Nikko

Probudil jsem se pět minut před tím, než mi měl zazvonit budík. Což je hodně nebviklé, protože mě ani ten samotný budík nevzbudí. No, možná to bylo tím včerejším incidentem. Alya to Bastianovi pořádně nandala. To se musí uznat.

Z myšlenek mě vyrušil Ben. Vlítl mi do pokoje a začal běhat po celém pokoji a pořád něco mluvil o Zoe a Alye. Bylo to matoucí. Navíc když přiběhl do mého pokoje pořádně jsem si natloukl zadnici, protože jsem leknutím spadl z postele. Zvedl jsem se a Bena zastavil v jeho úžasné příběhu, kterému jsem stejně neměl šanci nerozumět.

,,Bene, to stačí. Meleš pátý přes devátý. Uklidni se, sedni si na židli a v klidu mi všechno řekni, ano?" Řekl jsem klidně, ale i podrážděně.

,,Dobře, promiň. No, jde o to že Zoe, moje spolužačka, navádí ty svoje fifleny a kluky, kteří jsou do ní zabouchlí, aby mě zesměšňovali a uráželi. A já se bojím, protože kluci jsou silnější a navíc jsou o dva roky starší." Chudák to jsem netušil, já je snad zabiju. Tohle si na Bena dovolovat nebudou!

,,Aha. Fajn, ví o tom rodiče?" Zeptal jsem se.

,,Ne, nechci, aby to věděli. Vždyť víš, co by si mysleli. Táta by zuřil, že jeho syna šikanují. Učitelům by tam ztropil scénu a mě by seřval za to, že si to nechám líbit. Máma by byla strachy bez sebe a nespouštěla by mě z očí. Jedinému komu jsem se mohl svěřit si byl ty." Dopověděl mi svůj monolog. Povzdechl jsem si.

,,No, dobře. Jak se jmenuje dál ta..Zoe?" Ptal jsem se dál. Hlas jsem měl klidný, ale uvnitř mě to pěnilo.

,,Zoe Thomasová." Řekl až zhnuseně.

,,Počkat! Zoe Thomasová jako sestra Alyi Thomasové?!" Křikl jsem zděšeně a vykulil oči.

,,Jo, její sestra bude učitě stejná." Řekl trochu s nezájmem.

,,Ne, není. Alya je má spolužačka je milá, hodná, laskavá a není to barbie. Je skvělá." Řekl jsem už podrážděně, ale trochu i zasněně.

,,Fajn, jako kdybych nic neřekl. A co s tím uděláme?" Ptal se. V tu chvíli jsem se koukl na hodiny a zděsil se. Máme 5 minut do odjezdu.

,,Bene, dnes to zkus přežít a dávej na sebe pozor. Nikomu to neřeknu, ale teď s tím nic neudělám, kdyby cokoliv tak volej." Řekl jsem při pobíhání po pokoji a oblíkání se. Hned co jsem se dopřipravil, a že jsem byl rychlý, zbývali nám ještě dvě minuty, tak jsme oba sešli dolů a jen, co jsme tam dorazili řekl táta, že vyrážíme.

Nasedli jsme do auta a jeli do školy. Vysadili jsme Bena a vyrazili k mé škole.

Vešel jsem do třídy a viděl Alyu jak má položenou hlavu na lavici a uražený výraz ve tváři. Pak se mi do myšlenek zatoulal ranní rozhovor s Benem. Musím si o tom s Alyou promluvit.

,,Ahoj Alyo." Pozdravil jsem jí když jsem přišel k její lavici. Ona na mě jen mávla a dál se dívala před sebe s uraženým výrazem.

,,Mohli bychom si po škole promluvit. Je to nutné." Pokračoval jsem.

,,Dobře. A proč ne tady?" Podívala se na mě a trošku se usmála.

,,Tady to nejde. Co se vlastně stalo? Jsi naštvaná?" Zeptal jsem se.

,,Jen mě zase namíchla sestra a matka. To nic, netrap se." Se sestrou zrovna nevycházejí, pořát se hádají a skoro vždy za to může Zoe nebo její matka.

,,OK." Odpověděl jsem a šel si sednout do lavice. Přišel učitel a začala hodina.

Alya

Máme třetí hodinu a já se strašně nudím. Výklad učitele pouštím jedním ucham tak a druhým ven. Zajímalo by mě, co mi chce Nikko.

Uběhlo dalších patnáct minut ignorovaného výkladu učitele. Skoro jsem usínala, když najednou někdo prutce otevřel dveře a ty sebou práskli o zeď. Stál tam pan ředitel a začal něco vykládat.

,,Omlouvám se, ale Nikko jsi omluven na zbytek dne." Řekl a pohled stočil k Nikkovi.

,,Co se stalo?" Zeptal se Nikko.

,,Jde o tvého bratra. Volal mi jeden můj kamarád, který učí na základní škole kde se učí Ben a řekl mi, že ho zbili. Je prý zhroucený, nejde ho utěšit a všechny od sebe odhání. Pokusil se i utéct, ale v tom mu učitelé naštěstí zabránili." Dořekl a všichni se na Nikka podívali.
V tu chvíli jsem vzala telefon a volala tátovi ať mi sem pošle auto, co nejdříve. Na nic se neptal a šel to zařídit. Všichni na mě upřeli své pohledy.

,,Co je? Chcete snad někdo něco říct?" Ptala jsem se, i když jsem věděla že nikdo ani necekne.

,,Ehm...Vy pojedete taky, slečno Thomasová?" Zeptal se pan ředitel já jen přikývla a začala si balit věci. Nikko udělal to samé a už jsme mířili pryč.
Před školou už čekalo auto.

Nikko vykulil oči, ale hned se vzpamatoval a šel k autu. Otevřel dveře a nechal mě nastoupit jako první, pak nastoupil on a mohli jsme vyrazit. Okolo deseti minut jsme tam byli. Rychle jsme vystoupili a běželi ke škole. Než jsme stačili doběhnout k hlavní dveřím uviděli jsme Bena. Okamžitě jsme se za ním rozeběhli. Lekl se, ale hned jak uviděl Nikka, tak se uklidnil. Klekli jsme si k němu a Nikko ho začal uklidňovat. Za chvíli se uklidnil, trochu se od Nikka odtáhl, ale stále se u něho držel.

,,Kdo ti to udělal?" Zeptal se opatrně Nikko a hladil ho po zádech.

,,Zoe a její p-partička." Špitl. Já se trochu nechápavě podívala na Nikka a pak na Bena. ,,Tvá sestra." Dodal Ben. Já vykulila oči.

,,Cože?" Nemohla jsem tomu uvěřit.

,,Ano. Ona, její fifleny a kluci, které navedla. Je hrozná, promiň, ale je to tak." Pane Bože! To si snad dělá ze mě srandu, ne?

,,Já jí snad zabiju!" Prohodil Nikko naštvaně.

,,To nebude nutný. Udělám to za tebe. Takhle se chovat nebude a zvlášť ne k tvému bratrovi." Řekla jsem na oplátku naštvaně já. Okamžitě jsem se zvedla z pohlahy a otočila se na učitele, kteří stáli za náma.

,,Kde je teď moje sestra?" Zeptala jsem se a hodila po nich vražedný pohled.

,,Támhle!" Křikl jeden z nich a ukázal do zahrady. Já se koukla tím směrem a měl pravdu. Stála tam i s ostatními. Holky ten učitelův křik slyšeli a začali utíkat. Tak to ne!

,,Zoe!!" Křikla jsem na ní, ale ona běžela dál. Rozeběhla jsem se teda za ní. Dohnala jsem jí za malou chvíli, chytila jí pravou ruku, kterou jsem držela stočenou za jejími zády a za krkem, aby se mi tolik nešila. Vyšla jsem s ní k Nikkovi, Benovi a učitelům. Všichni jí probodávali pohledem.

,,No, co? On si to zasloužil. Je to jen podělanej parchant, co za nic nestojí. Jenom ufňukaný mim..." Nestihla to doříct, protože jsem jí pustila, otočila čele k sobě a dala jí pořádnou facku. Ona je takový rozmazlený fracek!!

Ona po mém úderu neudržela rovnováhu a slítla na zem. Začala bulet a vyhrožovat mi tím, že to řekne matce a že dostanu trest. Jednomu, aby uši upadli.

,,Co si o sobě vůbec myslíš?! Tady ti žádná maminka nepomůže. Ještě jednou Benovi něco provedeš nebo začneš zase někoho navádět k tomu, aby mu ublížil a nebo ty tvoje slepice jestli mu něco provedou, tak si to odskáčete! A zvlášť ty! Řekla jsem to dost jasně?!" Ona dál seděla, bulela a s zhnuseným obličejem přikývla.

Hned na to jsem vzala telefon a zavolala taťkovi, aby přijel k základce.
Do deseti minut byl tady, vystoupil, všechny si nás prohlédl a zamračil se.

,,Co se tady děje?" Zeptal se s přísným pohledem. Začala jsem mu všechno vyprávět i Ben se zapojil a taťka se nestačil divit.

,,Děláš si ze mě srandu?! O tomhle si ještě popovídáme! Máš útrum! ZALEZ DO AUTA! A opovaž se vylízt." Křikl na Zoe. A ta udělala, jak jí řekl. Pak se otočil na mě.

,,Zvládneš to tady? Já jí odvezu." Řekl o něco klidněji, protože na mě nechtěl ten vztek směřovat, ale i tak tam ten náznak vzteku byl.

,,Jo, zvládnu. Ty to vyřiď s ní!" Řekla jsem naštvaně. Táta přikývl, omluvil se Nikkovi, Benovi i učitelům a zmizel v autě, které vyrazilo pryč.
Otočila jsem se zpět na ostatní a rozešla se za Niklem a Benem.

,,Jsi v pořádku Bene?" Zeptala jsem se,  když jsem k nim přišla.

,,Jo, díky. Nejsi stejná jako ona. Já myslel, že budeš stejně rozmazlená. Omlouvám se." Řekl, pohled zabodl do země a vzlykl. Já si k Benovi klekla, vzala mu palcem a ukazováčkem za bradu a hlavu mu zvedla tak, abych mu viděla do očí.

,,Bene, nemusíš se mi omlouvat. Je to v pořádku. Už na tebe nikdo z nich ani nikdo jiný nesáhne. A kdyby náhodou ano, tak mě nebo Nikkovi zavoláš a mi sem okamžitě přijdeme, ano?" Řekla jsem mu, on se nekontrolovatelně rozplakal a skočil mi kolem krku. Já v tu chvíli nevěděla která bije, ale vzpamatovala jsem se a objala ho. Hladila jsem ho po zádech a pohupovala jsem se s ním.

Po chvilce přestal plakat a jeho stisk povolil. Myslela jsem, že se chce odtáhnout, ale vůbec se nepohnul...usnul. Všichni jsme se začali potichu smát, pak se uklidnili a já svůj pohled upřela na Nikka.

,,Chcete odvést domů?" Zeptala jsem se.

,,Bylo by to super. Stejně se do školy nejspíš už vracet nebudeme." Odpověděl a na tváři se mu vykouzlil krásný úsměv.

,,Taky si myslím. Tak jdeme." Zavelela jsem.

,,Já ho vezmu." Řekl.

,,Ne, to je dobrý. Ty otevři dveře od auta. Není tak těžký." Namítla jsem. On poté, jen přikývl, vyškrábal se na nohy a běžel otevřít dveře auta. Já si podebrala Bena a pomalu vztala. Pokývla jsem učitelům na pozdrav a pelášila k autu. S Benem a Niklem jsme zalezli do auta a vyrazili k nim domů.

Přijeli jsme před hezký domek. Ze dveří se vyřítili dvě postavy. Žena a muž...Nikkovi a Benovi rodiče. Vylezli jsme a šli jim na proti.

,,Co se stalo?" Zeptal se muž, kterého jsem párkrát viděla u nás doma. Táta s ním mívá schůzky.

,,Bena ve škole zbili. Přišli jsme tam a zjistili, kdo to byl. Osobně se Vám chci omluvit. Byla to má sestra s jejíma kamarádkama a pár kluků, kteří si to odpykají. Má sestra bude také potrestána a už Benovi ani nikomu jinému neublíží. Je mi to strašně líto." Dokončila jsem svou omluvu a zároveň i vysvětlení.

,,No, tak tedy dobrá. Vaši omluvu přijímám Alyo, ale prosím ať už se to neopakuje nebo si tvou sestru Zoe podám osobně." Řekl klidným hlasem.

,,Znáte mne i mou sestru?" Zeptala jsem se.

,,Ano, znám. Tvůj otec mi toho o vás hodně vyprávěl. Vím, že Zoe je fracek. Ale že až takhle velký? To jsem teda netušil. Děkuji, že jsi pomohla mému synovi...vlastně oboum. Jsi přesně taková, jak mi vyprávěl tvůj táta. Sebevědomá, odvážná, spravedlivá, silná, spolehlivá...no mohl bych pokračovat až do noci." Uchechtl se a převzal si Bena. Jen jsem přikývla.

,,Vůbec mi nemusíte děkovat. Myslím, že po tom jaký dostane trest od táty už určitě na Bena nesáhne. A pokud by se to někdy opakovalo, tak Nikko dá Benovi mé telefonní číslo a Ben kdykoli zavolá buď mě nebo Nikkovi. Jsme tak domluveni." Řekla jsem a usmála se.

,,Dobrá tedy. Budu se s Vámi muset rozloučit, aby táta neměl strach. Tak na shledanou, čau Nikko." Rozloučila jsem se, nasedla do auta a jela domů.
Doma jsem zaslechla, jak táta kárá Zoe, matka do toho vstupuje jako vždy, ale táta je neoblomný a dává Zoe trest. Jeden měsíc má zaracha a bude pomáhat s úklidem v domě a to do odvolání. Ta se nemá, ale patří jí to.

Nikko

Když Alya odjela všichni jsme šli dovnitř. Táta šel s Benem do jeho pokoje, máma mě pochválila a šla uklízet a připravovat oběd. Já šel k sobě do pokoje. Ještě než jsem zabouch dveře od pokoje, tak jsem slyšel tátu jak zase říká, že jde na další schůzku. Jen co jsem padl do postele, tak mi přišla zpráva od...Alyi? Co se asi stalo?

A: Ahoj Nikko, táta už dal Zoe trest. Tak bude zase nesnesitelná, ale bude vtipné jí pozorovat. Dal jí: jeden měsíc zaracha a bude pomáhat s úklidem v domě do odvolání. Ta se nemá, ale patří jí to. Už jenom ta představa, jak pobíhá po domě s prachovkou v ruce je vtipná a co teprve realita.

N: Máš pravdu patří jí to. Tenhle trest se mi líbí. Ta představa je vážně vtipná, ale realita je vtipnější a lepší.

A: To jo. Neboj se ja ti to natočím, aby jsi se mohl kochat. :-D Jak je Benovi?

N: Tak to beru. :-D Pořád spí až se vzbudí, tak se mu mamka podívá na zranění, popřípadě ho vezme k doktorovi. Jsem ti moc vděčný. Děkuji.

A: Neděkuj. Ráda jsem pomohla. Snad Benovi nic vážného nezpůsobili. Budu muset končit jsem utahaná, takže hned jak se najím zalezu do peřin. Uvidíme se zítra ve škole, pa.

N: Dobře. Taky v to doufám. Hele to není vůbec špatnej nápad asi ho taky uskutečním. Tak zítra ve škole, ahoj.

A: Opičáku. Tak ahoj.

Strašně mi zlepšila náladu.

,,Nikko, pojď se najíst." Zavolala na mě mamka z kuchyně.

Hned jak jsem se najedl, upaloval jsem uskutečnit plán, který jsem přebral Alye. Šel jsem se ještě vykoupat, oblékl jsem se a hupsl do postele. Stačilo jen pár minutek a já se ponořil do říše snů, která mi vydržela až do rána.