U Lucase
Pohled Johna
Další den ráno po incidentu z Lucasem, jsem za ním zašel, s domněním, že se od něj dozvím trochu víc. Zaklepal jsem na jeho dřevěné dveře. Otevřel mi s ledem na hlavě. ,,Dobrý den. Jsem detektiv Jonh Cooper," představil jsem se a ukázal svůj odznak. ,,Dobrý den. Lucas Petersoon," představil se. ,,Pojďte dál," pozval mě. ,,Jsem tu kvůli Jacobovi Twinsonovi," řekl jsem.
,,Už jste ho našli?" zeptal se. ,,Ne, ještě ne," odpověděl jsem mu.
,,Dáte si něco?" nabídl mi. ,,Kafe, děkuji," řekl jsem. Odešel směr kuchyně a přitom si pořád držel led na temeni hlavy.
Po chvilce se vrátil s dvěma šálky s horkým kafem. Pobídl mě, abych si sedl. Sedl jsem si a Lucas si sedl vedle mě na gauč.
,,Tak o co jde?" chtěl vědět Lucas.
,,Potřebuju vědět, proč ho unesli," odpověděl jsem mu. ,,Tak s tím vám nepomůžu," řekl Lucas. ,,Prý něco našel. Něco velmi drahého," řekl jsem mu. ,,To ano, ale neřekl mi co," odpověděl mi. ,,Já si myslím, že mi lžete. Podle mě víte, co to je," řekl jsem mu narovinu a upil jsem ze šálku.
,,Proč si to myslíte?" zeptal se mě klidným hlasem. ,,Podle mě, sem Nikolas, ten zrzek, to šel hledat a od koho jiného, než od Jacoba, by věděli, kde to hledat." ,,Tak to nevím, ale mě nic víc neřekl," odpověděl. ,,To si nemyslím," stál jsem si za svým. ,,To není můj problém," řekl. ,,Dobře, ale uvědomujete si, že jestli jste mu dal, to pro co si přišel, Jacoba už nepotřebuje a může se ho zbavit," řekl jsem mu a čekal na jeho reakci. ,,To možná ano, ale co kdyby jsem mu to nedal?" zeptal se mě. Buď by si pro to přišel znovu a dopadlo by to mnohem hůř, nebo by z něj jakýmkoli způsobem vypáčili, kde to je doopravdy," odpověděl jsem mu a upil si znovu kávy. ,,Hm," zamyslel se. ,,Sakra Lucasi, Jacobovi jde o život, tak mi už konečně řekněte o co jde," řekl jsem přísně. ,,Dobře. Jde o diamant. Dal ho Paulovi, aby zjistil, jakou má cenu. Prý má cenu dvěstě osmdesáti milionů," řekl. ,,Kde ten diamant vzal?" zeptal jsem se. ,,Prý ho našel," odpověděl mi. ,,Dal mi ho ať ho pohlídám a ať ho nikomu, za žádnou cenu nedávám. Pak, o pár dní později, si pro něj přišel ten zrzek. Tak jsem mu ho dal kopii toho diamantu, co jsem nechal udělat, protože na mě mířil nějakou pistolí," vysvětlil mi.
,,Fajn, dejte mi ho, my ho uschováme u nás na stanici. Až se vše vyřeší, tak vám ho vrátíme," řekl jsem. Lucas šel do ložnice a po chvilce se vrátil i s diamantem. Podal mi ho v černým pytlíku. Já si ho vzal, poděkoval a odešel.
Všechno jsem řekl kolegům. Podle toho jak se tvářili, bych řekl, že nevěřili vlastním uším.
,,Jak jsi ho donutil mluvit?" zeptal se Rajen. ,,Jenom jsem mu řekl fakta," odpověděl jsem. ,,Co přesně?" zajímala se Laura. ,,Řekl jsem mu, že jestli nám nepomůže, tak nejspíš Jacoba zabijou," odpověděl jsem jí. ,,Aha." ,,Důvod známe, stačí ho jen najít a zatknout," řekl Rajen. ,,No jo, ale co Jacob? Pokud už má, to co chtěl, tak ho k ničemu nepotřebuje a může se ho zbavit," ozval se David. ,,Právě proto ho musíme najít dřív než bude pozdě," řekla Laura. ,,Správně. Někdo nějaký nápad?" zeptal jsem se. Všichni mlčeli. ,,Vážně, nikdo nic?" zeptal jsem se. ,,Můžeme zjistit, kde z mobilu volal na posledy a kdy to bylo," navrhl Rajen. ,,Fajn, tak to udělejte a já se jdu najíst. Kdyby mě někdo hledal, budu u sebe v kanclu.
Po nějaké době zjistili, že poslední jeho hovor byl předevčírem ráno u sebe doma. Tam nic nebylo, takže nám to je k ničemu. Jeho parťáci Tobias a Peter si dlouho netelefonovali. To nám taky moc nepomohlo.
Dnešek docela rychle utekl, než jsem se nadál, byl večer a já šel domů. Po cestě jsem přemýšlel. Kde jsem ho jenom viděl, protože Nikolasovi oči znám. Orčitě ano.
Došel jsem domů, dal si rychlou sprchu a šel do postele.
Po dlouhé době další kapitola, užíjte si ji.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top