Scorpius byl z tréninků nadšený, ačkoliv ho mrzelo, že ho ještě neviděla Rose. Ta měla ale plno práce na ministerstvu a domů se vracela podrážděná a unavená.

,,Musíš ji překvapit," říkal mu pokaždé Albus. ,,Taky jsem Aileen překvapil tím, že jsem jí ukázal svého ohniváka."

,,Prosím tě, ty a mít ohniváka? Vždyť jsi mu říkal žížalka," uculil se Scorpius a Albus se zhluboka nadechl.

,,Víš co? Radši žádný překvapení, protože myslíš na úchylárny. To už jsi zapomněl, že spím s plyšovým fénixem?" A tady Albusovy rady končily.

Scorpiusovi ale Rose neskutečně chyběla. Chyběly mu časy, kdy ji vídal každý den v Bradavicích, co na tom, jestli na něj byla nepříjemná nebo ne, pořád ji viděl. Naposledy ji viděl před deseti dny a začínal mít abstinenční příznaky. Když při večeři u prarodičů poznamenal, že by asi potřeboval zajít k mudlovskému doktorovi, začal Lucius ječet a málem převrhl stůl.

Scorpius si pak tiše mumlal, že je to pořád šílený Lucius, a že by nejspíš také potřeboval mudlovského doktora.

Nezapomněl taky na to, že si s Rose někdy musí vyjít na večeři. Jenže ona byla pořád tak zaneprázdněná, že nabýval pocitu, jako kdyby ji měl spatřit až za sto let. No co, může se píchnout o trn a usnout jako Šípková Růženka, vždyť i její jméno bylo podobné oné nádherné květině.

Ale Scorpius už toho měl dost. V sobotu se hezky ustrojil do bílé navoněné košile a černých kalhot, navoněl sebe (vlastně převoněl) a vzal si kytici rudých růží, které po chvilce také navoněl, protože mu vůbec nevoněly. Pokrčil rameny a vydal se po schodech dolů.

K jeho štěstí cestou ven nepotkal ani Luciuse, ani Narcissu, ani Draca, ale Albuse, který jedl mudlovské slané brambůrky a chystal se zase nějak chytře oznámit, že přišel na návštěvu.

Když spatřil Scorpiuse, obdivně zapískal. ,,Teda, nemusel ses kvůli mně tak strojit. Tvoje zapisovatelka," zahýbal obočím, ,,tě zbožňuje i normálního."

,,Moje zapisovatelka je Rose," odvětil klidně a strčil mu kytici pod nos. ,,Voní?"

Albus se mohutně rozkašlal a prsty vytvořil křížek, kterým ukazoval na kytici. ,,Sakra... Scorpiusi, co to... má být..." kašlal a nechápavě se na něj zadíval. ,,To by cítil i Voldemort, a to nemá nos!"

,,Mně to nevonělo," pokrčil omluvně rameny.

,,Tak máš asi rýmu."

,,Já říkal, že mám jít k doktorovi!" Vyčítavě se zadíval na dům za sebou a pak se zase otočil k Albusovi. ,,Musím jít, Abe. Je Rose v Doupěti, že jo?"

Albus se usmál. ,,Naposledy tam byla. Tak se drž, Romeo!"

,,Dík, Julie!" ušklíbl se a pak se přemístil kousek před Doupě. Upravil si košili a vydal se vstříc brance, když se za ním ozval zvuk přemístění. Myslel si, že to je Albus, ale byl to někdo úplně jiný.

•••

Rose si zrovna dopřávala šálek uklidňujícího bylinkového čaje, když se ozvalo zaklepání na dveře. S povzdechem vstala a šla k nim, jenže než tam došla, George se tam se zvukem přemístěním objevil a otevřel. Oči se šokovaně zadívaly na osobu, která držela Scorpiuse kolem krku.

,,Kdo je tenhle mladík?" dožadovala se Muriel odpovědi. ,,Jako by Abraxasi Malfoyovi ze zadku vypadl!"

Scorpiusovy oči se rozšířily. ,,To ne!"

•••

Ehm, nové meme s Luciusem?:DD
Tak jak se vám líbila kapitola? Bez Muriel by to nebylo ono!:DDD
-Milka♥