Justin:

Jen co Vi odběhla jsem se otočil na ostatní. „ Je toho na ní moc. Vzpomeň si jak jsem vypadal já, když jste mi to řekli." poplácal mě povzbudivě po rameni Lex. Vděčně jsem se na něj usmál. „ Uvědomujete si, že by měl někdo jít zkontrolovat toho debila dole?" zeptal jsem se se smíchem a narážel tím na Christiana, kterého kluci zajali a drželi ho dole v jedné z hradních cel. Ano, máme základnu v letním sídle velkém jako hrad. „ To je náš Justin." ozývalo se ze všech stran sálu. Jen jsem se nad tím pousmál a vyběhl jsem ze sál s úmyslem najít moji Vi.

Prohledal jsem snad celý hrad a nemohl ji najít. Zoufale jsem si prohrábl vlasy a opřel se o stěnu, když jsem uslyšel vzlyky a potahování, které po chvíli ustalo. Opatrně jsem nahlédl za roh a uviděl Violet schoulenou v klubíčku. Jemně jsem jí vzal do náruče a odnesl jsem jí do svého pokoje.

Položil jsem jí na postel, přikryl peřinou a jako pokaždé jsem se musel zastavit nad tím, jak vůbec může tak krásná bytost spát v mé blízkosti. Zase se mi vybavil ten moment, kdy jsem ji políbil a cítil její nádherné plné rty. „ Jussy?" ozvalo se znenadání a já sebou leknutím trhnul. „ Ano zlato?" pokaždé, když jsem jí tak oslovil, se nádherně začervenala. „ Chtěla bych jít domů, rozloučit se s babičkou, sbalit si věci a zůstat tady s vámi, jestli teda můžu." řekla to tak nesměle, jako by jí to přišlo naprosto hloupé. Vzal jsem její obličej do rukou a usmál se na ni. „ Za mě určitě a jestli to bude vadit ostatním tak mají smůlu." A pak jsem konečně udělal něco na co jsem čekal hodně dlouho. Přitiskl jsem své rty na ty její a s velkou láskou ji políbil. „ Miluju tě Vi." zašeptal jsem těsně před tím než se mi s radostí vrhla na rty.