Zašli jsme do místního baru. Vlastně tu jsou tři, ale tento je nejblíž. Sedli jsme si k malému kulatému stolku v rohu místnosti. Přišel za námi číšník s jídelními lístky. ,,Dobré odpoledne. Co si budete přát?" zeptal se nás slušně. ,,Pětkrát dvojitou wisky," odpověděl jsem. Hned to bude," řekl a odešel. ,,Něco si vyberte, zvu vás," řekl jsem jim s úsměvem a každý otevřel jídelní lístek a začali si vybírat. Po chvilce přišel číšník, přinesl nám objednané pití a zeptal se co si dáme. Každý si objednal na co má chuť. Vzali jsme si skleničku s nalitým alkoholem a ťukli jsme si. ,,Na uzavřený případ," řekl jsem při ťuknutí. Po nějaké době nám přinesl objednaná jídla a my jsme se s chutí do nich pustili.

Když jsme skončili šli jsme každý domů. Ke Smithovým půjdu zítra. Diamant jsem nechal na stanici. Teď už ho Nikolas Lee neukradne. Ani jeho kumpáni ne. Takže teď mám klidnou mysl.

Došel jsem domů. Je půl páté. Nevím co budu dělat. Většinou jsem do osmi v práci. Tak dneska mám volný večer. Mohl bych zkouknout seriál. Vzal jsem si počítač a vyhledal onen seriál.

Když jsem počítač vypnul bylo devět hodin. Dneska půjdu spát dřív, abych zítra ráno nebyl tak unavený. Nastavil jsem si budíka v mobilu, dal si rychlou sprchu a šel do postele, kde jsem v klidu usnul.

Ráno jsem šel na stanici. Chvilku jsem se tam zdržel, ale to nevadí. ,,Davide, jdu za Smithovými odevzdat diamant, chceš jít se mnou?" zeptal jsem se ho.
,,Tak jo," odpověděl. Vyšli jsme před stanicí a nastoupili do Davidova auta.
Ale Nikolas říkal, že sem ukryl kameru. Rozhlédl jsem se po autě a k mému štěstí jsem si ji všimnul. Nebyla to kamera, ale štěnice na odposlouchávání. Byla ukryta v přihrádce. David se na mě tázavým pohledem podíval. ,,Nikolas sem ukryl štěnici, proto ti ukradl auto. Celou dobu nás poslouchal," vysvětlil jsem mu. ,,To je šmejd," vyklouzli Davidovi, ale dál to nekomentoval. Po cestě jsem si prohlížel diamant velikostí palce.
,,Taková jedná mala věc a kolik napáchala škody."

Zastavili jsme před domem Brendy a Denise Smithových. Zaklepal jsem na dveře a čekal. Otevřel Denis. ,,Dobrý den," pozdravil jsem ho. On mi pozdrav a pozval nás dál. Nabídl nám kafe, ale odmítli jsme. Vždyť předáme jenom diamant a jdeme. ,,Už víte, kdo nám zavraždil syna," zeptala se nás Brenda. David přikývl. ,,Byl to muž jménem Nikolas Lee. Zabil ho kvůli tomuhle," řekl jsem a vytáhl malý, téměř průsvitný diamant. Nevěděli co má to říct, jen poděkovali. My jsme jim vysvětlili podrobnosti a zase jsme šli. ,,A jakou má cenu?" zeptal se nás Denis, když jsme stáli mezi dveřmi. Já jsem se jen otočil, usmál se a řekl: ,,dvě stě osmdesát milionů dolarů." Byli šokováni. Kdy by taky ne, že jo. Odešli jsme a vrátili se na stanici.

Toto je konec celého příběhu. Doufám že se vám líbil. Možná bude další díl, když tady ten bude mít úspěch. Kdo ví?