Tak ten toho moc neviděl, pomyslel jsem si. Tohle ve spisu nebylo. Mělo by to tam být. Ale je to náš jediný svědek, tak nám nic jiného nezbývá.
,,Dáte si něco?" zeptala se nás jeho žena.
,,Kávu, děkujeme," odpověděl jsem jí a sedl jsem si před Adriana na pohovku, Rajen si sedl vedle mě. Ta žena nám mezitím přinesla kafe.

,,Pane Pierre, byl jste svědek závažného trestního členů s obětí vraždy. Je to tak?" zeptal jsem se ho pro začátek.
,,Já myslel, že už ten případ uzavřeli," řekl překvapeně.
,,To ano, ale my ho znovu otevíráme," odpověděl jsem mu. ,,Tak nám povězte, co se ten večer přihodilo."
,,Šel jsem vyvenčit svého psa. Byl to rok předtím, než jsem potkal svoji ženu. Taky jsem měl jiného psa. Dělal jsem to tak každý večer. Vždycky jsem chodil parkem. Ten večer jsem slyšel výstřel ze zbraně. Ale ne ten hlasitý obyčejný. Znělo to, jakoby ho něco tlumilo. Pak se ozval další a potom ještě jeden," začal nám vysvětlovat co se stalo. ,,Měl jsem strach, tak jsem zavolal policii.
,,Kolik jste těch výstřelů slyšel?"Chvilku bylo tichu. Vypadalo to, jko by si to v hlavě několikrát přepočítával.

,,Bylo jich šest."
,,Nevzpomínáte si na nějaký detail. Třeba jestli jich nebylo víc nebo jestli to nebyl muž, či žena? Každý detail je důležitý, " zeptal se Rajen.
,,Ne byl jeden a byl to muž," odpověděl.
,,Jak jste to poznal?" zeptal se ho.
,,Slyšel jsem jen jedny kroky a na ženu byli až moc těžké," odpověděl mu.
,,A neříká vám něco jméno Jason Johannson? zeptal se Rajen.
,,Nevím, kdo to je," odpověděl.
,,Děkujeme, to nám zatím postačí, řekl jsem a dopil kafe v šálku. ,,Kdyby jste si na něco vzpomněl, neváhejte zavolat." Podal jsem svoji vizitku jeho ženě.

,,Ten tvůj svědek toho moc neviděl," řekl, jakmile jsme byli v autě.
,,Ty se mi vysmíváš?" zeptal jsem se ho.
,,Ne, vůbec ne," odvětil. ,,Možná trochu," dodal po chvíli s úsměvem.
,,Já nemůžu za to, že je slepej. Jak jsem to měl vědět?"
,,Já myslel, že obávaný John Cooper ví všechno a ničeho se nebojí."
,,Tak tohle jsem nikdy v životě neřekl a taky si to o mě nemyslí," řekl jsem krapet naštvaně.

Nastartoval auto, otočil se a jel na benzínku. Viděl jsem, že mu dochází benzín.

,,Je v tom spisu adresa Jasona Johanssona?" změnil téma.
,,Ne, ale můžeme ho zkusit provést databází. Třeba budeme mít štěstí a byl už trestaný."
,,A jestli ne, tak máme smůlu."
,,Víš ty co? Já zavolám Davidovi, ať to najde hned, ať potom nemusíme jezdit zpátky," navrhl jsem.
,,Já zajedu do nějaký restaurace, protože jsem dneska ještě nejedl," řekl a na křižovatce odbočil doprava.

Zanedlouho, jsem dorazili do cíle a Rajen vystoupil, aby mohl natankovat. Zaplatil a vlezl zpátky do auta. Celou dobu nepoužíval navigaci. Zná to tady, jako malý jsem jezdil na prázdniny.

Po pár minutách jsme dojeli do restaurace na roho ulice. Sedli jsme si ke stolu venku, protože je hezky a svítí sluníčko. Než přišel číšník, zavolal jsem Rajenovi a požádal ho, jestli by nenašel adresu Jasona. Řekl, že až ji najde, tak mi to pošle esemeskou na mobil. Objednali jsme si jídlo a asi po deseti minutách mi Rajen poslal adresu. Najedli jsme se a jeli tam.

Bydlí v bytě v pátém patře. Zazvonil jsme na něj a čekali.

,,Kdo je tam?" zeptal se. Pokud zjistí, že jsme poldové, tak je možný, že nám neotevře. Nevypadá to, že by ve zvonku byla kamera.
,,Tady pošťák, mám pro vás balíček a potřebuji váš podpis," zalhal jsem. Poznal jsem na Rajenovi, že ho to překvapilo.
,,Nic jsem si neobjednal," ozvalo se.
,,Je tu vaše jméno a adresa.
,,Tak pojďte dál." Jason nás teda pustil dovnitř bez tušení, že mu lžeme.

Vystoupali jsme do pátého patra vátahem a našli byt označený velkým B. Zaťukal jsem a otevřel mi muž, kolem čtyřiceti let. Rajen ukázal odznak a představil nás. Dost ho překvapilo, že nejsme poštáci. Bez odporu nás pustil dál. Nevypadá, že by měl v úmyslu utéc nebo něco jiného.

,,Co potřebujete?" zeptal se nás a gestem naznačil, ať jdem za ním do bytu.
,,Znáte někoho jménem Michael Kors?" začal jsem se ptát
,,Něco mi to říká."
,,Byl to váš zavražděný kolega,"
,,Ano, už si vzpomínám. Nedáte si něco?" nabízel nám.
,,Ne děkujem," řekl jsem a posadili jsme se naproti němu.
,,Myslel jsem, že se už případ uzavřel."
,,To ano, ale my jsme ho znovu otevřeli," řekl Rajen.
,,Byl jste podezřelý."
,,Ale obvinění stáhli," řekl a podíval se na hodinky. ,,Proč? " zeptal se.
,,To není důležité," řekl Rajen.
,,Co jste dělal v den vraždy?" zeptal jsem se.
,,Byl jsem na oslavě," řekl a znovu se podíval na hodinky.
,,Proč jste tak nervózní?" zeptal Rajen.
,,Nejsem," odpověděl.
,,Ale jste. Pořád sledujete čas, začínáte se potit a přešlapujete na místě," vysvětlil mu.

Jason se zarazil. Najednou jsme slyšeli hlas, který vychází z chodby bytu.
,,Jasone, mám tady pro tebe ty..." ale už to nedořekl. Zastavil se ve dveřích a začal si nás prohlížet. Najednou se dal na útěk.

Rajen, jelikož byl blíže k východu, se za ním i hned rozeběhl. Já jsem Jasona připoutal k radiátoru. Nemůžu riskovat, že zdrhne i on. Asi nám bude toho dost vysvětlovat.

Vyběhl jsem z bytu a vzal to výtahem. Dole jsem viděl jak se mihl Rajen za rohem. Na nic jsem nečekal a běžel za ním. Proč všichni musí hned utíkat. Klíče od auta má u sebe Rajen, takže budu muset za ním pěšky.

Zaběhl jsem za roh, kde jsem je viděl naposledy, ale byla tam křižovatka. Nevěděl jsem kam běžet, co teď budu dělat? Budu si muset tipnout. Běžel jsem doleva a doufal, že je to správně. Doufám že Jasonův kamarád mýmu partákovi neuteče.

Na další zatáčce jsem zahnul doprava. Nevím proč. Třeba na ně narazím. Nikdy jsem tu nebyl, takže ztratit se nebude těžký. Musím si pamatovat kudy jsem běžel nebo už nenajdu cestu zpět.

Na další křižovatce jsem zahnul zase doprava a na další jsem šel rovně. Už jsem neběžel, jenom šel rychlou chůzí.
Ocitl jsem se na kraji města, to asi nebude správně. Tak jsem se vrátil naposlední křižovatku a šel doprava.

Začal mi vybrovat mobil v kapse. Bylo to Rajenovo číslo. Zvedl jsem ho.
,,Kde jsi?" zeptal se mě
,,Já sám nevím, kde jsi ty?"
,,V nějakým lese," odpověděl.
,,Jak jako v nějakým, řekal si, že to tady znáš."
,,Běžel jsem pořád za ním až doběhl jsem a tady jsem ho ztratil. Velký město to není,tak nebylo těžký jsem doběhnout a do lesa jsem nikdy nešel," řekl.
,,Hele, já zavolám Davidovi, ať ti lokalizuje mobil,"
,,To nebude dobrý nápad, je tu nízký signál a každou chvíli mi vypadne," řekl a pak jsem z mobilu slyšel výstřel ze z braně.
,,Rajene, jsi v pořádku?" zaptal jsem se pohotově, ale už neodpověděl. Mobil asi ztratil signál, protože se vypl.
,,Rajene!" Kruci.