Táááááááááááááááááááááááááákže, máme tu úplně poslední kapitolu! Moc, moc, MOC Vám všem, co jste se mnou vydrželi do konce, děkuji, miluju vás zlatíčka!!!!! Snažila jsem se, aby dnešní kapitola byla dlouhá, jinak přeji veselé Vánoce. Jo, a připravte se, na konci je dotazníček. Kdo chce, abych psala dál, koukejte ho vyplnit! a jak ho máte vyplnit? Tak, do komentářů napíšete:

          Bude tam třeba otázka, podle koho ze ZS je Akim?

           Tak do komentářů napíšete jen: Hvězda (NENÍ to pravda, je to jen příklad)

         A na další řádek další odpověd, a tak dále.

           Hezké počteníčko, snad se líbí.

         Přímo před ní běžel zajíc. Ten největší, co kdy kdo viděl. Bylo to posvátné stvoření, Bílý Přízrak. Oheň se k němu rozběhla jeho směrem. Přinesla by ho smečce, a měla by neprůstřelnou alibi. Přízrak si jí všiml, prudce změnil směr, a na chvíli zmizel Ohni z dohledu. Ale jen na chvíli. Najednou se objevil na druhé straně louky, Oheň za ním. Zbýval už jen jediný skok, aby Přízrak přinesla smečce. Odrazila se a skočila... Ale nikdy nedopadla. Přízrak se proměnil v kaluž krve, stékající do temnoty, která se pod Oheň vytvořila. Ta ztratila půdu a padala. Padala do nekonečné temnoty.

          Oheň se s  trhnutím probudila. Podívala se okolo sebe- To místo nepoznávala. Ani necítila známé pachy. Musila být na cizím území. Ale jak daleko? A co když nenajde tábor? Bude musit opustit smečku. To se snad nestane.  A i kdyby ano, udělá to se ctí. Vydala jsem se na sever. Brix mě totiž něco naučila: Když se ztratím, mám jít na sever, za mechem na stromech. Na severu odkudkoli je strom, podle kterého můžu smečku najít.

    Běžela jsem bez přestání téměř do rána. Už jsem myslila, že ten strom nikdy nenajdu, když tu jsem do něj narazila. Doslova. Ale.. Nebyla jsem jediná, kdo ten strom našel. Byla tu cizí smečka! Sice strom není na našem území, přesto mě překvapilo, že je tady kromě samotářů někdo další. "K-kdo jste?" Vykoktala, jsem, naprosto vyvedena z míry. Zřejmě alfa se na mě přátelsky podívala. "Jsme Lesní Smečka, fenko. A jak máme říkat tobě? Chceš se přidat k nám do smečky?" Cože? Co je to za přátelské psy????? "N-ne, nechci. Jmenuju se Oheň, a smečku už mám." Alfě ztvrdly rysy. "Tak odejdi." Ale pak se zase začala usmívat. "A pozdravuj svou smečku od sousedů." Cožeeee?? Já ji vkročim na území, a ona chce, abych pozdravovala svojí smečku? Co teď, dá mi dárek na rozloučenou? "Jo, a ještě něco fenko," Řekla alfa, "Jmenuju se Aria. A tady máš králíka, aby jsi neměla hlad." Že já si něco říkala, pomyslela  jsem si. "Děkuji." Odpověděla jsem slušně, a přijmula mrtvolu. A pak jsem odsprintovala směr tábor.

    Hned za jejich táborem jsem králíka snědla. U toho jsem přemýšlela. To území bylo obýváno opravdu milou smečkou. Z toho, jak byli přátelští, se dalo usoudit, že nepoznali význam slova zrádce. Škoda.

   Doběhla jsem do tábora na jehož kraji čeklala k smrti vyděšená Fear, kde se jako toulám. Hodila jsem po ní provinilý pohled, a šla k doupěti. Když jsem přišla, následovaná Fear, Muffin jen líně zvedl hlavu, a přitulil se blíž k Betty. Betty, Fear, Muffin a já jsme si utvořili doupě, kde nerušeně můžeme probírat naše plány. Takový tábor v táboře. Spokojeně jsem ulehla vedle Fear, z druhé strany mě hřál Muffin. Ten začal nerušeně "jako" chrápat, abych já mohla Betty a Fear říct, co se přihodilo. Fear se na mě starostlivě podívala. "Oheň, ty jsi byla náměsíčná." Betty to ale viděla jinak. Tvářila se náramě spokojena. "Takže ty říkáš, že ti psi ti nabídli, aby jsi se k nim přidala?" Příkívla jsem. Betty se tvářila ještě spokojeněji. A navíc šíleně. "Takže dneska vy dvě zabijete alfu, a všichni čtyři se pak přidáme k Lesním, co vy na to?" Všichni jsme uznale pokývali hlavou. Betty je génius. Ale teď je čas se prospat. A to pořádně. Čeká nás těžký den, a já je ještě k tomu povedu za Lesníma.

....

    S Fear jsme pomalu postupovaly vpřed, k alfovu doupěti. Měly jsme štěstí. Brix šla na lov, a alfa se vyhříval před doupětem. Už stačil jediný krok. Kývla jsem hlavou. To bylo znamení. Obě dvě jsme s Fear naráz skočily na vyjeveného alfu.

   Alfa byl po smrti. Ten pes, který měl tak nesmyslné nápady. Ten pes, který mi zachránil život jako malému štěněti. Ten pes, který mě učil jako vlastní štěně,jak se mám chovat. A jak jsem se mu odvděčila? Sešel ze světa mou tlapou, moje tesáky mu zasadily smrtelnou ránu. Vlastně.. Vlastně mi bude moc chybět. Ale pak jsem se podívala na Fear, a došlo mi, že od doby, co jsem se stala zrádcem, jsem se strašně změnila. Před tolika dny bych se pohledem na mrtvého alfu zhroutila. Ale teď, teď cítím v hrudi zvláštní teplo a klid. Byla jsem jen členem smečky. Ale teď.. jsem zrádce. Nemohla jsem říct, že je to skvělý pocit, to je lež. Opustím své přátele, už dnes, navždy. Jak to můžu nechat dopustit? Bylo mi do breku. Chtěla jsem zavýt k obloze. Bohužel, neumím skrývat pocity. Zavyla jsem. A Fear se přidala. Zřejmě si myslela, že jsme jakože smutné, že umřel alfa. Ale nebylo to tak. Už nechci být vrah. Nikdy více.

   Po našem zavytí se sem přihnala celá smečka. Já stále ještě plakala, a myslela jsem, že už nikdy nepřestanu. Všichni  se postupně zděsili. Dosáhly jsme svého. Smečku pohltil stacha a zděšení. Zničily jsme ji. Chtělo se mi smát, ale zároveň i brečet.  Zavyla jsem, aby všicni bohové na nebi poznali, co si o své zradě myslím. Měla jsem chuť všechno říct, ať by to znamenalo cokoli. Fear musila vycítit, co se děje, protože ke mě přišla, a podepřela. "Zapoměn, že někomu řekneš, co jsme provedly." Přikývla jsem. Byly jsme v tom spolu. Teď už navždy. Váže nás k sobě naše minulost...

     Brix byla zděšena. Aby ne, byla jeho oddanou betou a družkou. Nemohla dál být betou. Měla tolik vzpomínek. Kdokoli by vyslovil její pozici, vzpoměla by si na alfu. "Už nemůžu být betou." Všichni jsme to chápali. Já nejvíce. O to víc nás překvapilo, když se dopředu prodrali Pepa s Evženem. Evžen, trošku zaraženě, řekl: "Pepa chce být nový alfa. Pokud se tak stane, můžu být nový beta, Brix." Jmenovaná fenka se na něj vděčně usmála. "Příjmám. Blahopřeji Pepo, náš nový alfo."

   Všichni vyli na souhlas. Jen já a Fear ne. Fear se smála pod vousy, a já se pořád dívala na alfu. Ne, on nebyl jen můj vůdce. Byl to můj tatínek. A já ho zabila. Fear se najednou začala smát na celé kolo. Jako psychopat. Všichni se po ní otočili, a začala jim docházet dvojí pravda: Kojot, Lísteček, Mravenec, Aret i alfa sešly Fearinou tlapou.  A že Prach měl pravdu. On nezešílel. Měl pravdu. Prozradila se. I mě.

    Z davu vykročila Trna. Důležitě se podívala po smečce. "Musím vám něco říct." Kruci...

    "Dnes v noci mě navštívil Mravencův duch. A něco mi řekl: 'Trno, pamatuj na mě. Ucti mou památku tím, že zabiješ zrádce. Je to tvoje kamarádka, Fear, a Oheň. Ale někdo jim pomáhá. Ten psík, Muffin, a Betty, tvoje další kamarádka. Zabij je všechny.' To mi řekl. Tihle psi měli potřebu zradit smečku, zvrátit ji do kořenů," Mluvila Trna. Každým jejím slovem se ostatní naštvávali, a my, tedy zrádci, jsme stáli jako přikovaní, naprosto zděšeni. Trna ale ještě nekončila: "Dopustili se zrady. To je v rozporu s naší smečkou. Navrhuji proto, abychom je zabili či vyhodili." Smečka začala souhlasně štěkat. Naši přátelé, naše rodina, oni nás teď vyhodí. Ale my si to zasloužíme. To my jsme začali. Smečka na nás se strachem v očích zírala. Muffin byl první, kdo začal utíkat. My feny jsme ale pořád stály na místě. Musily jsme zůstat, dokázat, že se nebojíme. 

    Trna se po nás ohnala, a smečka jí následovala. Já se zkusila bránit, ale Fear s Betty začaly utíkat. Nezbylo mi tedy dělat nic jiného, než se přizpůsobit. Utíkaly jsme dlouho, nozdry plné pachu strachu Muffina. Živá smečka už není naším domovem. Nikdy více. Je čas vytvořit vlasní smečku.

......

   Díval jsem se, jak naše zrádce vyhání. Nepřidal jsem se ke smečce. Nemělo to cenu. Sám jsem byl zrádce. Ale přemýšlel jsem, jestli je dobrý nápad dělat to dál, teď, když vidím následky. Ano, je to dobrý nápad, pomyslel jsem si spokojeně. Poteče krev. Krev zrádců...

......

    "Cože, jak jako, že jsi nic neulovil, vždyť jsi nejlepší lovec, Muffine!" Začala řvát Fear, jen co Muffin přišel do tábora. Byli jsme nová smečka, Zrádná. Fear byla alfa, já beta, Muffin lovec a Betty hlídkařka. Omegu jsme si dělali navzájem.  Jenže přesto tahle smečka nefungovala. Zavánělo to rozpadem.

    Hádky pokračovaly. Jednoho dne přišla Betty, že jde najít novou smečku, Muffin s ní. Byl čas se rozloučit. Fear šla s nimi. Ale já nemohla. Napáchala jsem toho moc. Oni jsou zrádci, já už ne. Fear mi položila hlavu na krk. Loučení proběhlo beze slov. Opustili mě. Všichni. Na tomhle světě jsem už byla úplně sama.

Sama

Toulala jsem se krajinou. Nic jsem nehledala. Ale najednou jsem vrazila do něčeho měkkého. Podívala jsem se nad sebe, a ztuhla. Předemnou stál Prach. A nebyl to přízrak. Byl živý. A vedle něj stál Kojot.

Dotazník:

    1)

Postavy- podle koho ze ZS je:

a) Fear

b) Oheň

c) Belle

d) Trna

e) Mravenec

f) Beta/ Brix

g) Veta

2)

Od 1 do 10, jak se vám líbí tahle knížka? 1- nejméně, 10- nejvíce

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

3)

(Původně měla být jen jedna otázka, ale já si nemohla nechat ujít srandu, sorry)

Přiřaďte, podle povahy, kdo ke komu patří:

1    Brix                                                                   a Střela

2    Akim                                                                 b Sluníčko

3    Brita                                                                  c Hvězda

4     Omega                                                           d Bodlina

5     Aret                                                                 e Miky

6     Nora                                                                f Vlčí Alfa

Konec