Chlad, co mají lidé v srdcích
Pár sladkých pohledů,
pár obrázků ze sna,
kráčení po ledu,
já jsem ta něžná.
Tvé vlasy jsou plné sněhu,
Tvé ruce v sobě nesou něhu.
A ve rtech Tvých
čeká na mne... smích.
Pověz mi, drahoušku,
proč Tě vídám tak málo?
Myslíváš na mě, cukroušku?
Myslíš, že by to za to nestálo?
V Tvých očích, mezi tou černotou,
láska se snoubí s temnotou.
Tvá kůže se třpytí jak sníh...
Jak by Ti bylo bez... nich?
Bez nich by mi bylo nemilo,
svět by byl samý smutek a bílo.
Ty by mne zdobily
a lidé na zvon zvonili.
Zapálíme z vosku svíce,
aby nám obarvily líce.
Jen my dva... Proč pořád váháš?
Proč si nervózně do vlasů saháš?
Neváhám. Já to vím.
O světe překrásném jen sním.
I Ty to víš.
Ale o čem Ty sníš?
Sním jen o nás dvou,
zahalených šedou oblohou.
Daleko skrytých před zlobou,
kterou jiní krom nás vyvinou.
Jsi hloupý.
Ubližují mi, srdce mi lámou.
V tom vidím pravdu známou.
Avšak!
Ne ne, jen si do představ.
Ani stopy ve sněhu po nás nezbudou.
Tak ruku nastav,
já si Tě odvedu.
Neposloucháš,
brbláš jen to své.
A co chci já,
to je Ti ukradené.
Já Tě mám rád,
Ty nevíš, co je pro Tebe dobré.
Nevěříš snad?
Tvé obzory jsou... malé.
Vidím dál, než-li Ty.
V srdci máš, upřímně, chlad.
Tak do toho! Dokaž mi to!
Klidně je života zbav.
Proč na mne křičíš?
Nelíbím se Ti?
T
eď už pravdu vidíš.
Teď už víš, jací jsou lidi.
Ty jsi člověk?!
Povahou ano.
Proč jsi mi to neřek?
Abys pravdu poznala, panno.
Ne...
Vskutku.
To je za vlasy přitažené.
Víš, oni, když propadnou smutku...
Co?
Jsou zlí.
To je hloupost.
Věz, že není.
Oni mají v srdci větší chlad,
kdybych byl člověk, ještě bych byl rád!
Prosím, už mlč!
Dobře, jak si přeješ.
Ale věř mi, tohle není celé.
Uf. Já říkala, že tohle dopadne špatně. Každopádně... Vidím tam velikou umělečnost XD Tak snad jste to přežili 😌
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top