N E P Ř Á T E L É  ;  P R V N Í  Č Á S T

Elizabeth slyší v hale hlasy, jak se prodírá ke schodišti a snaží se přijít na to, jak přežije dnešní den, když se nemůže pořádně nadechnout. Jak opatrně sestupuje, rozeznává, kdo přišel navštívit jejího otce.

,,Wille!"

Oba muži jsou překvapeni jejím vyrušením a vzhlédnou, meč, který byl určen k obřadu, leží v otevřeném pouzdře na stole mezi nimi. Je tak nadšená, že se s ním přivítá, a úplně zapomněla, že je na něj naštvaná.

,,Moc ráda tě vidím!"

Will je vyšší, než když ho viděla naposled, dospělý a pohledný muž, ale stále svým chlapeckým způsobem. Zvlášť když se začne usmívat.

,,V noci se mi o tobě zdálo." Je to taková náhoda, že se o tom ke zděšení svého otce sotva nedokáže nezmínit.

,,O mně?" Pohled v jeho očích je směsicí naděje a nespoutané radosti. Taky ji rád vidí. Elizabeth jásá. Sotva se rozloučili v přátelském duchu.

,,Ano. Jak jsme se setkali, pamatuješ? Když tě vytáhli z moře."

„Vzpomínám si na to docela dobře, slečno.“

Srdce jí klesá. Teď si vzpomíná. ,,Kolikrát ti mám připomínat, abys mi říkal Elizabeth?" Ví, že její otec má pravdu, ví, že ji její známost s kovářovým učněm zahanbuje, ale je jí to jedno.

V jeho výrazu je omluva, ale Will odpoví: ,,Alespoň ještě jednou, slečno Swannová. Jako vždycky."

Celý její jásot, že ho vidí, se rozplyne. Její otec mluví o tom, co se sluší a snaží se ji co nejrychleji vyprovodit ze dveří. ,,Hezký den, pane Turnere." Je to míněno jako urážka, ale Will se sotva naštve, když se odvrací.

---

Obřad je bezpochyby krásný. Elizabeth připouští, že James je ve své slavnostní uniformě velice přitažlivý, ale je příliš zaneprázdněná tím, že je jí příšerně nepříjemně, než aby věnovala pozornost něčemu jinému. Slunce, které na ně svítí z bezmračné oblohy, jí příliš neulehčuje a Elizabeth jako by se nemohla ani na zlomek vteřiny nadechnout, až se zatahá za výstřih svých krásných mučících šatů. Kvůli Jamesovi se velmi snaží být přívětivá, ale zjišťuje, že sotva dokáže zakašlat, natož mluvit s ostatními účastníky společnosti.

James je uvězněn ve zdvořilém rozhovoru s nějakým byrokratem s bílou parukou a očividně se nebaví. Vrhne na ni kajícný pohled přes mužovo rameno, ale Elizabeth se na něj křehce usměje, mávne rukou a vehementně se ovívá. Bloudí směrem k hradbám a doufá, že zachytí větřík vycházející z vody. Cokoliv, co by jí pomohlo.

Opírá se o kamenný oblouk a uvědomuje si, co se stane. Já nemůžu dýchat. Elizabeth se bezmocně ohlédne po svém snoubenci.

On je to poslední, co vidí, než spadne.

---

Nějaká žena křičí. Muži křičí. Boty se ženou k vnější zdi. Jamesův pohled je okamžitě následuje a pátrá po Elizabeth. Ona zmizela. Srdce mu prudce vyskočí do krku.

Ví přesně, kde bude.

---

Elizabeth leží na zádech, promočená, prskající a živá. Neulevilo se mu o nic méně než poprvé... ale...

Muž, co se nad ní sklonil...

Tvář, zápach, pozná ho kdekoliv. Za chvíli.

Zasranej Jack Sparrow.

James je na okamžik ochromen a až do morku kostí se mu vkrádá panika. Jak se to mohlo stát? Jak se to ještě může dít? Ne. NE.

Zbytek jeho posádky je mu v patách a James je otřesen z hluboké hrůzy nad jejich katastrofálním příchodem. Rychlými odměřenými kroky se přiblíží, tasí meč a namíří ho Sparrowovi na hrdlo.

,,Nahoru," přikazuje.

Pirát poslechne.

Guvernér Swann vchází, aby zakryl svou dceru v jemném žaketu, když vstává. Slídivé oči shlížejí přes každou zeď, z každého okna, aby zahlédly cirkus dole.

Ale James vidí jen Jacka.

Hruď se mu dme, pod žebry mu doutná vztek. Nenávist mu ucpává každý pór, odpadává z něj v černých vlnách. Mohl by to udělat. Mohl by popravit tohoto muže, tohoto démona, tady v docích vlastníma rukama. Mohl by ho držet pod vodou, dokud by se mu oči neobrátily v sloup a plíce se nenaplnily mořem. Mohl by ho probodnout a nakrmit prasata jeho tělem.

A měl by na to právo. Nikdy by necítil ani špetku viny.

Guvernér dává rozkaz k zastřelení toho psa.

Ale Elizabeth, jeho Elizabeth, zakročila. Věděl, že to udělá, stejně jako tehdy.

,,Otče!" Podívá se na Jamese prosebnýma očima. ,,Komodore. Hodláte zabít mého zachránce?"

Hodlá. A on to udělá. Ale ona ho propaluje tím jejím pohledem. Věří, že je dobrý člověk. Očekává, že udělá správnou věc. A tohle by mu nikdy neodpustila.

V tu chvíli je to jen dobré mínění Elizabeth Swannové, co zachrání Jacka Sparrowa před okamžitou a bolestivou smrtí.

James vrazí meč zpátky do pochvy. Ví, co se stane, když se pokusí Sparrowa zadržet, ví, jak dlouho to bude trvat, ale ještě neprohrál. Uchopí se chvějící se nitky naděje, že ještě dokáže zvrátit to, co přijde.

,,Nejspíš bych vám měl poděkovat."

Pirát musí cítit, že z něj vyzařuje vražedný úmysl, protože váhá ještě víc než posledně, než ho vezme za ruku. James stojí tentokrát blíž, dost blízko na to, aby tomu parchantovi spočítal zuby. Nepustí ho, přitáhne k sobě mužovu paži a mrkne na značku, která vykukuje zpod kraje Sparrowova rukávu.

,,To je ale smůla," zabručí James temně. ,,Možná bych si to měl prohlédnout."

Jackovy oči se téměř neznatelně rozšiřují a nejistotou v jejich hloubce prostupuje strach. Ví, že to James ví. Pirát ucukne rukou, jako by ho někdo píchl, a zatáhne si rukáv košile, aniž by přerušil oční kontakt. Nikdo jiný v okolí nemůže vnímat tichou výměnu názorů, která se tu odehrává.

James se přinutí Elizabeth oslovit, ale piráta nespouští z očí. ,,Jste v pořádku?"

Evidentně cítí, jak je situace napjatá, a i když jí nerozumí, chabě se usměje. ,,Jsem v pořádku. Ale je mi zima."

Rázně přikývne. ,,Guvernére, možná byste měl -"

Weatherby Swann bere svou dceru za ruku. ,,Samozřejmě. Stavte se, až tady skončíte."

Než ji odvedou, Elizabeth se otočí a nasadí zářivý úsměv, který věnuje Sparrowovi. ,,Děkuji, pane. Zachránil jste mi život."

Pirát se rozverně ukloní a James málem protočí oči.

,,Bylo mi ctí, slečno."

Pak jde pryč a je to opět James a Jack... a jejich modročervený doprovod, který je do značné míry ignorován.

James si dává pozor na formulaci svých dalších slov. „V Port Royal nezůstanete dlouho, pane…“

„Smithi!“ Sparrow rychle odpoví a rozšklebí se. ,,A ne, obávám se, že mě obchod zanese jinam... velmi brzy."

,,Dobře." James odpovídá tak zlověstně, jak se odváží.

Gillette, který se mu objeví u lokte, je tou výměnou očividně zmaten. Pirát shromáždí své věci a prodírá se mezi vojáky, přičemž za sebou nechává "pardon" a "promiňte".

James si svého přítele nevšímá a upřeně se dívá na Sparrowova ustupující záda, jako by to samo o sobě mohlo způsobit, že vzplane.

Gillettovi se však nevyhne. Přistoupí blíž a zeptá se: ,,Co to k čertu mělo znamenat, pane?"

,,Nedělejte si starosti, poručíku." James kráčí zpátky k pevnosti. ,,Chci dnes v noci zdvojnásobit hlídky na hradbách. Pár rukou na každém molu. A vzkažte našim zvědům, aby byli ve střehu."

Gillette běží, aby ho dohonil, chytá Jamese za rameno a dožaduje se jeho pozornosti. James se zastaví a otočí se k němu. ,,Očekáváme útok, pane?"

James hledí do přístavu a všímá si, jak se vítr nejen zvedl, ale úplně změnil směr, vlajky zběsile vlají. ,,Možná." Obrátí svůj železný pohled zpět ke Gillettovi, rty sevřené v zamračeném výrazu. ,,Mám špatný pocit."

Poručík důrazně přikývne, rozběhne se do kopce a cestou štěká rozkazy.

Naučili se věřit Jamesovým 'špatným pocitům'.