XX. Spring & Sharow

Dnešní část je převážně náhled do minulosti a vzpomínky, taková nudná, přesto doufám, že se vám bude líbit; psala se mi snad sama. Pohledů je tady více, na hlavních příčkách byly Spring a Sharow, ale rozhodla jsem se přidat ještě někoho – ten někdo ale bude až v další kapitole. :P

SPRING

Zvědavě jsem sledovala, jak se Popel plíží k Invisible, krémově bílé lovkyni. Šel zezadu, takže na něj vlčice, která spokojeně odpočívala po náročném lovu, neviděla.

Popel byl náš jediný potomek z letošního vrhu. Jistě, měl starší sourozence, ale všichni rodnou smečku dávno opustili, aby založili smečky vlastní.

Vnímala jsem, jak se vedle mě posadil Shewel, můj druh a Alfa naší smečky, a zvědavě natáhl hlavu, aby lépe viděl na počínání našeho syna.

Černý vlček, ještě mládě, které však ještě se smečkou netrénovalo lov či boj, se přikrčil, napjal a odrazil. Za doprovodu hlasitého vrčení přistál Invisible na hřbetě a okamžitě jí do srsti zabořil malé drápky. „Víííí!"

Invisible vyjekla a prudce se postavila, při tom pohybu sebou otřásla a malý Popel tak skončil na zemi. Lovkyně, jakmile si uvědomila, co se stalo a kdo je útočník, k němu starostlivě sklonila hlavu.

Popel chvíli hleděl kamsi do prázdna, načež zamrkal, potřásl hlavou a na vlčici se usmál. „Půjdeš si se mnou hrát?"

„Nech Invisible odpočívat, Popeli," ozvalo se kousek od nich a k dvojici přistoupila další rezavě bílá vlčice. „Já si s tebou budu hrát," dodala, když viděla vlčkův zklamaný pohled.

Radostně vypískl a začal poskakovat kolem Omegy, načež ji zatahal svými zoubky za ocas: „Pojď, tak pojď. Co budeme hrát? Štípanou?"

Invisible se na Omegu pousmála: „Děkuji, Fall."

„Kdykoli, sestro," oplatila jí úsměv Omega. Pak mrskla ocasem. „Popeli, hej – už jdu!"

Daira se potichu rozesmála. „Takže můj otec se jako malý jmenoval Popel?"

„Přesně," přikývla jsem. „A byl velmi nezbedné vlče! Zvlášť, když vyrůstal. Rozkazy se mu zrovna nelíbily. A když si zvolil dospělé jméno? Byli jsme sice rádi, že zůstal, vždyť on sám několikrát obhájil svou pozici Prvního lovce, ale tolikrát se dostal do problémů! Vždyť i tvou matku potkal, když překročil hranice, což se nesmí."

„No," prohodila Storm, jdoucí vedle nás, „já jsem tedy ráda, že to udělal."

„To my taky," přitakali vlci ze všech stran a já si až teď uvědomila, že mé vyprávění poslouchali skoro všichni.

„Povíš nám ještě něco dalšího?" vyzvídala Daira. Vyprávěním jsme si zkracovali i urychlovali cestu za novým územím. „Cokoli, prosím!"

Zamyšleně jsem pohlédla směrem k černobílému vlkovi a okamžitě jsem měla jasno. „Povím vám jednu historku z mládí, ano? Já a Shewel jsme vyrůstali ve stejné smečce."

Sheyla, která tam žila s námi, se zašklebila: „A bylo to peklo."

Zazubila jsem se a pokrčila rameny. Byli jsme vlčata, no co! „Kromě nás dvou byla ve smečce ještě další dvě vlčata, jen o něco starší. Tady Sheyla..."

„... a můj bratr," doplnila černá vlčice.

„Ty máš bratra?" vyštěkl překvapeně Painir, čímž si vysloužil souhlasné přikývnutí.

„No, ti dva se spolu moc nesnesli," pokračovala jsem.

„To mi povídej," zašklebila se Sheyla, vzpomínajíc na ty časy. „Neustále se rvali. Což o to, rvačky jsou i běžné, ale oni se rvali o tebe. Dospělo to do takové situace, že prostě uspořádali soutěž. Jejich úkolem bylo sehnat pro tebe co nejlepší kořist." Oči se jí rozzářily, když jí došlo, o čem chci mluvit. „Doteď vzpomínám na tvůj výraz, když se před tebou začaly vršit hromady zvěře."

Zasmála jsem se. „Ach, ano. Bylo to rozhodně nečekané."

„Jak sis vybrala?" zajímala se Ruby.

„Vlastně jsem zprvu nechápala, o co jde," přiznala jsem. „Až Sheyla mi musela vysvětlit, o co se snaží. Potom to bylo jednoduché. Oba jsem je poslala k šípku a kořist přenechala vlkům ve smečce."

„Řeknu vám," vložil se do toho Shewel, vrhaje na mne ‚o tom si potom promluvíme' pohled, „větší potupu jsem nezažil."

Všichni se rozesmáli. „A přesto jste skončili spolu," podotkla Topaz chytře.

Usmála jsem se na Shewela a omluvně mu olízla čumák. „To už je zase jiný příběh*, který vám budu vyprávět možná jindy."

SHAROW

Nemohla jsem si pomoct. Teď jsme zase zrychlili a někteří nesli vlčata, ale Daira se statečně držela a běžela po našem boku.

A právě zvláštně zbarvená vlčice nedala mým myšlenkám spát. Černá se mísila s bílou a vyváděla na jejím těle kresby, ovšem jako kdyby byla dokonale rozdělena, půl napůl od každého z rodičů. Černá záda, bílé břicho. Nemluvě o tom, že pravou půlku obličeje měla bílou, kdežto levou černou!

Proti své vůli jsem se myšlenkami zatoulala ke dni, kdy se do naší smečky přidala Altira.

Stmívalo se. Většina vlků si spokojeně hověla v táboře. Den jako každý jiný, alespoň tak se vyvíjel.

Tedy do doby, než se z lesa ozvalo zachrchlání ne nepodobné vlčímu vrčení.

V tu ránu byli všichni v pozoru a na nohou, zvlášť, když k nám vítr přinesl cizí pach, jenž nám potvrdil, že vetřelcem je vlk. Cítila jsem tam ale ještě něco – krev.

Z lesa se přeci jen o chvíli později vypotácela čistě bílá vlčice. Na těle však měla spoustu ran a co víc, vypadala pohuble. Aurora varovně zavrčela, jak na ni, tak na smečku, ale nikdo nevypadal, že by se mu chtělo útočit.

Mladá vlčice, navzdory svému zuboženému stavu, zvedla hlavu a přikrčila se. „Jmenuji se Altira," dostala ze sebe trhaně. „Chtěla bych vás požádat o pomoc. A o přijetí do smečky."

Tehdy nás to všechny překvapilo, Alfu nevyjímaje. Ale její odvaha, mladost, snad i stav, v jakém se nacházela, to všechno nakonec rozhodlo v její prospěch. Zvlášť, když se sama nabídla na pozici Omegy. Nechtěla být sama, tak moc toužila po jistotě obrany, po jídle a pocitu přátel.

No, nelitovala jsem. Altira se osvědčila a ve smečce opravdu zůstala.

I když někteří po spojení odešli. Zajímalo mě, co se stalo s Aurorou. Již nějakou dobu před spojením naší a Shewelovy smečky se Aurora začala stranit ostatním a byla jiná. Jestli za to mohl její věk nebo fakt, že stále neměla druha, případně kdy na ni dolehly pocity vedení smečky...

Zatřepala jsem hlavou, abych se zbavila dotěrných myšlenek. „Všechno v pořádku?" zašeptal Arrow po mé pravici.

„Jistě," přikývla jsem a pohledem přelétla všechny postupující vlky. „Jen jsem se zamyslela. Vše v pořádku."


*Tak schválně, kdo si pamatuje, jak se Shewel a Spring stali druhy? Bez hledání ve Vlčí lásce, prosím! To by mě zajímalo... :D

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top