Přišel znovu. Stejně jako včera. Prach stál v záři slunce, před mým doupětem, jako přízrak. A já si vzpoměla, s čím jsem včera usínala. Musím zjistit, co se tady stalo. Proč ho vyhodili?  Po téhle otázce se přízrak rozplinul.

    Šla jsem za někým, kdo by to  mohl vědět. Kojot byl  jeho nejlepší a taky jediný kamarád. Něco prostě musí vědět. Jenže Kojot šel na lov. Tak jsem se místo čekání přihlásila na dobrovolnou hlídku. Šla se mnou Fear. Mám tu malou fenku ráda. Je přáteská a něžná. Ale něco mi na ní nesedí...

    Když jsme přišli z hlídky, Fear šla zahlásit co jsme objevily a neobjevily, a já šla za Kojotem

    Když jsem došla k jeho doupěti, byl v družném hovoru s Norou. Ta, když si mě všimla, rychle se zvedla, odešla, a dělala, že se s Kojotem nikdy nemluvila.   "Ahoj Bouře! Moc rád tě vidím! Copak chceš?" Kojot je jeden z mála, kdo mě oslovuje 'Bouře'. "Ahoj Kojote! Moc ráda tě vidím. Doufám že jsem vás s Norou nevyrušila? Potřebuju se tě zeptat na něco hodně důležitého." Kojot se na mě nervozně zaculil, ale pak zvážněl. "Copak Bouře, co se děje?" Když se takhle ptal, bylo těžké odpovědět.  "Víš.. Jde o Pracha. Nikdy jsem vlastně pořádně nedozvěděla, proč odešel. Co se stalo?" Jestliže byl Kojot předtím važný, tak teď z něj vážnost přímo zářila. Co se tady stalo? Proč je to tak vážné? Chci to vůbec vědět? "Opravdu to chceš vědět, Bouře? Pod utajovanou pravdou se skrývají strašný věci."  Řekl to zak zvláštně. Tak... normálně. Jako kdyby říkal, že ulovil králíka. Pod utajovanou pravdou se skrývají strašný věci... A co skrýváš  ty?  "Ano Kojote, chci vědět, co se stalo. Hrozně moc" Vzdychl. "Dobře Bouře. Povím ti jeden příběh...

    Vypráví se, že Prach byl skvělý člen smečky. Jeden z nejlepších  lovců. Možná vrchní lovec. Ale pak tu byla Fear. Ty víš, že Prach má dobré oči, že? Jednou tvrdil, že Fear lovila! Jak směšný! Fear je hlídkařka. Ale.. To, že ji obžaloval nebylo tak hrozné jako to, co udělal potom. Pokusil se jí zabít. Smečka ho ale nachytala, a dala mu trest. On ho porušil, a chtěl zabít betu.To už bylo příliš. Smečka se ho bála, myslela si, že zešílel. Tak ho vyhnali. Konec. Fear o tom nemluví. Nikdo o tom nemluví. Jen... Fear nemám rád, podle mě něco zkrývá. Možná, že je ten příběh pravdivý, nikdo to neví. Jen Prach a Fear..."

     Ten příběh mi vrtal hlavou. Na nic jinačího jsem se nemohla soustředit. Proč se Prach pokusil zabít Fear? Je to vůbec pravda? A nemohla jsem se zaptat Kojota, někam se vypařil. Ale když chyběl i u jídla, začalo to být zvláštní. Kojot má jídlo z celého dne nejradši.

   Po  jídle jsem se ho raději vydala hledat. A nebyla jsem sama, se mnou šli i Brita, výjmečně  skoro ne-nepřátelská, Nora, která byla málem mrtvá strachy, a Brix, naše beta.  Běželi jsme Králičí steskou, Kojotovou nejoblíbenější cestou. Vtom se Nora prudce zastavila, a zakňučela. "Cítím Kojota. A cítím i krev... Prosím, ať mu nic není. Rychle tudy!" Teď se Nora hnala za pachem, který cítila jen ona. Jenže.... Postupně jsme si všichni uvědomili, že má pravdu. Byla cítit krev, a to stále silněji. Zahla jsem za skálu a narazila do Nory, která stála jako přikovaná. A před ní.... Ležel Kojot. Nebo spíš jen jeho tělo. Kojot byl mrtvý. Byl pryč. Ten jediný, kdo s ní mluvilo Prachovi. Její vodítko k pravdě. Ale i můj kamarád a dobrý lovec.

Jenže... Tohle jsem nebyla já. Nikdy bych ho nezabila. To znamená...

                                                                                                                                      Že je  ve smečce další zrádce!

Tak jak se líbí? Zítra Ahojky!