Přišel jsem do vyslýchací místnosti a sedl si ke stolu naproti Nikolasovi. Takže sedím čelem k zrcadlu. To zrcadlo je z druhé strany uděláno tak, že jsem jde vidět, takže, kdyby na druhé straně někdo byl, všechno by viděl i slyšel.

,,Takže," začal jsem a vzápětí jsem pokračoval. ,,Nikolas Lee. Před osmi lety provozovatel drogového gangu s názvem 14K. Poté pokus o vraždu veřejně právní osoby Davida Collinse, zavraždění Paula Smithe a ještě jednoho člověka. Mám pokračovat?" zeptal jsem se. Neodpověděl. ,,Tak tedy. Krádež diamantu v hodnotě 280 milionů dolarů. Krádež auta, pár únosů a jedno ublížení na zdraví a vyhrožování smrtí. To už máte doživotí. Co mi k tomu řekněte?" zeptal jsem se znovu. Shrnul jsem všechno co kdy udělal.

,,Proč jste se sem vrátil? Bylo to kvůli tomu diamantu? Když jste se dozvěděl, že ho někdo má, seznámil jste se s ním pod přezdívkou a získal si jeho důvěru. Pak jste ho zabil, ale diamant nikde. Tak jste zašel k Jacobu Twinsonovi a unesli ho. Pak jste z něj vymlátili duši, protože vám to nechtěl říct. Nakonec jste mu začal vyhrožovat smrtí, tak vám to řekl. Zašli jste za jeho kamarádem  Lucasem Petersoonem. Ten vás přechytračil a dál vám falešný. Tak jste za Jacoba požadoval výkupné v podobě diamantu a když jsme vás konečně chytili, tak vás bratr a jeho partnerka napadli stanici. V noci jste se sem vloupal a všechny důkazy, včetně diamantu, ukradl. Pak jste unesli mě a mého kolegu. Ale znovu utéct se vám nepodaří," odvyprávěl jsem celý příběh. Nikolas jen mlčky zíral a poslouchal s nevinným výrazem.

,,Jenže je tu pár záhad, který mi nedají spát. Proč jste se tak najednou vrátil a proč po tak dlouhé době?" položil jsem první otázku. ,,Nejdřív tu byli nevyřízené účty. Po tak dlouhé době proto, aby zapomněl. Taky že zapomněl, dokud mě nepoznal. O diamantu jsem se dozvěděl až tady," odpověděl stručně. Takovýho ho neznám. Možná ví, že už nemá cenu nic zapírat. ,,Proč jste ukradl auto, když jste ho potom vrátil?" položil jsem další otázku. ,,Dál jsem do něj skryté kamery. Proto jsem všechno věděl a sem taky, když jsem se sem vloupal," odpověděl. Řekl to s takovým klidem jako kdyby o nic nešlo. Nevěřil jsem vlastním uším. ,,Možná vám došlo, že jsem tu skříň v tom skladě nemohl unést sám a máte pravdu. Nebyl jsem na to sám. Pomáhal mi Matthew," dodal. Teď to všechno do sebe zapadá. Proto byl vždy krok napřed. Všude nás sledoval a odposlouchával.

,,To mi stačí," řekl jsem jen a došel pro strážníka co čekal za dveřmi. Ten si ho vzal a společně s ním odešel. Teď už stačí jenom počkat, až je soud všechny vezme do vazby a potom udělat jenom jednu věc. Vrátit diamant, tomu, komu patří. Rodičům Paula Smithe. Jak s ním naloží je jen na nich.

Šel jsem do kanceláře a počkal až s výslechem skončí ostatní kolegové. Mezitím jsem dal krabici s jeho případem do skladu s uzavřenými případy.

Když skončili, řekli mi, že se ke všemu přiznali. ,,Vyřešili jsme velice náročný případ. Tak vás zvu na skleničku do baru," pozval jsem je. ,,Třeba v osm hodin?" zeptal jsem se na čas. Nikdo nic nenamítal. ,,Teď už můžete jít domů," řekl Chris. Všichni se sbalili a šli.

Ještě pár Kapitol a bude konec.