Violet:

„ Justine už tady u ní sedíš třetí den." slyšela jsem hlas nějakého muže. „ Racy má pravdu Justine. To tu budeš sedět dokud se neprobudí?!" řekl naštvaně další mužský hlas. „ Klidně tady budu sedět i roky je mi to jedno. Chápete?!" zakřičel Justin. Konečně někdo koho poznávám.

„ Jus-Jussy." Můj hlas byl tak tichý, až jsem se bála, že mě Justin neslyšel. „ Vi. Vi, jsem tady. Jen otevři oči." v jeho hlase bylo tolik starostlivosti. Pomalu jsem od sebe odlepila víčka. Ihned mě oslepilo nemocniční světlo a já oči zase zavřela. Po chvíli jsem je opět otevřela a uviděla Justina se slzami v očích. Sáhla jsem si na krk, kde jsem nahmatala obvaz. Takže se mi to nezdálo. Justin se podíval na ty kluky a pak na mě.

„ Vi. Tohle je Racy." ukázal na afroameričana se zelenýma očima. „ A tohle je Cam." ukázal na kluka vietnamského původu. Poznala jsem je. Oba kluci byli ti co pomohli Justinovi s Chrisem.

Podívala jsem se na Racymu do očí. Najednou jsem viděl jen obrazy míhající se v mé hlavě. Malého chlapce stojícího u hrobu. Kluka krčícího se v rohu místnosti a nad ním chlapa s páskem v ruce. A pak Racyho se zbraní namířenou na muže, kterého jsem si pamatovala jako chlapa s páskem.

Vykřikli jsme oba naráz. „C-co to bylo?" zeptala jsem se udýchaně Racyho. „ Justine, pojď se mnou na chodbu." poručil Racy a odtáhl Jusse na chodbu. „ Co jsi viděla?" zeptal se tentokrát Cam. Vše jsem mu řekla. „ To byly Racyho nejtemnější vzpomínky. Řekl je jen nám a ty jsi je teď viděla po tom, co ses mu podívala do očí. Šokovaně jsem zalapala po dechu.

.........................

A teď příjde všemi oblíbená vykecávačka. Vím, že části k téhle knížce přidávám strašně rychle. Má to jeden důvod. Tuhle knížku už mám napsanou, ale strašně jsem se jí bála vydat. 

Tohle tedy bylo jen pro pochopení. Snad jste to z mého vysbětlování pochopili. Budu ráda za každý komentář nebo vote. Děkuji vaše Anny