P R O K L E T Í

,,Okamžitě ji pusťte, vy psi!"

Rameno mu exploduje prudkou bolestí a James upustí meč, síla úderu ho srazí z koně. Praští sebou na zem a hlavou narazí do kamenných dlaždic tak silně, že vidí hvězdy. Elizabeth křičí jeho jméno, ale nemůže dýchat, nemůže mluvit. Leží na zádech, sotva rozezná pohled mezi divoce kopajícíma nohama klisny, kterou odchytil v pevnosti, na to, jak ji táhnou pryč.

Převalí se na pravý bok a drží se za levé rameno, které je teď kluzké od krve. Trvá celou věčnost, než se vyškrábe na nohy. Elizabeth. Klopýtá za ní, sotva se udrží vzpřímeně kvůli svému bouřlivému otřesu mozku a tím, jak ho pád vyvedl z rovnováhy. Je od něj tak daleko a v dálce se bíle vlní. Pokouší se utíkat a klopýtá. Je to jako noční můra. Zdá se, že nedokáže přimět své tělo k pohybu.

,,Elizabeth!" Už je zase na nohou a marně se ji snaží chytit. Teď ji vlečou do člunu a chystají se ji odvést a zamknout v kajutě Černé perly. Než konečně dorazí na konec mola, už dávno odpluli, vítr opět změnil směr, aby naplnil jejich plachty a odnesl je pryč. Piráty... a ženu, kterou miluje.

James se zhroutí na kolena a z hrdla se mu vydere zuřivý řev. Strhne si paruku z koňských žíní, zbarvenou vlastní krví, a v bezmocném vzteku ji odhodí. Mlha úplně pohltila černé plachty lodi.

Je pryč. Elizabeth je pryč.

A nemohl udělat nic, aby tomu zabránil.

Znovu.

---

Dvanáct mužů je mrtvých a další dva umírají. Nespočet dalších je zraněno, nemluvě o civilistech. Roger Toombs je pryč, byl jedním ze tří vojáků, které James nechal hlídat guvernérův dům. Při tom činu ty muže odsoudil k záhubě; všichni tři napoprvé přežili, ale při svém marném plánování je James poslal na smrt. A Elizabeth byla unesena tak jako tak.

To Theodore Groves ho našel, jak kulhá zpátky k pevnosti a za ním se táhne šarlatová stopa. James byl prohlédnut a přinucen usednout do křesla na tak dlouho, aby mu doktor uřízl nyní krví nasáklý plátěný rukáv a zjistil závažnost rány pod ním. Byl to nebezpečný výstřel, dost na to, aby mu z levého ramene vyřízl zubatý kaňon masa, ale nezasáhl kost ani šlachu. Je to očividně ošklivá rána, ale ve své podstatě povrchní. James nechce ztrácet čas ničím jiným, než tím, že si ji nechá vyčistit a jednoduše se oblékne. Bolí to jako čert, ale není to zdaleka tak zničující, jak by to mohlo být. A co víc, ruku ještě může používat. Přikáže Theovi, aby okamžitě shromáždil své důstojníky. Už byl jednou postřelen, i když ne v této časové linii, a to také přežil. Zapomněl na šok, ne-li na bolest. Ale nemá to velký význam. Ne, když jde o život Elizabeth.

Guvernér Swann dorazí nedlouho poté, úzkostí bez sebe. James si přeje, aby měl něco, cokoliv, co by mu řekl. Cokoliv kromě toho, že věděl, že to přijde, a stále nebyl schopen to překazit.

Je prokletý. Teď už to ví.

Prokletý, aby znovu prožíval svá největší selhání.

Ve své aroganci to považoval za druhou šanci, za příležitost dát věci do pořádku. Znovu si vybudoval život po stejné cestě jako předtím. Jaká pošetilost. A Elizabeth. Byla skoro jeho. Opravdu byla jeho! Stačí to, aby ho to dohnalo k hořkým slzám, které mu bez vyzvání vytékají z koutků očí, když řve rozkazy a zoufale listuje papíry ve své kanceláři.

James ví, že je nemůže sledovat. Nechápe proč, ale ví, že Isla de Muerta nemůže najít nikdo, kdo ještě neví, kde je. Jediný prostředek, jak se tam dostat, jak se dostat k Elizabeth, je v rukou toho zatraceného Jacka Sparrowa. Kompas. Měl ho zabavit. Měl...

Ale neudělal to. Nechal Sparrowa jít, byl blázen. Pirát už je bezpochyby dávno pryč a bere s sebou jedinou naději, kterou James má na záchranu Elizabeth. Je téměř ochromen ironickou pravdou, že si za to může sám.

A pak Turner vtrhne do jeho kanceláře s jejím jménem na rtech, jako by mu patřilo. James se nemůže ubránit pohrdání, kterým jej probodává. Vyhodí Willa ven, než jeho odhodlání praskne, a začne chlapce škrtit před všemi svými důstojníky. Není to od něj fér, ale na druhou stranu, na celé situaci není fér nic. Proč by měl trpět jen on?

---

Na palubě Neohrožené zřídil James jakési mobilní velitelské středisko. Poté, co se převlékl ze zničené slavnostní uniformy, začal vysílat své kapitány s rozkazem pátrat po pirátech, kteří unesli guvernérovu dceru. Zná jméno lodi, ve skutečnosti ví mnohem víc, ale je si také vědom toho, že jeho podřízení už viděli, jak jej to zničilo. Nezískal by nic, kdyby začal blouznit o legendě a kletbě.

James se vědomě snaží potlačit svou agónii, dobře si uvědomuje, že to jeho muže znervózňuje, nemluvě o guvernérovi. Teď se diví, že pro něj bylo napoprvé tak snadné zůstat klidný. Jak se mu to podařilo?

...tím, že si byl tak zatraceně jistý svou neomylností, tak to bylo. Předchozí James měl všechny důvody věřit, že situaci vyřeší rychle, neměl důvod podezřívat takové nemožnosti, jako je osud nebo magie.

Ale teď? Teď musí marně hledat a plně si uvědomuje, že znovu tápe ve tmě. Musí hledat a modlit se. Modlit se, aby se události nezměnily natolik, aby byla Elizabeth zabita. Modlit se, aby nějak skončila na tom samém bohem zapomenutém písečném ostrově, aby ji našel.

Jamesovy fatalistické úvahy jsou přerušeny, když zachytí pohyb z masivního okna před sebou. Rozvíjející se scéna ho zarazí. Tam, unášen vlnami... Interceptor.

Popadne dalekohled a zaostří, vidí, jak Theo Groves strnule stojí na přední palubě, zatímco se posádka, která mu byla přidělena, připravuje k vyplutí. Všechno vypadá naprosto obyčejně...

Až na to, že James jim nenařídil, aby odpluli.

Zasune dalekohled a volá Gilletta.

---

Ten plán byl samozřejmě naprosto šílený. Will potřebuje trochu přesvědčit, než konečně souhlasí, že Jackovi pomůže. Je to pro Elizabeth, říká si. Musí udělat vše, co je v jeho silách, aby ji zachránil. A když mu James - komodor, nedovolí, aby mu pomohl... no, neuškodí, když trochu rozhodí sítě.

Will zpočátku váhá, zda se má zmocnit Interceptoru, protože si uvědomuje, že jeho obsazení sníží palebnou sílu komodora... ale... nedá se nic dělat. Je to nejrychlejší loď v přístavu. Pokud si vezmou jinou, bude jen otázkou času, než je Interceptor dopadne. A to by znamenalo smrt. Příhodný trest pro přítele, který se stal pirátem, pomyslí si hořce.

Poručík Groves dostal velení lodi, která se zdržuje v přístavu, dokud jí velící důstojník nedá kurz. Will ho okamžitě pozná a je mu zle z toho, co se chystá udělat. Do dnešního dne považoval toho muže za svého přítele. Tato šaráda pro ně bude bezpochyby snazší, ale pravděpodobně také skončí jakékoli sdružování mezi nimi.

Pro Elizabeth.

Vystoupí ze svého úkrytu na molu a začne fraška.

„Theo!" vykřikne ve falešné úzkosti a poručík se otočí na podpatku a vidí, jak Willa Turnera svírá v náručí ten špinavý darebák, nabitou pistoli má přiloženou u spánku.

,,Žádné prudké pohyby," vyhrožuje Jack. ,,Nebo to schytá ten spratek."

Groves přimhouří oči, ale pokyne ostražitým námořníkům, aby se stáhli. Zadívá se na muže před sebou a snaží se odhadnout směr výměny. Jsou v polovině můstku a Jack je posouvá kupředu. ,,Zpátky! Myslím to vážně! Udělám mu díru přímo do té jeho hezké hlavy!"

,,Co chceš?" domáhá se Theo a očima těká mezi nimi dvěma.

Jack se zastaví, jakmile seskočí na palubu, a zamyslí se nad tím s našpulenými rty. ,,Chci hodně věcí, kámo." Usmívá se. ,,Ale je jen jedna, kterou mi můžeš dát." Položí Willovi ruku na záda a pořádně do něj strčí, až se srazí s důstojníkem.

V nastalém zmatku Will vytáhne dvě pistole, které měl zastrčené vzadu za kalhotami, a namíří je na poručíka. Zaskočený výraz, který se mu v odpověď dostane, stačí k tomu, aby se mu zvedl žaludek, ale Jack začne nařizovat posádce, aby se vrátila. Pak si strčí dva prsty do úst a ostře hvízdne.

Will je rozrušený, vůbec si není jistý, co to má znamenat, ale všimne si, že se Groves vrtí a on na něj míří pistolí. ,,Nehýbejte se, poručíku. Prosím."

Theo mu plivne k nohám.

Záměr signálu se projeví, když se připlíží řada mokrých, špinavých a ztrhaných mužů se zbraněmi v ruce. ,,Vítejte, pánové," zašklebí se Jack, když spěchají, aby převzali hlídání posádky námořnictva. Pak přistoupí k Willovi a jeho zamračenému vězni.

,,Tak dobře. A teď k věci."

---

Stále si o pirátovi nemyslí nic moc, ale Will musí uznat, že Jackův podvod má jistou eleganci, i když ho štve, že do toho plánu nebyl úplně zasvěcen. První Sparrowovou zastávkou bylo vězení, kde naverboval z cel všechny muže odsouzené na šibenici, nabídl jim svobodu a odchod výměnou za jejich dočasnou pomoc.

Chytrým použitím převrácených záchranných člunů se směšně ponořili do vody a kráčeli po písčitém dně přístavu, až se vynořili na závětrné straně své kořisti. Pak zůstali dřepět za zábradlím.

Podařilo se jim obsadit loď bez jediného výstřelu. Díky Willovi.

V současné době Interceptor zvolna klouže po otevřeném moři. Jack si je jejich úspěchem jistý, ale Will věří, že zatím nemají vyhráno. Těžko mu to může mít za zlé. Je to nepatřičná zrada a oba to vědí.

,,Kapitáne!" volá jeden z bývalých vězňů. ,,Ten velký mění kurz."

Jack se přikrčí, přistoupí k muži a nahlédne do ukradeného dalekohledu. „Hm. Vypadá to, že komodor tuší, že se něco děje." Otočí se k Grovesovi a natáhne kohoutek pistole.

,,Úsměv, poručíku. Trochu zamávejte."

Důstojník mu vyhoví, ale jen co vrhne ustaraný pohled na své muže, drží je jako rukojmí a on spoléhá na to, že je zachrání.

,,Tohle ti neprojde. Chytí tě," sykne skrz zaťaté zuby.

Jack se vítězoslavně zašklebí. ,,Jsem kapitán Jack Sparrow, synku. Může to zkusit."

Neohrožená je teď na plné průsečíkové trajektorii. Je čas na další fázi plánu. Jack navede svou provizorní posádku a pak tiše odpočítá. 3...2...1!

Piráti vyskočí a rázně vtlačí posádku Interceptoru do záchranného člunu. Člun dopadne do vody právě ve chvíli, kdy jsou spuštěny plachty, a Interceptor se rozjede závratnou rychlostí na otevřené moře.

Jack mává kloboukem ze zádi a vzdálenost mezi oběma loděmi se začíná prodlužovat.

,,Děkuji, komodore! Je to opravdu nádherná loď!" Posádka se směje, posmívá se a proklíná svého pronásledovatele, když nastavuje kurz na Tortugu.

Jen Will mlčí nad jejich vítězstvím. Přeje si, aby to tak nemuselo být, přeje si, aby se nic z toho nikdy nestalo. Ale stalo se, a teď? Sám není o nic lepší než pirát.

Doufá, že jednou... mu možná James odpustí.