Blížilo se k dvanácté hodině a dívka ležící pod schody unaveně otevřela oči. Po chvíli když si zvykla na denní světlo, se posadila a nedůvěřivě si prohlížela dům ve kterém se probudila. Znala ten dům, věděla jak celý vypadá, ale nepamatovala si, že by tím domem někdy chodila, nevěděla jestli tam žije ještě někdo jiný a nevěděla ani to jestli v tom domě žije ona. Prudký pohyb hlavy jí přinutil syknout. Sáhla si na místo odkud cítila bolest a když stáhla ruku zpátky, byla čistá. Ale cítila že má na hlavě zaschlou krev a když se podívala na místo kde měla položenou hlavu, našla tam malou kaluž zaschlé krve. Ohlídla se se syknutím za sebe a viděla schody. Teď si dokázala představit co se nejspíš stalo. Chvíli jen tak seděla zaposlouchaná do ticha domu, dokud jí do uší nezačal pronikat tikot hodin zavěšených v kuchyni. Když se tak trochu zamyslela, ani nevěděla jak se ona sama jmenuje. Nevzpomínala si ani na svůj vzhled. Rozhodla se tedy, že půjde najít zrcadlo, které podle ní bylo nejspíše v koupelně, ale jakmile se postavila, tak se jí zamotala hlava a musela se opřít a zábradlí schodů. Tikání hodin jakoby znělo přímo v její hlavě. Najednou slyšela celkem velkou ránu a nadskočila leknutím přičemž jí znovu projela ostrá bolest hlavou. Pomalu se otočila zpět ke schodům a koukla se nahoru, ta rána byla slyšet odtamtud. Uviděla tam velký obraz s mohutným rámem opřený o zeď. Pak ale uslyšela další ránu i když byla menší tak se jí celkem lekla. Další obraz. Tentokrát u vchodových dveří přímo za ní. Hned po ní se ozvala další rána nejspíše z obýváku. Tam už si nebyla jistá jestli to byl obraz, ale pravděpodobně ano, pamatuje si, že v obýváku jsou také nějaké obrazy. Za chvíli se ozvala další rána spolu s prasknutí žárovky nerozsvíceného kuchyňského světla. Po chvíli se už rozbíjelo a padalo všechno. Ona jen vystrašeně odcouvala do rohu u vchodových dveří a schoulila se do klubíčka. Nevěděla co dělat nevěděla nic. Nepamatovala si nic víc než jak tenhle dům vypadal. Z nějakého důvodu se bála i otevřít vchodové dveře. Pro většinu z vás by to bylo jednoduché řešení, ale ona cítila jakoby za těmi dveřmi bylo něco horšího. I když bylo všude spousty světla kvůli krásnému venkovnímu počasí, tak jí připadalo, že je všude tma. Bála se strašně moc a tak radši koukala do země a při každé další ráně a tříštění skla sebou cukla. To všechno přerušil náhlý zvuk odemykání dveří spolu s chrastěním klíčů a vchodové dveře se začali pomalu otevírat a pouštět do domu další paprsky slunečního světla. Dívka vystrašeně vzhlédla a uviděla jak do domu vchází dvě osoby. Muž a žena věku zhruba okolo čtyřiceti let. V rukou měli tašky s jídlem. Žena si jí všimla až když šla zavřít dveře. Všechno v domě bylo naprosto v pořádku. Nikde nic spadlého ani rozbitého. „Emily, zlatíčko copak tam děláš?" ozval se jemný a starostlivý hlas ženy. „Pojď sem musím ti umýt tu ránu." řekla po chvíli když se nedočkala odpovědi. Přišel k ní i muž s vlídností v očích i hlase „Co se ti stalo?". Dívka mlčela a jen si nevěřícně prohlížela starostliví pár. „Vypadá to, že spadla ze schodů, ale teď se jí na nic neptej praštila se do hlavy a navíc má tu nemoc. Copak si zapomněl? Ještě jsme jí dneska nic nevysvětlovali, musí být hrozně zmatená." vyjela na muže žena. „Nemoc?" ozvala se tichým a zamýšleným hlasem dívka. „No ano, ráno se vždycky vzbudíš úplně zmatená, protože si nic nepamatuješ." vysvětlila narychlo žena. „Vždycky...?" zopakovala smutně a zároveň zamyšleně dívka.

Natalan6 Přečti si to pls a zkus mi nějak poradit prosím, protože mi to nepřijde prostě ono a nevím proč a ani se mi to nepovedlo sepsat do 600 slov. Má to 617 slov. Takže nějaké nápady?
Jo a ještě jsem to asi trochu upravila tak se nediv.
Promiň zapoměla jsem na to...