2.

Po chvilce ležení na plechu začali lidé pomalu přendávat všechny perníčky do krabice.

Polámaný a nedopečený panáček byl úplně poslední a když se konečně dostal do dózy, snažil se něco říct, ale nikdo ho neposlouchal.

Přestalo ho to bavit a že tam měl strávit další tři týdny?
‚Tak to teda ne!' pomyslel si perníček, s námahou se zvedl, vylezl na hromádku hvězdiček, vyskočil na okraj a s bolestí dopadl na linku.

K oknu neměl daleko, takže se rozeběhl, skočil plnou rychlostí na povalující se lžíci, pak narazil do skla.

Pomalu sklouzl na parapet, kde se chvíli jen tak válel, aby zahnal bolest.

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top