Reymond
Jason se skutálel ze schodů a zůstal ležet. Nehýbal se a já začal přemýšlet, jestli jsem ho nepraštil moc.

,,Zbláznil ses? Co jsi to sakra udělal?" vyletěl na mě Davis a dokulhal se ke mě.
,,Chtěl ho pustit, co jsem měl dělat?"
,,Je to náš doktor?"
,,Tak si najdeme jinýho."
To není tak jednoduchý víš? Musíme..."
,,Vím co musíme udělat, aby to pro nás někdo dělal," skočil jsem mu do řeči.
,,To jsem rád, že to víš!"
,,Nekřič tolik," řekl jsem mu.
,,Žije aspoň?" zeptal se už klidněji.
,,Nevím."
,,Jak nevím? Tak snad vím, jestli jsem ho zabil nebo ne," zase zvýšil hlas.
,,Prostě nevím, nehýbe se," vysvětlil jsem mu.
,,Tak to běž zkontrolovat," nařídil mi.
Než jsem ale stačil otočit, aby jsem šel dolů za Jasonem, vešel Scott.

,,Tak jsem zpátky," zavolal na nás Scott. Ve dveřích se zarazil. Uvědomil jsem si, že dveře do sklepa jsou otevřené a že nás může ten polda slyšet, tak jsem je ihned zavřel.

,,Co se tady děje?" zeptal se.
,,Tady někdo asi zabil našeho doktora," řekl mu Davis a na slovo ,,někdo" udělal důraz a podíval se na mě.
,,Asi?" zeptal se pohoršeně.
,,Nejsme si jistí," odpověděl jsem.
,,Ty si se snad úplně zbláznil!" zakřičel na mě Scott.
,,To sem mu říkal taky," řekl mu Davis.
,,Tak pardon, zpanikařil jsem."
,,Ty ale panikaříš pořád," řekl Davis a zase se na mě podíval.
,,Ty máš co říkat," řekl jsem mu.
,,Já aspoň nenapadám moje kolegy, který potřebuju jak někdo," podíval se mi do očí a zapíchl mi prst do hrudníku.
,,Neukazuj na mě."
,,Nebo co? Napadneš mě a hodíš do sklepa?"

,,Ticho!" zakřičel Scott. ,,Tohle se nedá poslouchat. Odjedu na tři dny na dovolenou a vy se můžete zbláznit."
,,Chtěl pustit toho policajta, co jsem měl dělat? Nechat ho jít ať ho pustí a všechny nás zatkne?" obhajoval jsem se.
,,To si ho jako musel vzít vázou po hlavě?" Asi si všiml těch střepů, který mi leží u nohou.
,,Počkat, jakýho policajta?" zeptal se.
,,U Jasona byl polda, viděl mě a rozeběhl se za mnou. V lese se jsme se všichni porvali a Martin řekl, že se o něj máme postarat, tak jsme ho vzali sem," vysvětlil jsem mu.
,,Co jste si mysleli? Měli jste ho nechat v tom lese a vůbec sem ho nebrat."
Oba jsme byli ticho a radši neodpovídali.

,,A zpátky k Jasonovi. Co jsi to sakra udělal?!" zeptal se naštvaně Scott.
,,Chtěl ho pustit," odpověděl jsem mu."
,,Ty jsi úplný debil, víš to? My ho potřebujeme. Je to chirurg. Víš co jsi udělal?" vyletěl na mě zase Davis.
,,Žije aspoň?" zeptal se nakonec Scott.
,,Nevíme," řekl jsem.
,,To ani nepoznáte, jestli je někdo mrtvej nebo co?" zeptal se Scott.
,,Nekontrolovali jsme to," odpověděl mu Davis.
,,Jak jako nekontrolovali, tak snad poznám jestli je mrtvej nebo ne!"
,,Zpanikař jsem, nevěděl jsem co dělat a ta váza byla první po ruce.
,,To snad není možný. Beze mě by jste byli úplně ztracený. Ještě, že tady není Martin, jinak už jste mrtvý. Kde je?"
,,Tam dole," řekl jsem a podíval se na dveře.
,,Tak co tu ještě děláte, běžte za ním a přineste ho. Nebo víte co? Raymonde, pojď tam se mnou," řekl a otevřel dveře. Já ho poslušně následoval.

Sešli jsme schody. Je jich dvanáct, takže to musel být pěkně dlouhý pád.
Když jsme došli dolů do sklepa, tak na nás policista hodil takový výraz, jako by říkal ,,tohle není konec". Až mě jeho výraz vyděsil. Odvrátil jsem pohled od jeho očí a vrátil se zpátky k Jasonovi.

Ležel na břiše. Otočili jsme ho na záda a všiml jsem si, že má krvavou ránu na pravém spánku od dřevěného zábradlí, o které se praštil, když padal.
Scott mu přiložil dva prsty na krční tepnu, aby zkontroloval pulz.
,,Žije," řekl. ,,Pomoz mi s ním." Zvedl jsem ho za nohy a Scott za ruce.

Odnesli jsme ho ke sloupu, kde seděl polda. Sledoval nás, ale nevěnoval jsme mu pozornost. Scott odběhl nahoru. Já mu mezitím vzal mobil a posadil ho, tak aby byl opřený o nosní trám sklepa. Za chvilku přišel zpátky Scott a nesl sebou izolepu. Svázali jsme mu ruce a nohy, aby nemohl utéc a odešli zpátky nahoru, kde na nás čekal Davis, abychom probrali další plán, co budeme dělat.

Je to jeden z nejlepších doktorů, kterého opravdu potřebujeme, jinak náš nelegální kšeft nebude fungovat a bylo těžké najít někoho, kdo bude ochotný pro nás pracovat a držet jazyk za zuby, ještě k tomu to musí být doktor a takový lidi se shánějí velice těžko.

Jason pro nás pracoval jen proto, že potřeboval peníze. Ze začátku nechtěl, ale přemluvili jsme ho. Byl zoufalí, mladý a hloupý. To co je dnes jsme z něj vybudovali my. Že začátku to byl jen medik, ale my mu zaplatili tu nejlepší školu v Boltimoru a stal se z něj skvělí doktor a přítel. Ale udělal blbost, za kterou teď bude pikat.

,,Co teď budeme dělat?" zeptal se Davis.
,,Toho policajta se zbavíme a přemluvíme Jasona, aby se k nám přidal zpátky," navrhl Scott.
,,Zbláznil ses? Nemůžeme zabít policajta, tady jsme v Americe, odsoudili by nás k trestu smrti," řekl jsem.
,,Myslím, že je to malá část toho, co děláme. Trest smrti dostaneme tak jako tak," řekl Davis.
,,Ale viděl nás může nás identifikovat, takže nic jinýho ani dělat nemůže a kdo ví, jestli mu Jason už všechno neřekl, podotkl Scott.
,,Hlavně to musíme vyřešit dřív než se to dozví Martin, víte jaký je," řekl jsem.
,,Je to tvoje vina, tak mi řekni, jak to vyřešíš," řekl Davis a podíval se na mě.
,,Tak to ne, jedeme v tom společně."
,,To ty si ho praštil."
,,A to jsem ho měl nechat, ať ho pustí? Seš blázen?"
,,To neříkám, jen říkám, že ty jsi ho praštil."
,,Ale vyznělo to tak."

,,Okamžitě se přestaňte hádat!" okřikl nás Scott. Oba jsme ztichli a ani nedutali.
,,To je jednoduchý zabijeme je, těla někde ukryjeme a nikdo se nic nedozví. Ale tady v tom lese," navrhl Davis.
,,To není špatný nápad, bude beze svědků, nikdo nic neslyší ani neuvidí a zameteme všechny důkazy," pokračoval jsem.
,,Tak na co čekáte, běžte pro ně," nařídil Scott a my poslechli.