O B J E V

V měsících následujících po jejím návratu začínají hodiny slečny Morrisové zabírat velkou část Elizabetina času. Její Debut začíná za necelé dva roky a její vychovatelka se ji zřejmě zoufale snaží přetvořit v dokonalou mladou dámu, která ovládá všechny možné disciplíny. Elizabeth se učí francouzsky a španělsky a cvičí malbu, kaligrafii a vyšívání. S těmito snahami má různé stupně úspěchu, zjišťuje, že je beznadějná ve vyšívání a v pečení, ale vyniká v kreslení a hudbě, stává se zdatnou jak ve hře na harfu, tak na klavír.

Jak čas plyne, má čím dál méně příležitostí se vytratit za Willem. Zpočátku se o to velmi usilovně snaží, touží si ponechat něco ze svého předchozího života, ale on se k ní začíná chovat chladně tím nejzmatenějším způsobem. Jen v krátkých intervalech jí dělá společnost, stojí od ní neustále dál než na délku paže a je víc zneklidňující než všechno ostatní, a úplně opouští od používání jejího jména.

Je teď slečnou Swannovou pro všechny kromě jejího otce.

Chce ho praštit.

Místo toho se spokojí s tím, že své návštěvy úplně vypustí. Proč by měla riskovat odhalení, když jí ani nechce říkat jménem? Ta změna jí láme srdce, ale Elizabeth je příliš tvrdohlavá, než aby to dala najevo.

Truchlí, jen když ji nikdo neslyší.

---

V květnu dostává James rozkazy a nešťastně jí oznamuje, že bude nějakou dobu pryč. Přijde o její narozeniny. Elizabeth se snaží být laskavá, maskuje své zklamání, jak nejlépe umí. Navrhuje, aby jí posílal dopisy, zatímco bude pryč, aby věděla, že je v bezpečí. Souhlasí a ona je potěšena jeho vřelostí v úsměvu, který jí propůjčuje.

Den předtím, než má odejít, ji James volá do zahrady, kde čeká s dlouhým balíčkem zastrčeným pod paží. Pod bystrým zrakem slečny Morrisové jí předkládá krásný luk z třešňového dřeva a šípy, které se k sobě hodí. Do nich jsou vyřezané vinné révy, vykládané zelenou barvou. Je naprosto dojatá jeho darem a snaží se, aby nespatřil její zamlžené oči.

,,Děkuji, kapitáne," zamumlá procítěně. ,,To je... velkolepý dar."

Jeho výraz je nevyzpytatelný. „Nemáte vůbec zač, slečno Swannová. Všechno nejlepší k předčasným narozeninám."

Chce mu skočit do náruče, chce ho chytit za žaket a prosit ho, aby zůstal, chce ho zatáhnout do domu a ukrýt ho před službou a před králem a před každým, kdo by se odvážil jí ho vzít.

Ale to neudělá.

Místo toho se hezky ukloní a rozloučí se se slibem, že v jeho nepřítomnosti zůstane v bezpečí.

Ví, že je to hloupost, ale Elizabeth spí se svým novým lukem další tři noci.

---

Elizabethina oslava patnáctých narozenin je první oslava, kde je většina hostů v jejím věku.

Během minulého roku pracovala slečna Morrisová přesčas, aby pro Elizabeth vytvořila vhodné konexe. Navštěvovala salóny, pořádala čajové dýchánky a chodila na lekce šití, kde byla představena nesčetným dívkám, jako byla ona sama. Společně tvoří další generaci společnosti Port Royal. Pravda, unavují ji jejich řeči o manželství a domácnostech, ale překvapivě ráda si s nimi zažertuje a poklábosí, dychtí po ženské společnosti navzdory své vůli.

Právě tyto krásné, mladé, ne zcela dokonalé dámy a jejich doprovod (starší sestry nebo vychovatelky) tvoří účastníky Elizabethiny narozeninové večeře. Tráví celé dva dny sestavováním jídelního lístku, aby všechno bylo perfektní. Je to první večírek, který bude sama pořádat, a i když slečna Morrisová bude na každém kroku, Elizabeth je nadšená, že se jí dostane této odpovědnosti.

Ukázalo se, že to byl krásný večer. Její hosté se baví konverzací s ní i mezi sebou a po večeři se střídají na zahradě pod zavěšenými papírovými lucernami. Elizabeth předvádí své umění v lukostřelbě a skupinka přihlížejících tleská. Elizabeth září pod jejich chválou.

Jeden z jejích hostů a zároveň její nejlepší kamarádka, Rebecca Scottová, chvíli otálí, když se ostatní začnou v přijímacím pokoji rozcházet ke karetním stolkům nebo k hudbě, a požádá Elizabeth, aby ji naučila střílet. Má sice do trpělivého učitele Jamese daleko, ale jak se ukázalo, Becca nepotřebuje vůbec žádné instrukce, než se do toho rychle dostane. Elizabeth polyká žárlivost.

Později, v salónu, sedí Elizabeth s některými dalšími dívkami, zatímco je Becca baví všemi možnými hříšnými věcmi, které jaksi ví o mužích a ženách a o tom, co spolu dělají, a červené lokny se jí vlní kolem buclatých, zarudlých tváří. Elizabeth je okamžitě znechucena a vzrušena, vůbec si není jistá, jak slečna Scottová k této informaci přišla.

Té noci, když všichni její hosté odešli a domácnost usnula, Elizabeth sedí u otevřeného okna a dívá se na ztemnělý obzor. Přemýšlí, kde by James v tu chvíli mohl být, a co asi dělá. Přemýšlí, jestli na ni myslí.

---

James jí píše, když je pryč, jen dvakrát nebo třikrát za plavbu a hlavně proto, aby ji ujistil, že je v bezpečí. Někdy jí popíše místa, kam pluje, a bitvy, kterých se účastní, ale i to popisuje tak, aby to bylo zcela řádné a pro Elizabeth to je také mnohem méně zajímavé. Přála by si, aby nebyl tak obezřetný.

Nakonec začne se svými dopisy posílat malé drobnosti, drobnosti ze svých cest, které Elizabeth naprosto zbožňuje, skládá si je na parapety a obdivuje je ve svitu hvězd. Mezi jejími poklady jsou nejrůznější vyřezávané kousky slonoviny a dřeva, o nichž má podezření, že je sám vytvořil. Jsou tam mapy a maličké lahvičky a zbytky plachet a kusy dřeva ulomené při šarvátkách. Ty Elizabeth připomínají, jak nebezpečná je Jamesova práce, a i když ji myšlenka na boj vzrušuje, nejednou zjistí, že se bojí o jeho zdraví.

Jeden z jejích oblíbených kousků je miniaturní nefritový slon s důmyslným sedlem vyrytým na zádech. Je dost malý na to, aby balancoval na špičce prstu, a Elizabeth je jím nesmírně okouzlena. Často si bere své dárky, zejména večer před spaním, obrací je v rukou a v duchu si o každém z nich píše příběhy.

Je ráda, že to dělá.

---

Rok plyne a Elizabeth pokračuje ve svých lekcích. Učí se tančit, což je dovednost, kterou bude potřebovat zejména pro svůj debut, a neustále cvičí, aniž by jí záleželo na tom, jestli ji sluhové uvidí, jak se točí po pozemku. Občas cvičí se svým otcem, kterého její pokroky těší, i když je mu líto, že dospívá. Točí ji po salonu, zatímco ona se vesele směje a slečna Morrisová je doprovází na piano.

Elizabeth si těchto okamžiků váží.

Věnuje se také dalším novým koníčkům, jako jsou macrame a decoupage, a dokonce se pokouší jezdit na koni. Ale jednoho dne ošklivě upadla, měla pohmožděný bok a strašný výron v zápěstí.

Chodí s Beccou do opery, píše Julii dopisy a pořádá čajové dýchánky a večeře a její zručnost ve všem neustále roste. Mění se v mladou dámu a pozná, že i upjatá slečna Morrisová je jejím zlepšením potěšena.

K jejímu tichému zklamání se s Jamesem nevídá tak často, jak by si přála, jeho povinnosti ho letos odvádějí z Port Royal ještě častěji. Je "postrach pirátů", a i když ji ten titul fascinuje a je pyšná na jeho úspěchy, strašně jí chybí.

Taky jí chybí Will.

Ale poslední dobou je k ní ještě méně přátelský, jeho zdvořilá odměřenost při těch vzácných příležitostech, kdy ho vidí, je jako facka. Chce s ním zatřást, požadovat po něm, aby jí přestal říkat slečno Swannová. Jednou se na Willa vyptává Jamese, protože ví, že oba pokračují v lekcích, ale kapitánova reakce je tak stručná a chladná a ona to vzdává.

---

Den jejího debutu se rychle blíží a Elizabeth začíná být neklidná. Je více než připravena na to, že toto období jejího života skončí, je připravena být ve společnosti a oprostit se od své vychovatelky. Je zdrcená, když James musí odjet kvůli důležitým námořním záležitostem pouhý týden před jejím debutovým plesem, a přestože slibuje, že udělá vše, co je v jeho silách, aby se vrátil včas, stráví celý další den truchlením a naříká, dokud tu noc neusne.

Ale ukázalo se, že její slzy byly k ničemu. Neohrožená připlouvá den před její oslavou do přístavu a Elizabeth je opět v nezdolné dobré náladě.

Koneckonců, bez něj by to sotva mohla být nejlepší noc jejího života.