Nikko

Sebastian chtěl Alyu odnést k sobě, aby na ní dal pozor, ale já se od ní nehodlal vzdálit ani na minutu. Řekl jsem jim že se o ní postarám a hned na to už jsem jí nesl k ní do pokoje, kde jsme měli připravené postele. Když jsem odcházel, s Alyou v náručí, cítil jsem jejich zvědavé pohledy, ale nehodlal jsem je řešit. Nyní pro mě byla důležitá jen a jen Alya. Miluji jí a teď už to vím naprosto jasně. 

Položil jsem jí do postele a přikryl. Nemohl jsem spát, nešlo to. Ne, když jsem věděl že tam venku je maniak co Alye chce ublížit. Vzal jsem si křeslo a přesunul ho k její posteli. Usadil jsem se do něj, chytil jí za ruku a sledoval její klidnou tvář. Nemohl jsem od ní odtrhnout oči.

Alex

Poté co Nikko odcházel, s Alyou v náručí, jsme z něj nikdo nemohli zpustit oči. Copak to jen vyvádíš, synu? Ptal jsem se sám  sebe v duchu. Bylo mi divné už jen to že se stále o ní tak zajímal. Nikdy o nikoho neměl takový zájem jako o ní. To mi nedalo a v mysli mi začali vyskakovat různé teorie. Jedna méně pravděpodobnější než ta druhá. 

,,Co to mělo být? Něco mi tu snad uniklo?" Ptal se s neskrývaným zájmem Sebastian.

,,Ne, nic ti neuniklo, příteli. Jen mám takový pocit, že můj syn k Alye necítí pouze přátelství." Řekl jsem s klidem. Svým způsobem mi to ani nevadilo, jen mě to překvapilo. A dokonce jsem i za to rád.

,,To určitě ne! Vždyť se poprvé setkali teprve před nedávnem." Zabodl do mě Sebastian svůj pohled. Vím co ho na tom užírá-mám to stejně. To že už to nebude jen jeho malá holčička a můj malý chlapeček. I když nejsem zrovna nejlepší otec na světě, tak mám svého synka rád a to se nikdy nezmění. Ano, sice s Benem trávím více času než s ním, a tak to může vypadat že o Nikka zájem nemám, ale tak to není. Ben vyniká v bojích a tak, proto s ním trávím tolik času, ale Nikko vyniká zase v něčem jiném a tak to vždy bylo. 

,,Neslyšel si někdy o lásce na první pohled?" Pozvedl jsem obočí a ušklíbl se.

,,To říká ten pravý." odsekl mi a otočil hlavu do strany, aby neviděl jeho uražený výraz.

,,Já na ní náhodou věřím-jinak bych nebyl tady s Emily." Řekl jsem a objal svojí ženu kolem pasu. Ta se na mě usmála a dala mi pusu.

,,Hm,.." zabrušel povzdechl si ,,Pojďme půjdeme si už lehnout." Jen co to dořekl už se zvedal z křesla. My byli hned za ním.

Když jsme šli k nám do pokojů procházeli jsme kolem Alyina. Dveře byly kousek pootevřené a tak je chtěl Sebastian zavřít, ale to jsme najednou uslyšeli hlas mého syna.

,,Alyo, slibuji že se tě ten parchant už víckrát nedotkne-nedovolím to." Šeptal a my byli tak zvědaví že jsme dveře otevřeli ještě o něco víc a nakoukli.

Nikko seděl v křesle a držel Alyu za ruku. Ona v klidu spala a on vypadal sebejistě, ale přesto mu v očích hrál strach. To šlo poznat i z dálky.

,,Přísahám že tě ochráním. Nedovolím aby se ti ještě někdy něco stalo a jestli ano, tak si to v životě neodpustím. Znenáš pro mě mnoho. Mám tě rád, Alyo. A-a možná i něco víc." Druhou rukou jí čechral vlasy a jí hrál na tváři spokojený úsměv.

My tři se z mohli jen na to se dívat, jak Nikko slibuje něco, co možná ani dodržet nebude moc. Ale i tak se upisuje k velkému závazku a on to moc dobře ví.

Najednou se Alya zavrtěla, něco zamumlala a pak otevřela své oči. Mžourala všude po pokoji až se na konec zastavila u Nikka.

,,N-Nikko? Co se stalo?" Hleděla n aněj s otázkou v očích.

,,Ahoj." Řekl a rukou, kterou jí hladil ve vlasech, jí pohladil po tváři. ,,To nic, jen spi dál, ano?" Koukal se jí do očí.

,,Ale..." Chtěla odporovat, ale to jí Nikko nedovolil. Dal jí prst na ústa a tím jí naznačil aby byla tiše. Pak jakoby jí svitlo-oči se jí zděšením rozšířili a po tvářích se jí začali toulat malé, slané slzičky. Vyšel z ní vzlik a já chtěl jí k nim, když mě ale zachytila Sebastianova ruka. Naznačil mi tak abych zůstal na místě a nechal je. Oba jsme se zaměřili zase na ně. 

,,Ššš...to bude dobré." Šeptal jí Nikko a ona jen záporně kroutila hlavou. 

,,Nebude. Nic už nebude dobré, Nikko. Já už znovu nechci. Nechci znovu zažít tu bolest a muka. To zoufalství a strach." Vydala ze sebe mezi vzlyky. Nikko se zvedl z křesla, ve kterém seděl, a přesunul se na postel za Alyu. Ta se posadila a nechala ho ať se za ní posadí. Objal jí pažemi kolem pasu a ona si položila hlavu na jeho hrudník. Jeho triko drtila ve svých dlaních a plakala.

,,Už nic z toho nezažiješ, princezno. Nikdy, to ti slibuji." Řekl a vzal mezi palec a ukazováček její bradu. Zvedl jí hlavu aby se mu dívala do očí. ,,Nikdy nedovolím aby si s tím parchantem musela být byť jen minutu. Už se tě nikdy nedotkne. Ochráním tě, princozno, ano?" Upřímnost a rozhodnost byla z jeho slov přímo hmatatelná. 

,,Nemůžeš mě ochránit, Nikko. Máš svůj život, přátele, rodinu i problémy. Nemůžeš mě chránit-to nejde." Řekla a pohled klopila k posteli.

,,Můžu tě chránit, Alyo. Musím! Mezi mé...přátele patříš i ty. Ochráním tě. My to spolu zvládneme, ano?" POMALÉomalu přikývla a znovu se opřela o jeho hruď. ,,Slibuji, princezno." Zašeptal ještě naposledy můj syn a začal je pokládat do postele, aby si lehli. Pro nás to byl signál abychom odešli a nechali je samotné.

,,Cože jsi říkal, Sebastiane? Že je to nemožné?" Ptal jsem se ho s výsměchem. On mě probodl pohledem, ale pak si jen povzdechl.

,,No jo, tak jsi měl pravdu. Evidentně v tom je něco víc." Odpověděl a já byl spokojený. Všichni jsme se poté odebrali do svých ložnic a šli spát.