Když jsem se vzbudila, svítalo. To znamenalo, že jde alfa rozdělovat úkoly. Taky že jo. Sotva jsem vyšla z doupěte, uslyšela jsem jeho panovičný hlas. "Smečko ke mě! Dnes je nový den. Nejdříve lovci. Belle, ty půjdeš s Vetou a Lístečkem. Průzkumníka vám bude dělat Ikar." Protočila jsem oči. To je ta nejhorší možná kombinace! Ikar se na průzkumníka vůbec nehodí. Má moc dlouhou srst, a na jedo ucho, kromě toho, že ho má uřízlé, vůbec neslyší. A je moc velký. Belle je hodná a přátelská. A asi nemá ráda zabíjení. Veta je až moc přátelský a dotěrný. A moc mluví. Takže s ním se nic moc ulovit nedá. Lísteček je fajn. Prostě dokonalý člen smečky. Teda ne, že by se mi líbil. Nechci druha. A ani- Z myšlenek mě vyrušil hlas alfy: "Teď hlídkaři. Fear, ty půjdeš s Trnou. Mravenče, ty půjdeš později s Britou." Tyhle dvojce ujdou, pomyslela jsem si. Fear je moc milá a starostlivá. Trna nemá přední nohu. Za to může její hněv. Mravenec je její bratr, a je moc hrdý na to,aby někdy přiznal že se někdy mýlí. Brita mě moc nemá ráda. Vlastně, ta nemá ráda nikoho. Nikdo neví, co je zač. Má temnou minulost. A taky hodně jizev. Každý se jí bojí. Ale mě se budou taky bát...

     Po přemlouvání a skorohádce s alfou jsem se mohla vydat na odpolední lov. Se mnou šli Lord, Nora, jako průzkumník šel Akim, malý zrzavý psík. Výpravu opět vedla Belle. Akim odběhl coby průzkumník, ale po chvíli se udýchaně vracel. "Belle! Já ho cítil! Cítil, to ti přísahám!" Nejdřív jsem nechápala co, ale pak jsem to ucítila též. Ten nasládlý pach, který je schopný psa omráčit. Prach. Ne obyčejný. Tak se jmenuje jeden pes. Nejde ho porazit, nejde zničit. Je neporazitelný... Jedině láska ho může zničit. A já ho měla ráda. Jenže.. To je fuk... Poté se na lovu už nic zajímavého nestalo.

     "Jak to, že máte tak málo kořisti??? Copak nevíte, že i smečka musí jíst???"  Ten hlas nás rozhodil. Patřil alfovi. Jenže měl pravdu. Nic se nám nepodařilo ulovit, až na dva králíky a jednu lasici. Jenže sledovámí Pracha nám zabralo až moc času. "Omlouváme se alfo, ale blíží se zima. Snažíme se seč můžeme." Samořejmě Pracha jsem vynechala. Nechci mu přidělávat starosti. "TY mlč. Nemáš co říkat. To Belle má podávat hlášení!" "Ano alfo." Ten vzdor roste. Každým dnem. Tak jako u Pracha. Co když taky budu muset opustit smečku?  Co potom? Vlastně... Já se mstím smečce právě kvůli němu. Jak mu to mohli udělat? Jak ho mohli vyhodit? Byl dobrý válečník. A jediný kdo se mi kdy líbil a bude líbit. Jak mu to mohli udělat?

   Šla jsem spát s vědomím, že jsem jediná, kdo na Pracha myslí. Proč ho jen nemůžu vyhnat z hlavy? Mám pocit, že to bude něco důležitého. Něco, co mi uniká....

Takže, jak se vám dnešní kapitola líbila? Prosila bych zpětnou vazbu. Díky!