Jason
,,Jasone, probuďte se. Jasone, slyšíte mě, vztávejte," slyšel jsem hlas detektiva. Moc jsem ho nevnímal, protože mě bolela hlava.
,,No tak, Jasone, vztávejte," opakoval dál.
,,Co se stalo?" zeptal jsem se ho omámeně. Pamatuji si jak jsem chtěl Rajena pustit a pak už jen, jak jsem se tady probudil.
,,Napadli vás," odpověděl. ,,Spadl jste ze schodů a uhodil se do hlavy, byl jste v bezvědomí." Taky mě připoutali ke sloupu a svázali nohy. Co jsem komu udělal? Tohle si nezasloužím.
,,Bolí mě hlava," řekl jsem.
,,Není divu. Máte pořádnou ránu na spánku. Musíte k doktorovi."
,,Není třeba, budu v pohodě," řekl jsem.
,,Neměl by jste to podceňovat. Byl jste v bezvědomí, můžete to mít špatné následky na vaše zdraví.
,,Vím co to obnáší."

,,Co ode mě chtějí?" zeptal se po chvíli.
,,Myslí si, že jste z FBI. Jeden jejich agent má stejně hnědé vlasy jako vy a je i podobně vysoký. A zezadu vypadáte skoro stejně," odpověděl jsem.
,,Ale co chtějí od něj."
,,Nic, dlouho je FBI vyšetřuje, kvůli něčemu nezákonému a oni si mysleli, že ten agent jste vy a nemůžou si dovolit pustit člověka, který je identifikuje. FBI zatím neví, jak pachatelé vypadají, ale mají podezření na ně a když vás Reymond viděl u mě v bytě, myslel si, že jdete z FBI.
,,Reymond?" zeptal se. To jsem neměl říkat.
,,Reymond Nelson. To je ten, který byl u mě," vysvětlil jsem mu.
,,Jak se jmenují ti ostatní?"
,,Nevím, jestli vám to můžu říct."
,,Toho prvního jste mohl."
,,To mi ujelo," řekl jsem lehce naštvaně. Ale nejsem naštvaný na něj, jsem naštvaný na sebe. Jestli mu něco řeknu, je velká šance, že to bude mít hodně špatné následky, ale vlastně tady jsem kvůli němu. Kdybych mu nechtěl pomoc, tak tady teď nesedím. Nemůžu mu to vyčítat, není to jeho vina, ale moje. Kvůli mě jsme tady.

,,Co je to za nelegální činnost?" zeptal se. Čekal jsem, že se na to zeptá, ale nemůžu mu to říct. Sice mě Rey a jeho parta považuje za zrádce, ale nemůžu.
,,To nemůžu říct," řekl jsem poklesle.
,,Proč ne? Teď už vás to neohrozí.
,,To si jen myslíte, detektive," odpověděl jsem sklesle. Šel bych do vězení, ale to je jen nejmenší.

Rád bych mu řekl, o co jde, ale tím, že mu to neřeknu, zachrání jeden lidský život, který je pro mě velmi důležitý.

Sedíme zády k sobě, takže nevím jak se tváří, ale hádal bych, že není nadšený, když mu nechci říct, co se děje.

,,Jasone, pokud mi neřeknete co se děje, nemůžu vám pomoc," řekl, jako by si myslel, že mu to nějak pomůže mě přemluvit.
,,To mi nepůžete, i kdybych vám to řekl," odpověděl jsem mu.
,,To nemůžete vědět," snažil se mě přemluvit.

,,Kolik bych dostal, kdybych se ke všemu přiznal?" zeptal jsem se nakonec.
,,To vám nemůžu takhle říct, záleží na tom, k čemu se chcete přiznat. Na druhou stranu přiznání a spolupráce s policí je polehčující okolnost.
,,Takže pokud budu chtít znát vaší odpověď, musím vám všechno říct?"
,,Ano," odpověděl.

Na chvíli jsem se odmlčel a začal jsem si rozmýšlet, jestli mi to říct nebo ne.
,,Ještě předtím, než vám to řeknu, potřebuji, aby jste věděl, že mě k tomu  donutili. Nic z toho jsem nechtěl udělat, ale vyhrožoval mi," řekl jsem popravdě. Nemohl jsem nic dělat. Nemohl jsem dopustit, aby to udělali. Neměl jsem na výběr.

,,Dobře, hlavně se uklidněte a vše mi řekněte. Až se odtud dostaneme, tak to vyřešíme u nás na stanici.

,,Ze začátku potřebovali schopného chirurga. Já byl jejich ideální volba. Potom co někdo zabil mého kolegu, jsem šel studovat lékařskou školu do Boltimoru.  Stal jsem se jeden z nejlepších."
,,Ve vašich spisech nebylo nic, o tom, že jse vystudoval medicínu," řekl. Nic jsem mu na to neřekl a pokračoval.
,,Vyhledal si mě a řekli mi o této práci. Řekl jsem jim, že to dělat nechci, ale tři dny na to mi unesli sestru."
,,Vy máte sestru?" zeptal se zaujatě.
,,Jmenuje se Emili. Unesli ji a já nechtěl, aby se jí něco stalo, přinutili mě k tomu. Vyhrožovali mi, že ji zabijou. Nic jsem nemohl dělat. Zabili by ji. Když jsem souhlasil, tak ji pustili, ale i tak mi vyhrožovali. Když ji unesli jednou, jsou toho schopni i podruhé.
,,Měl jste jít na policii, ochránil by vás," řekl.
To jsme nemohli riskovat," řekl jsem.

,,Do tohoto domu najímají lidi, aby se sem na čas nastěhovali. Takový menší pronájem, když jedete sem na dovolenou, ale hotel je drahý nebo si chcete odpočinout. K lidem si získají důvěru a je to. Vyříznou jim orgány a posílají je do zahraničí lidem za spoustu peněz. Chtěl jsem toho nechat, ale chtěli mi zabít sestru."
,,Tak tohle je moc. Jak tohle může někdo dělat. To je tak nelidské."
,,Dělal jsem to s donucení," zopakoval jsem.

Nevidím jeho obličel, ale řekl bych, že je hodně znepokojený. Taky tohle není zpráva, co se poslouchá každý den. Já to dělám už pěkně dlouho, ale co můžu dělat. Teď už nic.

,,Tak kolik dostanu let?" zeptal jsem se ho ještě jednou.
,,Pokud je pravda co mi říkáte, mohl bych se přimluvit a mohl byste vyváznout."
,,Prosím vás detektive, abyste jim neříkal, že jsem řekl jeho jméno. Zabili by Emili," požádal jsem ho.
,,Můžete se spolehnout." To mě tochu uklidnilo.
,,Hlavně jim neříkejte, že jsem vám všechno řekl," požádal jsem ho.
,,Nebojte," odpověděl.
,,Opravdu, jinak mi zabijou sestru."
,,Neřeknu jim to," ujistil jsem ho.

Chvilku zase bylo ticho, jen jsem slyšel, jak detektiv rachotil s pouty a snažil se z nich dostat. ,,Nemáte nějaký nápad, jak by jsme se odtud mohli dostat?" zeptal jsem se.
,,To mi řekněte vy," odpověděl.
,,Proč já?"
,,Vy je znáte a znáte tenhle dům a určitě znáte i okolí," vysvětlil.
,,No to sice ano, ale dokud jsme tady, tak nám to je k ničemu a vy jste policista, určitě v takové situaci nejste poprvé."
,,Vlastně to poprvé je," řekl mi.
,,Všechno je jednou poprvé," za vtipkoval jsem. Vím, že na vtipy není vhodná příležitost, ale to je tak jediný, co teď můžu dělat.

Musím vymyslet, jak se odtud dostat, ale pokud nebudu mít něco ostrého, čím bych přeřízl pásku, tak jsem bez šance a momentálně teď tady nic není.