Smečka Proroků

Jméno: Itaro
Pohlaví: pes
Věk: 6 let
Plemeno: kříženec
Postavení: Alfa
Něco o něm: Itaro na první pohled působí jako chladný, krutý a bezcitný pes, který nezná slitování a slova jako soucit či láska mu nic neříkají. Pravda je však jiná. Sice se tak snaží působit, aby neztratil respekt, ale ve skutečnosti takový není. Jeho pravou tvář však mají možnost poznat jen ti, co jsou mu nejbližší a jelikož doposud s nikým nenavázal tak silné pouto, nikdo zatím neměl možnost tuto jeho pravou stránku poznat. Jeví se, jako pes, kterému záleží jen na sobě a na nikom jiném, ale tak to není. Záleží mu na jeho smečce a pro každého člena své smečky by byl schopný v případě nutnosti riskovat vlastní život, pokud by to bylo potřeba. I když se to totiž nezdá, má dobré srdce a nikdy by nikoho nenechal v nesnázích. Je ochotný pomoci každému, kdo to potřebuje, i když se přitom možná tváří, že to dělá s neochotou a proto to vypadá, že je mu proti srsti někomu pomáhat. Dá se o něm říct, že je dost tajemný a je to pes mnoha překvapení. Bývá nepředvídatelný a jen málokdo dokáže odhadnout, co v dané chvíli udělá či jak zareaguje. Obvykle se příliš neprojevuje a své emoce, nebo alespoň ty skutečné, dává najevo jen výjimečně. Emoce, které považuje za znak slabosti, vždy skryje a nebo je zakryje za jiné emoce, aby nikdo nepoznal, jak se doopravdy cítí. Právě proto se jeví jako chladný a bezcitný pes. Často bývá přísný a někdy dokáže být až hrubý, proto některým připadá krutý, i když krutý ve skutečnosti není. Moc dobře ví, že si o něm všichni myslí, že je úplně jiný, než jaký skutečně je, avšak on je při tom nechává, protože si myslí, že je to tak nejlepší a obává se, že pokud by všichni znali jeho pravou tvář, kterou on sám považuje za slabou, přestali by ho respektovat a brali by ho za slabocha, což nechce. Obvykle jedná s ledovým klidem a jen málokdy ztratí nervy nebo se nechá k něčemu vyprovokovat. Nenechá se ničím rozhodit a často se jeví, jako kdyby ho nic nezajímalo a nic nebral vážně, i když je skutečnost úplně jiná. Vše bere velmi vážně, jen to na sobě nedává znát. Vidět ho projevovat nějaké emoce bývá vzácné, zvlášť pokud jde o emoce jako například radost. Takové emoce totiž nedává najevo snad nikdy a ještě nikdo ze smečky ho neviděl se upřímně usmívat či ho dokonce slyšet se smát. Zdá se, že nemá žádný smysl pro humor, ale to není tak úplně pravda. Dříve míval smysl pro humor, jenže ten časem téměř úplně ztratil. Důvodem, proč se neusmívá ani nedává nijak najevo, že by se cítil nějakým způsobem šťastný, je to, že se zatím nikomu nepodařilo ho donutit cítit se šťastným. Na to, aby se cítil šťastný, by ho nejdříve někdo musel učinit šťastným, avšak nikoho takového zatím nepotkal a myslí si, že ani nikdy nepotká. Má celkem vysoké sebevědomí a zdá se, že si je vždy sebou ve všem jistý. O svých rozhodnutích nikdy nepochybuje a je přesvědčený, že sám nejlíp ví, co jak udělat. Nikdy nejedná bezhlavě a nedělá unáhlené závěry. Naopak si vždy vše pečlivě dopředu promýšlí a nikdy nedělá nic bezdůvodně. Vždy má ke všemu, co udělá, dobrý důvod. Je dost tvrdohlavý, takže když se pro něco rozhodne, jde si za tím, ať už to stojí cokoliv. Co se týče zabíjení, nemá s ním problém. I to je jeden z důvodu, proč ho mnozí považují za krutého. Nemá problém bez milosti zabít naprosto kohokoliv, ovšem nikdy ne jen tak. Zabíjí pouze, pokud je to nutné a pokud usoudí, že si daný pes nic jiného než smrt nezaslouží. Pokud někoho zabije, vždy k tomu má nějaký důvod. Zabíjet bezdůvodně mu přijde odporné a příčí se mu to. Ke svým nejbližším dokáže být až překvapivě milý a starostlivý, ale jelikož se s nikým takto doposud nesblížil, neměl zatím nikdo možnost toto zjistit. Se členy své smečky nemá žádné bližší vztahy. Má s nimi převážně neutrální nebo přátelštější vztahy, ale nikdo není vyloženě jeho přítelem. Důvodem, proč nikomu ze smečky nedovolil, aby se s ním sblížil alespoň natolik, aby se dali považovat za přátele, je ten, že se obává, že kdyby tak učinil, daný by ho zklamal, což nechce. Již v minulosti ho psi, co mu byli blízcí, ranili, a on se proto obává, že by se to mohlo opakovat, což nechce, proto se jakýmkoliv bližším vztahům vyhýbá. Je velmi schopný a zkušený bojovník, který disponuje velkou silou, odolností a vytrvalostí. Nenechá se ničím zastrašit nebo vyvést z míry a nikdy se v boji nevzdává. Je rozumný, proto se nikdy nežene do předem prohraného boje. Ví, kdy má cenu bojovat a kdy by bylo hloupé pustit se do boje, proto se do boje vrhne jen tehdy, kdy si je buď jistý, že jeho smečka zvítězí a nebo jsou síly jeho smečky i nepřítele vyrovnané. V boji ho bývá dost těžké porazit a většina soubojů s ním končí jeho vítězstvím. Jen málokdy se stává, že by ho soupeř dokázal porazit. Boje a jiné spory však obvykle nevyhledává. Naopak se jim snaží vyhýbat a se všemi členy své smečky i okolními smečkami se snaží vycházet dobře. Nemá zájem pouštět se do nesmyslných bojů a pouští se do boje jen tehdy, kdy je to nezbytně nutné. Ví totiž, že boje přináší ztráty a on by nerad přišel o někoho ze svých řad. Co se týče jeho minulosti, překvapivě se nenarodil v žádné smečce, ale jako tulák. Jeho rodiče však byli původně smečkoví psi, no poté, co se zjistilo o jejich vztahu, byli oba ze svých smeček vyhnáni. Jeho otec původně pocházel z Měsíční smečky, která byla proslulá svými neporazitelnými bojovníky, a jeho matka byla z obávané smečky Tuláků nočního břesku, avšak měla v sobě i krev smečky Severu. Jeho otec tím, že měl štěňata s fenou, která nebyla ze smečky, kde bylo tradicí mít štěňata pouze s jinou fenou ze smečky, která mu byla předem zvolena šamanem, porušil pravidla a proto hned, jak se na to přišlo, byl ze smečky vyhnán. Sice si dával pozor, aby ho nikdo neviděl, když chodil svou družku tajně navštěvovat, no jeden člen smečky si všiml, že se vytrácí z tábora, tak se ho rozhodl sledovat, aby zjistil, kam každou noc mizí. Jakmile objevil pravdu, neváhal a oznámil to Alfovi, který Itarova otce okamžitě vyhnal. Jeho matka měla podobnou smůlu, jelikož i na ni nakonec Alfa přišel, akorát ta měla tu smůlu, že ji viděl setkat se s Itarovým otcem samotný Alfa. Tehdy ji napadl a chtěl ji zabít. Měla štěstí, že se jí podařilo utéct a zachránit si tak život. Když se poté Itarovi rodiče znovu shledali, začali žít společně tulácký život a brzy se jim narodili dva synové - Itaro a Moeru. Jeho matka však několik měsíců na to vážně onemocněla a své nemoci nakonec i podlehla. Itaro a Moeru tedy vyrůstali pouze se svým otcem, který je naučil vše potřebné k tomu, aby dokázali přežít. Naučil je, jak lovit a především se díky němu z obou bratrů stali dobří bojovníci. Jejich otec totiž patřil k elitě mezi bojovníky, když byl ještě ve smečce. Byl tedy velmi schopný a zkušený bojovník a všechny své vědomosti a schopnosti předal svým synům. Později byl však donucen přidat se proti své vůli k organizaci. Opustil tedy své syny, kteří v té době byli již dospělí a dokázali se o sebe postarat. Moeru se po jeho odchodu rozhodl, že chce začít žít svůj vlastní život, čímž se jeho a Itarovy cesty rozdělily, když ho Moeru opustil, aby mohl začít nový život. Itaro to bral jako zradu a stejně tak i to, že je otec opustil. Netušil, že ho k tomu někdo donutil. Když však byl jeho otec zabit, dozvěděl se pravdu. Jeho otec s úmysly organizace nikdy nesouhlasil a proto, když se jim vzepřel, ho zabili. Itaro ho shodou okolností těsně před smrtí našel a dozvěděl se od něj pravdu. Pes, který ho však měl zabít, byl u toho, když se Itaro objevil, proto Itara napadl a snažil se připravit o život i jeho. To se mu však nepodařilo a Itaro nakonec připravil o život jeho. Z boje však nevyšel bez následků. Měl spoustu ošklivých ran, po kterých mu zůstaly jizvy a především takřka přišel o zrak na jedno oko. Sice na něj stále trochu vidí, no jen velmi špatně a vidí vše jako by v husté mlze a jediné, co dokáže vidět, jsou některé barvy. Jakmile onoho člena organizace zabil, zahladil veškeré stopy po své přítomnosti, takže to vypadalo, že zemřel v boji s jeho otcem. Po smrti svého otce začal organizaci nenávidět a toužit po pomstě. Věděl však, že sám proti nim nic nezmůže, proto se rozhodl najít nějakou smečku, ke které by se mohl přidat a s její pomocí pak organizaci zničit nebo alespoň zastavit. S tím však neuspěl, jelikož nikdo nestál o poloslepého psa. Mysleli si, že by jim nemohl přinést žádný užitek, proto ho vždy vyhnali bez toho, aby mu vůbec dali šanci ukázat své schopnosti. Itaro to nakonec vzal a rozhodl se, že jediným možným způsobem, jak sehnat psy, kteří by mu pomohli s pomstou, je založit si vlastní smečku. Tak tedy učinil a začal shánět psy, kteří by se k němu byli ochotní přidat. Podařilo se mu najít pár schopných psů, ale zatím jich ani zdaleka nesehnal tolik, kolik je k uskutečnění jeho pomsty a zničení nebo alespoň zastavení organizace potřeba. K tomu by potřeboval mnohem víc psů, proto v poslední době uvažuje, že by se mohl pokusit navázat spojenectví s nějakou silnou smečkou dřív, než ji organizace zničí. Ano, ví, co se stalo se smečkou Úplňku a je si jistý, že za to může právě organizace, ačkoliv k tomu nemá žádný důkaz. Též mu neuniklo, že z některých smeček zmizela štěňata a i to přikládá za vinu organizaci. Toto vše ví díky tomu, že si dokáže poměrně snadno získat informace a najal si i dva informátory, kteří mu poskytují důležité informace, jako právě tyto. S vědomím, co již organizace napáchala, si je jistý, že je musí zastavit dříve, než bude příliš pozdě. Itaro má mnoho tajemství a mezi jedno z nich patří i to, že je obdařený - dokáže vidět budoucnost. Toto obdaření zdědil po své matce, která mu však už od raného věku vtloukala do hlavy, že musí své obdaření skrývat a že bude nejlepší, když si to nechá pro sebe. Měla totiž obavy, že kdyby se někdo o jeho obdaření dozvěděl, mohl by ho pro jeho obdaření začít nějak využívat. Itaro tedy tají, že má schopnost vidět do budoucnosti. To však není jedinou věcí, kterou tají. Kromě své minulosti a obdaření tají ještě jednu asi celkem dost zásadní věc, která se týká lásky nebo tedy spíše jeho milostného zájmu. Itaro se totiž nikdy nezajímal o feny. Namísto nich ho vždy mnohem více přitahovali psi. Nikdy se mu žádná fena nelíbila natolik, aby pomýšlel na to, že by z ní učinil svou družku a nikdy se do žádné nezamiloval. Navíc se mu vždy příčila představa, že by se měl s nějakou fenou sblížit natolik, aby s ní měl štěňata. Ne, že by štěňata nechtěl, ale prostě si to nedokáže představit. Ví však, že ostatní v mnoha případech to, že je na psy, považují za špatné a uvědomuje si proto, že by ho za to ostatní s největší pravděpodobností odsuzovali, kdyby se to dozvěděli, proto to skrývá. Navíc již jednou se pokusil najít si druha a to nedopadlo zrovna nejlíp. Pes, do kterého se zamiloval, byl totiž na feny a k němu necítil nic víc, než přátelství, proto ho odmítl, čímž Itara velice ranil a navíc se s ním poté, co se mu vyznal, což pro Itara mimochodem nebylo vůbec snadné, dlouho se na to připravoval a trvalo mu, než k tomu sebral odvahu, přestal úplně bavit, jelikož mu přišlo odporné milovat psa stejného pohlaví. Itaro byl zdrcený a dával si za vinu, že kvůli svým citům zničil jejich přátelství, i když nemohl za to, že se do svého přítele zamiloval a pokud někdo zničil jejich přátelství, tak to nebyl on, ale jeho přítel. On to však vidí jinak a v jeho očích to celé byla jen jeho chyba. Poté na lásku zanevřel a zapřísáhl se, že už ji k sobě nikdy znovu nepustí. Myslí si, že mu není souzeno nikoho milovat a že ho nikdo milovat nedokáže. Pochybuje, že by měl někdo zájem o poloslepého psa a pokud už by se někdo našel, určitě by ho chtěl jen kvůli jeho postavení. On však nikoho takového nechce. Pokud už by někoho chtěl, tak jedině někoho, kdo by ho chtěl proto, jaký je ve skutečnosti. Proto, jaký je uvnitř a ne jen pro jeho postavení. Je přesvědčený, že kdyby se znovu zamiloval, skončilo by to stejně, jako tehdy, když se zamiloval poprvé, a on by znovu skončil sám. Zničený a se zlomeným srdcem. Tehdy mu trvalo dost dlouho, než se z toho vzpamatoval a vyrovnal se s tím. Byla to pro něj velká rána, která na něm zanechala následky. I když se však lásce vyhýbá a brání se jí, jak jen může, začíná si všímat, že v poslední době se v něm znovu probudily přesně ty city, které se v sobě snažil navždy zničit a myslel si, že už je nikdy znovu nedokáže pocítit. Totiž, začal cítit jistou náklonnost, ale tentokrát ne jen k jednomu psovi, ale rovnou k dvěma, z čehož je pochopitelně dost zmatený a neví, co si má o tom myslet nebo co s tím má dělat. Prozatím to tedy skrývá a snaží se přijít na to, co s tím udělat a jak to vyřešit. Je strýc Cassii, ale neví o tom, jelikož se nikdy nedozvěděl o tom, že měl jeho bratr štěňata.
Rodina:
Usuri - matka (mrtvá)
Taimir - otec (mrtvý)
Moeru - bratr (neznámo kde)
Dante - bratr (neznámo kde)
Aisare - bratr (neznámo kde)
Thalia - sestra (neznámo kde)
Tai - synovec (neznámo kde)
Luke - synovec (neznámo kde)
Cassia - neteř (žije ve smečce Tuláků nočního břesku/Mořských vln)
Ginny - neteř (neznámo kde)
Sheila - neteř (neznámo kde)
Castigo, Danar, Camisa, Dinera, Ace, Dneper, Dexter, Gastor, Beiza, Carma - vzdálení příbuzní (narodí se)
Budoucí druhové: Taiyo, Hideoshi (žijí ve smečce)
Popis vzhledu: Itaro je celkem vysoký pes s převážně hnědobílou hustou srstí střední délky, která se však místy barví i do rezava a hnědá srst přechází skoro až do černé. Má poměrně svalnatou postavu a mnoho jizev z četných bojů různě po těle, avšak nejvýraznější má přes pravé oko, na které je téměř úplně slepý. Levé oko, na které vidí, má velmi výrazné neobvykle tyrkysové barvy.
Vzhledu:

+ vzhled jeho rodičů:

Pro: _G_A_B_R_I_E_L_A_

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top