Nikko

,,Mám strach, Alyo." Špitl jsem jako zbabělec.

,,To mám i já, Nikko, ale oni Bena přivedou." 

,,Co když ho Boot zabije?"

,,Nikko,..." otočila se na mě ,,Benovi nikdo nezkřiví ani jediný vlásek na hlavě. A jestli Boot pokračuje v otcových stopách, tak ten ho rozhodně nezabije."

,,Ale bude ho mučit, viď?" Ptal jsem se jí dál.

,,Já nevím, Nikko." 

Alya si mě přitáhla do svého objetí a nepouštěla. Tak moc jsem se bál. Ani jsem nechtěl vědět co mu ten parchant dělá. Co když Boot zdrhne a bude pokračovat? To se nesmí stát. Už nikdo nesmí pocítit to co já. Nikomu bych nikdy nepřál ten strach, co mám nyní já. Svírala mě taková úzkost. Tohle se musí jednou provždy zastavit. 

,,Nikko! Alyo!" Křik mého táty se rozléhal po domě, a zařezával se mi hluboko do kůže. 

,,Tady jsme!" Křikla na něj Alya, která mě stále pevně objímala.

Ucítil jsem mokro na svých tvářích. Nejdříve jsem si myslel že se mi to jen zdá, ale když jsem si ukazováčkem přejel po tváři, ukázalo se že to jsou slzy. Mé slzy. Ani jsem si neuvědomil že se mi spustily. Ten strach a úzkost vše okolo zazdilo a já to nemohl vnímat.

Najednou se rozletěly dveře a v nich stál táta. ,,Rychle vstávejte a oblíkněte se!" Rozkázal a mi tak bez keců učinili.

,,Kam to jedeme?" Ptala se Alya.

Napadlo mě mnoho teorií a, každá byla horší než ta předchozí. Nejhorší na co jsem pomyslel bylo, že jim utekl a Benovi, že se něco stalo. 

,,Za Benem do nemocnice." 

Cítil jsem jak se mi opět derou do očí slzy a já je nezastavoval. Měl jsem strach o svého brášku.
Alya mi stiskla ruku, aby mi dodala trochu odvahy a útěchy zároveň, ale teď jsem nebyl schopný uchytit to, co mi nabízela.

,,Nikki, Ben bude potřebovat, aby jsi byl silný. Teď se nesmíš složit." Zašeptala mi do ucha.

Měla pravdu. Musím se vzchopit a být tu pro něj.

****

Už jsme u Bena na pokoji, spí. Když brášku přivezli museli ho vzít na sál, protože měl velmi hlubokou řeznou ránu. My na chodbě čekali přes hodinu, než ho konečně dovezli na pokoj. Bylo to zdlouhavé a já si začal říkat, jestli to Ben vůbec přežije. Kdybych tady neměl Alyu asi bych se zbláznil. 

Teď však sedím vedle postele, na které spinká, jako neviňátko, můj bráška. Držím jej za ruku a vím že je relativně v pořádku. Zaslechl jsem doktora, jak se baví s tátou o tom, co všechno si Ben musel prožít. Kolik ran musel vytrpět, kolik potupy a ponižování. Tolik bolesti, jen za pár hodin. Nechci si ani představit jak musela trpět Alya, když byla v rukou jeho otce.

Ale hlavní bylo, že už je po všem. Boot, Locket nebo jak se vůbec jmenuje je ve vězení a soud mu začne hned zítra. Už nikdy nikomu neublíží a za to jsme všichni tak moc rádi. 
Ještě nějakou chvíli jsem se utápěl ve svých myšlenkách až do té doby, než jsem zaregistroval že se Ben pohnul. Stiskl mi mou ruku a pomalu otevřel svá očka. Oči, které jsem si myslel že už nikdy neuvidím. Modročerný, hluboko oceán, ve kterém neexistují hranice.

,,Ni-kki." Zachraptěl.

,,Jsem to já, neboj se." Stisk své ruky jsem o něco víc zesílil a druhou rukou jsem zajel do jeho vlasů a začal se v nich různě prohrabovat a hladit je. 

,,Kde je?" Z oček se mu spustila ta slaná voda.

,,Je pryč, už navždy, Beny. Nikdy už se k tobě ani nepřiblíží, nikdy se tě už nedotkne, to ti slibuji." Koukal jsem se mu do očí.

,,Opravdu?"

,,Ano, už je pryč a nevrátí se. Všechno bude zase v pořádku."

,,Věřím ti." Vzlykl a mě se ulevilo. Plakal, ne proto že by ho něco bolelo nebo trápilo, ale protože se mu ulovilo. Měl strach a já ho toho strachu zbavil.

,,Už to bude zase v pořádku. Jsme zase spolu a spolu už taky zůstaneme." Teď i mě tekli slzy a já je nechal ať si dělají co chtějí.

,,Nikki, byla tam i Grace." Řekl a já na chvíli ztratil hlas.

,,Já vím, to nic. Kašli na ní, ano? Sama si vybrala na jaké straně bude, nikdo jí nenutil jít na tu špatnou stranu." Ben je přikývl a pomalu zavřel oči. A po chvilce už klidně oddechoval.