Race:

Seděl jsem před Samem, který mi spravoval křídla. Ano zní to divně, ale jeho schopnost je léčitelství pomocí magie. „ Racy kdo tě takhle zřídíl? Musíš na sebe dávat pozor. Jen tobě, Jackovi, Lexovi a možná Violet koluje v těle takhle vzácná krev." řekl Sam svým vyčítavým tónem.

Zahlédl jsem mihnout se někoho v stínech lékárny našeho nemocničního křídla. Zaměřil jsem se na tu osobu. Hele pročpak asi Vi není v posteli. Co se chystá udělat s batohem plným jídla. Zamířila k hlavním dveřím. „ Tak hotovo." probudil mě Sam z mého tranzu. „ Díky" pousmál jsem se na něj a s nasazenou černou rouškou a kapucí jsem vyletěl otevřeným oknem.

Postavil jsem se ke dveřím zrovna ve chvíli, kdy Vi vycházela. „ Být tebou tak teď nechodím ven zlato." pousmál jsem se nad tím, jak moc se lekla. „ Ty? To mě sleduješ?" zeptala se ustrašeným hlasem a začala přede mnou couvat. Ten Christian jí musel strašně ublížit. Tu jizvu jsem viděl, když jsem pomáhal Samovi se o ní starat. Zapřel jsem se rukama vedle její hlavy. Cítil jsem jak v ní narůstala panika. „ Přece se mě nebudeš bát malička." přejel jsem hřbetem ruky po její tváři a cítil, že jí naskočila husí kůže a byl jsem si jistý, že ze zimy to nebylo. „ Proč jsi chtěla utéct?" zeptal jsem se starostlivě. Bylo na ní vidět, že mi nevěří. „ Vždyť tě to nezajímá. Tak jako tě nezajímám já." „ Věř mi, že kdybys mě nezajímala, v klidu bych tě nechal v tom lese zemřít." S očima zaplněnýma slzami se mě zeptala „ Tak proč jsi to neudělal?" „ Protože jsem nechtěl." usmál jsem se a vzal jí do náruče. „ Teď už je pozdě. Měla bys spát"

Odnesl jsem jí k sobě do pokoje. Dal jsem jí pusu na čelo. Ve sprše jsem přemýšlel nad tím, jestli jsem neudělal špatně, když zítra zjistí kdo jsem. Jestli nebude litovat toho, že se ode mě nechala políbit. A jestli ji taky nezklamu.