Nikko

Ráno bylo hodně zábavné. Já s Alyou jsme vztali, oblékli se a pak jsme šli k mému tátovi do pokoje. Mamka ta pomáhala Sue se snídaní, takže měla štěstí že v pokoji nebyla.

Potichu jsme přešli k tátově posteli a pak se Alya, se škodolibím výrazem, odebrala do koupelny, ze které vycházel zvuk tekoucí vody. Po malé chvilce zvuk ustal a mě se naskytl pohled na Alyi jak drží kýbl s vodou a štráduje si to k tátově posteli. Spiklenecky na mě mrkla a než jsem se nadál voda z kýblu, která byla nepochybně ledová, se ocitla na tátovi.

,,To si ze mě děláte srandu!" Zakřičel na nás nevěřícně.

,,Ne, to z nás!" Odsekla mu Alya a já byl v tu chvíli tak trochu mimo mísu. ,,Sluhové mají stavat dřív, než jeho pán. To nevíš nebo co?" Zeptala se s výsměchem.

,,Já tě zabiju!" Zasyčel na ní táta, skrz zaťaté zuby.

,,Tomu můžeš, ale až zítra. Dnes mi děláš sluhu. A jako správný sluha by jsi se měl taky vhodně obléct." Říkala s naprostým klidem Alya, zatím co šla směrem ke skříni. Chvíli se v ní přehrabovala, než konečně našla to co hledala. Vytáhla jistý oblek, který byl zakrytý a jediná ona věděla jak vypadal. ,,Na dnešní den budeš mí tohle oblečené, ano?" S tím oblek přehodila přes židli a táta se zmohl jen na poslušné kývnutí hlavou.

Nyní sedí všichni u stolu a čekáme a nového sluhu, který si dává opravdu na čas s tím převlékáním.

,,Tohle nemyslíš vážně, že ne?" Ozval se za našimi zády hlas mého táty. Když jsme se na něj otočili museli jsme se všichni začít smát. Alyin táta, který zrovna pil, vyprskl čaj a začal kašlat. Ani se mu nedivím. Táta měl na sobě křiklavě růžový oblek. Vypadal v tom vážně vtipně.

,,Ale jistě že myslím, můj sluho." Usmála se na něj sladce Alya. Je vážně škodolibá.

,,Proč zrovna tenhle?" Ptal se utrápeně a poníženě táta.

,,Aby se na něj zbytečně neprášilo. Nějak ho využít musíme a tibě tak sluší." Ušklíbla se a všichni u stolu se mohli popadat za břicha. ,,Já ti říkala že nevíš k čemu jsi se upsal." Šeptla k němu, ale my to slyšeli.

,,Kamaráde...z mafiána na cukrovou vatu? To je velký skok v kariéře." Utahoval si z něj Seb.

,,Počkej! Tohle ti jednou oplatím, Alyo." Vyřkl výhružju, kterou Alya moc nebrala na vědomí.

,,Jasně, Alexi, budu se těšit. Teď se ale najez a pak přijď na zahradu. Budeme tě tam čekat." Řekla škodolibě.

Alya

Alexovi jsem dala za ten den dost zabrat. Dávala jsem mu úkoly hodné pro opravdového sluhu. Ne, vždy si s nimi věděl rady. Třeba měl naprosto sam připravit oběd a to byl pro něj nadlidský výkon. Na konec jsme se nad ním, s Nikkem, slitovali a poslali mu na pomoc Sue. Všechno co mohlo se mu pálilo a ani jednoduchou polévku neuměl udělat. Ten chlap je přímo postrach.

Když se blížila večerní hodina, tak šel pomoc Sue s večeří a strašně u toho remcal. K večeři jsme měli krevety, chobotnice, které já osobně nejím ale tátavi a Sue chutnají a jak jsem zjistila tak i Nikkovo mamce a Alexovi, pečeného lososa a kuře se zeleninou.

Nikko

Po večeři jsme šli ještě všichni kromě táty, který si s radostí běžel sundat ten oblek, na verandu jen tak si sednout a poklábosit. Za necelých sedm minut se k nám přidal i nadšený táta a sedl si na prašnou cestu před nás. Dospělí si o něčem povídali a my s Alyou jsme jen tak seděli a koukali na západ slunce.

,,Nechceš se jít projít?" Podíval jsem se s otázkou v očích na Alyu, která byla opřená o lokty, měla mírně zakloněnou hlavu a její krásné oči zakrývala její zavřená víčka.

,,Proč ne." Řekla a pomalu se začala zvedat.

,,Kam jdete?" Zeptal se nás můj táta.

,,Nikam jen..." Nestihl jsem doříc větu, kterou jsem ani nedokázal sformulovat.

,,Jen se jdeme projít ke stájím, Alexi, neboj." Mrkla na něj Alya.

,,Tak jo, ale dávejte pozor. Už bude brzy tma." Mrkl na Alyu táta na zpátek.

,,Neboj, Alexi. Cesta ke stájím se za chvíli osvětlí, tak nemusíš mít strach."

,,To tu máš už i takovou vymoženost?" Ptal se Sebastiána.

,,Já jich mám fůru...jen ty o tom nevíš, příteli." Usmál se na tatu. Dál už si nás nevšímali a tak jsme vyrazili.

S Alyou jsme byly už v půlce cesty a stále si o něčem povídali, když se najednou rozsvítily lampy podél cesty a ja vypíslk jako malá holka. V tu chvíli se mohla Alya potrhat smíchy. No, to si ze mě děláte srandu.

Nechtěl jsem si to nechat líbit a tak jsem jí chytil kolem pasu a sval se s ní do trávy, vedle cesty. Začal jsem jí lochtat a ona sotva popadala dech.

,,P-prosím dost!" Prosila mě o slitování a ja povolil. Přestal jsem jí lochtat a sedl si vedle ní. Z hluboká oddechovala a přitom se smála. Byla kouzelná. Nemohl jsem z ní spustit oči. Ještě chvíli ležela než se zvedla, natáhla ke mě ruku, kterou jsem přijal, a já se tak s její pomocí zvedl ze země.

,,Už bychom se měli vrátit, než..." Dál neměla možnost doříct svou myšlenku, protože kolem její hlavy proletěl šíp, na kterém byl obmotaný papír, a zabodl se do země.

Začali jsme se otáčet všude možně, ale nikoho jsme nezahlédli. Alya se sehnula pro šíp a papír z něj sejmula. Byl obmotaný rudou stuhou, kterou pamalu rozvázala, narovnala papír a začala číst.

Ahoj má milá Alyo,
vzpomínáš si na mě? Já osobně doufám že ano. Užili jsme si tehdy tolik zábavy a neboj zajisté nebyla poslední.

Pokud si stále nevzpomínáš tak ti dám nápovědu. Bylo ti čtrnáct let, setkali jsme se úplnou náhodou. Bylo to v lese u rybníka, kam moc lidí nechodí, byla u něj lavička a na ní jsem seděl já. Vlasy tmavé jako uhel, oči zelené jako čerstvá jarní tráva a oblečený do roztrhaných černých džínů, košile zbarvené do světle modré a bundy z medvědí kůže.

Sedwl jsem tam na lavičce já...muž odpočítávající každou vteřinu.

Věř mi má milá Alyo, znovu se setkáme. Možná že to bude dřív než si myslíš.

ŤIK-ŤAK...ŤIK-ŤAK
S pozdravem a velkým úsměvem na tváři Tvůj starý, dobrý přítel.

Podíval jsem se na Alyu. Celá se klepala a neměla daleko k tomu aby se rozplakala. Co je to za cvoka?

,,Alyo, pojď musíme jít zpět a tohle.." Vzal jsem jí dopis, i se šípem a stuhou, z rukou. ,,Si beru k sobě a až přijdeme domů tak jdeme okamžitě za tvým tátou, jasné?" Koukal jsem se jí do očí a ona jen pomalu přilývla. Hned jsme se dali do kroku a za pár minutek jsme už stáli před dveřmi do obývacího pokoje.

Bez klepání či něčoho podobného jsme vrazili dovnitř a posadili se na pohovku. Sue je poprosil o dva čaje, Sebevi jsem dal dopis se stuhou i šípem a dál se věnoval Alye, kterou jsem pevně objímal zatím co mi máčela tričko svými slanými slzami.