Omyl
Rajen
Probudil jsem se někde v tmavý místnosti připoutaný ke sloupu. Ten sloup je nosní sloup, který podpírá střechu sklepa. Použili na mě moje vlastní pouta, abych neměl šanci na útěch. Tyhle pouta nepřetrhnu ani nepřeříznu a bez klíčků jsem bezmocný. Jsou chytří. Většina lidí by použila provaz nebo izolepu, ale tihleti ne. Dokonce mi svázali i nohy, což moje šance na útěk snižuje.
Něco po mně musí chtít, jinak by mě neunesli, ale zabili.
Rozhlížel jsem se po místnosti a všiml jsem si, že odtud mám dobrý výhled na schodiště, které vede do přízemí.
Seděl jsem u sloupu někde uprostřed místnosti, takže od těch schodů nejsem tak daleko.
Zatím tady nikdo není. Nevím co jsou zač a proč mě unesli, ale mají něco společného s Jasonem Johansonem. Zbraň nemám a můj mobil leží někde v lese bez signálu, takže ho nelokalizujou a nenajdou mě. Ale nesmím ztrácet naději, John a ostatní mě už určitě hledají. Oni to tak nenechají.
To je snad poprvé, co mě někdo unesl, ale na škole nám dávali lekce, jak se chovat, kdyby se nějaká taková situace stala. Tam jsem si myslel, že mi to bude k ničemu, ale teď za to budu vděčný, jestli se to povede, tak jak nás to učili.
Zatím mám čas si to tady pěkně prohlídnout, abych popřípadě našel nějakou cestu ven. Vidím jen schodiště a nahoře zavřený dřevěný dveře. Ven ze sklepa neuvidím, takže nevím kam poběžím. Ani mě nenapadá, kde bych mohl být. Ty lidi neznám a nikdy předtím jsem je neviděl. Buďto jsem tomu prvnímu, co byl u Jasona, překázil plány nebo to bude něco osobního. Ale nenapadá mě nikdo, kdo by byl na mě naštvanej tolik, aby mě unášel. A hlavně na mě stříleli, takže se mě možná i pokusili zabít. To mě trochu víc děsí.
Všiml jsem si, že tady nejsou ani okna, a je tu pěkně šero. Skoro nic, kromě těch schodů nevidím. Jestli mě mají v plánu tady držet tak dlouho, dokud tady nepojdu žízní a hladem, tak tady vydržím tři dny. Možná dýl, když budu mít štěstí. Ale pokud po mě něco budou chtít, tak mě nenechájí umřít, dokud jim to neřeknu. Nebo mě zabijou rovnou. Což by v tom případě bylo nejhorší. Ale kdyby mě chtěli zabít, tak už by to dávno udělali, takže po mě něco chtěj.
Rozhlížel jsem se po místnosti, jestli nenajdu něco, čím bych si odemknul pouta, ale nic použitelnýho tu nebylo.
A navíc jsem skoro nic neviděl. Ještě ke všemu mě připoutali železnými pouty, ty jen tak něčím neodemknu.
O několik málo minut později jsem slyšel, jak se otevírají dveře a ze shora sem proniklo světlo. Někdo vešel dovnitř a zmáčkl vypínač, který rozsvítil místnost. Konečně něco vidím.
Přišel jsem jeden z těch, co mě napadli. Je to ten co byl Jasona. Nemá cenu se na něco ptát, protože by mi stejně neodpověděl, tak jsem byl ticho a čekal co z něj vypadne.
,,Takhle to skončit nemělo, ale vy jste v tom prostě museli dál rejpat," řekl.
,,Teď nevím, o čem mluvíte," odpověděl jsem mu. Tu vraždu nejspíš nemyslí, protože tu jsme začili vyšetřovat dneska.
,,Moc dobře víš o čem mluvím."
,,Ne nevím, vždyť ani nevím kdo jste."
,,Nehraj si na blbýho, předevčírem jsem tě viděl jak se vybavuješ s federálama." FBI? To si o mě myslí.
,,Nejsem z FBI," řekl jsem rozhořčeně.
,,Vážně myslíš, že budu věřit poldovi. Už po nás jdete pěkně dlouho."
,,Co bych tam dělal, jsem z vedlejšího okrsku, já tady ani nemám být," snažil jsem se mu to vysvětlit. Ale nevěřil mi.
,,Nevím kdo jste nebo co děláte. Ani nevím za koho mě máte, ale já vyšetřuje vraždu. Já tady ani nemám co dělat," řekl jsem naštvaně.
,,Tak proč jste byli u Jasona?" zeptal se.
,,Kvůli vraždě," odpověděl jsem.
,,Nedělej ze mě hlupáka, nikdo tady nikoho nezabil."
,,Teď ne, ale před jedenácti lety,"
,,Proč by jste hledali vraha jedenáct let starýho případu," zeptal se zaujatě. Neodpověděl jsem. Stejně by mi nevěřil.
,,Však ty nám to jednou povíš. Dříve nebo později," řekl a odešel.
Musím vymyslet plán, jak se odtud dostat. Ale pouta bez klíčků neodemknu. A klíčky nemám. Takže se odtut sám nedostanu a asi nemají v plánu mě pustit.
Co asi můžou dělat tak špatnýho, že je vyšetřuje FBI? A kdo tam předevčírem byl, že si myslel, že to sem já? Musel mi být asi hodně podobný. Co můžou mít společného s Jasonem? Buď to v tom jsou drogy nebo nevím. Ale celý je to nějaký divný. Nemyslím si, že to jsou drogy. Něco cenějšího. Něco co stojí za únos agenta FBI a možná i za jeho zabití, ale doufám že se tak nestane.
Asi po deseti minutách mého přemýšlení se znovu otevřeli dveře, ze kterých vyšel Jason. Podíval se na mě tak zvláštně a překvapeně, řekl bych až vyděšeně. Rychle dveře zavřel zpátky a já čekal, co se bude dít dál.
To bylo hodně z vláštní. Co se tam nahoře děje? Asi je někdo naštvanej. Jason asi nečekal, že mě tady uvidí. Určitě to nebude podle jeho plánu. Podle mě jsem v jejich plánu nebyl vůbec nebo to možná měli takhle naplánovaný a někdo se tam z nějakýho důvodu jen naštval, ale oni si myslí, že jsem od zdejší FBI, ale Jason ví kdo jsem, takže si mě museli splést ti ostatní. Asi to byl omyl, ale teď mě nemůžou pustit, protože bych je identifikoval a to si nemůžou dovolit.
Takže teď mám jednu otázku. Když mě unesli ,,omylem", zabijou mě teď?
Když jsem si pokládal tuhle otázku, slyšel jsem, jak někdo otevírá. Když je ten někdo pootevřel, uviděl jsem paprsek světla a v tu chvíli jsem slyšel zvuk, jako by někdo rozbil něco skleněného. Hned na to se někdo skutálel ze schodů. Ty schody jsem nepočítal, ale podle mého odhadu jich je okolo deseti. Takže to byl pěkně dlouhý pád.
Už tam díky otevřeným dveří bylo světlo, tak jsem viděl kdo to je. Hodně mě překvapilo, když jsem uviděl Jasona. Tohle se asi nestalo omylem. Něco jim musel udělat. Ale co?
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top