John
Pokračoval jsem dál neznámým lesem. Po dlouhé cestě jsem narazil na další rozcestí. Toto se ale dělilo na tři strany. Na takové rozcestí jsem narazil už podruhé. Dlouho jsem neváhal a instinktivně se rozhodl pro levou stranu. Mám takový zvláštní pocit, že jsem se ztratil. Šel bych zpátky, ale už nevím Kudy. Dneska jsem se už dvakrát ztratil a to je pět hodin odpoledne. Že já tu Lauru radši neposlech. Teď toho lituju, ale já nemůžu za to, že jsem trvrdohlavý.

Pamatuji si, že jsem šel poprvý doprava, potom doleva a pak rovně. Nebo to bylo doprava, doprava, doleva? Nemohl jsem jít dvakrát za sebou doprava, to bych si pamatoval, tak, že bych šel doleva, doprava, rovně, ale našel jsem čtyři rozcestí. A určitě jsem šel poprvé doprava. Takže to muselo být doprava, doleva, rovně, doleva.

To taky není ono. Jsem ztracený. Příště si sebou vezmu mapu nebo nevím. Dneska jsem se už dvakrát ztratil. A to jen proto, že Chris chtěl, abych vyřešil přes deset let starou vraždu. Že já dneska radši nezůstal v posteli. Já věděl, že se něco stane.

Včera jsem šel na menší diskotéku a trochu víc jsem se opil. Ten večer si moc nepamatuji, ale vím, že jsem šel spát hodně pozdě a vstával jsem normálně v šest jako vždy. Ráno mě trochu bolela hlava, ale vzal jsem si prášek a přestalo to. Ale vůbec se mi do té práce nechtělo. Teď lituji toho, že jsem nezůstal doma.

Kdybych dneska zůstal doma, tak by se nic z toho nestalo. Může za to Jason. Kdyby nám hned řekl, o co jde, tak bychom ho nemuseli honit. Jason by byl u nás na výslechu, Rajen by se nikdy neztratil a já bych teď nebloudil v lese. Musel ho někdo unést. Těžko by svůj mobil a zbraň zahodil někde v lese a šel by pryč.

Dorazil jsem na další křižovatku. Zase. Ale něco tady nehraje. Nebyl jsem tady už? Vždyť tohle je ta křižovatka, co jsem míjel asi před půl hodinou. Tohle místo si pamatuji, vždyť já chodím do kruhu. Za chvíli se setmí a já chodím do kruhu. Sice mám vysílačku, ale k čemu mi je, když ani nevím kde jsem. Mobil ztratil signál už asi před dvěma hodinami, ale kdybych vystřelil, určitě by to slyšela Laura a možná by mě našla. Ale nemůžu to riskovat. Mohli by mě slyšet a následně najít ti co unesli Rajena.

Byly tam nábojnice, takže tam po sobě museli střílet, což znamená, že se ho asi nesnažil unést nebo aspoň ne ze začátku. Když o tom teď přemýšlím, tak mi došlo, že se ho nejspíš snažili zabít a toho se bojím nejvíc. Co když se jim to povedlo? Co když Rajen viděl něco, co vidět neměl? Nebo slyšel?

Ne, takhle přemýšlet nemůžu nebo mě to zničí. Musím myslet víc pozitivně, ne být pesimista jako Chris. Třeba se popral s tím Jasonovým kamarádem. Tu zbraň upustil při boji a mobil mu třeba jen vypadl z kapsi. Jasonův přítel ho našel a rozbil, protože se bál. Třeba taky teď bloudí lese. Nebo je už dávno na stanici. Ale nevím, od koho je ta krev.

Ale určitě jich bylo víc. Věřím, že jednomu nebo dvěma by se ubránil. Pokud by teda neměli zbraň. To už by byl problém. Co mě to napadá? Jasně že měli zbraň. To by si jinak netroufli na detektiva a nebyly by tam nánojnice. Ale každý člověk je jiný. Pokud ho neznám osobně, tak nedokážu s jistotou říct, kdo by si na koho troufl? Udělali by to lidi, kteří stoprocentně provádí nějakou trestnou činnost. Nebo nevědí, že je to policajt a s někým si ho spletli. To by byl asi velký omyl.

Stoprocentně dělají něco nezakoného. A ne jen tak něco. Něco co stojí za únos policajta. Takže to budou nějací gangsteři, pašeráci nebo vrahové. Ostatní by někam zdrhli do ciziny, při nejhorším by se to snažili napravit. Takže jsou dost nebezpeční a takový lidi se ho budou snažit zabít, pokud viděl nebo slyšel co neměl. Takže bych si měl pospíšit. Teda pokud ho vůbec unesli, je možný, že je v pohodě a v bezpečí.

Mně to myšlení jde tak dobře, když jsem bez civilizace. Měl bych do lesa chodit častěji. Ale někde, kde se neztratím. Asi budu více času trávit v parku v noci, kdy tam nikdo nebude.

Od mého myšlení mě probudila kaluž vody, do které jsem stoupl. Celá bota i s kotníkem je mokrá. Ale všiml jsem si i něčeho dalšího. Byla to stopa. Stopa zvířete. Sklonil jsem se k ní, abych si ji lépe prohlédl. Nejsem žádný myslivec nebo zoolog, ale vlčí stopu poznám. Ale je taková menší, než jací mají vlci. Nejspíš to bude mládě. Teď se začínám bát. Tam kde je mládě, většinou je i samice. A taky celá smečka, ale pokud se nebudou cítit v ohrožení, tak jsem v pohodě. Nebo to je zaběhlý pes.

Začíná se stmívat a mě bolí nohy. Někde se tady budu muset utábořit. Nemám žádné zkušenosti ani znalosti. Přece jen jsem vyrůstal ve městě a s rodiči jsme tábořit nejezdili. Bude to poprvý a doufám že i naposled. Ale nebudu mít zrovna klidný spaní, když se tu potulují divocí vlci a nebezpeční gansteři.

Přišel jsem ke stromu u cesty. Sedl jsem si a opřel se o něj. Zavřel jsem oči a snažil se usnou. Ale z vysílačky se ozvala Laura.
,,Johne, kde jsi?"
,,Vůbec nevím."
,,Já věděla, že se ztratíš."
,,Neztratil jsem se. Jen zabloudil.
,,To je to samý."
,,Johne, neboj se. My tě najdeme," ozval se Chris. Takže buť to přijel až za Laurou nebo Laura přijela zpět na náš okrsek.
,,Já se nebojím," řekl jsem. Trošku jsem zalhal. Bojím se těch vlků.
,,Už je tma, vraťte se zpátky domů a pro mě přijeďte zítra," řekl jsem, ale nic se neozývalo.
,,Jsi si jistý?" zeptal se Chris.
,,Jo, já to zvládnu."
,,Tak jo, ráno se vrátíme," řekla Laura.
,,Buď opatrný," dodala později.

Ona mi právě řekla, ať jsem opatrný. Má o mě strach. Zajímavé. Teď o mě asi má strach každý, ale ona to řekla takovým jemným hlasem. Něco na tom bude.