„Kim!?“ volal Nem a s hrůzou zjišťoval, že se nic neozývá, začal se pomalu vracet.

„Kim!?“ zkoušel to znovu

„Neme, prosím“ vzlykal někdo

„Kim?“ ptal se Nem a přistupoval blíže

„Neme, c-co se stalo“ vzlykala Kim dále.

„Nic, j-já promiň,“ omlouval se Nem, ani nevěděl za co a skláněl se k brečící Kim.

„Už nebreč, rozsypalo se to, aha, to spravím, ale už nebreč,“ utěšoval ji Nem, když si všiml, že se jí rozsypalo zavazadlo.

„P-počkej ve-vezmeme to za ty domy“ řekla Kim a pobrala všechny věcičky i rozbitý batůžek. A pomalu došli až k poslední budově.