Čichala jsem k malé strouze vody a nedočkavě hrabala tlapkou jen tak do vzduchu. Všichni se dívali na čtyři hlavní vlky.

Tak co? Je ta voda pitná? chtěla jsem se zeptat, ale silou vůle jsem držela tlamu zavřenou.

Arrow sklonil hlavu, naposledy čichl k průzračné hladině, a pak se pomalu, váhavě napil. Beta vlčice jej napodobila a pak už vodu chlemtali všichni.

Žíznivě jsem ji nabírala plnými doušky. Využívali jsme každého čistého toku, který jsme našli. Po dlouhém běhu jsme byli všichni vyprahlí.

„Odpočineme si," zavelela Spring. „Pak vyrazíme na lov a budeme cestovat dál."

Několika vlkům uniklo tiché zabručení a já sama si povzdechla. „Už to nepotrvá dlouho," chlácholila nás Sharow. „Brzy narazíme na vhodné území. Vlastně myslím, že bude hned za těmi horami!"

Strom si neklidně odkašlala: „Nemohu čekat. Je čas. Dnes."

Zmateně jsem se na ni podívala, stejně jako spousta dalšíc vlků. „Myslíš?" zeptal se Fang.

„Vím to," ujistila jej Storm. „Nemůžeme už dále čekat. Nebylo by to rozumné."

Fang se ohlédl na vlčata a pak koukl na mě. „V takovém případě je čas i pro Dairu."

Nechápavě jsem nakrčila čumák. „Čas na co?"

Shewel k nim přistoupil blíž: „Jste si s Dairou jistí?"

„Ano," přitakala místo dvou vlků Sprig.

Už jsem to nevydržela. „Co se děje? Co se mnou?" vypískla jsem.

Vlkům v hrudích zabublal tichý smích, ale stále mi nikdo nepodal vysvětlení. Až ve chvíli, kdy jsem se dotčeně naježila, se Storm milostivě rozhodla zasvětit mne do jejich konverzace: „Poprvé tě vezmeme na lov, Dairo."

Chvíle ticha a pak... Nadšeně jsem vyjekla a bez rozmyslu začala poskakovat kolem ostatních vlků. Vyla jsem a pískala a skákala a oni se smáli, ale ne posměšně, nýbrž radostně; sami vzpomínali na jejich první lovy se smečkou.

Zklidnila jsem se až ve chvíli, kdy jsem jaksi nevychytala vzdálenost, tak tak nezašlápla Uhlovi ocas a skončila ve vodě.

A zatímco někteří se snažili tvářit vážně, Daight to vzdal a při pohledu na můj vylekaný výraz, který jsem mohla díky odrazu ve vodě spatřit, v kombinaci s promáčeným kožichem a vodou odkapávající z uší – skončila jsem tam hlavou napřed – a hlasitě, kašlavě se rozesmál, tak, že se skoro nemohl nadechnout.

Možná proti si nevšiml Ruby, která se zčistajasna objevila za ním, načež s překvapeným výkřikem skončil ve vodě taky.

A Ruby jenom stála na břehu a nevinně se na něj culila.

~~~

Kupodivu to neskončilo válkou, ačkoliv Daight měl zjevně v plánu Ruby to zamokření oplatit. Shewel jenom zavrčel na znamení konce, než stihl zahájit protiútok. (Fang mi později vysvětlil, že dováděním bychom se akorát unavili, ale my jsme potřebovali sílu na cestu a lov.)

Takže když se Aasan vrátil z obhlídky, nahlásil nám, že na východě se nachází stádo srn, a jen o chvíli později jsme se k němu blížili.

Nedočkavostí jsem se třásla. Sice jsem měla lovu hlavně přihlížet a počkat, až mé zapojení bude bezpečné, ale stejně!

Krčila jsem se v porostu a snažila se vydávat co nejméně zvuků, zatímco jsme se blížili ke stádu. Srny si ničeho nevšimly.

„Pomaleji, Dairo," zasykl Shewel. „Nic neuspěchej."

Okamžitě jsem zpomalila, pro jistotu přitiskla uši k tělu a ocas doslova táhla za sebou.

Skrz trávu jsem zahlédla útlý čumák Snap a černou srst Sheyly, která šla vidět více než ostatní.

Storm nalevo se zčistajasna odlepila od země a bez váhání vyběhla. Vlci ji okamžitě následovali.

Samozřejmě, že jsem běžela taky, ale vůbec se mi nelíbilo, že jsem trochu zaostávala. Stádo se dalo na úprk a smečka se rozdělila na několik skupin, ve kterých odřízli cestu hned několika jedincům.

Zrychlila jsem, abych je alespoň trochu dohnala. Shewel, Ruby, Fang a Clever odstřihli jednu srnu a Alfa se jí právě sápal po nohách. Pak – zásah!

Srna spadla k zemi a oni se jí okamžitě zakousli do všech míst. V tu dobu jsem je doběhla, přišel čas na můj úkol. Zvíře nemělo možnost, jak se zpod čtyř těl dostat, a já měla snadný přístup ke krku srny.

Zakousla jsem se. Nebylo to do hrdla, ani jsem nenahmatala tepnu, ale svými zuby, které se měnily v dospělé, jsem již zvládla tahat a zatínat je hlouběji.

Zuřivě jsem vrčela. No tak, povol! A konečně, Vlčí duchové mne vyslyšeli; náhlý proud krve a srna sebou přestala zmítat.

Opatrně jsem uvolnila stisk a olízla si tlamu. Hleděla jsem na srnu, oči rozšířené. Více méně jsem nevnímala, že ostatním skupinám se také podařilo něco chytit. To mi bylo jedno, ačkoli, jistě, nemělo by.

Když vlci zvedli hlavy a zavyli, přidala jsem se k nim. Právě jsem ulovila svou první kořist společně se smečkou!

~~~

Nevím, kdo byl nedočkavější – jestli já nebo vlčata, která měla maso ochutnat vůbec poprvé.

Možná to bylo stejně.

Netrpělivě jsem poposedávala. Snažila jsem se klidnit, opravdu, ale těžko se odolávalo. Touha ochutnat svou ulovenou kořist byla veliká.

Nejprve vlci Alfa a Beta. Potom lovci a Missile, jež se stále ještě uzdravovala.

A teď já. Vzrušeně jsem přistoupila k srně, které se zatím nikdo ani nedotkl, protože první sousto z tohoto kusu patřilo mně. Tak to bylo, podle ostatních vlků, v zákoně.

Zakousla jsem se do čerstvého masa v oblasti hrudníku. Taková dobrota! Slastně jsem přivírala oči, ocas nevědomky varovně vztyčený, kdyby se mě někdo pokusil zastavit, a jedla jsem.

Dávala jsem si na čas, to ano. Ale zase... Maso jako by chutnalo jinak, lépe, když jsem na chycení měla zásluhy i já.

Až když jsem se najedla dosyta a dostatečně si užila té lahodné chuti, teprve potom jsem odstoupila.

A mé místo zabrala vlčata.

Opatrně přistoupila ke kořisti a nedůvěřivě ji očichala. Hnědka se ohlédla na Storm s Fangem, kteří jenom kývli.

První, kdo okusil maso, byl Dým. Chvíli se odhodlával, ale pak si urval trochu masa a žvýkal. Ostatní jej zvědavě napodobili.

Ze začátku moc nadšení nebyli, ale postupně masu přišli na chuť. A už to bylo; svými malými zoubky odkousávali jednotlivé části.

Nakonec je od kořisti odehnali jejich rodiče, aby se mohli najíst i ostatní.

Sotva zmizely všechny zbytky – něco jsme zahrabali pro Vlčí duchy –, vydali jsme se zase na pochod.

„Už to nebude trvat dlouho," ujišťovala nás Alfa. „Brzy najdeme nový domov."