Po týdnu mě propustili z nemocnice. Ale ještě mě upozornili na to abych se šetřil a tu ruku nezatěžoval.

Šel jsem domů, vysprchoval se, převlékl a hned jsem se šel podívat, jak jim to jde v práci. Sice mi doktor říkal, že tu ruku nemám zatěžovat, ale jdu se tam jen podívat, ne pracovat. Došel jsem na stanici, ale byl tam jenom Rajen a  nevipadal moc nadšeně.

,,To už tě propustili z nemocnice?" zeptal se. ,,No jo, nemám tu ruku zatěžovat. Prý se to bude ještě pár měsíců hojit, ale budu v pohodě," řekl jsem. ,,A kde jsou ostatní?" zeptal jsem, protože tam nikdo jiný nebyl. ,,Nó, víš," začal nejistě, ,,včera tady proběhla menší loupež. Jsme přesvědčení, že to udělal Nikolas a jeho parta, protože zmizel diamant. Jenomže nemáme žádný důkaz. Bezpečnostní kamery někdo odpojil ze systému, takže vůbec nic nenatočili. Nejsou tu ani otisky. Navíc zámek byl neporušenej," vysvětlil. ,,Cože? Chceš říct, že nás vykradli?" řekl jsem s údivem. ,,Vždyť to teď říkám, vykradli nás." Vůbec jsem nevěděl co na to říct. To se mi za celou kariéru detektiva ještě nestalo.

,,Proč jste mi nic nehlásili?" zeptal jsem se ho, vlastně jsem to skoro vykřikl.
,,Nechtěli jsme tě stresovat, když jsi ležel v nemocnici," odpověděl. ,,Co všechno se ztratilo?" zeptal jsem se už v klidu.
,,Diamant, Paulův notebook a vlastně všechno, co se týká jeho případu," vylíčil Rajen. ,,Sakra!" vykřikl jsem a bouchl pěstí do stolu až se celý otřásl. ,,Ještě jsi mi neřekl, kam všichni šli," řekl jsem.
,,Poslali hlídky, jestli nezahlídnou někoho z nich a oni se k nim přidali a šli hledat s nimi," odpověděl mi.

Šel jsem si udělat kafe a čekat do svojí kanceláře.

**********************************
Za proskleným oknem své kanceláře jsem viděl, jak jde David, Laura, Chris a ostatní hlídky. Vydal jsem se za nimi.

Když jsem je doběhl, nevypadali moc nadšeně. Podle jejich výrazu jsem usoudil, že ho nenašli. Taky vypadali dost unaveně. Je čtvrt na osm a kdo ví, jak dlouho je hledali.

Vydal jsem se za nimi, zjistit co a jak.
,,Hele, nemáš být v nemocnici?" zeptal se Chris jakmile si mě všiml. ,,Už mě propusti," odpověděl jsem. ,,Propustili, nebo jsi podepsal reverz?" zeptal se mě podezřívavě David, jako by to ode mě čekal. ,,Propustili," řekl jsem rázně. ,,No dobře, ale neměl bys být doma na neschopence?" zeptal se znovu Chris. ,,Možná," řekl jsem a pokrčil rameny. ,,Žádný možná, ale určitě. Tak co děláš tady?" zeptal se mě. ,,Čekám tu na vás," odpověděl jsem. ,,Proč?" zeptal se nejistě můj šéf. ,,Protože, doma bych se vás nedočkal," odpověděl jsem. Laura a David si zakrili ústa dlaní, aby zakrili smích. ,,Zítra tě tu nechci vidět," nařídil mi. ,,Proč?" zeptal jsem se pro změnu já. ,,Protože máš neschopenku. A když mají lidi neschopenku, tak nepracujou, ale zotavují se. Doma." Na slovo ,,doma" udělal zvláštní důraz, jako bych to nevěděl. ,,Dobře, dobře. Zítra se tu ani neukážu," slíbil jsem mu. ,,Fajn," řekl a odešel do svojí kanceláře.

Šel jsem se zeptat Davida a Laury. ,,Tak co? Máte nějaké stopy?" zeptal jsem se.
,,Bohužel ne, nemáme ani důkazy. Všechno vzali sebou," odpověděla Laura.
,,A co jeho chata, tam jste byli?" zeptal jsem se. ,,Jasně že jo, ale nebyli tam, všechno tam vyklidili, tak aby to vypadalo, že tam nikdy nebyli," odpověděl David. To je velmi zlé. Jestli vzali všechny důkazy, co se týká Paulova případu, tak nemáme nic, z čeho by jsme ho mohli usvědšit. Nemáme ani jediný důkaz, že to byli oni. Takže u soudu jsme nahraní. Teď je nemůže ani zatknout, protože proti nim nic nemáme. Jediný co můžeme dělat je, že je najdeme a dostaneme z nich přiznání nebo najdeme ty důkazy.  Ale vůbec nevím, kde začít, ale ráno moudřejší večera. Půjdu domů se prospat.

Šel jsem do svojí kanceláře, vzal jsem si klíče a mobil ze stolu a vyzaril domů. Po cestě jsem se snažil nemyslet na tu loupež, ale prostě to nešlo. Prostě mi to nedalo a přemýšlel jsem o tom. Museli udělat nějakou chybu. Každý dělá chyby, i Nikolas Lee. A já tu chybu najdu.