím názvem představit. Já popravdě o tomto vím už dlouho, ale teprve asi před týdnem jsem si to naplno uvědomila. A o co jde? Zkrátka a dobře, existují dva druhy písálků.

Tentokrát se mi nejedná o styl psaní ani nic takového, ale spíše o to, jakou část zachycují. Nejprve oba druhy trochu popíši a pak se snad dostaneme dále.

Epochální:

Nejčastější výskyt: fantasy, sci-fi, psychologická próza 

Charakteristika: Konečně trochu objasním, o co jde. Tito autoři zkrátka zachycují ve svým příbězích dlouhé časové periody. Ne vždy nutně v jednom příběhu, ale když si všechno propojíte, vzniknou vám i tisícovky let nebo alespoň několik generací. Proto jim říkám epochální, od slova epocha.

Světlé stránky:

- příběh působí hrozně promyšleně

- autor není omezen v čase a může tak nastínit i další osudy postav, které se u osudových autorů nikdy nedozvíte, protože je neví ani on sám (epochální vám to většinou jen neřekne)

- autor může popisovat i vývoj různých společností a civilizací, což osudový autor nikdy nevystihne

- když se chce oddávat takový epochální autor snění s otevřenýma očima o svém příběhu, má více možností, protože pracuje přirozeně s větším množstvím postav, dějových linek a možností, kam příběh rozvíjet

- často s vymýšlením dalších příběhů takový autor nemusí začít od píky, prostě si částečně vezme okolnosti, které už vymyslel předtím

Temné stránky:

- autor se do toho může velice lehce zamotat nebo zjistit, že už to jako celek vlastně nedává smysl nebo to časově nesedí

- autor se může snažit co nejvíce z toho obrovského kvanta věcí, které vymyslel, dát i do příběhů, což občas může působit zmateně a vlastně i nezajímavě, když vysvětlujete, jak s čím co souvisí

- je prakticky nemožné někomu vysvětlit alespoň část z toho, co máte, protože to souvisí s další věcí, ale pro pochopení té musíte vysvětlit ještě tamto...většinou vám u toho takový posluchač usne, a pokud je zdvořilý, tak vás jen nebude vnímat

- pokud se vám přestane líbit určitá část a nejde upravit, může se stát, že se vám přestane líbit všechno, co jste vymysleli, a asi mi dáte za pravdu, že to je hloupá situace

- autor se musí spokojit s tím, že ho vždy budou čtenáři v některých ohledech trochu nechápat

Osudoví:

Nejčastější výskyt: romance, horory, ale dají se lehce potkat téměř všude

Charakteristika: Tito autoři píší, co se děje tady a teď, nesnaží se do toho zatahovat minulost nebo budoucnost, a pokud ano, tak žádné rozvětvené intriky, ale prostě jen určitou událost. Vyberou si nějaké postavy ze svého světa, a i když ho mohou mít stejně promyšlený jako epochální autoři, v podstatě událost, o které píší, vytrhnou z kontextu universia (světa, o kterém píšete), ať už záměrně nebo ne, a soustředí se jen na příběh jako takový. Na rozdíl od epochálních autorů je vliv na celý okolní svět touto událostí utlačen do pozadí dějem. Píše o jednotlivých osudech, ne o osudech celé společnosti. Proto osudový autor.

Světlé stránky:

- příběh je svým rozhodně ne negativním způsobem jednodušší a čím jednodušší příběh je, tím je často čtivější a i sám autor se v něm určitě orientuje lépe

- nemusíte se ohlížet na to, co bylo nebo co bude, takže nepřijdete „zbytečně" třeba i o dobré zápletky, které by epochální autoři nemohli použít, protože by jim nezapadaly do jejich světa

- epochální postavy často končí s životem zajímavým jako životů tisíce, osudové postavy si mohou dovolit i třeba na chvíli vydechnout a mít klid, a věřte nebo ne, i umřít nějak normálně a ve věku nižším než několik stovek, nebo i více (protože některé epochální postavy mají sklony žít vážně dlouho)

- osudový autor má často lépe promyšlené jednotlivé okamžiky a scény, protože se na ně logicky více soustředí

- osudový autor si může dovolit i něco nevědět, například jak co skončilo - kdyby se to stalo epochálnímu, měl by díru ve vymýšlení svého světa

Temné stránky:

- osudový autor prostě nemá žádný odrazový můstek, musí vše vymýšlet úplně od začátku

- když čtenář autorovi položí otázku, která se týká nějakých věcí trochu mimo příběh, autor často zjistí, že to vlastně neví, protože i když může mít samotný příběh vymyšlený lépe než epochální autor, nemyslel prostě tak daleko

- osudový autor si vedle toho epochálního často přijde jako blbec, že toho nemá tolik - není to vlastně pravda, má jen jiné věci (třeba ty scény), ale krátkodobě to tak opravdu může vypadat

- občas se takovému osudovému autorovi zdá, že už prostě nemá co vymýšlet a někdy mu to i chybí

- často rozepisuje možná až moc příběhů najednou, protože má pocit, že musí zachytit hodně věcí, epochální to zvládne i v jednom příběhů, protože mu věci spolu souvisí.

Jestli vás zajímá, který typ autora jsem já, tak ten, který většina - smíšený. Ano, zase. Kdysi mi jedna psycholožka/poradkyně pro výběr povolání řekla, že jsem neutrální jako Švýcarsko, a i když mluvila o něčem jiném, asi to sedí i na příběhy. Ale jak jsem zmínila, určitě nejsem sama.

Začínala jsem jako osudový autor, ale pak mi hrozně vadil překvapivě hlavně ten třetí bod v temných stránkách (připadala jsem si blbě, když jsem mluvila s epochální autorkou) a nějak jsem se, možná ani ne záměrně, přeorientovala na epochální. Jenže jsem se do toho začala zamotávat, a tak jsem se raději vrátila zpět k osudovému stylu. Jenže pak mi vadila ta absence odrazového můstků, takže se mi to začalo tak mísit.

Nyní, ačkoli se považuji mnohem více za osudovou autorku, můžete u mě najít prvky epochálního stylu. Jezdci z temnoty jsou nejlepším příkladem. Mám tady tři příběhy, kde vystupují, a pokaždé úplně v jiném světle. A pak, i když to tam přímo nezmiňuji, hodně mých příběhů se vlastně odehrává na docela blízkých místech. A, a to ještě také nevíte, mám v podstatě dost promyšlené hned dva světy - ten, do kterého jsem se zamotala, ale stejně ho najdete ve většině mých děl, ale vyhýbám se jeho bližšímu představování, a ten, jehož reálie vám časem odkryji v Prachu ve větru. Ale v podstatě zachycuji osudy postav tady a teď, nesnažím se, aby to mělo nějaký hlubší smysl pro to, co bylo a bude, myslím hlavně na přítomnost.

A to mě přivádí k otázce, jací autoři jste tady vy?

A konečně se nám nějakým zázrakem stalo, že mám místo, takže sem přijdou i nějaké žánry:

Náhodně:

Tak přesně sem patří takové ty hlouposti, které autoři zařazují všude možně, jen ne sem. Sice neuznávám různé sbírky hlášek nebo citátů, ale když už, tak právě tady to má své místo. Také sem mohou patřit i příručky, recenze nebo soutěže, i když se nezlobím, když je zahlédnu v Populárně naučných.

Co sem ale nepatří, to jsou normální příběhy. Pro každou beletrii lze vybrat žánr. Někdy je to těžší, ale jde to. Pochybuji, že lze napsat něco, co opravdu nikam nezapadá, a pokud ano, tak to není dobrý příběh nebo je to Obecná fikce. Takže sem opravdu většinou patří takové ty hlouposti na zabití nudy.

Obecná fikce:

Tato kategorie mi připadá jako něco, co vás přiměje oddělit ty hlouposti z nudy a příběhy, které opravdu nikam nezapadají. Není to žádný z obvyklých žánrů, není to Fan Fikce, ale nemůžete to dát do Teen Fikce, protože tam nevystupují teenageři, nebo to spíše není o jejich běžných problémech, ale do definice ChicLit to také nezapadá. I když by se podle názvu mohlo zdát, že to je obsáhlý žánr, opak je vlastně pravdou. Málo věci nezapadá jinam.

Proto prosím, berte Obecnou fikci jako poslední možnost, jen těsně nad Náhodnými. Málokterý příběh se vážně nedá zařadit jinam. Smutné je, že většina příběhů tu jsou jasné Teen Fikce nebo Romance. Mám chuť jim to přeřadit.

Paranormální:

Duchové, démoni, zombie...všechny tyto příšery, pokud tvoří hlavní složku děje, dejte právě sem. Je to poměrně lákavý žánr, protože lidi přitahuje to, co je děsí, a proto je velká škoda, že je opět zaplněn příběhy, které tu nemají co dělat.

Rozdíl mezi Mystery jsem už vysvětlovala. Ale ono to není ani Horor, svým způsobem se to z hororu vyčleňuje.

Pravda, u jiných žánrů je více věcí, které nezapadají, tady to není až tak horké, ale stejně jsem tu našla i Populárně naučné příběhy, Horory, které tu nepatří a samozřejmě Mystery nebo Spirituální. Asi na některé pošlu nějakou tu zombie, to víte, jako každý jiný je chováme ve sklepě.

Poezie:

Toto by snad mělo být jasné. Poezie sice nejsou jen básně, ale já myslím, že na Wattpadu se to tak bere. Blbé je, že někteří lidé nerozumí ani tak jednoduché věci, jako že básně vypadají trochu jinak než další věci a čtenář to pozná na první pohled. Nevím, co je zrovna na poezii těžké pochopit, ale očividně je v tom zakopaný pes.

Proč by se tu jinak objevovaly deníky nebo věci, co patří do Náhodných? Prosím vás. Básně jsou takové to ve verších, co se většinou rýmuje. Nic více, nic méně. Není to těžké poznat, a už vůbec není těžké poznat, jestli to píšete nebo ne.

Populárně naučné:

Podle Wattpadu právě sem patří biografie, různé poučné příběhy z vašeho života, odborné věci a myslím, že v poslední době sem můžeme řadit i příručky nebo recenze. Také různé tipy, návody...zkrátka cokoli, co vás něčemu přiučí.

Někteří lidé si ovšem nejspíš myslí, že vás něčemu naučí i jejich zcela běžné příběhy, protože je sem dávají. Možná proto, že je tady menší konkurence, netuším. Ale je to samozřejmě špatně, protože pak je těžké najít opravdu poučné knihy, když sem někteří řadí prostě všechno. Zamýšlejte se nad kategoriemi. Na tam velkém serveru jako je Wattpad, nejsou jen pro srandu králíkům.

Dodali byste něco? Mám ještě pár nápadů, ale je něco, co byste v této příručce chtěli vidět a ještě to tu není?