Justin:

„ Říkám ti, že je jedna z nás. Vím co jsem viděl. Všechno mi vrátila. Viděl jsem to." snažil se své mínění obhájit Racy. „ Takže ty mi chceš říct, že celá její rodina je jako my. Že je taky jedna z nás?" zeptal jsem se, jelikož jsem vůbec nic nechápal. Jak by mohla být Violet filis? „ Ne. Justine ty to fakt vůbec nechápeš!" začal se rozčilovat Racy. A já začal přemýšlet. Už předtím jsem si všímal měnící se barvy jejích očí, tak jak se měníli i příslušníkům rodu, pak ještě její bojová ale zároveň i něžná povaha. Ne to nemůže být pravda. Pořád mi ale nesedělo to co se stalo před chvílí. Tohle neuměl žádný z nás. Nebo že by byla...

„ Justine, sakra posloucháš mě?!" rozčiloval se Racy. „ Sorry chlapy. Přemýšlel jsem nad tím, jestli by mohla být jedna z nás, ale nesedí mi to co se stalo.Myslím...." „ A to je právě to o čem celou dobu mluvíme. Ona není jen jedna z nás ona je..." „ Kluci dělejte. Violet je špatně." přiběhl bledý Cam. Tak to bude něco hodně špatně. Vyletěl jsem jako střela a našel jsem Violet svíjející se u záchodu. „ Vi, zlato, klid. Ššš. Bude dobře." konejšivě jsem jí hladil po zádech, zatímco jsem jí druhou rukou přidržoval vlasy.

„ Děkuji." slabě se na mě usmála, když jsem jí pomohl zpátky do postele. „ Justine..." přerušil jsem jí prstem položeným na jejích měkkých rtech„ Teď musíš spát zlato." „ Budeš tady se mnou prosím." Jejímu psímu pohledu jsem nemohl odolat. Když si všimla, že si sundávám boty, vítězně se usmála a trochu se posunula. Lehl jsem si k ní a přikryl nás teplou peřinou.

Po pár minutách konečně odplula do zasloužené říše snů. Bylo těžké vymanit se z jejího sevření, ze kterého mě očividně nechtěla pustit, ale nakonec se mi to povedlo. Potichu jsem se obul a vydal se za klukama, kteří na mě čekali v jednací místnosti. Po příchodu jsem si všiml, že už stihli svolat celou naši skupinu. „ Asi jsme jí našli." pronesl jsem větu, po které nastalo absolutní ticho.