Nic moc jsem nenaspala. Pořád jsem musela myslet na Pracha. Ta vůně. Zdálo se mi, že jí cítím i tady v táboře. A že slyším kroky. Ale Brita s Akimem nic necítili, takže se mi to asi zdálo. Jenže když vyšlo slunce, byl tam. Přímo před mým doupětem. A ten pohled.... Ty nejkrásnější oči na světě se na mě koukaly. A já si najednou přála, abych mohla být mimo smečku, s ním. Každý den, každou vteřinu. Jenže pak přišla Trna, a jeho obraz se rozplinul. "Trno? Viděla jsi to? Viděla jsi Pracha?" Trna se na mě lítostivě podívala. "Ale Oneň, asi blouzníš! Prach už je naštěstí pryč! Asi se ti to zdálo. Všichni vědí, že mezi vámi něco bylo, a že jsi jediná, kdo si přeje, aby byl mezi námi!" Vědela jsem, že to Trna myslí dobře, ale přesto to bolelo. Prach už je naštěstí pryč... Něco na těch slovech je zvláštního.. Oni mi vlastně nikdy neřekli, co se tenkrát stalo. "Trno, co se stalo? Proč už není ve smečce? Proč je to 'zlý' pes?" Trna se ne mě nervózně podívala a odešla. Myslím, že mi něco uniká... Myslím, žemi něco tají...

     Co se tady doopravdy stalo? Proč je pryč? S těmi otzkami jsem dnes vycházela z doupěte. Pak už se nic moc dneska nestalo.

Ahoj, dneska kratší kapitola. Doufám že se líbí, jestli ano, prosila bych zpětnou vazbu! Čaau!