Nikko

Uběhl týden a já se konečně mohl vrátit domů. Ráno pro mě přijeli rodiče s Benem a Alyou. Když rodiče domlouvali s doktory můj odchod Ben mi vyprávěl co se všechno dělo ve škole a doma. Prý se přihlásil do fotbalového týmu. Mám z něj radost.

Pokud jde o Alyu a mě. Bylo to mezi námi takové divné. Moc se neprojevovala, vyhýbala se očnímu kontaktu se mnou a byla víc tichá. Však přesto všechno za mnou chodila každý den, i teď když jsem měl jet domů. Díky tomu jsem věděl že jsem to celé nepokazil, ale že by to mohlo mít smysl. Snad až budeme v klidu doma se to všechno vyřeší.

Alya

Dnes měl jet Nikko konečně domů. Jela jsem s jeho rodiči a Benem pro něj do nemocnice. Od toho polibku jsem hodně nesvá a tiší. S Nikkem jsme na toto téma nemohli vůbec mluvit, protože pokaždé když se o tom jeden z nás chtěl zmínit, či to vysvětlit, tak do pokoje někdo vešel. Prostě jsme nikdy nebyli sami. Chtělo to klid a ten snad nastane až budeme u Nikka doma.

Nemyslím si že je to beznadějné-spíš naopak. Já za to budu ráda. Nejsem si ještě úplně jistá jestli ho miluji, ale vím že k němu cítím něco víc. Už dlouho jsem si jistá tím že, pro mě není jenom kamarád. No, každopádně všechno bude jasnější až si spolu o tom promluvíme.

Když jeho rodiče všechno dojednali tak jsme vyrazili k nim domů. Ben celou cestu vyprávěl Nikkovi to co nestihl na pokoji a já jen žasla. Dřív toho tolik nenapovídal a teď byl k nezastavení.

Doma Alex pomohl Nikkovi s věcmi a poučil ho aby na sebe dával pozor. I já mu musela odpřisáhnout, že Nikka nespustím ani na minutu z očí, což mi ale nečinilo sebemenší problém.

,,Ach, konečně doma." Vzdychl Nikko a svalil se na svou postel.

,,Jsi rád, viď?" Usmála jsem se na něj, ale očnímu kontaktu jsem se vyhýbala.

Neodpovídal mi, tak jsem se otočila a málem mě trefilo. Stál přímo za mnou. Ani jsem neslyšela že by vstal z postele-natož aby ke mě přišel. Rychle jsem přišpendlila svůj pohled na podlahu. Ani nevím proč. Asi jsme měla strach.

,,Podívej se na mě, Alyo, prosím." Zašeptal a já mu jeho prosbu vyplnila.

Mé oči se střetly s těmi jeho, modrými jako nebe. Dech se mi zrychlil a to jsem se mu jen podívala do očí. Položil mi svou dlaň na tvář a lehce mě pohladil po tváři.

,,Máš nádherné oči." Řekl s takovou lehkostí a něžností. Líbil se mi jeho hlas, vábil mě.

,,To ty také."

Usmál se na mě. Poté palcem, kterým mi do teď přejížděl po tváři, párkrát přejel po mých rtech. Trochu jsem je od sebe oddělila a jako smyslů zbavená jsem se svým jazýčkem dotkla jeho nezbedného palce. Slyšela jsem jak se zhluboka nadechl a napjal se. Svůj pohled směřoval pouze na má ústa. Věděla jsem že jsem ho právě trochu vyprovokovala, ale mě se tahle hra začala líbit a můj strach i se studem šel stranou.

On si nedal pokoj a stále mi přejížděl po rtech a já tu hru chtěla dohrát do konce a vyjít z ní jako vítěz. Proto jsem se znovu svým nezbedným jazýčkem několikrát dotkla jeho prstu. Zhluboka dýchal a hltal mě hladovým pohledem. Stále se držel, ale už byl na hraně a já toho hodlala využít. Svým jazykem jsem jeho prst olízla a musela jsme se pousmát nad jeho výrazem. Ten vyl ale rychle smazán naším polibkem, který mezi námi Nikko vytvořil.

Konečně jsem zase cítila ty jeho dokonalé rty na svých. Strašně mi chyběla jejich chuť i jemnost. Nejdříve to byly lehké, ale přesto drtivé polibky. postupně však nabírali na dravosti. Na chvilku jsme se od sebe odtáhli abychom nabrali dech, v mžiku jsme ale byli zase nalepení na sobě.

,,Počkej, Nikki." Trochu jsem se od něj odtáhla a podívala se mu do očí.

,,Nelíbí se ti to?" Zeptal se nejistě.

,,Ne, líbí se mi to." Řekla jsem zadýchaně. ,,Ale tvůj táta přeci řekl že máš být v klidu, vzpomínáš? Aby jsi si neublížil."

,,Hm...to je fakt, ale mě to spíš dodává sílu, než aby mi to ubližovalo." Řekl a pohladil mě jednou rukou po boku a tou druhou mi prohrábl vlasy.

,,To je možný, ale měl by si odpočívat a ležet." Pohladila jsme ho po hrudi a on se jen usmál.

,,No, ona je možnost být s tebou i v té posteli." Ušklíbl se na mě a já mu dala lehký pohlavek.

,,Au, vždyť táta říkal že si nesmím ublížit a ty mě tady mlátíš." Udělal obličej ublíženého štěněte.

,,Herečko." Řekla jsem s úsměvem a ještě jednou ho políbila. Pak jsme se přesunuli do postele a ve společném objetí usnuli.