Jméno: Kimahri
Pohlaví: pes
Věk: 5 měsíců
Plemeno: kříženec
Postavení: tulák
Smečka: žádná
Něco o něm: Kimahri má vesměs přátelskou povahu, ovšem k cizím psům bývá nedůvěřivý a často i nepřátelský. Chvíli mu trvá, než někomu začne věřit. Pokud se přesvědčí, že někomu může věřit, dokáže mu začít důvěřovat, opravdovou důvěru si však k druhým vybuduje až časem. Kimahri se už několikrát prokázal jako celkem impulzivní a vznětlivý, což nakonec vedlo k tomu, že odhalil své obdaření, které zdědil po svém otci. Když však své obdaření odhalil, dost ho to vyděsilo a nějakou dobu mu trvalo, než pochopil, že ten oheň, který se u něj objevil, způsobil on. Po nějaké době zjistil, že ho dokáže použít, když se naštve, tak se začal snažit udržovat svou zlost pod kontrolou a naučit se ji ovládat, aby někdy náhodou nechtěně nepoužil své obdaření. O svém obdaření se, jak už bylo zmíněno, dozvěděl náhodou a jelikož nevěděl, co to je, rozhodl se, že o tom nikomu neřekne. Protože zrovna v tu dobu byl sám, nedozvěděla se o tom ani jeho matka ani bratr a on chce, aby to zůstalo tajemstvím i nadále. Myslí si, že bude lepší, když to bude jeho tajemství a nikdo se o tom nedozví. Navíc se bojí, že kdyby se o tom ostatní dozvěděli, tak by se ho pak báli, což nechce, proto se rozhodl, že si to nechá pro sebe. I když je dost mladý, už teď se projevil jako celkem schopný v boji, když ho a jeho bratra jednou napadl jeden tulák, když byla jejich matka pryč, protože musela sehnat nějakou kořist. I když byl daný pes o něco menší než on, byl už dospělý, takže byl pochopitelně o dost zkušenější než on, ale Kimahrimu se ho přesto povedlo zahnat a to i bez využití svého obdaření, které se bojí využívat i v případě nebezpečí, protože s ním neumí zacházet. Kromě boje se také ukázal být celkem dobrý i v lovu, ale zatím se mu nepodařilo chytit nic jiného, než nějaké myši a potkany. Zkoušel lovit i nějaké ptáky, jako například holuby či vrabce, no ti mu vždycky uletěli. Kimahri je spolu se svým bratrem výsledkem krátkodobého vztahu jeho matky Shõty, která byla jedním z Uzuiových zvědů, a Daggera, jednoho ze členů organizace. Svého otce však nikdy nepoznal a ani neví, kdo to je, ačkoliv by to chtěl zjistit a pokusit se svého otce najít. Narodil se jako druhorozený a jelikož byl slabší než jeho bratr, zdědil po svém otci obdaření, které mu umožňuje ovládat oheň. Nepoužívá ho však, protože ho používat neumí a dost ho to obdaření děsí, protože neví, co to je. Nikdy neviděl žádného psa, co by měl takovou schopnost. Zajímá ho, kdo je jeho otec a chce ho poznat. Přišlo mu zvláštní, že vyrůstal spolu se svým bratrem pouze s matkou. Pravda je taková, že jeho otec, Dagger, nemá ponětí o jeho existenci a netuší ani o existenci jeho bratra. Nikdy se nedozvěděl, že Shõta s ním čekala štěňata. Byl s ní jen pár měsíců a navíc jen proto, aby z ní dostal informace. Když se k němu dostalo, že je jedním z Uzuiových zvědů, věděl, že bude jistě vědět něco, co by mohlo zajímat organizaci, ovšem byl si vědom toho, že jestli chce tyto informace získat, bude si muset nějakým způsobem získat její důvěru, což však nebyl tak snadný úkol. Jako nejlepší řešení mu přišlo použít svůj šarm a zamotat jí hlavu, což se mu po nějaké době nakonec podařilo a získal si její lásku, ačkoliv on k ní nikdy nic necítil, ovšem choval se, jako kdyby ji miloval, i když pro něj nebyla nic víc, než zdroj informací. Poté, co ji svedl, a dostal z ní všechny důležité informace, ji beze slova opustil a poté se s ní už znovu neviděl. Nikdy se proto nedozvěděl, že Shõta s ním čekala štěňata a upřímně se o to stejně příliš nezajímal. Bylo mu to celkem jedno a myslel si, že když už by s ním čekala štěňata a chtěla, aby se podílel na jejich výchově nebo o nich alespoň věděl, tak by ho vyhledala a řekla mu o nich, ale jelikož to neudělala, předpokládal, že to, že s ní strávil noc, nemělo žádné následky a nebo se o štěňata chtěla starat sama a o jeho pomoc nestála. Jelikož tím pádem Kimahri měl jen matku a bratra, vybudoval si k nim velmi blízký vztah, proto není divu, že ho smrt matky velice zasáhla a též traumatizovala. To, že na vlastní oči viděl, jak trpí bolestmi a pomalu umírá, na něm zanechalo následky v podobě nočních můr, ve kterých se mu znovu vrací ty okamžiky, kdy jeho matka umírala pomalou a bolestivou smrtí a on nebyl schopný tomu nijak zabránil. Úplně nechápal, co se s jeho matkou děje. Až když padla k zemi a přestala se hýbat, pochopil, že celou tu dobu umírala. Dost si vyčítá, že neudělal nic proto, aby její smrti zabránil, i když by jí stejně nedokázal nijak pomoct, i kdyby věděl, že umírá. Na to je až příliš mladý a nezkušený. O léčení nic neví, takže by nemohl její smrti zabránit, ať už by udělal cokoliv. Jelikož má teď už pouze svého staršího bratra Mizuie, drží se vždycky při něm a snaží se na něj dávat pozor, ačkoliv to spíš Mizui dává pozor na něj než on na něho. Je vděčný za to, jak se ho jeho bratr vždy snaží chránit a dohlížet na něj, i když si myslí, že to není nutné, protože je přesvědčený, že nepotřebuje, aby ho pořád chránil a dokázal by se v případě nebezpečí ochránit sám i bez jeho pomoci. Avšak nestěžuje si a nic na to nenamítá. Ví totiž, že jejich matka Mizuiovi říkala, aby na něj dohlížel a chránil ho, protože je starší a silnější než on, takže ví, že to dělá, protože si to tak přála jejich matka. Ačkoliv se narodil dost slabý, postupem času dokázal zesílit, ovšem stále není a ani nikdy nebude tak silný jako jeho bratr.
Rodina:
Shõta - matka (mrtvá)
Dagger - otec (žije jako tulák)
Mizui - bratr (žije jako tulák spolu s ním)
Rover - strýc (mrtvý)
Portgas - strýc (žije ve smečce Úplňku)
Sabo - strýc (žije ve smečce Padlých)
Budoucí družka: Sakaye (narodí se ve smečce La Lore)
Popis vzhledu: Kimahri je na svůj věk dost vysoký pes, avšak ne tak vysoký, jako jeho bratr. Má středně dlouhou hustou srst černobílé barvy, přičemž hlavu má převážně černou. Na tvářích má trochu hnědé srsti a stejně tak i nad očima. Má celkem štíhlou postavu a stejné do ruda zbarvené oči, jako jeho otec. V dospělosti bude skoro stejně vysoký jako jeho otec a bratr.
Vzhled (v dospělosti):

Jméno: Cassia (zkráceně Cass)
Pohlaví: fena
Věk: 2,5 roku
Plemeno: kříženec
Postavení: léčitelka/zástupkyně
Smečka: Tuláci nočního břesku/Smečka Mořských vln
Něco o ní: Cassia je i navzdory svému mladému věku poměrně zkušená léčitelka, která si dokáže poradit takřka s každým zraněním či nemocí. Ráda pomůže, ovšem nevnucuje se a pokud někdo o její pomoc nestojí, nemá potřebu se snažit se danému pomoct za každou cenu, když o to nemá zájem. Je poměrně tvrdohlavá a pokud si něco usmyslí, obvykle tu udělá nehledě na následky či názor ostatních. Má prostě svou hlavu a snažit se jí něco vymluvit obvykle nemá cenu. Její povaha je dost proměnlivá a odvíjí se hlavně od toho, jakou má zrovna v dané chvíli náladu. Jakožto rozená tulačka má trochu problém poslouchat a respektovat druhé. Poslouchá pouze psy, o kterých usoudí, že si zaslouží její respekt a poslušnost, jinak ne. Zároveň je Cassia fena, která dokáže dobře lhát a snadno zmást nepřítele. Hodně totiž klame vzhledem. Ačkoliv může působit nevinně a možná i slabě, pravda je úplně jiná. Cassia ani zdaleka není nějaká 'křehká květinka', jak si o ní někteří myslí, ba naopak. Cassia dokáže být velice hrubá a dokonce i bezcitná. Ačkoliv je léčitelka, nemá problém se zabíjením a pokud ji někdo opravdu rozzuří, pak se daný pes může rovnou rozloučit se životem. Co se týče její síly, jak po fyzické, tak ani po psychické stránce rozhodně není slabá a na fenu svého vzrůstu disponuje až překvapivou silou. Dokáže bez větších potíží přemoci j silnějšího protivníka, jelikož kromě léčení vyniká i v boji. Je dobrá bojovnice a též skvělá lovkyně. Vyzná se v bylinkách a podobně jako Armitox pozná i některé jedovaté rostliny, ovšem nevyzná se v nich ani zdaleka tolik, jako on a nikdy nezkoumala jejich účinky. Co se týče její minulosti, jak už bylo zmíněno, od narození žila jako tulačka. Tulačkou byla i její matka (která však ve skutečnosti nebyla její pravá matka) a otec, jenže ten její matku údajně opustil ještě před jejím narozením, jelikož neměl zájem starat se o štěňata a necítil se dostatečně připravený na to být otcem. To nebylo nic neobvyklého, protože jen málokterý tulák je ochotný starat se o štěňata a celkově se starat o někoho jiného, než sebe. Cassia díky tomu svého otce nikdy nepoznala, ale to jí nikdy příliš nevadilo a nikdy se ho ani nesnažila najít. Myslí si o něm, že to byl zbabělý ubožák, který nebyl schopný nést žádnou zodpovědnost, tudíž by byl v jejím životě zbytečný. Když jí bylo kolem půl roku, její matka zemřela kvůli nevyléčitelné nemoci a ona poté zůstala se svými sourozenci sama. Žila s nimi až do věku jednoho roku, poté se od nich rozhodla oddělit a začít žít svůj vlastní život. Moc dobře věděla, že pro každého tuláka je důležité osamostatnit se a naučit se spoléhat pouze na sebe. Během doby, co žila na vlastní pěst, narazila na jednoho staršího psa jménem Damuno, který uměl dobře léčitel a měl mnohaleté zkušenosti, takže si dokázal poradit takřka se vším. Cassia se s ním spřátelila a začala žít spolu s ním. Za tu dobu, co s ním žila, jí Damuno předal své zkušenosti a naučil ji léčit. Jen díky tomu, co ji naučil, je nyní tak dobrá v léčení. Nebýt něj, nevěděla by o léčitelství téměř nic. Damuno se stal jejím blízkým přítelem, proto ji velice zasáhla jeho smrt. Byl pro ni vzorem a brala ho skoro jako svého otce. Jako otce, kterého nikdy neměla. Po jeho smrti na Cassiu dolehla samota. Za to dobu, co s ním žila, si na samotu odvykla, tak se rozhodla, že se pokusí vyhledat nějakou společnost. Při hledání se setkala s Daggerem, který jí nabídl místo v organizace, které ona nakonec přijala, ačkoliv chvíli váhala. Kvůli tomu, že se stala členkou organizace, se musela přidat do nějaké smečce. Dostala na výběr z několika smeček, ale nakonec si vybrala smečku Tuláků nočního břesku, v jejích smečce sice není příliš dlouho, ale už si celkem zvykla. Tehdy, kdy si měla vybrat, ke které smečce se chce přidat, se poprvé setkala s Porgasem, který ji okouzlil hned, jak ho spatřila. Od první chvíle, co ho uviděla, se do něj zamilovala, ovšem zatím se neodhodlala říct mu o svých citech, jelikož má obavy, že by její city neopětoval a odmítl ji, čímž by ji ranil. I když je Cassia odolná jak po fyzické, tak i po psychické stránce, mívá problémy zvládat to, když ji někdo raní pro psychické stránce, proto se snaží riziku, že by ji někdo mohl ranit, vyhnout, jak je to jen možné. Pro svůj vzhled je považována za velmi krásnou fenu, čehož si je vědoma a někdy toho využívá. Díky své kráse dokáže snadno okouzlit kdejakého psa a nejeden tulák už se po ní ohlédl. Mnoho z nich o ni projevilo zájem, avšak ona každého z nich odmítla, jelikož neměla zájem stát se něčí družkou a skončit stejně, jako její matka. Portgas je však výjimka. Ten je totiž prvním psem, který ji kdy zaujal a předtím, než ho poznala, ještě nepotkala psa, ke kterému by cítila to, co k němu. Nikdy dřív se do nikoho nezamilovala, proto si není jistá, co má v takové situaci dělat. Na jednu stranu chce Portgasovi říct, co k němu cítí, ale na druhou stranu má obavy z jeho reakce a toho, že by ji mohl ranit, pokud by k ní totéž necítil. Cassia ví, kdo byla její skutečná matka. Tušila to, tak se své matky, když ještě žila, na to zeptala a ta jí nakonec přiznala, že skutečně není její matka. Cassie se z ní nakonec podařilo i dostat informaci o tom, kdo je její pravá matka a tak se dozvěděla, že je dcera Akehy. Nikomu o tom však neřekla a to ani svým sourozencům, když ještě žila spolu s nimi. Nechtěla je tím zatěžovat a zničit jejich vztah s matkou, protože věděla, že kdyby zjistili, že jim lhala a není jejich pravá matka, ranilo by je to, což nechtěla, tak se radši rozhodla držet jazyk za zuby, i když jim to říct chtěla. Mezi tuláky bývala pro své schopnosti týkající se zabíjení a svou krásu zvaná 'Nebezpečná kráska'. Mnozí totiž neznali její pravou identitu, kterou dokázala vždy dobře skrýt, a jen málokdo měl to štěstí ji zahlédnout při činu. Pokud už se tak stalo, bylo to však jen proto, že ona sama se chtěla danému ukázat. Svým vzhledem se dost podobá své matce.
Rodina:
Akeha - matka (mrtvá)
Moeru - otec (nikdy ho nepoznala)
Tai - bratr (neznámo kde)
Luke - bratr (neznámo kde)
Ginny - sestra (neznámo kde)
Sheila - sestra (neznámo kde)
Caitlyn - nevlastní sestra (žije ve smečce Mořských vln)
Kakashi - strýc (mrtvý)
Ronin - strýc (žije ve smečce Padlých)
Budoucí druh: Portgas (žije ve smečce Mořských vln)
Popis vzhledu: Cassia je štíhlá fena průměrné výšky s lesklou srstí převážně šedobílé barvy, avšak místy se její srst barví i do krémové až zlaté barvy. Na pravé straně krku a levém rameni má tři jizvy po drápech a má též jizvu přes pravé oko. Její oči jsou každé jiné barvy - levé světle zelené a pravé nebesky modré.
Vzhled: + má jizvu přes pravé oko

Jméno: Feist
Pohlaví: pes
Věk: necelé 2 roky
Plemeno: kříženec německého ovčáka
Postavení: bojovník
Smečka: Tuláci nočního břesku
Něco o něm: Feist je pes s dost proměnlivou povahou, která se obvykle odvíjí od toho, jako má v dané chvíli náladu. Obecně je to ale dost chladný pes, který většinou příliš neprojevuje své emoce. Na první pohled působí nepřátelsky a pro mnohé až děsivě. Je dost bojovný, proto není k podivu, že ho boj baví. Už jako velmi mladý boj často trénoval a díky tomu se stal i přes svůj mladý věk brzy velmi dobrým bojovníkem. I tak ale s tréninkem nepřestal a trénoval dál, díky čemuž se postupně zlepšoval stále víc a víc, až byl schopný porazit takřka kohokoliv, kdo se mu postavil. Je poměrně výbušný, takže není radno si s ním zahrávat a každý, kdo ho podcenil a dal se s ním do křížku, toho hned litoval. Feist nesnáší, když ho někdo podceňuje, proto nemá sebemenší problém danému s radostí ukázat, jak se v něm zmýlil. Jeho se opravdu podceňovat nevyplácí a to už nemálo psů zjistilo na vlastní kůži. I když se však může zdát jako drsný a možná i bezcitný, ve skutečnosti takový není. Sice je často dost hrubý, ale vždy k tomu má důvod. Nikdy se k nikomu nechová hrubě bezdůvodně. Možná se jeví jako pes, který nemá city, protože je obvykle příliš neprojevuje, ale pravda je jiná. Jako každý jiný pes má city, ale ty projevuje pouze ve společnosti svých nejbližších, ke kterým dokáže být až překvapivě milý a je vůči nim velmi starostlivý a ochranářský. Nikdy by nedopustil, aby se jim něco stalo a chránil by je do posledního dechu. Byl by pro ně schopný i obětovat vlastní život, pokud by to bylo nutné. Pokud by se jim něco stalo a on by tomu nezabránil, vyčítal by si to snad až do konce svého života a to i v případě, že by za to nemohl. Dával by si za to vinu, i když by někde hluboko uvnitř věděl, že to nebyla jeho chyba. I kdyby to bylo něco, co nemohl nijak ovlivnit. I přesto by si to vyčítal, ale to by si, stejně, jako své pocity, nechal pro sebe. Pokud se stane, že ho něco trápí, skryje to, jelikož nechce, aby o něj měli ostatní starost a myslí si, že s takovými věcmi se musí vypořádat jen on sám a nikdo jiný mu do toho nemá co zasahovat. Jeho problémy jsou jeho problémy, proto mu přijde zbytečné a též hloupé tím zatěžovat ostatní, natož u nich hledat radu/pomoc. Navíc by to bral jako znak slabosti, proto si vždycky chce vše vyřešit sám a nezatahovat do toho druhé. A to obvzláště v případě, kdyby je tak mohl ohrozit. To je to poslední, co by chtěl. Co se jeho minulosti týče, je rozeným smečkovým psem, i když vzhledem k jeho povaze si o něm mnozí mohou myslet, že je spíš rozeným tulákem, co se jen přidal ke smečce. Snad nikoho by nenapadlo, že pes, jako on, ve skutečnosti strávil životem tuláka jen velmi malou část svého života. Narodil se ve smečce, kde bylo přísně zakázané, aby měli členové smečky vztahy s někým mimo smečku, proto jeho matka před smečkou tajila identitu jeho otce. Jeho otec, Rover, byl totiž tulákem, se kterým se jeho matka střetávala tajně. Nikdo o jejich vztahu nevěděl a oba se to snažili o to, aby to tak i zůstalo. To se jim nakonec podařilo, jelikož jeho otec zemřel ještě před jeho narozením, takže si své tajemství vzal do hrobu a Feist ho tak nikdy nepoznal. Jeho matka byla zdrcená, když se dozvěděla o smrti svého druha a zároveň otce svých nenarozených štěňat, ale dokázala se s tím smířit a zůstat silná pro svá štěňata. Ovšem to, že zůstala na štěňata sama, ji tížilo tak, že to nakonec nezvládla a rozhodla se svěřit své nejlepší kamarádce s pravdou o tom, kdo byl jejím druhem a otcem jejích štěňat. Moc dobře věděla, že její kamarádka by to nikomu neřekla a tak věděla, že se jí může svěřit s čímkoliv. Její kamarádka jí poskytla tolik potřebnou podporu, slíbila, že nikomu její tajemství nevyzradí a nabídla se, že jí pomůže s péčí o štěňata. Za to byla Feistova matka vděčná a její kamarádka své slovo skutečně dodržela. Tajemství nikomu nevyzradila a když se Feist narodil, stala se takovou jeho chůvou a začal jí dokonce říkat teto, ačkoliv mu nebyla nijak příbuzná. Nevadilo mu, že neměl otce ani žádné sourozence a byl šťastný, že měl svou matku a 'tetu'. Toto však nemělo dlouhého trvání. V době, kdy mu byly čtyři měsíce, totiž jeho matka vážně onemocněla a své nemoci nakonec i podlehla, i když se s ní snažila statečně bojovat, přestože stále víc a víc slábla. Feista její smrt velice zdratila. Aby taky ne, když byla jediným členem rodiny, kterého ve smečce měl. Po její smrti se změnil a z dříve veselého, hravého a společenského štěněte se stalo zamlklé, tiché, do sebe uzavřené štěně, které se přestalo bavit s ostatními a bylo schopné nepromluvil jediné slovo i celé dny. Jediným psem, který s ním dokázal navázat nějaký kontakt, byla jeho 'teta', která při něm byla ve chvílích, kdy to potřeboval nejvíc a poskytla mu přesně to, o co se smrtí své matky přišel. Ačkoliv nebyl jejím synem, i tak mu byla schopná dát mateřskou lásku a starat se o něj, jako o vlastního. Nebylo divu, když si byli tak blízcí a navíc v té době měla vlastní štěňata. Tedy spíš... Štěně. Původně sice měla štěňata dvě, ale když krátce před smrtí Feistovy matky porodila, její syn se bohužel narodil příliš slabý a zemřel krátce po narození. To ji sice zdrtilo, ale když zemřela Feistova matka a Feist se tak stal sirotkem, rozhodla se přijmout ho za svého a vychovat ho jako vlastního. Mohl jí alespoň částečně nahradit jejího zesnulého syna a navíc jí na něm vždycky záleželo. Vždycky ho milovala a chtěla pro něj jen to nejlepší, i když nebyla jeho matkou. Feista tedy adoptovala a ten se tak stal starším bratrem její dcery - Kaori. S tou se rychle sblížil a právě ona byla tou, kdo mu znovu vnesl světlo do života. To ona byla ta, díky které se alespoň částečně vrátil ke svému starému já. Začal ji brát jako svou vlastní sestru a nehnul se od ní ani na krok. Už od první chvíle, kdy ji uviděl poprvé, si přísahal, že ji bude vždy chránit a nikdy nedopustí, aby se jí něco stalo a to je odhodlaný za jakoukoliv cenu dodržet. Když před půl rokem Kaorina matka a zároveň jeho adoptivní matka zemřela, rozhodl se spolu s Kaori svou rodnou smečku opustit. Už tam nechtěli nadále žít, jelikož tam nikdy tak docela nezapadali, protože nikdo nevěděl, co byli zač jejich otcové. Ano, i identita Kaorina otce byla neznámá. Dokonce ani ona sama ho neznala a nevěděla, co byl zač. Nikdy se nedozvěděla ani jeho jméno, narozdíl od Feista, který o svém otci něco věděl, jelikož jeho matka mu o něm před svou smrtí často vyprávěla, i když jí musel slíbit, že to zůstane jen mezi nimi a nikomu o svém otci nic nepoví. Po odchodu ze smečky se stali tuláky a Feist se rozhodl Kaori naučit bojovat pro případ, že by se ocitla v nebezpečí, když by on zrovna nebyl poblíž. Věděl, že s ní nemůže být pořád a uvědomoval si, že umět se ubránit je něco, co by se měl pro přežití naučit každý pes. Začal tedy sám Kaori trénovat. I když byl mladý, byl již dost zkušený a v době, kdy ještě byl ve smečce, se i přes svůj mladý věk řádil mezi ty nejlepší bojovníky, i když byl z nich nejmladší a ostatní významní bojovníci byli podstatně starší než on. Ani jeden z nich mu nebyl věkově blízko, ale i tak byl stejně schopný, jako oni. Trénink Kaori nebyl tak snadný, jelikož jí zprvu boj příliš nešel. Vždy byla dost mírná a násilí neměla ráda, proto ji boje nikdy příliš nebraly, no věděla, že je důležité naučit se alespoň ubránit, tak se snažila zlepšit a to se nakonec podařilo. Díky Feistově tréninku se z ní nakonec stala dobrá bojovnice, i když ne tak dobrá, jako Feist. Feist na ni byl však i tak hrdý a zvlášť ocenil, že to nevzdala, i když se jí nejdříve boj příliš nedařil. Po několika měsících tuláckého života však nastal problém a tím problémem bylo to, že je začala sužovat samota. Sice měli jeden druhého, ale začala jim chybět společnost smečky, i když Feist se to snažil skrýt a dal to najevo jen málokdy (když si myslel, že ho Kaori nevidí), Kaori to ale skrývat nedokázala. Ta v tom narozdíl od Feista nikdy dobrá nebyla a i když se to snažila skrýt, jak nejlíp mohla, on to i tak vždycky poznal. On totiž dokázal poznat i tu sebemenší změnu na jejím chování. I tak neopatrnou změnu, že nikdo jiný by si jí snad nevšiml. Feist na ní proto viděl, že jí chybí smečka. Nemusela mu ani nic říkat, když to poznal. Proto se rozhodl pokusit se v co nejbližší době najít nějakou smečku, ke které by se mohli přidat a touto smečkou se stala právě smečka Tuláků nočního břesku, do které oba celkem rychle zapadli a velmi brzy se stali díky svým bojovým schopnostem ceněnými členy smečky. Po své matce zdědil obdaření, které mu umožňuje ovládat led a manipulovat s ním.
Rodina:
Loren - matka (mrtvá)
Rover - otec (mrtvý)
Dagger - strýc (žije ve smečce Mořských vln)
Portgas - strýc (žije ve smečce Mořských vln)
Sabo - strýc (žije ve smečce Padlých)
Mizui - bratranec (žije jako tulák)
Kimahri - bratranec (žije jako tulák)
Budoucí družka: Izanagi (žije ve smečce La Lore)
Popis vzhledu: Feist je poměrně vysoký pes se štíhlou, avšak vypracovanou postavou. Má celkem krátkou, ale přesto hustou srst tmavé barvy, přičemž převažuje hlavně černá, ale místy má srst i tmavě šedou a rezavou. Na hrudi má bílou srst a stejně tak i na tlapách. Má černou špičku ocasu a tři jizvy po drápech na pravém rameni. Každé oko má jiné barvy - levé tmavě hnědé a pravé ledově modré. Svým vzhledem se příliš nepodobá svým rodičům, avšak je na něm velmi patrná podoba s jeho strýcem Daggerem.
Vzhled:

Jméno: Kaori
Pohlaví: fena
Věk: 1,5 roku
Plemeno: kříženec border kolie
Postavení: bojovnice
Smečka: Tuláci nočního břesku
Něco o ní: Kaori je narozdíl od Feista velmi milá a přátelská fena se smyslem pro humor. Je sice poměrně tichá, ale přesto celkem společenská. Své emoce obvykle neskrývá, ale pokud nechce, aby ostatní věděli, jak se v určité situaci cítí, pokusí se je skrýt, no ne vždy se jí povede skrýt je natolik dobře, aby to nikdo nepoznal. I když je však skryje sebelíp a ostatní to nepoznají, jeden pes to pozná vždy - Feist. Ten jediný ji zná natolik dobře, aby dokázal rozpoznat i tu nejméně patrnou změnu na jejím chováním. To je někdy sice dobré, no na druhou stranu by byla někdy radši, kdyby v ní nedokázal číst jako v otevřené knize. Až tak dobře ji totiž zná, proto je pro ni takřka nemožné před ním cokoliv skrýt, jelikož on to stejně vždycky pozná. I tehdy, kdy ona nechce. Tím pádem se to jeví tak, jako kdyby jí Feist viděl do duše. Ona však dokáže vidět do duše i jemu, i když on by byl asi radši, kdyby ne. Nedokáže v něm sice číst tak dobře, jako on v ní, jelikož on dokáže své skutečné pocity skrýt mnohem líp, ale ona i tak dokáže poznat změny na jeho chování. Ostatní možná dokáže obelhat, ale ji? Ji ne. Narozdíl od ostatních členů smečky totiž zná jeho pravou tvář a jeho milou, starostlivou stránku, kterou nikomu jinému neukazuje. Dokáže poznat, když ho něco trápí, ale ne vždy, narozdíl od něj, který pozná vždy, když něco trápí ji. Kdyby neuměl tak dobře skrývat své pravé pocity, dokázala by v něm číst stejně, jako on v ní. Tak to ale není a tak to Kaori pozná obvykle jen tehdy, kdy Feist neskryje své pocity dostatečně dobře a nebo si nedá pozor a projeví se skutečně pocity, když si myslí, že ho nikdo nevidí. Ví totiž, že Feist nedokáže skrývat své pravé pocity věčně, proto jim obvykle dá volný průchod při první příležitosti, kdy si je jistý, že je sám. Někdy však sám není, i když si to myslí. Když má Kaori totiž tušení, že s ním není něco v pořádku, tajně ho sleduje, aby zjistila, co se děje. Díky tomu se jí už několikrát podařilo zjistit, když Feista něco trápilo. Ovšem pokud na to Feist přišel, nebyl z toho nadšený, takže se radši vždycky snažila, aby na to nepřišel, ale i tak se ho snažila podpořit a pomoct mu, pokud usoudila, že to potřebuje, i když ví, že on o pomoc druhých nestojí a nemá rád, když mu ostatní pomáhají, protože si myslí, že ničí pomoc nepotřebuje. Feist a Kaori jsou nerozlučná dvojice, jež se často navzájem doplňuje a i když jsou každý jiný, vycházejí spolu dobře a jsou si velmi blízcí. U nich platí, že se protiklady přitahují, ovšem ani jeden z nich nikdy k tomu druhému nechoval žádné bližší city, než sourozenecké pouto. Lásku k sobě nikdy necítili, pokud nepočítáme tu sourozeneckou. Ačkoliv totiž nemají společnou krev, berou se navzájem jako sourozenci, proto je nikdy ani nenapadlo o tom druhém uvažovat, jako o potenciálním partnerovi. Možná by tvořili skvělý pár, no o to ani jeden z nich zájem nemá. Kaori bere Feista jako svého velkého bratra, který je pro ni vzorem, a on ji jako svou mladší sestru. Avšak často se stává, že když potkají někoho, kdo je nezná, daný si o nich myslí, že jsou pár, ačkoliv nejsou. To Kaori vždy pobaví, i když někdy jí to už leze na nervy a docela jí to vadí. Feist dělá, že je mu to jedno, no ona ví, že ho to ve skutečnosti dost štve a nesnáší, když si je někdo splete s druhy jen proto, že jsou si blízcí a nejsou si vůbec podobní. Jelikož se to však stává často, už si na to celkem zvykla a moc to neřeší. Vlastně je jí to tak nějak jedno. Ať si o nich ostatní myslí, co chtějí. Stejně jim není nic do toho, jestli jsou druhy nebo ne. To je nemusí zajímat, když se jich to netýká. Pro svůj vzhled je Kaori mnohými považována za krásnou, ačkoliv ona sama si nemyslí, že by byla nějak krásná. Nepřipadá si výjimečná a nemyslí si, že se nějak liší od ostatních fen. Kvůli svému vzhledu měla již nejednoho nápadníka, no Feist každého z nich odehnal, což jí však nevadilo, jelikož stejně o nikoho z nich neměla zájem. Věděla totiž, že ji chtějí jen pro její vzhled a ne proto, jaká skutečně je. Podle ní je důležité vybrat si druha na základě povahy a ne vzhledu. Ten není podstatný. Už několikrát se totiž setkala s případy, kdy vzhled klamal. I když byl totiž pes na venek pohledný, neměl zrovna přitažlivou povahu, naopak povaha byla to, co ji vždy odradilo, když se do nějakého psa zakoukala. Většina pohledných psů totiž byla přehnaně sebevědomá, arogantní a příliš zahleděná do sebe. Takové psy nikdy nemusela, proto každého takového psa hned zavrhla, i když on o ni měl zájem. O tom, že se nenarodila jako jedináček, neví. Nikdo jí neřekl, že když se narodila, měla ještě mladšího bratra, proto si myslí, že je jedináček a netuší, že měla bratra. Skutečného bratra, který narozdíl od Feista, měl stejnou krev. Její matka byla zdrcená , když přišla o syna, proto na něj chtěla raději zapomenout a tak se rozhodla, že bude nejlepší, když o něm už nikdo nebude mluvit. Kaori byla v době, kdy její bratr zemřel, ještě moc malá na to, aby si to pamatovala, a její matka se rozhodla, že bude nejlepší, když to tak zůstane, takže jí o jejím bratrovi nikdy neřekla. Feist sice věděl, že měla bratra, ale kvůli její matce o něm nikdy nemluvil. Kaori nikdy nevadilo, že neměla sourozence, jelikož měla Feista, který sice nebyl její skutečný bratr a byl o několik měsíců starší, ale ona ho i tak brala za svého bratra. Díky tomu, že s ním vyrůstala, si k němu vybudovala pevné a velmi blízké pouto, které se ještě posílilo se smrtí jejího matky. Tehdy jí byl Feist totiž jedinou oporou a on jako jediný ji dokázal pochopit a utěšit. Nikdo kromě něj nechápal, jak pro ni byla její matka důležitá a kolik pro ni znamenala. On s ní přece jen také vyrůstal a i pro něj byla matkou, která ho vychovala, i když ve skutečnosti nebyla jeho matkou. Když po smrti její matky spolu s Feistem ze smečky odešla a stali se tuláky, začala jí chybět společnost smečky, čehož si Feist všiml, tak se rozhodl najít smečku ke které by se mohli přidat. Kaori mu za to byla vděčná a zahřálo ji u srdce, i když věděla, že to nedělá jen kvůli ní. Moc dobře věděla, že i jemu chybí společnost smečky, i když se to snažil skrýt, no ona ho i přesto párkrát přistihla s výrazem, ze kterého jí bylo hned jasné, že se cítí sám, i když měl ji. Ona to chápala. I ona se cítila sama. Sice měli jeden druhého, ale jeden pes nedokáže nahradit smečku. Dva psi nejsou smečka. Když narazili na Tuláky nočního břesku a přidali se k nim, byli oba šťastní, že už nejsou sami a mají zase společnost smečky, která jim tak chyběla. Tahle smečka se sice trochu lišila od jejich rodné smečky a nikoho v ní neznali, ale i tak si oba brzy zvykli a stali se ceněnými bojovníky. Na to je Kaori náležitě hrdá a váží si toho, že je bojovnicí. Tvrdě trénovala, aby se naučila dobře bojovat a díky Feistovi se to naučila. Jedině jemu vděčí za to, že je nyní dobrou bojovnicí a ona to moc dobře ví, proto mu je velice vděčná. Jako snad každá fena i Kaori touží potom jednoho dne poznat svou spřízněnou duši a jelikož zbožňuje štěňata a má pro ně slabost, sní o tom mít jednou svá vlastní. Je však ještě mladá, takže v blízké době štěňata mít neplánuje. Navíc zatím si ani nenašla druha, se kterými by je měla, a ještě si nepřipadá připravená na to být matkou.
Rodina:
Leila - matka (mrtvá)
Altai - otec (nikdy ho nepoznala)
Hachiro - bratr (mrtvý)
Stephen - strýc (mrtvý)
Tess - teta (neznámo kde)
Jessie - teta (neznámo kde)
Reiko - bratranec (žije v Divoké smečce)
Aneira - sestřenice (žije v Divoké smečce)
Budoucí druh: Shiniya (žije ve smečce La Lore)
Popis vzhledu: Kaori je štíhlá fena středního vzrůstu s hustou středně dlouhou srstí hnědobílé barvy, přičemž nad očima, na tvářích a na zadních tlapkách má světlejší srst. Má hnědý čenich a na pravém rameni má tři jizvy po drápech. Každé oko má jiné barvy - levé jasně žluté, zatímco pravé světle modré.
Vzhled:

Jméno: Enzo
Pohlaví: pes
Věk: 4 roky
Plemeno: kříženec
Postavení: bojovník
Smečka: Tuláci nočního břesku
Něco o něm: Ačkoliv je Enzo vzhledově velice podobný svému staršímu bratrovi, je prakticky jeho úplným opakem. Je povětšinou dost chladný a někdy i nepříjemný. Své emoce projevuje jen zřídkakdy a obvykle si udržuje ke všem chladný přístup. Dokáže být i milý, ale to bývá zřídka a když už, tak pouze ke svým nejbližším. K cizincům se chová nedůvěřivě a často i nepřátelsky. Získat si jeho důvěru není vůbec snadné, jelikož věří jen málokomu. Na to, aby si někdo získal jeho důvěru, si musí daného nejdříve prověřit a ujistit se, že si daný jeho důvěru zaslouží. Pokud se však někomu podaří jeho důvěru získat a zradí ho, je takřka nemožné získat si jeho důvěru zpátky. Nedává totiž druhé šance a odpouští jen výjimečně. I když je však obvykle chladný, existuje výjimka - někdo, ke komu nikdy chladný není. Tímto psem není nikdo jiný, než jeho mladší sestra. Ta mu byla vždy blízká, ostatně jako původně všichni jeho sourozenci. Sice se občas nepohodli, jak už to u sourozenců bývá, zvlášť, když on měl sourozenců celkem pět. S Vitou však vycházel vždy dobře a ani jednou se s ní nepohádal. Mezi nimi nikdy nebyly spory, zatímco se svými bratry se hádal často a někdy i se svými dalšími dvěma sestrami. Jeho spory s bratry části vyústily i ve rvačky, jenže ty rychle ustaly, jakmile se toho vložila jejich matka či Vita. Jejich matka však byla často pryč, jelikož musela shánět potravu, takže když se Enzo dostal do sporu s někým ze svých sourozenců, obvykle to byla Vita, kdo zabránil v tom, aby jejich spor pokračoval. Tyto spory obvykle začínal právě on, ale nikdy to nebylo nic vážného a vždy se se svými sourozenci znovu usmířil. Když byl štěně a hlavně v době, kdy dospíval, měl dost vznětlivou, bojovnou povahu a tendence se stále dostávat s někým do sporů. Podobně na tom byl i jeho bratr Gizmo, proto nebylo divu, že se ti dva prali takřka neustále. Kromě Gizma se často dostával do sporů i se svým druhým bratrem - Erosem. Eros byl jakožto prvorozený a tím pádem nejstarší z nich, vždy ten, kdo měl za všechny sourozence zodpovědnost, když byla jejich matka pryč a měl na ně dohlížet, což se však Enzovi nelíbilo. On to totiž viděl jinak. Připadalo mu, že jejich matka ho má ze všech sourozenců nejraději a věří mu ze všech nejvíc, proto na svého staršího bratra velmi žárlil a často se s ním dostával do sporů, ačkoliv Eros o to nestál a vždy se tomu snažil vyhnout. Pokud už se do sporu dostali, Eros se vždy Enza snažil uklidnit a donutit ho, aby přestal. Jejich spory mu připadaly nesmyslné, no Enzovi ne, proto Erose nikdy neposlouchal. Nikdy si ke svému staršímu bratrovi nevybudoval respekt, narozdíl od jeho ostatních sourozenců, kteří ho respektovali a poslouchali na slovo, když byla matka pryč, jelikož to po nich chtěla, a dokonce k němu i vzhlíželi za to, jak byl schopný. Jejich matka věděla, že je Eros zodpovědný a může se na ně spolehnout, proto dala úlohu, aby hlídal své sourozence, právě jemu. Enzovi to připadalo neskutečně nefér, jelikož si myslel, že je lepší, než Eros, a to, že byl až druhorozeným, nemělo mít žádný vliv. To však ve skutečnosti nebyl ten důvod, proč na něj a jeho sourozence vždy dohlížitel v nepřítomnosti jejich matky Eros a ne on. Skutečným důvodem bylo to, že jejich matka věděla, že Eros je mnohem rozumnější, než on a že všech sourozenců se jevil jako ten nejvíce zodpovědný a vyspělý, což i byl, narozdíl on Enza, který se stále dostával do zbytečných a nesmyslných sporů, které obvykle i sám zavinil. Jejich matka ho proto viděla jako nedostatečně zodpovědného na to, aby měl zodpovědnost za své sourozence. To však Enzo nevěděl a myslel si, že dává Erosovi takovou zodpovědnost, protože byl z nich nejstarší a připadalo mu, že v jejích očích i nejlepší. Myslel si, že ho má radši, než jeho a jeho ostatní sourozence, ačkoliv tak to vůbec nebylo a jejich matka měla všech šest svých štěňat ráda stejně, no o tom Enzo nevěděl. Další věc, co Enza na Erosovi štvala, bylo to, že jejich matka mu často říkala, že je úplně stejný, jako jejich otec, o kterém vždy mluvila jako o skvělém druhovi, bojovníkovi a prakticky hrdinovi. Není divu, že proto on i všichni jeho sourozenci brali svého otce jako vzor, i když ho nikdy nepoznali, jelikož zemřel před jejich narozením, ale i tak toužili po tom být stejní, jako on. Hlavně Enzo miloval příběhy o svém otci a přál si být jako on ze všech nejvíc, proto mu vadilo, když matka říkala Erosovi, že je úplně, jako jejich otec. To však stále nebylo ani zdaleka všechno, co ho na Erosovi štvalo. Kromě spousty dalších nepodstatných věcí ho štvalo také to, že se Erosovi vždycky všechno dařilo (tak to alespoň viděl on) a byl často ve všem první. Když se učili lovit, Eros byl první, kdo jako první ulovil nějakou kořist, když hráli hru, ať už jakoukoliv, Eros skoro pokaždé vyhrál a když ne, tak to bylo jen proto, že nechal někoho ze svých sourozenců schválně vyhrát, aby je hra neomrzela. Enzo s ním kvůli tomuto nikdy dobře nevycházel a ze všech sourozenců měl právě s ním nejhorší vztah, i když Eros ho měl i přesto rád a stejně tak i všechny ostatní sourozence. Enzovi připadalo, že je Eros v očích všech perfektní a úžasný a jemu to připadalo nezasloužené. Připadalo mu, že si to Eros nezaslouží. Že si nezaslouží, aby ho měli ostatní rádi, aby ho obdivali a podobně. Myslel si, že to on by měl být tím, ke komu by vzhlíželi. To on by měl být tím nejlepším, ne Eros. On byl přece lepší, tak proč si toho nikdo nevšiml? To si opravdu nikdo nevšiml, že je lepší, než Eros? Že dokáže totéž a ještě líp? To si myslel, ale pravda to nebyla, proto to nikdo nemohl vidět. Nikdy nebyl lepší, než Eros. V ničem. Eros ho vždy ve všem předčil, ať už šlo o lov, boj nebo cokoliv jiného. Ze všech sourozenců byl právě Eros vždycky ve všem nejlepší a nikdo ho nedokázal překonat. Enzo se o to mnohokrát snažil, ale nikdy se mu nepodařilo stát lepším. Když jednoho dne zemřela jejich matka a všichni sourozenci pak měli pouze jeden druhého, Enzo usilovat o to, aby zůstali spolu. Věřil, že společně dokáží být silní a možná si dokonce budou schopni založit smečku, ačkoliv někteří z jeho sourozenců měli v plánu odejít a začít svůj vlastní život, no nikdo z nich neměl odvahu tak učinit. Tak to alespoň bylo do doby, než Eros narazil na Sasukeho a Vulpix, ke kterým se rozhodl přidat, tak odešel od svých sourozenců a přidal se k nim, aby mohl začít žít svůj vlastní život. To však Enzo viděl jinak. Viděl to jako velmi sobecké rozhodnutí, které bylo navíc mířené proti němu. Myslel si, že Eros ví, že chce udržet všechny sourozence pohromadě a myslel si, že to chápe, ovšem, očividně se zmýlil. Eros však nebyl jediný, kdo se rozhodl opustit své sourozence. Po něm totiž odešli i Gizmo, Bianca a Carina a Enzo to bral nejen, jako zradu rodiny, ale navíc si myslel, že to udělali proto, že chtěli následovat Erosův vzor. Pravda však byla taková, že chtěli odejít už předtím a Erosův odchod byl jen jakýmsi spouštěčem, díky kterému se k tomu konečně odhodlali. Enzo po tomto začal své sourozence nenávidět, avšak největší nenávist si vypěstoval k Erosovi, kterému odchod Gizma, Biancy a Cariny dával za vinu. Byl přesvědčený, že nebýt jeho odchodu, ani jeden z nich by nikdy neodešel. Ve skutečnosti by však odešli i tak, jelikož už nedokázali Enza nadále vystát, jen by asi odešli až o něco později, no to však Enzo nevěděl. Bere proto Erose jako zrádce rodiny, který jejich rodinu navždy rozvrátil a zničil. Dokonce si přísahal, že pokud ho někdy v životě znovu uvidí, pomstí se mu a postará se o to, aby litoval svého rozhodnutí. Aby trpěl za to, co způsobil. Toto je však jeho tajemství, o kterém nikdo jiný neví. Dokonce ani Vita, která s ním jako jediná ze sourozenců zůstala. Po odchodu Erose a dalších tří svých sourozenců žil spolu s Vitou nějakou dobu tuláckým životem, který však ani jednomu z nich nevyhovoval, protože byli zvyklí na společnost svých sourozenců, která jim začala chybět, tedy především Vitě, která byla narozdíl od Enza velmi společenská, tudíž pouze jeho společnost jí nestačila, i když to nikdy neřekla, ale to ani nemusela. On to moc dobře věděl, proto se rozhodl pokusit vyhledat nějakou smečku, ke které by se mohli přidat, i když si nebyl jistý, zda je to dobrý nápad a sám neměl úplně chuť přidat se do smečky, kde je spoustu neznámých psů. Nakonec narazili na smečku Tuláků nočního břesku, ke které se přidali a oba získali nejdříve pozici hlídkaře, avšak Enzo se později prokázal jako schopný bojovník, proto byl z hlídkaře povýšený na bojovníka. Na to byl velmi hrdý, zvlášť proto, že tvrdě trénoval, aby se stal dobrým bojovníkem a to se mu nakonec vyplatilo. Kromě tajemství, týkající se posmty Erosovi, má však ještě jedno, avšak úplně jiné tajemství a to tajemství týkající se Aelin. Ta, ačkoliv by to nepřiznal, ho zaujala už od první chvíle, co ji uviděl, a už nějakou dobu po ní pokukuje, no nemá odvahu říct jí, že se mu líbí, jelikož si myslí, že vztahy nejsou nic pro něj a navíc pochybuje, že jeho city opětuje, proto se chce ušetřit zbytečné bolesti a snaží se své city skrýt, ačkoliv to pro něj není snadné.
Rodina:
Gaia - matka (mrtvá)
Kane - otec (mrtvý)
Eros - bratr (Beta smečky Padlých)
Gizmo - bratr (žije jako tulák)
Carina - sestra (žije jako tulačka)
Bianca - sestra (žije jako tulačka)
Vita - sestra (žije ve smečce)
Budoucí družka: Aelin (žije ve smečce)
Popis vzhledu: Enzo je stejně jako Eros dost vysoký štíhlý pes, avšak ne tak vysoký, jako on. Má též svalnatou postavu, dlouhé nohy, velké špičaté uši a růžový čenich. Krátkou srst má znatelně tmavší než jeho bratr a oči má naopak o něco světlejší. Zatímco Eros má oči zbarvené do oranžova, jeho oči mají spíš jantarovou barvu. Na levém rameni má tři jizvy po drápech.
Vzhled:

Jméno: Vita
Pohlaví: fena
Věk: 4 roky
Plemeno: kříženec
Postavení: hlídkařka
Smečka: Tuláci nočního břesku
Něco o ní: Vita je prakticky úplným opakem Enza - je milá, přátelská a společenská a narozdíl od něj své emoce obvykle neskrývá. Svou povahou se od ostatních psů ze smečky dost liší, protože většina psů má podobnou povahu, jako Enzo, zatímco psů s povahou podobnou té její je ve smečce velmi málo. V podstatě by se o ní dalo říct, že je naprostý opak toho, jaký by měl být správný pes ze smečky Tuláků nočního břesku být. To, že psi z této smečky neprojevují a skrývají své emoce nesplňuje, to, že jsou krutí a nemilosrdní zabijáci také ne, nepřátelská taky není, dobrá bojovnice taky ne a o neporazitelnosti se v jejím případě ani nedá mluvit. Nikdy nebyla příliš silná, naopak byla vždycky dost slabá, co se týče fyzické síly, no nedá se však říct, že by byla nějak silná ani po psychické stránce. Narodila se jako poslední, nejmenší a nejslabší štěně z vrhu a tím i zůstala. Vždycky byla nejmenší a nejslabší ze svých sourozenců, proto není překvapivé, že boj není zrovna její silná stránka. Ačkoliv se snažila naučit bojovat, nikdy se jí nepodařilo porazit ani jednoho z jejích sourozenců a v boji vždy potřebovala něčí pomoc. Sama totiž nikdy nezvládla někoho porazit. Co se týče zabíjení, jak je už asi dost jasné, ani toto není její silná stránka. Nikdy nikoho nezabila a ani nechce. Nesnáší zabíjení a násilí celkově, proto je jí zabíjení proti srsti, což může mnohým psů z této smečky, která se skládá především ze zabijáků, dost směšné a může proto některým připadat zbytečná. Zbytečná však není. Umí totiž dobře lovit a má velmi citlivý čich a sluch, díky kterému jí neunikne téměř nic, což z ní činí skvělou hlídkařku. To, že do smečky úplně nezapadá, jí nevadí a i přes rozdíly mezi ní a ostatními se snaží se všemi dobře vycházet. Díky její přátelské povaze pro ni nikdy nebylo těžké najít si přátelé, proto si i v této smečce dokázala najít přátele celkem rychle. Na jejich blízkých jí velmi záleží a byla by pro ně schopná udělat snad úplně cokoliv. Ráda jim s čímkoliv pomůže a nikdy by nikoho nenechala v nesnázích, což se netýká jejích blízkých, ale i všechny ostatních. Pro každého člena smečky by byla schopná riskovat život a to i pro ty, kteří by se dali považovat za její nepřátele. Dokonce by byla schopná zachránit i psa, který by nebyl ze smečky, pokud by byl daný v ohrožení života. Vzhledem ke své nekonfliktní povaze se Vita dostává do sporů jen zřídkakdy a když už, tak jen proto, aby je zastavila. To, že by byla ona sama do nějaké sporu zapojená, bývá vzácné. Nemá totiž spory ráda, tak se jim raději snaží vyhýbat a vždy jim předejít. Stejně jako Eros, Enzo a její další sourozenci se i ona narodila jako tulačka. Tulácký život žila však až do doby, než přišla o matku. Po její smrti se její sourozenci rozdělili. Jako první odešel Eros, který se rozhodl začít nový život spolu se Sasukem a Vulpix, a poté následovali i její ostatní sourozenci, tedy až na jednoho. Jeden z jejích bratrů s ní zůstal - Enzo. Vita ví, že Enzo je přesvědčený, že Eros může za to, že se od nich jejich ostatní sourozenci. Ví, že si myslí, že Erosův odchod je podnítil k tomu, aby také odešli, avšak ona s tím nesouhlasí a není zastáncem jeho názoru. Nezazlívá Erosovi ani svým ostatním sourozencům, že odešli. Chápe, že chtěli začít žít nový život. Chce, aby byli šťastní, a pokud našli či chtěli najít své štěstí jinde, pak by bylo špatné jim v tom bránit. Sice byla z jejich odchodu smutná, no na druhou stranu byla ráda, protože věděla, že její sourozenci učinili tak, jak chtěli. Bylo to jejich rozhodnutí a pokud to bylo to, co chtěli, pak jí to přišlo jako správná věc. Bez nich se však cítila sama. Vždy byla zvyklá na společnost a to, že měla teď po svém boku pouze jediného psa, jí úplně nestačilo. Enzo jí nemohl nahradit ostatní a toho si byl vědom, což bylo důvodem, proč se rozhodl vyhledat nějakou smečku, ke které by se mohli přidat. Sice jí to nikdy neřekl, avšak ona to i tak moc dobře věděla a byla mu za to vděčná. Nakonec se přidali ke smečce Tuláků nočního břesku a stali se hlídkaři, no Enzo byl díky svým bojovým schopnostem brzy povýšen na bojovníka, za což je na něj Vita hrdá, jelikož je přesvědčená, že si toto postavení zaslouží. To, že je hlídkařka, jí nevadí. Naopak jí přijde, že toto je pro ni ideální postavení, jelikož na bojovníka ani žádné jiné postavení se nehodí. Je tedy se svým postavením spokojená a o získání vyššího postavení nemá zájem. Vita má velmi ráda štěňata a má pro ně slabost, proto není překvapivé, že by si přála jednou mít svá vlastní. Zatím se jí však nepodařilo najít si druha, se kterým by je mohla mít, avšak doufá, že se jí podaří si nějakého najít. Vždycky si přála mít druha, se kterým by mohla mít rodinu, a i když se jí toto přání zatím nesplnilo, věří, že jednoho dne se jí nakonec splní, když v to bude věřit a neztratí naději.
Rodina:
Gaia - matka (mrtvá)
Kane - otec (mrtvý)
Eros - bratr (Beta smečky Padlých)
Enzo - bratr (žije ve smečce)
Gizmo - bratr (žije jako tulák)
Carina - sestra (žije jako tulačka)
Bianca - sestra (žije jako tulačka)
Budoucí druh: Sabo (žije ve smečce Padlých)
Popis vzhledu: Vita je štíhlá fena středního vzrůstu s elegantní postavou a krátkou světlou srstí krémové barvy, která místy přechází až do bílé. Má trochu tmavší uši, růžový čenich a tři jizvy po drápech na levém rameni. Její oči jsou, podobně jako ty Erosovy, zbarvené do oranžova, akorát ty její jsou o něco světlejší a méně výrazné.
Vzhled:

Jméno: Izuko (zkráceně Izu, ale tuto přezdívku nesnáší a vadí mu, když ho tak někdo osloví)
Pohlaví: pes
Věk: 3,5 roku
Plemeno: kříženec pitbulla
Postavení: hlídkař
Smečka: Tuláci nočního břesku
Něco o něm: Izuko je poměrně tichý a nespolečenský pes, který raději tráví čas o samotě než ve společnosti, ale zároveň se společnosti úplně nevyhýbá. Jen samotu upřednostňuje před společností. I když totiž raději tráví čas o samotě, společnost mu nevadí. Stačí mu však společnost jen pár psů a nemá potřebu být ve společnosti celé smečky. Nemá rád, když je středem pozornosti a pokud se stane středem pozornosti, vždy ho to dost znervózní. Nikdy neměl rád, když na něj hledí hodně psů a vždy se raději zdržoval někde v pozadí, kde si ho ostatní tolik nevšímali. Dokáže sice mluvit před smečkou, ale pokud nemusí, tak se do toho nehrne. Z tohoto důvodu by pravděpodobně nebyl nejlepším kandidátem na Alfu nebo jiné vysoké postavení. To mu však nevadí, jelikož o nějaké vysoké postavení stejně nikdy neměl zájem. Jeho současné postavení mu vyhovuje, ačkoliv je velmi schopným a zkušeným bojovníkem a disponuje dost velkou silou, takže by měl nepochybně na to, aby se stal bojovníkem. Též je dobrým lovcem, ale boj mu jde o něco více než lov. Záleží mu na členech smečky a byl by ochotný je v případě nebezpečí chránit, i kdyby ho to mělo stát život. Ačkoliv se to totiž nezdá, záleží mu na nich, proto by nedosputil, aby se jim něco stalo. Už na první pohled se jeví jako chladný pes a v jeho případě první dojem neklame - Izuko skutečně je dost chladný a své emoce dává najevo jen výjimečně. Snad ještě nikdo ze smečky ho neviděl s jiným výrazem ve tváři, než s nečitelným kamenným výrazem bez jakýchkoliv emocí. Ještě nikdo ho neviděl se usmívat, natož slyšet ho se smát, což se jeví jako takřka nesplnitelný úkol. Nikomu se totiž zatím nepodařilo přinutit ho se alespoň pousmát, natož se zasmát. Důvod, proč se nikdy neusmívá a celkově neprojevuje, je prostý - myslí si, že by pak vypadal jako slaboch a navíc mu projevování emocí připadá zbytečné. Z důvodu, že si Izuko potrpí na osobní prostor a je dost důsledný, co se týče toho, aby měl dostatek svého osobního prostoru, mu vadí, když je u něj někdo příliš blízko. Možná to může znít hloupě, ale je mu nepříjemné, když je u něj někdo blíž, než půl metru. Vždy, když někdo naruší jeho osobní prostor, to komentuje slovy: ,,Narušuješ můj osobní prostor." nebo ,,Můžeš přestat narušovat můj osobní prostor?" a nebo něco jiného v tomto smyslu, přičemž pokaždé, když něco takového řekne, zní dost otráveně. Pokud pak daný pes neustoupí, tak se prostě sebere a odejde, protože prostě nemá rád, když je u něj někdo příliš blízko. Vadí mu to a celkem ho to znervózňuje, i když se to možná zdá zvláštní, ale on to tak prostě má a nikdo ani pořádně neví proč. Vlastně ani on sám to přesně neví, ale myslí si, že to bude mít co dočinění s tím, co si v minulosti prožil. Jde o to, že kdysi, i když se teď možná zdá těžké tomu uvěřit, měl družku. Družku, kterou opravdu miloval, avšak, jak se později ukázalo, nebylo to vzájemné. Myslel si, že ho miluje stejně tak, jako on ji, ale to se zmýlil. Byl s ní několik měsíců a v době, kdy s ní byl něco přes půl roku, mu jeho družka, Cilla, oznámila snad tu nejlepší zprávu, na kterou čekal snad každý druh - čekala štěňata. Izuko byl štěstím bez sebe. Nikdy v životě nebyl šťastnější, než v ten moment, a už se nemohl dočkat, až se stane otcem. Když se však štěňata narodila a on je poprvé uviděl, čekal ho velký šok - ani jedno ze štěňat totiž nevypadalo jako on. Žádné z nich nemělo jeho světlou srst, místo toho byla všechna černá, některá s bílými znaky. To by samozřejmě nebylo k podivu, pokud by Cilla měla černou nebo černobílou barvu, jenže ona měla sněhově bílou srst a jelikož Izuko znal oba její rodiče, sourozence a i některé další příbuzné, věděl, že není možné, aby za to mohla genetika jak z její, tak ani jeho strany, protože všichni z její rodiny měli buď bílou nebo jinou světlou barvu a stejně tak i psi z jeho rodiny. Izuko ihned pochopil, že ho Cilla podvedla a nejhorší bylo, že hned věděl s kým - s jedním z nejníže postavených členů smečky, ve které žil, a zároveň jeho dobrým přítelem - psem jménem Usiku. Izuka to neskutečně ranilo a to, že ho zradila fena, kterou tolik miloval, mu zlomilo srdce. Hned potom ji opustil a následně i odešel ze smečky. Nedokázal by se znovu podívat do tváře jak jí, tak ani Usikovi, svému kdysi dobrému příteli. Ačkoliv měl ve smečce dost vysoké postavení, což, jak později pochopil, byl asi důvod, proč si ho jeho Cilla vybrala za druha, i když ho nemilovala, rozhodl se odejít ze smečky i tak. Věděl sice, že byl dost váženým členem smečky a byl ve smečce i celkem oblíbený, ale už tam nemohl nadále zůstat. Ne potom, co ho dva psi, co mu byli nejbližší, zradili. Navíc v té době už ve smečce neměl ani jednoho člena rodiny. Otce nepoznal, matka mu zemřela, když mu byl rok, a jeho dvě sestry krátce po její smrti smečku opustily. On s nimi tehdy neodešel jen z toho důvodu, že by musel opustil svou milovanou, což nemohl udělat, tak zůstal, i když se toto později ukázalo jako chyba a nakonec toho litoval. Protože ho tedy po zradě jeho družky a Usika ve smečce nic nedrželo, neměl důvod tam nadále zůstávat a odchod mu přišel jako nejlepší rozhodnutí. Odešel ještě toho dne, co opustil Cillu, a stal se tulákem. Jako tulák žil po několik měsíců, ovšem, samota ho začala sužovat a začala mu chybět společnost, takže, když se jednou při lovu náhodou dostal na území Tuláků nočního břesku, neváhal a přidal se k nim. Život tuláka nebyl nic pro něj a jakožto rozený smečkový pes by nedokázal žít sám. Možná je těžké tomu uvěřit, ale je rád za to, že má společnost smečky, i když často tráví čas o samotě, proto to spíš působí jako úplný opak. Vzhledem k tomu, jakou měl zkušenost se svou bývalou družkou, je pro Izuka dost těžké začít někomu věřit a tak preferuje nemít se členy smečky žádné bližší vztahy. Není kvůli tomu vůbec snadné se s ním spřátelit, jelikož o to jednoduše nemá zájem. Má obavy z toho, že by ho mohli ostatní zradit stejně tak, jako kdysi Usiku, se kterým ho Cilla podvedla. Ví sice, že to by se teď nemohlo opakovat, když žádnou družku nemá, ale i tak se zatím s nikým nespřátelil. Je pro něj těžké vybudovat si k někomu důvěru a vlastně vůbec začít někomu věřit, natož se s někým sblížit. Kvůli tomu je sblížit se s ním takřka nemožné. Jelikož Izuko po zkušenosti s Cillou zanevřel na lásku, nehodlá se znovu s někým sblížit natolik, jako tehdy s ní. Nikomu už nechce dovolit, aby se k němu dostal tak blízko, jak ona, a dostal se k jeho srdci. To nechce za žádnou cenu znovu dopustit. V hloubi duše sice touží po lásce a konečně najít někoho, kdo by ho skutečně miloval, jenže si myslí, že jeho nikdy nikdo skutečně milovat nebude, když ho nedokázala milovat Cilla i přesto, že on ji miloval. Obává se, že kdyby k sobě lásku znovu pustil a zamiloval by se, dopadlo by to zase stejně, jako když se zamiloval poprvé - pes, do kterého by se zamiloval, by mu jeho lásku neopětoval a on by zase skončil se zlomeným srdcem, což nechce. Nechce znovu zažít to zklamání a pocítit tu bolest, jakou pocítil tehdy. Stačilo mu projít si tím jednou a rozhodně nemá zájem projít si tím znovu. Co se týče jeho přezdívky, nesnáší ji z jednoho prostého důvodu - říkali mu tak jeho nejbližší, kteří ho buď zradili nebo opustili, proto nemá rád toto oslovení a vadí mu, když ho tak někdo nazve, jelikož mu to vždy vrátí vzpomínky na ty, kteří ho tak oslovali. Na ty, na kterých mu tolik náleželo. Na ty, které měl kdysi tolik rád, ale oni ho buď zklamali a nebo navždy odpustili.
Rodina:
Zana - matka (mrtvá)
Ranger - otec (nikdy ho nepoznal)
Mikku - sestra (neznámo kde)
Leya - sestra (neznámo kde)
Bývalá družka: Cilla (žije v jeho rodné smečce)
Budoucí družka: Ireya (žije ve smečce)
Popis vzhledu: Izuko je vyšší pes s poměrně svalnatou postavou a krátkou srstí zlatobílé barvy. Po těle má mnoho jizev, avšak ne všechny z nich jsou na pohled patrné. Některé jizvy má totiž skryté pod srstí, takže jsou vidět buď jen pod určitým úhlem pohledu nebo pouze v případě, že by mu někdo odhrnul srst. Má tři jizvy po drápech na pravém rameni a velmi světlé ledově modré oči.
Vzhled:

Pro: _G_A_B_R_I_E_L_A_