Raymond
Musíme s Davisem a Scottem odnést Jasona a agenta do lesa, kde je nikdo nebude hledat. Půjde to sice pomalu, protože Davis kulhá, ale musíme to udělat dřív než se vrátí Martin, protože by nás zabil.

Martin sice vypadá mile, ale uvnitř je to malý ďábel co chce ven ze své lidské skořápky. Sice ten dům je napsaný na jeho jméno, ale složili jsme se na něj společně.

Moc dobře ví, že jsem ho tenkrát postavil na nohy, když byl úplně na dně. Je to sice náš šéf, ale to já jsem zbavil že všech dluhů, co měl.

Vzal jsem si sebou kapesný nůž a šel do sklepa. Musím si ještě sebou vzít klíčky od pout. Davis šel za mnou, ale trochu kulhal. Když mu šlápl na nohu, začala zase krvácet. Náš poslední návštěvník mu vrazil vidle do nohy. A není to tak dávno. Asi týden zpátky.

Rozsvítil jsem a sešel schody. Budu muset být s Davisem opatrný a ostražitý, přece jen to je polda a těm se nedá věřit. Může něco zkusit. Já přeřízl pouta Jasonovi a Davis odemknul agenta. Postavil ho a šel přede mnou. Já šel s Jasonem hned za ním. Před schodama vytáhl zbraň.
,,Jestli mi ještě jednou dupneš na nohu, tak tě zastřelím," řekl mu a ukázal zbraň, co měl za opaskem.

Schoval zbraň zpátky za opasek s zase mu spoutal ruce za záda. Já udělal to samé, jen s lepící páskou. Zavezeme je do lesa a necháme je tam. Ale musíme ještě dnes, protože zítra se vrátí Martin a kdyby se dozvěděl, co jsme udělali, tak nás zabije. Když se zeptá, kde je Jason, něco vymyslím.

Došli jsme k autu a posadili je na zadní sedadla vedle sebe. Myslím, že na tu chvilku nemá cenu dům zamykat. Sem nikdo moc nejezdí a za chvilku jsme zpátky.

Vjel jsem do lesa lesní cestou. Jel jsem pomalu asi deset minut a zastavil. Vystoupil jsem z auta a šel do kufru pro provaz. Mám tam i baterky, protože se už setmělo. Davis je mezitím vytáhl z auta. Scott zůstal doma a zahladí stopy. Hodil jsem si provaz na rameno a chytil Jasona za paži. Batarku jsem si vzal taky a tu druhou hodil Davisovi. Davis šel předem mnou s agentem. Musíme jít dál do lesa, ale ne po cestě. Kdybychom je nechali u cesty, tak by si jich každý všiml a to nechceme.

Ušli jsme nějaký kus a řekli si, že by to mohlo stačit. Je to hustý les, takže je z cesty nikdo neuvidí. Zbavili jsme je pout a postavili ke stromu. Každého z jiné strany. Moc dobře vědí, čeho jsme schopni, tak se ani nepohli.
,,Tohle vám jen tak neprojde. Dřív nebo později nás někdo najde a pak..."
řekl ten polda, ale nedořekl to.
,,Radši později," dodal jsem.

Začal jsem obmotávat strom provazem. Provaz byl dlouhý natolik, abych strom obmotal celkem šestkrát. Na konci provazu jsem udělal uzel. Když jsem ho zavázal tak jsem vytáhl lepící pásku a zalepil jim ústa.
,,To aby jste nemohli křičet o pomoc," řekl Davis a rozsvítil si baterku. Taky jsem si ji rozsvítil a odešli jsme. Už je tma a není moc vidět.

Nikdy jsem policajta nezabil, ani neunesl. Je to poprvé. Necítím ani pocit viny. Vím, že to není správný, ale já už se takový narodil. Rodiče mě nikdy nepochopili.

Jako malý jsem dostal morče. Bylo mi osm. V tý době se mi poprvé zalíbila krev. Vzal jsem svůj kapesný nůž co jsem dostal od táty a podřízl mu krk. Několik minut jsem se dívál na nehybné tělíčko strakatého morčete. Bydleli jsme na venkově, tak zakopání na zahradě nebyl problém. Rodičům jsem řekl, že uteklo.

Ani v ten den jsem necítil žádnou vinu. Ani na chvilku jsem nepomyslel, že bych mohl za to dostat nějaký trest. Stejně jako dneska. Je mi jedno co se s nimi stane. Důležité je, to uchovat v tajnosti. Kdyby jsme je pustili, tak by to pro nás špatně dopadlo.

Někdo ten zlý být musí. V tomto případě jsem to já a moji kamarádi. Ani nevím, jak mě napadlo, že bych mohl prodávat lidský orgány, ale teď si myslím, že je to dobrý nápad. Nevím jak se tomu staví Davis s Martinem a Scottem, ale nikdy nic proti tomu neměli.

Začali jsme před pěti lety a do teď na to nikdo nepřišel, ale Jason byl dlouho s poldou, tak mu určitě musel něco říct. V lese je nikdo hledat nebude a tak se o ně postará příroda. Možná je někdo najde, jen doufám, že už bude pozdě.

Vždycky, když už někdo začal mít tušení, tak jsme jeli o kus dál. Někdy třeba i do dalšího státu. Teď zase musíme někam jinam.

Zítra by se měl vrátit Martin z nemocnice. Potom co se bouchl do hlavy při tom souboji, ho dost bolela hlava. Tak zašel do nemocnice a tam mu řekli, že si ho do rána nechají na pozorování. Nic to nebylo, ale jen tak pro jistotu. Ze začátku byl proti, ale nakonec se nechal přemluvit a šel tam.

Ale teď mě tíží jiná věc než Martin a jeho rozbitá hlava. Opět budeme muset o kus dál. Tady už není moc bezpečno a teď je ten nejlepší čas na to zmizet. Budeme potřebovat nového lékaře, když jsme přišli o Jasona.

Něco jsem od něj pochytil, když jsem sledoval jeho práci, ale nebude to stačit. Při každé jeho oběti, jsem sledoval jeho práci rukou. Viděl jsem jeho hbyté prsty jak  manipulují s orgány. V lékařství hodně záleží na přesnosti a jistotě. Stačí když říznete o milimetr vedle a můžete všechno zkazit.

V Jasonovi jsem viděl člověka s krásnou budoucností. Navrhli jsme mu, takový obchod. My mu budeme dávat třicet procent měsíčně s výdělku za to, že bude pro nás pracovat. Jenom jsme potřebovali skvělého lékaře, který ví, co dělá. A Jason byl ideální volba.

Byl mladý a lehkovážný. Poprvé nechtěl, ale přemluvili jsme ho. Věděli jsme, že je ještě mladý a nezkušený, ale naučil se to. V dnešní době je to chirurg a dost dobrý.

Když Davisovi do nohy zabodli vidle, Jason hned věděl co dělat. Jenom po nás chtěl, aby jsme mu sehnali takový věci jako byla dezinfekce, něco proti bolesti nebo takový doktorský věci.

Škoda, že byl hloupý a chtěl pustit toho policajta. Udělal jsem, co jsem musel. Sice jsem trochu zpanikařil, ale už je to za námi. Je mi Jasona líto, ale neměl to dělat. Bude ho škoda a bude mi chybět.