Obecně jsou šotci bráni jako příbuzní ke skřetům, protože byli stejně jako oni obdařeni podivným puchem a špatným vychováním. Na rozdíl od skřetů, kteří se stavbou těla podobají spíše ropuše, mají však šotci více humanoidní podobu. Drobné uši, oči se zorničkami (o kterých se skřetům může jen zdát) a dokonce i ruce s nehty – zkrátka fešák k pohledání. Co však šotka Plešku odlišuje od ostatních jsou jeho chlupy. Má je prakticky všude – na rukách, na nohách, dokonce je vlastníkem, troufám si říct, toho nejhuňatějšího obočí, které by mu záviděl i Peter Capaldi. Ironicky jediným místem, kde mu chybí nějaký ten porost, je jeho hlava, která svou lesklostí oslepuje všechno živé na míli daleko.

Američtí vědci zatím nezjistili, z jakého důvodu žárlí zrovna na vlasaté na muže, ale jedno ví jistě. Dříve nebo později se z každé mužské (v ojedinělých případech i ženské) hlavy stane zrcadlo. Šotek obchází lidské domovy vždy přes noc – přijde, pozdraví se se skřítkem Snílkem a vyškubne (či ustřihne) pár vlasů, které si pak jako takový válečný skalp uschová do kapsy od svých montérek. Kdybychom měli jeho činění zapsat jako recept: za stálého trhání muže postupně oplešatíme.

Můžete proti šotkovi bojovat, jak chcete. Klidně spěte s pistolí pod polštářem, ale krom toho, že si ve spánku prostřelíte skříň, se nic nezmění. Každá hříva jednou pomine, tak si ji chlapi užijte, dokud můžete.