Violet:

„ Ne Justine! Nech ho být!" křičela jsem, co jsem mohla, když Justin mlátil Race do bezvědomí. Tak a dost! Vytrhla jsem se Camovi a postavila se před Race, který ležel na zemi a nehýbal se. „ Ustup" řekl zatím klidným hlasem Justin. „ Ani. Mě. Nehne." Natáhl se, aby mě odstrčil na stranu, když jsem najednou ucítila strašnou bolest v zádech. Po chvíli jsem se postavila a Justina sjela vražedným pohledem. „ Já věděl, že je moje sestra a tohle už nevyvrátíš Justine." usmál se na mě Lex, kterému také ze zad vyčnívala křídla, ale byla jiná. Jeho byla sněhobílá, zatímco má byla černočervená. „ Je tvůj" pošeptal mi do ucha Lex a já jen viděla jeho vzdalující se záda a Race, kterého nese v náruči na ošetřovnu.

Se zlostí jsem se podívala na Justina, který s pusou do O neustále hleděl na má křídla. „ Tak si sedni." přikázala jsem a z jeho úst se vydralo uchechtnutí. „ Nebudu poslouchat malou holku!" Ani nevím jak jsem to dokázala. Natáhla jsem svou ruku a svou rozevřenou dlaň jsem srolovala v pěsti. „ C-co to bylo?" zeptal se Justin, který během okamžiku seděl na zemi. „ Vi. Musíš se to naučit ovládat" ozval se za mnou hlas. Otočila jsem se a uviděla kluka asi o dva roky staršího než já. „ Jsem Jack" odpověděl na moji nevyřčenou otázku. „ S Lexem tě budeme učit." usmál se a přišel ke mně. „ Vítej doma sestřičko." Vtáhl mě do silného objetí.

Najednou mi v hlavě projely obrazy. Malá holčička s dvěma chlapci na zahradě. Vojáci odvádějící krále. Zběsilá jízda v autě. Bouračka. Práh dveří mých pěstounů.

„ Vzpomněla sis." „ A-ano" řekla jsem, i když to nebyla otázka. „ Teď jdi za Racem. A ty Justine pojď se mnou." Na mě se usmál a na Justina se zamračil. Jsem divná, když mě to těší?