Mladý chlapec (mohlo mu být okolo 9-ti) stál za stromem a nenápadně sledoval dívku stejného věku jako byl on. Seděla na louce pod lesem na jehož okraji se skrýval.
Po lopatky dlouhé zrzavé kadeře měla ozdobené věnečkem z kopretin,který krásně ladil k jejím šatům s bílím svrškrem s kratším rukávem a dlouhé sukni poseté rudými vlčími máky. Byla bosky.
Dala se do vití dalšího věnečku a otočila se k lesu kůli potřebné květině.Než ji však utrhla všimla si jeho obličeje. Rychle ho skryl v domnění že si ho nevšimla. Srdce mu divoce tlouklo a rychle oddechoval.
Dívka však byla zvědavá a opatrně položila věneček na zem. Postavila se a vydala k lesu. Hoch netušil že k němu míří a dál se schovával za stromem. Dívka se k němu přikradla a přeběhla před něj. Lekl se že ho našla.
Vypadala rozzlobeně. Nic však neříkala. Byl rád že nemluví,mohla by se rozzlobit ještě víc kdyby zjistila že jí nerozumí.
Od narození neslyšel a byl tak všem pro smích. Naslouchátko mu nedokázalo pomoci a jediná možnost byla operace, na kterou rodiče neměli peníze.
Ta dívka si ho prohlédla a potom se usmála. Místo toho aby začala plynule mluvit,začala bez použití úst ukazovat podivné znaky rukama.
Chlapec jim rozuměl. Sám se je učil ,aby dokázal nějak komunikovat.
Ahoj.Jak se jmenuješ? říkaly její gesta.
Jirka    odpověděl stejným způsobem. Byl rád, že používá znakovou řeč.
A ty? odvážil se zeptat.
Mia. Jak to že umíš takhle komunikovat?
Chvíli se rozmíšlel,ale řekl ji pravdu.
Zasmála se.
Já jsem taky hluchoněmá,už od narození.
Líbilo se mu, že našel někoho kdo mu rozumí.
Chytla jej za ruku a dovedla na místo kam nedovitý věneček položila a sedla si do trávy. Jirka si sedl naproti ní.
Proč jsi mě špehoval? zeptala se náhle mezitím co měla ruce volné.
Chvíli přemýšlel Ani nevím, šel jsem kolem.
Mia se usmála a věneček dopletla. Potom mu ho položila na hlavu a zasmála se. Neslyšel ji,ale věděl že se směje.
Podniknem něco? zeptal se po chvíli. Mia přikývla a začala se rozhlížet.
Nakonec ukázala na shluk stromů na okraji louky. To by mohl být dům,hrad nebo chýše. Chlapec přikývl a přešel ke stromu s větvemi,které se tréměř dotýkaly země. Tohle bude jeskyně...a bude v ní drak!  Pokusil se zatvářit strašidelně, ale dívka se usmála a přikývla.
Já mám draky ráda. Nechápu proč je všichni chtějí zabíjet.
Jirka přikývl,také mu přišlo těch mystických stvoření líto. Chvíli se zamyslel V té jeskyni bude bydlet drak, který pomáhá rytířům, zachraňovat princezny. Když jí myšlenku předal oba se té myšlence museli smát. Mia vylezla na stromohrad. Jirka se nikdy necítil šťastnější.
Konečně měl kamarádku.