Trrrr trrrr trrrr trrrr, začal zvonit budík v šest ráno jako skoro každý den. Až na neděli to mám volno. Moc se mi do práce nechtělo, ale jsem polda, takže budu muset.

Už mi to zvonění mého budíku začalo vadit, tak jsem ho vypnul a konečně vylezl z postele. Šel jsem do sprchy. Když jsem vylezl z koupelny hodil jsem na sebe světle modré džíny, černé triko bez potisku a tmavě modrou mikinu. Učesal jsem si svoje krátké černé vlasy. Mobil jsem dal do zadní kapsi džínů, vzal jsem si bílé tenisky a vyrazil do práce.

Sotva jsem otevřel dveře od své kanceláře už mi David, můj nejlepší kámoš a kolega, oznámil, že si nemám ani sedat a dal mi kafe. ,,Tak kam jedeme tentokrát?" Zeptal jsem se ho, jelikož jsem věděl, že dnes někdo neměl dobrý ráno. ,,Moc daleko ne, je to v téhle ulici," odpověděl a už si chystal klíčky od auta. Sedli jsem do modrého Walswagenu a už jsme jeli. Po cestě jsem pil vlažné kafe v kelímku, co mi dal.

Zaparkovali jsme u temné uličky, kde byli popelnice a jenom jedna lampa. ,,Nó... pěkné místo na vraždu," okomentoval jsem to hned jak jsem vystoupil z auta.

S blonďákem jsme se vydali k mrtvole u které už byl koroner. Prohlédl jsem si tělo mladého muže. Měl hnědé vlasy, na sobě červené triko a černé kraťasy.
,,Tak co tu máme Eriko." Zeptal jsem se koronerky. ,,Paul Smith. 23 let. Má tu hodně modřin, hlavně na obličeji. Střelili ho celkem dvakrát," ukázala na hruď a opravdu tam měl střelné rány.
,,Vypadá to, že ho předtím někdo zmlátil a hodně. Byl zasažen zblízka a na jiném místě, je tu málo krve, na to aby ho tady střelili. Víc budu vědět po pitvě." ,,Jasně," řekl jsem ji a šel prohledat místo činu.

Nejprve jsem prohledal tělo. Našel jsem jenom peněženku. Bylo v ní sedm stovek, takže nešlo o loupežné přepadení. Také tam měl kreditní kartu. Nic víc. Přišel ke mě můj modrooký kamarád, který prohledával okolý, ale nic nenašel. ,,Podívej." ukázal jsem mu peněženku i stím co bylo uvnitř.
,,Peníze i kreditku tady má. Takže o loupež nešlo. Víc tady toho není," ,,Půjdu vyslechnou ty lidi co bydlí támhle naproti, třeba něco viděli. A ty se skus zeptat na tu kameru," řekl a odešel. Nenašel jsem žádného majitele té kamery, tak jsem se zeptal prvního člověka, který šel kolem. Zastavil jsem ženu kolem třiceti let.
,,Promiňte, jsem John Cooper, státní policie," představil jsem se a ukázal odznak. ,,Chci se zeptat na tu kameru, co je támhle. ,,Tak ta už je nefunkční pěknou řadu měsíců." ,,Aha, děkuji," řekl jsem a odešel jsem. Počkal jsem na Davida, abych s ním mohl jet na stanici.

Na stanici jsme probrali všechno co jsme zjistili. Máme takovou tabuli, na kterou si všechno píšeme. ,,Takže," začal jsem. ,,Oběť se jmenuje Paul Smith, jeho jediný žijící příbuzný jsou jeho rodiče Brenda a Denis Smithovi. Bydlí kousek od místa, kde jsme oběť našli. Ovšem to není místo činu, zabili ho někde jinde, tam ho jen odhodili. Kamera nefunkční, nikdo nic neslyšel ani neviděl. Ani nešlo o loupežné přepadení, protože mu nezmizeli peníze. Oběť zemřela na dvě střelné zranění. První nezasáhla žádný orgán, ale ta druhá zasáhla srdce. Místo činu neznámé. Zemřel mezi jedenáctou večer a dvou ráno," zhrnul jsem. ,,A co kulky, víme z jaké jsou zbraně?" zeptal se Rajen, další můj kolega a kamarád. ,,Vrah věděl co dělá. Odebral kulky z těla a předpokládám že si vzal i nábojnice, když vyjmul i kulky," Rajen se jen zamračil, ale nic nenamítal.

,,Davide, ty zjisti jestli už nebyl trestaný. Já půjdu ze jeho rodiči a řeknu jim, že jejich syn je mrtvý a ty Rajene zjistíš kdo by ho mohl chtít zabít," ano je to tak, já tam velím. Teda jenom častečně, je tu ještě Chris Stanly, ten je ředitelem celého útvaru. Ještě je tu jedna kolegyně, která se jmenuje Laura.

Tak jak se vám líbí první kapča. Doufám, že se vám líbila. Kdyby jste měli nějaké otázky, tak se neváhejte zeptat. Tak hvězdičkujte, komentujte a sdílejte ať se to dostane do světa.