Violet:

,, You just want attention,......" NE nechci! Já chci spát! Unaveně si protřu oči a podívám se na díru v omítce na stropě. „ Violet, zlatíčko, vstávej, jde se do nové školy." „ Už jdu babi!" Jak už víte jsem Violet Stark, bydlím s babičkou a dneska nastupuji do nové školy. Mimochodem už páté za tento rok.

Rychle jsem do sebe naházela snídani a oblékla si svoje oblíbené oblečení. Černé rifle a černé triko s bílými teniskami to jistí. ,, Babi už jdu!" S rychlou pusou na babiččino líčko jsem běžela na autobus.

Ten jsem stihla jen tak tak. Vždycky sedím úplně vzadu, jakožto tichý člen společnosti, jenže mé milované, všemi přehlížené místo bylo zabrané. ,, Ehm posuneš se prosím?" Podívala jsem se na to stvoření přede mnou. No jasně kluk. ,, Tss tak si sedni." zašklebil se a své dosavadní místo opustil. V šoku jsem si na místo sedla a sledovala krajinu kolem.

Ve škole mě přijali okamžitě. Ředitel byl celkem fajn chlap s úchylným pohledem, takže jsem si nemohla stěžovat. Kecám! Prase jedno úchylný. Stála jsem před třídou a chystala se zaklepat. Nebyla jsem nervózní, jen se mi do té třídy nechtělo. Učitelka dveře otevřela téměř okamžitě, co jsem na ně konečně po dlouhém odhodlávání zaklepala.

„ Tak třído tohle je vaše nová spolužačka Violet Stark." Všechny pohled se upřely na mě. Nervozně jsem si skousla ret a postupně si každého prohlédla. Já snad špatně vidím. Vzadu v poslední lavici seděl on, kluk z autobusu. Heh to je krapet trapný. 

Z mého rádoby transu, kdy jsem jen hloupě hleděla na chlapce, mě probral až hlas učitelky. ,, Řekni nám něco o sobě." Vyzvala mě s milým mateřským úsměvem. Rozhlédla jsem se po všech v místnosti.,, Nejsem zajímavá." Usmála jsem se na ni. Po jejím půl minutovém kroucení hlavou, kdy jsem měla pocit, že si tu hlavu vyšroubuje, mě poslala do lavice vedle chlapce z autobusu.