Jméno: Jetro
Pohlaví: pes
Věk: 6,5 roku
Plemeno: Seppala siberian sleddog x Německý ovčák
Postavení: Zeta
Něco o něm: Jetro je poměrně nespolečenský pes, který je celkem tichý a ve společnosti ostatních psů se zdržuje jen občas. Je spíš samotářský typ, takže tráví čas většinou buď o samotě nebo jen se svými nejbližšími (mezi které už patří jen jeho syn) a je nerad středem pozornosti, proto se snaží na sebe pozornost nijak nepřitahovat. O jeho povaze toho nikdo kromě jeho blízkých (jeho syna Onyxe) nic moc neví, jelikož se obvykle příliš neprojevuje. Ačkoliv se na první pohled může zdát chladný a někdy se tak může i chovat, skutečnost je taková, že je překvapivě celkem milý a i starostlivý, ale to zjistí pouze ti, kterým se podaří získat si jeho důvěru a lépe ho poznat, což však v jeho případě není zrovna snadné, protože věří jen málokomu. Je dost nedůvěřivý a je též velmi opatrný co se týče toho, komu začne věřit. I když se může zdát, že věří ostatním, skutečnost je taková, že jim začne věřit až po nějaké době, během které se přesvědčí, že si jeho důvěru. Pokud se nepřesvědčí, že si nějaký pes jeho důvěru zaslouží, bude si na něj dávat pozor, i když to dost možná nedá najevo. Ke psům ze smečky se chová vesměs neutrálně a snaží se s nimi udržovat jen neutrální vztahy. Nechce s nikým navazovat žádné blízké vztahy, jelikož má obavy z toho, že kdyby tak udělal, ranilo by ho, kdyby o ně přišel nebo kdyby ho ranili. Sám už tuto bolest poznat mnohokrát a rozhodně ji nechce zažít znovu, proto se tomu snaží tímto způsobem vyhnout. Je přesvědčený, že když bude mít se všemi členy smečky neutrální vztahy a nesblíží se s nikým z nich, nebude pro něj bolestivé, pokud ho zradí, zradí smečku nebo zemřou. Proto se vlastně i snaží působit chladně a někdy se může chovat nepřátelsky ke psům, kteří se s ním snaží spřátelit. I když si toho hluboko uvnitř váží, nedá to najevo a místo toho jim dá najevo, že o přátele nestojí. Ve skutečnosti není nepřátelský, ale někdy se tak chová, i když to nedělá rád. Ví, že svým chováním může někoho ranit, ale podle jeho názoru je nejlepší, když se nikdo nebude vázat na něj a on na ně. Chce tak chránit jak sebe, tak i druhé, protože ví, že kdyby se s někým sblížit, tak v případě, že by jeden z nich zemřel, ten druhý by to nesl špatně a to on nechce. Nechce způsobit bolest jak sobě, tak ani nikomu jinému. Jedinou výjimkou je jeho syn, se kterým má velmi blízký vztah, navzdory jeho názoru na blízké vztahy. Se svým synem se nemohl nesblížit. Už od doby, co se narodil, si byli blízcí a postupem času se z nich stala nerozlučná dvojice. Jeho syn pro něj znamená víc než kdokoliv jiný a byl by pro něj schopný položit vlastní život, pokud by to bylo potřeba. Udělal by vše proto, aby ho ochránil. Nikdy by nedovolil, aby mu někdo ublížil a v případě nebezpečí by ho chránil do posledního dechu. Dříve býval jiný než teď. Dříve býval otevřenější vůči ostatním a neskrýval svou pravou tvář. Byl ke všem milý a přátelský, ovšem, to je minulost. Ve svých třech letech si našel družku jménem Sayumi, kterou velmi miloval a nedokázal si bez ní představit život. Byla pro něj vším, proto ho zdrtila její smrt, která ho následně změnila. Po její smrti se uzavřel do sebe a přestal být k ostatním milý a přátelský, jako býval dříve. Místo toho začal být chladný a nepřátelský. Jediný pes, ke kterému se stále chová stejně jako dřív a ke kterému se jeho chování nezměnilo, je jeho syn. Dva dny po smrti své družky odešel ze smečky i se svým tehdy téměř ročním synem. Už nedokázal ve smečce nadále žít, jelikož mu to místo vracelo vzpomínky na jeho zesnulou družku, což nedokázal unést. Navíc o oba rodiče přišel ve svých dvou letech po útoku medvěda a jeho bratr už v té době, kdy Jetro přišel o družku, už ve smečce nebyl, takže už neměl žádnou rodinu, která by ho ve smečce držela. Spolu se svým synem se stali tuláky, ovšem Jetro si všímal, že jeho syna dost trápí žít pouze s ním a být bez kontaktu s jinými psy, proto, ačkoliv se mu to příčilo, se již několikrát pokusil přidat k nějaké smečce, ovšem ani v jedné ze smeček, ke které se přidali, moc dlouho nevydrželi. Obvykle to bylo kvůli chování ostatních psů, kteří se k nim chovali nepřátelsky a odmítali je přijmout mezi sebe. Brali je jako psy, co se nezaslouží být v jejich smečce jen pro jejich původu a dávali jim to často najevo, proto nakonec ze smečky odešli. Jednou se dostali do smečky, kde se sice líbilo Onyxovi a ostatní s nimi ve většině případů neměli problém, ovšem Alfa se už od první chvíle s Jetrem ani jeho synem příliš dobře nesnášel a bylo od začátku jasné, že přijal je do své smečky jen kvůli tomu, že zrovna přišel o nějaké psy ze své smečky a potřeboval nové členy, kteří by je nahradili. Jejich spory však pokračovaly nadále. Největší problém měl s Jetrem, s jeho synem až takový problém neměl. Jetro se nikdy nedozvěděl, proč jeho syna a především jeho Alfa tolik nesnášel, ale domnívá se, že to bylo kvůli tomu, že jak on, tak jeho syn brzy získali ve smečce na oblíbenosti, ačkoliv Jetro se už v té době s nikým nechtěl přátelit a navazovat blízké vztahy. Mnoho psů s Jetrem sympatizovalo a chápali jeho chování, když byl svobodným otcem, co přišel o družku. Jetro sice o své minulosti nikomu nic neřekl, ale došlo mu, že jeho syn některým psům pravděpodobně řekl o smrti Sayumi a o tom, jak to Jetra vzalo a změnilo. Jetro se díky tomu stal, k Alfově velké radosti, dost oblíbený a i jeho syn, jelikož některým psům jich bylo líto a soucítili s nimi. Největší obdiv měl však Jetro, díky tomu, že se dokázal i navzdory ztrátě své družky postarat o svého syna a vychovat z něj dobrého psa. Navíc byl Jetro vždy moudrým psem, který byl ochotný ostatním poradit a pomoci, když to bylo třeba a bral to jako samozřejmost. Sice byl stále dost nepříjemný a nepřátelský, tudíž ho vděčnost ostatních nezajímala a jakmile někomu pomohl či poradil, tak obvykle pak jen odešel a dál to neřešil. Bylo mu jedno, že mu za to byli ostatní vděční a děkovali mu. Jetro byl také a stále je velmi dobrým a zkušeným bojovníkem, což dělalo Alfovi obavy. Měl strach z toho, že by ho Jetro mohl vyzvat na souboj o pozici a právě toto bylo hlavním důvodem jejich sporů. Jetro to nakonec už nehodlal dál snášet a tak i s Onyxem ze smečky odešel, i když věděl, že jeho synovi se tam dost líbilo. Jeho syn však chápal jeho rozhodnutí a poté se znovu stali tuláky. Takto žili až donedávna, dokud nenarazili na smečku Padlých. Jetro sice příliš nestál o to se k nim přidat, ale jeho syn ho přemluvil k tomu, aby dal této smečce alespoň šanci. Nakonec se tedy oba ke smečce přidali, ačkoliv Jetrovi to bylo proti srsti, pro svého syna však byl ochotný se překonat. Díky svým bojovým schopnostem se oba stali se bojovníky, ovšem Jetro byl před nedávnem povýšen na Zetu, čehož si váží je to pro něj pocta. Kromě boje je Jetro i schopným lovcem, ale v boji vyniká o něco více než v lovu a jeho bojové schopnosti jsou rozhodně lepší než ty lovecké. Vše, co umí jeho syn, ho naučil právě on a jen díky němu je Onyx taktéž dobrým bojovníkem. Je na svého syna hrdý a věří, že se z něj jistě časem stane ještě lepší bojovník než je on, pokud bude trénovat a nadále zdokonalovat své schopnosti. Jetro i jeho syn mají jedno tajemství a to to, že jsou oba potomky Matky. Jetro proto svého syna už od raného věku přesvědčoval o tom, že by se neměl na nikoho vázat, protože nechce, aby si našel pána. Nechce, aby jeho syn musel někomu sloužit, jako dříve on sám, proto se mu vždycky snažil vtlouct do hlavy, ať se na nikoho příliš nenavazuje, jinak by se pak daný pes stal jeho pánem a on by musel plnit veškerá jeho přání. Nedokázal by se dívat na to, jak jeho syn někomu slouží. Připadá mu to ponižující, proto se stydí za to, že on dříve byl jedním takovým psem. To je také dalším důvodem, proč se znovu na nikoho za žádnou cenu navazovat nechce. Bojí se, že by se pak daný pes stal jeho pánem a on by mu musel sloužit, což opravdu nechce a nechce, aby se totéž stalo jeho synovi, proto se snaží dohlížet na to, že se s nikým příliš nesblíží. Už však svého syna o všem varoval, řekl mu, co vše obnáší být potomkem Matky a co by se stalo, kdyby se na někoho navázal, proto věří, že jeho syn se na nikoho nenaváže, když ví, co by to znamenalo. Hluboko uvnitř má však obavy, že i přesto by mohl nedbat na jeho varování a na někoho se navázat. To, že by se jeho syn na někoho navázal, je pro něj snad nejhorší noční můra. Dříve byl navázaný na svou družku, kterou sice velmi miloval, ale nikdy nebyl příliš spokojený s tím, že se stala jeho pánem a on musel plnit její přání. Sice jí rád dělal radost a tak, ale vždycky mu připadalo, že jeho družka má nad ním kontrolu a že je on tím pádem méněcenným, což nesnášel a dost mu to vadilo. I přesto ji však miloval a i když ho její smrt osvobodila od toho, aby jí dál 'sloužil', rozhodně nechtěl, aby zemřela a dal by cokoliv za to, aby nezemřela a byla pořád s ním, i když by to znamenalo, že by nadále musel plnit její přání. Teď by za to byl možná i rád a byl by za to vděčný, hlavně, že by měl svou družku po boku. Ve smečce je teprve krátce a ještě si pořádně nezvykl na to, že už není tulák, ale po dlouhé době znovu smečkový pes. Začíná si však zvykat, i když mu to trochu trvá, narozdíl od jeho syna, který je mnohem přizpůsobivější než on a dokáže se rychleji adaptovat na nové prostředí. Je strýc Smokera, Vulpix a jejich sourozenců, ale neví o tom. U Vulpix má však mírné podezření, že by mu mohla být příbuzná, jelikož si všiml její podoby s jeho bratrem. Není tedy divu, že má podezření, že by mohla být dcerou jeho bratra a tím pádem jeho neteří. Zatím se o tom však nikomu nezmínil a není si jistý, zda by se měl Vulpix na její rodinu zeptat. Uvědomuje si, že pokud chce zjistit, jestli jsou jeho podezření pravdivá, bude se jí muset zeptat, ale i tak váhá a není si jistý, zda je dobrý nápad ptát se jí na její rodinu, když ví, že většina psů se o rodině baví jen se psi, co jsou jim blízcí, a on ví, že Vulpix blízký není, takže pochybuje, že by mu řekla něco o své rodině.
Rodina:
Akami - matka (mrtvá)
Dinar - otec (mrtvý)
Izuna - bratr (mrtvý)
Smoker - synovec (žije jako tulák)
Vulpix - neteř (žije ve smečce)
Ichi - synovec (žije)
Rivaille - synovec (žije)
Sabrinne - neteř (žije)
Budoucí druh: Akagami (žije ve smečce La Lore)
Bývalá družka: Sayumi (mrtvá)
Štěňata: Onyx (žije ve smečce)
Popis vzhledu: Jetro je vysoký štíhlý zrzavočerný pes se svalnatou postavou, kratší, ale přesto hustou srstí, velmi světlou až bílou hrudí a konci tlapek, roztrženým levým uchem a četnými jizvami různě po těle, přičemž některé jsou viditelné, zatímco jiné má skryté pod srstí. Jednou z jeho skrytých jizev je jizva po kousnutí na krku, kterou mu způsobila jeho družka, aby s ním mohla sdílet energii. Má ledově modré oči.
Vzhled:

+ vzhled jeho rodičů:

Jméno: Onyx
Pohlaví: pes
Věk: 3 roky
Plemeno: kříženec
Postavení: bojovník
Něco o něm: Onyx je narozdíl od svého otce celkem společenský pes, který neskrývá svou milou a přátelskou povahu. Je rád ve společnosti ostatních a nemá rád samotu, takže povahově působí jako úplný opak svého otce, ačkoliv vzhledově vypadá jako jeho kopie. Možná na první pohled vypadají stejně, ovšem stačí být jen chvíli v jejich společnosti a hned je patrné, že je mezi nimi dost velký rozdíl, co se povahy týče. Vždy myslí více na ostatní než sám na sebe a klade potřeby druhých před své vlastní. Rád druhým pomáhá a pro své blízké by byl schopný udělat takřka cokoliv. Nikdy by nedopustil, aby se jim něco stalo a chránil by je i v případě, že by tím riskoval vlastní život. Je na něj spolehnutí, takže když něco slíbí, vždy to dodrží a když dostane nějaký úkol, hned ho bezváhání splní. Nemá rád boje a jiné spory, proto se snaží se všemi členy smečky dobře vycházet. Respektuje ostatní a na nikoho si nedovoluje. Nemá rád psy, co soudí ostatní jen kvůli vzhledu, původu nebo postavení a sám nikoho předem nesoudí, protože ví, že to není správné a sám už v minulosti na vlastní kůži zjistil, jaké to je. Věří, že jsou si všichni rovni bez ohledu na postavení, původ a podobně, proto by se k sobě tak dle jeho názoru měli všichni chovat. Narodil se v jedné menší smečce jakožto jedináček a když mu byl necelý rok, přišel o matku, což ho velmi zasáhlo a stejně tak i jeho otce. Pro oba znamenala hodně, proto pro ně bylo náročné smířit se s její smrtí. Dva dny po její smrti spolu se svým otcem odešel ze smečky a oba se stali tuláky, ovšem jemu dost chyběla společnost dalších psů, čehož si jeho otec všiml, proto se několikrát pokusili přidat do různých smeček, ovšem v žádné nezůstali příliš dlouho. V jedné smečce sice žili několik měsíců a jemu se tam dost líbilo, protože ostatní je tam ve většině případů nijak neodsuzovali narozdíl od psů ve smečkách, kde byli předtím, a dokonce si je tam i celkem oblíbili, zvlášť, když se dozvěděli o jejich minulosti a sympatizovali s nimi, avšak všímal si, že Alfa té smečky ho a jeho otce moc nemusí. On se s ním snažil nějak snést, ovšem Alfa se o to evidentně nesnažil vůbec, proto byl jejich vztah vždy celkem napjatý a o to napjatější byl Alfův vztah s Onyxovým otcem. Tyto spory nakonec vyústily v to, že otci Onyxe došla trpělivost a tak oba smečku opustili. Onyxovi bylo sice líto, že musí opustit své přátele, ale chápal, jak se jeho otec rozhodl. Nějakou dobu zase žili jako tuláci, dokud se nedostali do blízkosti města a Onyx si nevšiml menší smečky žijící nedaleko - smečky Padlých. Docela ho tato smečka zaujala, tak navrhl svému otci, že by se k ní mohli přidat. Ten byl sice zpočátku proti, no Onyxovi se nakonec povedlo ho přesvědčit, aby dal této smečce šanci. A tak se oba ke smečce přidali a následně se stali bojovníky díky svým bojovým schopnostem, ovšem jeho otec byl před nedávnem povýšený na Zetu a on je na něj hrdý. Je přesvědčený, že jeho otec si tuto pozici zaslouží, proto je rád, že ji získal. Koneckonců to on byl tím, kdo ho vše naučil a jen díky němu je nyní skvělým bojovníkem a též lovcem. Lov ho baví o něco více než boj a ten mu také jde o něco lépe. Dokáže si poradit takřka s jakoukoliv kořistí a bez problémů ji ulovit, i když je to kořist, co předtím nikdy nelovil. V lovu bývá úspěšný skoro vždy a jen málokdy se stane, že by se mu kořist, kterou si vyhlédl, nepodařilo chytit. Ačkoliv by měl se svými schopnostmi na to, aby dokázal zabít, zabíjení se mu příčí a představa, že by někoho měl zabít mu připadá hrozná, proto při boji svému protivníkovi nikdy nezpůsobí smrtelná zranění. V nejhorším případě ho omráčí, pokud by mu šlo o život a neměl by jinou možnost. Rozhodně se nechce stát vrahem a nechápe psy, co zabíjí druhé, i když to není nutné. A už vůbec nechápe psy, co zabíjí jiné jen kvůli vlastnímu zájmům nebo dokonce pro radost. Neví, že má jiné příbuzné kromě svého otce, ale je možné, že to někdy zjistí, zvlášť, když žije ve smečce se svou sestřenicí, i když to zatím netuší. Co se týče lásky, zatím se nikdy do nikoho nezamiloval a ani to nemá v plánu, takže se momentálně nesnaží si někoho najít. Jedním z důvodů, proč si zatím nikoho nehledá, je nepochybně to, že ví, že jeho otec nechce, aby se s někým příliš sblížil a uvědomuje si, že tím, že by se do někoho zamiloval, by svého otce rozhodně nepotěšil. Zároveň ví, že kvůli prokletí, které po svém otci zdědil, by se pak daný pes stal jeho pánem a on by musel plnit vše, na co by jeho pán jen pomyslel, takže by se stal prakticky takovým jeho sluhou, což se mu pochopitelně příliš nezamlouvá a tak se radši nesnaží navazovat nějaké příliš blízké vztahy, ale přátelství se nebrání, ba naopak. Přátele si hledá celkem rád a baví ho poznávat nové psy.
Rodina:
Sayumi - matka (mrtvá)
Jetro - otec (žije ve smečce)
Izuna - strýc (mrtvý)
Smoker - bratranec (žije jako tulák)
Vulpix - sestřenice (žije ve smečce)
Ichi - bratranec (žije)
Rivaille - bratranec (žije)
Sabrinne - sestřenice (žije)
Budoucí družka: Ora (žije ve smečce Úplňku)
Popis vzhledu: Onyx je stejně jako jeho otec vysoký štíhlý zrzavočerný pes, který má taktéž celkem svalnatou postavu, ale ne tak, jako jeho otec. Též má kratší, ale přesto hustou a zároveň lesklou srst a má velmi světlou až bílou srst na hrudi. Po svém otci má ledově modré oči. Dalo by se říct, že vypadá jako mladší kopie svého otce, protože vypadá úplně stejně, jako jeho otec za mlada, kdy ještě neměl žádné jizvy a zranění.
Vzhled:

+ vzhled jeho rodičů:

Jméno: Tallak
Pohlaví: pes
Věk: 4,5 roku
Plemeno: kříženec
Postavení: Delta
Něco o něm: Tallak je povětšinou milý a přátelský pes, který obvykle tráví čas ve společnosti druhých. Rád pomáhá ostatním a snaží se být nápomocný, proto každému ochotně pomůže vždy, když je to třeba. Vůči svým blízkým je velmi starostlivý a záleží mu na nich. Nikdy by nedopustil, aby se jim něco stalo a udělal by vše proto, aby je v případě nebezpečí ochránil. Ačkoliv se narodil ve smečce, kde psi měli své emoce skrývat, Tallak takový nikdy nebyl a vždy mu bylo proti srsti skrývat své city. Utlačovalo ho to a bylo to pro něj těžké. Navíc se mu nikdy nelíbilo, jak jsou všichni chladní a on rozhodně nechtěl být jako oni. Rodiče se ho však snažili naučit, aby byl jako ostatní, tak se nakonec začal alespoň snažit být takový, jaký jeho rodiče chtěli, aby byl. Aby byl stejný, jako ostatní a vyhovoval standardům smečky. Tallak se proto musel naučit své emoce skrývat, i když to dělat nechtěl. Pro své rodiče se to však rozhodl překousnout a splynout s ostatními. Nikdy však nebyl ten typ psa, co by bez problémů dokázal skrývat své emoce, proto ho to uvnitř ničilo. Už jako štěně byl velmi veselý, energický, přátelský a společenský, proto pro něj nebylo snadné se změnit. Nechtěl se změnit a stát se chladným psem, co nedává najevo emoce, ale věděl, že kdyby tak neudělal, zklamal by své rodiče a měl by dost možná problémy s výše postavenýmy členy smečky. Povaha však nebyla jedinou věcí, kterou se ve své rodné smečce vymykal normálu. Měsíční smečka, ve které se narodil, byla totiž známá svými silnými bojovníky, mezi které samozřejmě patřili i jeho rodiče, jinak by jim nebylo dovoleno stát se druhy a mít štěňata. To, že jen silní bojovníci mohli mít štěňata, mělo zajistit, že ve smečce budou nadále jen silní psi. Pro slabé psy tam nebylo místo, proto slabí psi mít druhy ani štěňata nesměli. Jeho rodiče byli předurčeni stát se druhy, jelikož to šaman viděl ve své vizi a stejně tak to bylo i u ostatních párů. Jelikož oba jeho rodiče byli váženými členy smečky a silnými bojovníky, očekávalo se, že budou mít i silná štěňata, což se však úplně nestalo. Jeho sourozenci sice byli silní, avšak on se narodil dost slabý. Byl nejmladším a zároveň nejmenším štěnětem z vrhu a šaman nijak netajil, že pochybuje o tom, že přežije. Narovinu jeho rodičům řekl, že se s největší pravděpodobností nedožije dalšího dne a i kdyby ano, tak pravděpodobně stejně během několika následujících dnů zemře. K velkému překvapení všech však Tallak přežil a dokázal zesílit, i když byl stále nejslabším ze svých sourozenců. I když však přežil, stále to neměl lehké. Kvůli tomu, že byl slabším než jeho sourozenci a ostatní štěňata, nikdy nebyl oblíbený a po dlouhou dobu neměl žádné přátele. Jiná štěňata a dokonce i jeho vlastní sourozenci ho brali za méněcenného jen kvůli tomu, že byl slabším než oni, a vyhýbali se mu. Raději trávili čas s jinými štěňaty, než s ním. Tallak býval proto jako štěně často osamocený. Jeho rodiče na něj neměli moc čas kvůli svým povinnostem, takže si ani nevšimli, že jedno z jejich štěňat bylo vyčleněno z kolektivu. Navzdory tomu, že byl často sám a ostatní štěňata s ním nechtěla mít nic společného, se však stále snažil navázat s nimi kontakt a svůj smutek z toho, že si s ním nechtěli hrát ani jinak travit čas, skrýval za úsměv. Stále se snažil být veselý a milý, i když mu to nikdo nebyl schopný opětovat a naopak mu to nepřineslo nic jiného, než další zklamání. Jednu dobu byl dokonce ostatními štěňaty šikonován. Utahovali si z něj, uráželi ho a ponižovali ho. Jednou však překročili hranici a místo psychického ubližovaní se odhodlali zajít ještě dál - ublížit mu fyzicky, což však byla chyba a dopadlo to dost špatně. Jelikož jich bylo na Tallaka víc a on byl sám, nedokázal se jim bránit a tak skončil s četnými dost ošklivými zraněními. Byl na tom tak špatně, že musel nějakou dobu strávit u šamana, který ho nakonec vyléčil. Po tomto incidentu naštěstí jeho šikana skončila, jelikož se o tom díky tomu dozvěděli dospělí a štěňata s tím pak byla nucená přestat. Ani potom překvapivě nevzdal svou snahu v hledání přátel a doufal, že se mu nakonec podaří najít si alespoň jednoho přítele, i když jeho veškerá snaha najít si nějaké přátelé byla do té doby zbytečná. Nakonec se mu jeho snaha vyplatila a když mu bylo něco málo přes půl roku, spřátelil se s o pár měsíců mladší fenou jménem Sakura, které však rád přezdíval Saky. Ta mu byla vždy sympatická a připadalo mu, že ona jako jediná ho chápala. Byla navíc jediná, která se s ním chtěla přátelit, navzdory tomu, že nebyl vůbec oblíbený mezi ostatními. I když by se totiž možná našlo pár štěňat, co se s ním chtělo přátelit, neudělali to, protože měli obavy, že kdyby se s ním začali přátelit, tak už by je ostatní mezi sebe nebrali. Sakura se toho však evidentně nebála a nakonec i když se s ním přátelila, měla stále i jiné přátele, kteří se s ní nepřestali bavit ani potom, co se začala bavit s Tallakem. Díky ní byl Tallak konečně šťastný a konečně se mu splnilo jeho dlouhodobé přání. Byl vděčný za její společnost a vždycky s ní rád trávil čas. Byl rád, že ji má a stala se brzy jeho nejlepší kamarádkou, i když byla vlastně jeho jedinou kamarádkou. To mu však nevadilo. Byl rád, že má alespoň jednu kamarádku a ještě k tomu právě takovou, jako byla Sakura. Věděl, že je lepší mít jednoho dobrého, skutečného přítele, než spoustu falešných přátel, jak si všímal, že to bylo u ostatních. Moc dobře věděl, že některá štěňata, která byla braná za "populární", obvykle kvůli vysoce postaveným rodičům, sice neměla o přátele nouzi, ovšem tito přátelé mnohdy byli falešní a bavili se s nimi jen pro jejich "popularitu". Chtěli být taky "populární" a mysleli si, že když se budou bavit s "populárními" štěňaty, tak se taky stanou "populárními". Tallak byl nakonec rád, že nepatří mezi "populární" štěňata, jelikož o žádné falešné přátelé nestál. Naopak díky tomu, že byl brán jako "nepopulární" štěně, měl jistotu, že když už se s ním někdo začne bavit, tak bylo jasné, že to daný myslí vážně a že ho má skutečně rád bez ohledu na to, jaký je a za jakého ho berou ostatní. V době, kdy Tallak a jeho sourozenci dospívali, začali s bojovým a loveckým tréninkem. Ačkoliv se Tallak ukázal jako poměrně schopný lovec, když přišlo na boj, vždycky pohořel a pokaždé skončil jako poražený a to i v případech, kdy bojoval s někým mladším. Největším trapasem však bylo to, když mu ze zoufalství přiřadili jako soupeře fenu. S fenami už sice dříve bojoval a i tak prohrál, ale to byly do té doby buď jeho sestry nebo nějaké stejně staré či o něco starší feny. Už jen to, že nedokázal porazit je, byla potupa, protože se předpokládalo, že každý pes dokáže porazit fenu. To se bralo jako úplná samozřejmost a úplný základ toho, co by měl bojovník zvládnout. Když však pohořel v boji se svými sestrami a jinými podobně starými fenami, dali mu za soupeře fenu, která byla mladší než on a neměla téměř žádný trénink, protože s tréninkem v té době teprve začínala, takže byla v podstatě začátečník, avšak narozdíl od Tallaka nebyla nejslabším štěnětem z vrhu a zdála se být už od pohledu celkem silná. I tak se však čekalo, že ji Tallak dokáže porazit a konečně pro jednou v boji zvítězit. Když došlo na boj, Tallak se snažil, jak jen mohl, aby ji porazil. Dal do toho vše, ale bylo to zbytečné a on skončil jako poražený. Toto byla nejhorší porážka v jeho životě, protože jeho soupeřka byla mladší a měla za sebou teprve pár tréninků, zatímco on v té době už trénoval měsíce. Po této prohře to s ním jeho učitel vzdal a řekl, že se na bojovníka vůbec nehodí, tím pádem prakticky řekl, že je pro smečku naprosto zbytečný. Boj byla jedna z vlastností, kterou měl ovládat každý člen smečky. I ti nejníže postavení psi dokázali přemoct alespoň mladšího soupeře a v případě psů alespoň fenu, jenže on nedokázal ani tohle. Od té doby na něj bylo hleděno jako na podřadného a méněcenného člena smečky. Jeho sourozenci a dokonce i rodiče se ho stranili a už ho nebrali jako člena své rodiny. Nebylo divu. Přinesl jejich rodině jen ostudu. Štěňata měla rodině přinést štěstí a udělat rodiče hrdými, jenže on se namísto toho stal hambou rodiny a svým rodičům nepřinesl nic jiného než zklamání. Když dosáhl dospělosti a jeho sourozenci se stali bojovníky, přišel čas přidělit postavení i jemu, což samozřejmě nedopadlo jinak než tak, že se stal Omegou. Co jiného taky mohl čekat, když ho všichni brali jako nejslabšího člena smečky? Snad každý pes tušil, že se stane Omegou. V té době Tallak přišel i o tu trochu sebevědomí a cti, co mu ještě zbývala. Od té doby, co ho porazila mladší fena, mu sebevědomí, kterého mimochodem nikdy moc neměl, kleslo takřka na nulu a když se stal Omegou, tak mu kleslo ještě víc. Když se od něj jeho rodina odvrátila, začal se nesnášet a připadal si méněcenným. Avšak i potom všem mu po boku zůstal jeden pes a tím psem nebyl nikdo jiný než jeho nejlepší kamarádka Sakura. Jedině ona mu dokázala zlepšit náladu a vykouzlit na tváři úsměv. Krátce poté, co Sakura dospěla, Tallak si začal uvědomovat, že k ní cítí něco víc než jen přátelství - lásku. Ano, zamiloval se do ní, ačkoliv věděl, že s ní být nemůže. Nikdy mu nebylo souzeno najít si spřízněnou duši, jakožto psovi, který nebyl v očích druhých nic víc, než podřadným Omegou a ostudou celé smečky. Jen silní bojovníci mohli mít dle pravidel smečky druhy a potomky a jelikož on mezi tyto psy nepatřil, byla mu tato možnost odebrána a on byl předurčený zůstat navždy sám. Navíc věděl, že milovaná má city pro Lokiho, který byl dalším z jejích přátel z dětství. Navíc měl šaman vizi, ve které se potvrdilo, že ti dva jsou předurčeni k tomu, aby byli spolu, čímž Tallak přišel o veškeré naděje. Už jen to, že věděl, že s ní být nemůže kvůli svému postavení, mu lámalo srdce, a to, když si všiml, jak se zamilovaně dívá na Lokiho, ho ranilo ještě víc, ale v tu dobu ještě pořád měl alespoň malou naději, kterou však zničila šamanova vize. Když se o té vizi, která potvrdila, že Sakuře je skutečně předurčeno stát se Lokiho družkou, jak se obával, dozvěděl, úplně ho to zničilo a zlomilo mu to srdce. Potom měl pocit, že jeho život nemá smysl. Vždycky nesnášel samotu a vědomí, že je mu předurčeno zůstat nadosmrti sám, pro něj bylo jako zlý sen. Už v době, kdy dospíval, snil o tom, že si jednou najde družku, když viděl, jak šťastné jsou páry ve smečce. Chtěl taky poznat to štěstí, ovšem to mu nebylo souzeno a to ho uvnitř ničilo. Též ho ničilo, když viděl, jak se Sakura snaží s Lokim zoufale sblížit, i když ten o to evidentně vůbec nestál. Tallak to nechápal. Nechápal, jak Loki může mít takové štěstí a nevážit si toho. Co on by jen dal za to, aby mohl být na jeho místě. Aby on mohl být tím šťastlivcem, kterého Sakura miluje a se má stát jejím druhem, ovšem o tom si mohl nechat jedině zdát. Není proto překvapivé, že na Lokiho velice žárlil a vypěstoval si k němu dost silnou nenávist, kterou však nikdy neprojevil. Nakonec se stal stejným, jako ostatní. Začal skrývat své emoce, jak se u psů z jeho smečky očekávalo, a i když mu to dříve dělalo problém, teď už ne. Jeho dřívější věčně veselá a přátelská povaha byla ta tam. Když Tuláci nočního břesku napadli jeho rodnou smečku, na vlastní oči viděl, jak tehdejší Alfa té smečky zabil oba jeho rodiče a dva z jeho bojovníků mu zabili přímo před očima i všechny tři jeho sourozence, ačkoliv se je zoufale snažil ze všech sil ochránit. Kvůli svým mizerným bojovým schopnostem to však bylo k ničemu. Měl štěstí, že přežil. Měl dost vážná zranění a při boji ztratil hodně krve, což nakonec vedlo k tomu, že ztratil vědomí, takže ho psi od Tuláků nočního břesku pokládali za mrtvého a nechali ho být. Když se Tallak z bezvědomí probral a se zděšením zjistil, že Tuláci nočního břesku jeho rodnou smečku zničili, rozhodl se odejít daleko odtamtud a pokusit se začít nový život jako tulák. Životem tuláka žil po několik let, až do doby, dokud před nedávnem nenarazil na smečku Padlých, ke které se rozhodl přidat. Jakožto pes narozený ve smečce nikdy neměl rád samotu a byl vždy zvyklý žít ve společnosti dalších psů, tudíž život tuláka nikdy nebyl nic pro něj a i po těch letech samoty si na to nezvykl. Rozhodl se tedy pokusit se té samoty zbavit a zkusit své štěstí. Hned vyhledal Alfu a požádal ho o přijetí do smečky. Nakonec měl štěstí a byl do smečky přijat jakožto hlídkař, za což byl velmi rád. Být hlídkařem bylo pořád lepší než být Omegou. Navíc se konečně zbavil samoty a v této smečce se k němu nikdo nechoval tak hrozně, jako psi v jeho rodné smečce. Po dlouhé době se zase začal vracet ke svému starému já a znovu začal být tím milým a přátelským psem, kterým býval dříve. I když v této smečce není příliš dlouho, už si zvykl a je tu šťastný. Navíc byl před nedávnem povýšený na Deltu, což pro něj byl dost šok a velmi ho to překvapilo. Ani ve snu by ho nenapadlo, že by mohl být povýšený. Je za to velmi rád a velice si toho váží. Někdy mívá noční můry z boje mezi jeho rodnou smečkou a Tuláky nočního břesku. Vrací se mu hlavně výjevy na smrt členů jeho rodiny, jejichž smrt ho tehdy traumatizovala a nechala na něm následky doteď. Myslí si, že to je kvůli tomu, že jejich smrt viděl na vlastní oči. Vždycky si vyčítal, že je nedokázal ochránit, ačkoliv oni už ho tehdy nebrali jako člena rodiny a byl jim v podstatě ukradený. I když ho neměli rádi, pro něj stále znamenali hodně a i když se k němu otočili zády a prakticky ho z rodiny vyloučili, on je stále jako svou rodinu bral a pořád je měl rád, přestože mu tolik ublížili. Kromě nočních můr však někdy mívá i sny, ve kterých se mu naopak vrací hezké vzpomínky - vzpomínky na to, jak trávil čas se Sakurou.
Rodina:
Cardone - matka (mrtvá)
Alrick - otec (mrtvý)
Riyuno - bratr (mrtvý)
Kellan - bratr (mrtvý)
Faizan - bratr (mrtvý)
Tenao - bratr (mrtvý)
Maiko - sestra (mrtvá)
Furahi - sestra (mrtvá)
Naera - sestra (mrtvá)
Kumishu - sestra (mrtvá)
Budoucí družka: Sakura (žije ve smečce Úplňku)
Popis vzhledu: Tallak je vyšší pes se štíhlou postavou a kratší lesklou srstí převážně zlaté a bílé barvy, přičemž má tmavohnědou až černou srst na hlavě a hřbetě. Na těle má několik jizev, přičemž většina z nich není příliš výrazná, protože je má skryté pod srstí. Jeho oči jsou světle modré.
Vzhled:

+ vzhled jeho rodičů:

Pro: _G_A_B_R_I_E_L_A_

U Tallaka jsem se nějak rozepsala XD Ani nevím, jak je to možné, ale jeho přihláška má přes 2400 slov, což je můj nový rekord XD Ještě nikdy se mi nepovedlo napsat přihlášku, co by měla 2000 slov, natož ještě víc (má předchozí nejdelší přihláška měla tuším něco přes 1800 slov) XD