P O L E D N Í K Y

Jakmile je Elizabeth nahoře, proplétá se peklem na palubě a vyhýbá se panikařící posádce, dokud nedorazí k Tai Huangovi, Fengovu prvnímu důstojníkovi. A teď asi i jejímu. ,,Nemůžeme jim utéct!" křičí přes rámus předních děl Bludného Holanďana.

Huang se k ní otočí a zavrčí: ,,A co chcete, abychom udělali, gwáilóu? Vzdali se?"

,,To jsem neřekla." Jediným rychlým pohybem uvolní jian, který ukradla z Fengovy ubikace, a odhodí pochvu. ,,Ale zanedlouho nezbude z lodi vůbec nic. Musíme zůstat a bojovat!"

,,Od vás rozkazy nepřijímám," sykne jí do obličeje a Elizabeth zvedne cetku, kterou jí Feng vtiskl do ruky, když umíral.

,,Ano. Vy ano."

Chuang si odplivne, než na ni přimhouří oči plné zloby. ,,Nikdy vám nebudu říkat kapitáne," šklebí se přes zaťaté zuby.

Elizabeth se nakloní do jeho prostoru a setká se s jeho jízlivostí. ,,Řekněte to mužům. Zůstaneme. A budeme bojovat."

Nastane napjatý okamžik, kdy si myslí, že se jí z trucu vzepře, ale po dlouhém sledu, o němž tuší, že to jsou důrazné čínské nadávky, začne Chuang hulákat povely na posádku.

Potyčka je krátká a krvavá. Jakmile se k nim Holanďan přiblíží, celá falanga střelců z VIOS vypálí salvu přes palubu Císařovny. Elizabeth se vrhá na zem a kulky ji těsně míjejí, když prosviští kolem. Pak se přes zábradlí přehodí háky a její loď je obsazena.

Elizabeth vyskočí a vrhne se na prvního vojáka, který dopadne na palubu, sekne ho přes břicho s ďábelským výkřikem, pak se otočí a zjistí, že jeden z Jonesových lidí má jejího neochotného prvního důstojníka přimáčknutého k zemi a křičí na něj, zatímco se Huangovi sotva daří odrážet rány z místa, kde se zhroutil na schody. Rozběhne se a probodne rybáka zezadu, čímž účinně odvede pozornost ohavnosti na dost dlouho, aby mu Huang mohl useknout hlavu. Hnilobné tělo se jí hroutí u nohou.

Elizabeth podá Tai Huangovi ruku, kterou ve skutečnosti přijímá, i když jeho výraz není o nic méně kyselý než předtím. A pak oba zamíří zpět do vřavy.

O pět minut později je bitva u konce. Zbývající členové posádky Císařovny byli obklíčeni, mezi nimi i Elizabeth. Nervy má schované pod chladnou slupkou povýšeného klidu a čeká, že se Jones každou chvíli objeví. Ale je to jiná postava, která se vynoří mezi vojáky.

„Ale, slečno Swannová. Jaké příjemné překvapení."

,,Škoda, že nemůžu říct totéž."

Fitz se při její narážce uculí a udělá pár odměřených kroků blíž, jak se po ní rychle ohlédne. Jeho obnošený převlek byl vyměněn za neposkvrněnou uniformu VIOS, epolety deklarují jeho hodnost. Kapitán. ,,Vidím, že se teď kurvíš na jiné lodi. Co na to říká starý dobrý James?"

„James je mrtvý," vyštěkne bez váhání. „Zabili ho v Singapuru. A jeho jméno si neber do huby, ty zatracenej parchante."

Nakloní hlavu na stranu a v očích mu zajiskří pobavení. ,,Tak hrubá. Víš, nikdy jsem doopravdy nepochopil, co na tobě vidí." Uchechtne se a posunkem ukáže na rozevřený výstřih. ,,No, kromě toho, co je zřejmé, samozřejmě. Škoda jeho předčasného skonu. Jedno z rizik pirátského života, jak dobře věděl, tím jsem si jist. Ale dost bylo vzpomínání. Promluvím si s tím, kdo tomuto krámu velí."

,,Jsem zde."

Fitz se narovná a zvedne tmavé obočí. ,,Ty? Kapitán?" Odfrkne si.

,,Je to pravda." To říká Tai Huang, který tiše stojí po její levici. Elizabeth má podezření, že jde o pokus zachránit si vlastní kůži, ale ona jen přikývne a dodá: ,,Tak. Vidíš? Máš s námi skutečně nějaké plány, nebo nás chceš všechny umluvit k smrti?"

Jeden z rybáků za ním se uchechtne a Fitzovi spadne z tváře veselí. Zničehonic se otočí a praští ji do břicha. Tvrdě. Elizabeth se zlomí v pase, před očima jí tančí světýlka a hrozí, že se jí podlomí kolena.

,,Odveďte tuhle sprostou děvku a zbytek té havěti do cely. Beckett chce k výslechu co nejvíc živých." Zašklebí se na Elizabeth, která lapá po dechu a pohled na něj má zastřený slzami bolesti, které se jí hromadí v očích. ,,Ale když vám třeba jen jeden způsobí nějaké potíže? Zabijte je všechny."

---

Předchozí znalost rozvržení a fungování Holanďana se ukazuje být užitečnější, než James mohl očekávat. Neochotně se skrývá, zatímco Císařovnu zajali, a následně ji prohledávali, leží a čeká na vhodnou chvíli, aby se proplížil na palubu a pokusil se o záchranu. Ví, že tentokrát to bude složitější, vzhledem k tomu, že není velícím důstojníkem, ale má přinejmenším tu výhodu, že je ostatním neznámý. Doufá, že to bude stačit.

Přelézt po laně, které Holanďan používá k tažení své kořisti, je sice nervy drásající, ale jinak jednoduché, a James se drží z dohledu, dokud se nevymění stráže, a protáhne se do podpalubí lodi. Na průzkum se nehodí, je poměrně vysoký a má široká ramena, ale zvládá to úspěšně, ne-li s grácií. Právě si začíná myslet, že je to přece jen proveditelné, když ve tmě zakopne o botu s přezkou a málem se rozplácne.

„Hej!" Majitel zmíněného obuvníka si odfrkne, když se neohrabaně vyškrábe na nohy z místa, kde seděl mezi dvěma kanony, očividně odhodlaný zůstat neobtěžován. ,,Dávej pozor, kam -"

Zírá na Jamese vytřeštěnýma očima. James na něj stejně zírá.

,,Komodore?" Nedůvěra se vryje do vrásek na tváři Harryho Toombse a také cosi hraničícího s hrůzou. Udělá k Jamesovi váhavý krok, ruku napřaženou, jako by zkoušel tělesnou formu, i když se nepřibližuje dost blízko, aby se s ním skutečně setkal. ,,Ale vy jste mrtvý."

Pod poručíkovýma očima jsou tmavé kruhy a tváře má vyhublé, což mu v šeru podpalubí propůjčuje přízračný vzhled. Ve skutečnosti se zdá, že Toombs byl tvrdě rozjetý a mokrý, a pomačkaná uniforma VIOS tento efekt jen dotvářela. James si všimne stále otevřené láhve, kterou svíral v třesoucí se pěsti.

,,Ne," odpovídá jemně a snaží se působit co nejvlídněji, aby poručíka nenapadlo volat o pomoc. ,,Nejsem mrtvý."

Toombs polyká. ,,Jste si jistý? S tím, co jsem viděl v posledních měsících..."

James opatrně překoná vzdálenost mezi nimi, uchopí přítele za ruku a druhou mu položí na rameno, aby ho uklidnil. ,,Vidíš? Žádný duch."

Poručík si to chvíli zpracovává, než mu tvář ozáří upřímný úsměv úlevy. „Žádný duch," opakuje, když potřásá Jamesovi rukou. ,,Moc rád vás vidím, pane. Beckett nám řekl, že jste byl zabit... že jste... odešel a..." Oči mu sklouznou dolů, jako by si Jamese všiml poprvé. Pak začne couvat.

,,Jste s nimi," vyčítá sotva slyšitelně.

James nechá ruce klesnout k bokům. ,,Ne. Jsem s ní."

Posměch. ,,Takže je to pravda, že? Že jste dezertoval. Ostatní si mysleli, že vás Beckett nechal zavraždit, ale..." Oči se mu zúžily. ,,Zradil jste nás."

Ta slova bodají. Stejně jako jejich pravdivost. James nemá na to, aby obvinění popřel. ,,Ano."

,,Bože." Toombs vypadá, že bude zvracet. ,,Věřil jsem vám. Věřil ve vás. My všichni! Byli jsme přátelé, Jamesi! Ty, já, Andrew a Theo -" James se k němu pokouší přiblížit, protože Toombs je každým slovem hlasitější. Nebude trvat dlouho a někdo to uslyší. Ale poručík vidí jeho pohyb a ruka mu letí k jílci meče.

,,Ne - nepřibližujte se!"

James poslechne. Místo toho zamumlá: ,,Máš pravdu. To, co jsem udělal, bylo sobecké. Udělal jsem to ze sobeckých důvodů. Nebudu se vymlouvat. A žádná omluva to nemůže odčinit. Ale, Toombsi- Harry... rozhlédni se kolem sebe. Kde jsi. To, co ti bylo nařízeno." Kývne na láhev. ,,Co to s tebou udělalo na oplátku."

Toombsovi přeběhne po tváři nejistota a James to bere jako dobré znamení. Zvedne ruce v smířlivém gestu, nechá je tak, jak pokračuje dál. ,,Jsi dobrý člověk. Já to vím. A co je důležitější, i ty to víš. Ale také víš, že Beckettova chamtivost nebude nikdy nasycena. Je to zrůda. Monstrum. Dělá příšerné věci. Tohle není spravedlnost. Je to genocida."

Poručíkova ramena začínají klesat a jeho výraz hněvu se mění ve smutek. ,,Nikdy jsem nechtěl... nemělo to takhle být. Tolik smrti." Jeho modrošedé oči pronásleduje žal a lítost. Je to jako dívat se do zrcadla. ,,Chci se jen vrátit domů."

,,Pomoz mi a můžeš jít s námi."

Do Toombsovy odpovědi se vkrádá nedůvěřivost. ,,Cože? A stát se pirátem?"

James v odpověď jen zavrtí hlavou. ,,A žít."

---

Toombs je schopen blufovat, aby získal klíče od rybího bocmana. Vrátí se do podpalubí a bude držet hlídku, zatímco James zamíří do cely. Jakmile se objeví na dohled, Elizabeth je u mříží a její rysy rozčísne vítězoslavný úsměv. ,,Říkala jsem vám, že pro nás přijde," hlásí přes rameno mužům, kteří se shromažďují za ní. Otočí se k němu a v očích se jí zableskne. ,,Ani na vteřinu jsem o tom nepochybovala."

Jakmile se posádka osvobodí, vyplíží se ven, kudy vešel James, a plíží se podél zdi na záďový balkon za navigační místností. Pak začnou slézat po laně zpátky k Císařovně. James a Elizabeth půjdou poslední. Je to příliš povědomé.

Koutkem oka zachytí James pohyb za sklem. Někdo je uvnitř, dostal se přes Toombse. James tasí meč a jedny dveře se otevřou.

,,Ale, ale. Zdá se, že zpráva o tvé smrti byla poněkud přehnaná." Fitz má pistoli venku, míří přímo na Elizabeth. ,,Odhoď zbraň, Norringtone. Hned."

Udělá to.

Fitz je hlídá a vyklání se ven, aby si prohlédl poslední členy posádky Císařovny, kteří se sunou po laně ke své lodi. ,,Zajímavý plán," přemítá a tmavé oči se mu lesknou jako chladné světlo vzdálených hvězd. ,,Skoro se omlouvám, že ruším. Ale obávám se, že vás nemohu nechat odejít. Nikoho z vás."

Elizabeth udělá náhlý pohyb a James před ní natáhne ruku, zatímco Fitz natahuje kohoutek pistole.

„To by stačilo, slečno Swannová. Slušelo by se naučit přijmout porážku."

Plivne na něj. ,,Hnusní malí hajzlíci jako ty vždycky dostanou svou odměnu."

Fitz povytáhl obočí. ,,Pane na nebi, ty jsi ale neotesanec. Upřímně můžu říct, že mi udělá velkou radost, když ti vyříznu ten tvůj vulgární jazyk." Pak svraští obočí a rty se mu zkřiví samolibým úsměvem. ,,Vězte, že až tady skončíme, ulovím vaši posádku ještě jednou a každého z nich pověsím na jejich vlastní ráhno. Kapitán, vskutku.

A ty," obrátí pohled k Jamesovi, který si notuje s černou nenávistí. ,,Marnotratný syn. Padlý hrdina. Zrádce. Bude to na vojenský soud. Veřejná ostuda, když se lidé, které jsi kdysi chránil, sejdou, aby se dívali, jak si montuješ šibenici. A to všechno kvůli tomuhle..." Mávne hlavní pistole k Elizabeth. ,,Kvůli kurvě."

James se naježí, ale kouše se do jazyka. Přinejmenším jedna věc nebyla přetvářka: Fitz miluje zvuk svého vlastního hlasu. A čím déle bude mluvit, tím větší je šance, že na ně narazí někdo jiný. Kdyby tu byl jen on, James by na padoucha zaútočil tak jako tak, ale když má Elizabeth v hledáčku, nemůže to riskovat. A tak se dusí, bezmocný a vzteklý, zatímco Fitz pokračuje v monologu.

Najednou se ve dveřích za Fitzem zableskne modrá a zlatá. Toombs vyjde na balkon, půl vteřiny hodnotí situaci a pak vytáhne meč.

Fitz vystřelí a Toombs uskočí a loktem rozbije sklo za sebou.

A James se v mžiku vrhne na Fitze, vytrhne mu dýku z opasku a zaboří ji psovi do krku. Kolem ostří vytryskne krev a James ji vykroutí ven, pozoruje, jak Fitz padá na kolena, oči neskutečně rozšířené, jak se mu prsty zaťaly do krku. Ústa se mu otevírají, jako by chtěl nabídnout nějakou poslední urážku na rozloučenou, ale z úst mu vytékají jen rudě zabarvené sliny. Pak padá na bok, topí se, umírá, dokud...

Arthur Fitzpatrick ztichne, mrtvý v kaluži vlastní krve.

Vyhlašují poplach a Elizabeth prohlašuje, že ,,musí okamžitě odejít!". James je po Toombsově boku, jde mu pomoct vstát z místa, kde je opřený o sklo, ale poručík zavrtí hlavou, rozepne kabát a odhalí ránu na hrudi.

,,Běž," zasípe. ,,Budu tě krýt."

Je to obráceně. Všechno špatně. James má být ten, kdo tu zemře. To on je mučedníkem, aby ostatní mohli žít. A teď oba Toombsovi bratři zemřou v této časové linii na jeho rozkaz. Je toho na něj moc.

Elizabeth teď křičí, tahá Jamese za ruku a přikazuje mu, aby ustoupil. Toombs se na něj naposledy podívá. ,,Bylo mi ctí, pane." Pak se otočí a belhá se dveřmi, aby čelil blížícím se vojákům, kteří procházejí navigační místností.

James je napůl v mrákotách, zatímco ho Elizabeth vede k lanu a žádá, aby vylezl první. On to odmítá, a protože jde o čas, ona poleví. Ale nakonec ji následuje, přesně tak, jak ho o to kdysi dávno požádala.

Holanďanova posádka je teď na balkoně a mává zbraněmi. Ozve se salva střelby a v Jamesově břiše exploduje do běla rozžhavená bolest. Ztrácí sevření lana, sotva si uvědomí, že padá, než se vrhne do moře.

Voda mu plní ústa a nos, ale nemůže hýbat nohama. Všechno ho bolí. Plíce ho pálí. A něco ho táhne, táhne ho k hladině.

Elizabeth. Zmítají se na vlnách a ona vřeští a prosí. ,,Jamesi, musíš mi pomoct! Musíš plavat!"

Ale on nemůže. Jeho končetiny jsou z olova. Hlavu má plnou písku. Její hlas začíná znít opravdu velmi vzdáleně.

„Jamesi, prosím! Musíš se bít! Neopouštěj mě!"

Nikdy, pomyslí si. A pak to udělá.

---

Ticho. Všechen boj, veškerá bolest, náhle ustalo. James prudce otevře oči a mžourá do tmy. Leží, zkroucený ve vlhké dece, vlastní pot na jazyku. Pomalu se posadí a nechápavě svraští obočí. Místnost kolem něj je tichá, temná a vlhká.

A povědomá. Známá nade vše.

Jak se jeho zrak přizpůsobuje, detaily se začínají zaostřovat: vyřezávané stupačky, prádelník...

...kapitánská uniforma visí na háčku u umyvadla.

Během několika vteřin vstane z postele a při roztahování závěsů ho zaplavuje intenzivní děs. Před ním se rozprostírá Port Royal a ranní světlo ozařuje střechy. Na nádvoří dole někdo buší. Abigail si tiše pobrukuje na chodbě.

James klesne do křesla, šok a zoufalství bojují o nadvládu. Lapá po dechu a v očích se mu hromadí slzy bezmocného vzteku. Ne. Už se to nesmí opakovat. Došel tak daleko. Udělal takový pokrok! Ne!

Přežene se přes něj vlna nevěřícného vzteku a James se vyškrábe na nohy a kráčí k zrcadlu na druhé straně místnosti. Jeho odraz se na něj dívá zpět, bez vrásek, nepoznamenaný. James strhne zrcadlo ze zdi a rozbije ho o podlahu, střepy létají všemi směry.

Pak padne na kolena.

Nemůže to udělat znovu. Už ne. Nevěděl, že někde, v nějaké jiné časové linii, prosí Elizabeth jeho mrtvolu, aby s ní zůstal.

Když James začne doopravdy plakat, skoro slyší, jak volá jeho jméno.